Posilním tě, a pomáhati budu tobě
Největší pomoc při posilování rodin získáme tehdy, když poznáme nauky Kristovy a když se podle nich budeme řídit.
Před několika měsíci se mě sestra Becková zeptala, zda bych nemohla promluvit o rodinách a zda bych se trochu nepodělila o své zkušenosti s rodinami. Jsem svobodná a nemám žádné vlastní děti. Myslím, že sestra Becková měla dojem, že jsem oprávněna mluvit o rodinách, protože jsem nikdy neudělala při výchově svých vlastních dětí chybu. To mnoho žen říci nemůže.
Jsem povoláním sociální pracovnice a v průběhu let jsem pracovala s mnoha rodinami – většinou s rodinami, které měly potíže nebo velké problémy. Byla jsem svědkem srdcervoucích situací, kdy bylo dětem vážně ublíženo – fyzicky i emocionálně. Viděla jsem děti, které byly opuštěny a zanedbány kvůli tomu, že jejich rodiče užívali návykové látky nebo byli na těchto látkách závislí. Viděla jsem 18leté dospělé, kteří byli v pěstounské péči a nyní žijí sami, bez jakékoli podpory a pomoci milující rodiny.
Naštěstí většina z nás se nesetkává ve své rodině s užíváním návykových látek nebo se zanedbáním, ale každá rodina zakusí nějaké těžkosti – nemoc, úmrtí, neposlušnost, finanční problémy a tak dále.
Tyto problémy vyvolávají určité závažné otázky. Co se to s rodinami děje? Jaký je rozdíl mezi stabilní rodinou a rodinou, která je dysfunkční? Jaké jednoduché zásady mohou rodinám pomoci? A kdo může poskytnout rodinám úlevu a podporu?
Dnes bych se ráda stručně dotkla těchto otázek a nabídla vám několik postřehů, které jsem v průběhu let získala, a doufám, že vám mohou pomoci.
Co se to s rodinami děje?
Satan ve své snaze útočit na rodinu pracuje přesčas. Říká nám, že manželství není důležité, že děti nepotřebují otce a matku a že silné rodiny nejsou důležité. Říká nám, že morální hodnoty jsou zastaralé a směšné. Když přicházejí těžkosti, Satan nám říká, abychom se zřekli svého přesvědčení a abychom se vydali cestou světa. Svádí nás slávou a štěstěnou a říká nám, kde najít bezstarostný život. Útočí na naši víru v Boha a snaží se zastrašovat i ty nejsilnější a nejvíce milující rodiny. Satan má potěšení z toho, když se mu poddáváme – třebas jen málo.
Jaký je rozdíl mezi stabilní rodinou a rodinou, která je dysfunkční?
Členové stabilní rodiny vědí, kdo jsou, kam směřují a čeho chtějí dosáhnout. Členové dysfunkční rodiny nevědí, kdo jsou; nemají žádný plán, žádnou kotvu ani žádný základní soubor hodnot nebo měřítek, který by ji vedl.
Někteří rodiče v dysfunkčních rodinách se učili správným hodnotám, ale dostali se na špatnou cestu kvůli alkoholu, drogám nebo jiným závislostem, které je připravily o jejich správný úsudek a jejich schopnost správně se rozhodovat. Ve stabilní rodině milující rodiče učí příkladem a svým dětem pouze neříkají, aby něco dělaly. Dělají to společně s dětmi a ukazují jim, jak se má co dělat.
Jaké jednoduché zásady mohou rodinám pomoci?
Pamatujte na to, že děti jsou drahocenné. Jsou to duchovní děti Boha. Byla jsem svědkem nezlomnosti lidské duše, která zazářila ve chvílích, kdy jsem si nedokázala představit, jak určité dítě mohlo vůbec přežít.
Drahé sestry, milujte své děti a vychovávejte je. Říkejte jim, že je máte rády. Objímejte je. Vhodné fyzické vyjádření náklonnosti dokáže zázraky. Promlouvejte s nimi laskavě. Ukazujte jim svým příkladem jak pracovat. Učte je modlit se. President James E. Faust řekl: „Společná rodinná modlitba je spojujícím zážitkem. Mladší děti se mohou naučit modlit, když slyší modlitby svých rodičů a starších sourozenců. … Osobní modlitba a rodinná modlitba jsou nezbytné pro osobní a rodinné štěstí.“1
Čtěte dětem. Čtěte jim z písem. Pomozte jim poznat, že písma je povedou celým jejich životem. Mějte s nimi rodinný domácí večer. Dejte jim poznat, že čas strávený společně s rodinou je pro vás velmi důležitý.
Děti obvykle velmi dobře přijímají své rodiče i chyby, které rodiče dělají. Často odpouštějí, zapomínají a přecházejí to mnohem rychleji, než to dokáží dospělí. Nemějte pocit viny. Když uděláte chybu, omluvte se. Usilujte o to, aby vám dítě odpustilo. Změňte se a jděte dál.
Pamatujte na to, že vychovávat dítě vyžaduje spoustu trpělivosti. Jakkoli jsou děti drahocenné, mohou nás také rozčílit, zkazit nám náladu a někdy mohou vyloženě zlobit. To vše vyžaduje nesmírně velkou trpělivost a sebekontrolu, abychom neudělali nebo neřekli něco, čeho bychom později litovali. Někdy potřebují sami rodiče „oddechový čas“, aby neudělali nějakou vážnou chybu. Často velmi pomůže, když na minutku odejdete z místnosti, abyste znovu získali kontrolu nad sebou samými.
Neexistují lepší rady než ty, které lze najít v dokumentu „Rodina – prohlášení světu“.2 Čtěte ho. Studujte ho. Osvojte si ho jako své rodinné měřítko. Připravte z něho lekce pro několik rodinných domácích večerů, aby nikdo v rodině neměl žádné nejasnosti ohledně toho, jak vaše rodina funguje.
Kdo může poskytnout rodinám úlevu a podporu?
Je zřejmé, že prvotní zodpovědnost za výuku dětí a za posilování rodiny spočívá na rodičích. Pomoci však mohou i mnozí další. Já sama mám úžasné rodiče, ale oni na to nebyli sami.
Byla jsem v Tabernaclu, když president Gordon B. Hinckley během generálního shromáždění Pomocného sdružení v září 1995 poprvé oznámil prohlášení o rodině. Byla to velká událost. Pociťovala jsem, jaký význam má toto poselství. Také jsem si v duchu říkala: „Toto je skvělé vodítko pro rodiče. Je to také velká zodpovědnost pro rodiče.“ Na chvíli jsem si pomyslela, že se mě to až tak netýká, protože nejsem vdaná a nemám děti. Ale téměř vzápětí mě napadlo: „Ale mě se to přece týká. Já jsem členka rodiny. Já jsem dcera, sestra, teta, sestřenice, neteř i vnučka. Mám zodpovědnosti – a požehnání – protože jsem členka rodiny. I kdybych byla jediná žijící členka své rodiny, jsem přesto členka Boží rodiny a mám zodpovědnost pomáhat posilovat i ostatní rodiny.“
Starší Robert D. Hales řekl: „Posilování rodin je naší posvátnou povinností jako rodičů, dětí, členů širší rodiny, vedoucích, učitelů a jednotlivých členů Církve.“3
Jako sestry v Pomocném sdružení si můžeme vzájemně pomáhat při posilování rodin. Máme příležitosti sloužit v mnoha oblastech. Neustále přicházíme do styku s dětmi a s mladými lidmi, kteří možná potřebují přesně to, co jim můžeme nabídnout. Vy, starší sestry, se můžete s mladšími matkami podělit o mnohé dobré rady a zkušenosti. Někdy vedoucí Mladých žen nebo učitelka v Primárkách řekne nebo udělá přesně to, co je potřeba, aby to podpořilo rodiče, který se snaží dítě něčemu naučit. A samozřejmě nepotřebujeme žádné zvláštní povolání na to, abychom nabídly pomoc přítelkyni nebo bližnímu.
Největší pomoc při posilování rodin získáme tehdy, když poznáme nauky Kristovy, když se podle nich budeme řídit a když budeme spoléhat na Krista, aby nám pomáhal. Když jsem pracovala s rodinami, které měly problémy, často jsem si přála, aby tyto rodiny věděly o Spasiteli a učily své děti naukám Ježíše Krista.
„A hle, vytrpí pokušení a bolest těla, hlad, žízeň a únavu, dokonce více, nežli člověk může vytrpěti, aniž by mu to přivodilo smrt.“4
Kristus vytrpěl vše, co si dokážeme představit. On ví, jak se cítíme. On tomu rozumí. On nám pomůže.
Písma jsou plná příkladů toho, jak nám Kristus pomáhá a bude pomáhat. Toto jsou některé z mých oblíbených veršů:
„Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“5
„Každý, kdo vloží důvěru svou v Boha, bude míti ve zkouškách svých a v trápeních svých a v strastech svých oporu a bude pozvednut posledního dne.“6
„Buď pokorný; a Pán tvůj Bůh tě povede za ruku a dá ti odpověď na modlitby tvé.“7
„Tak často, jak ses tázal, obdržel jsi poučení od Ducha mého.“8
„Buď věrný a pilný v zachovávání přikázání Božích a já tě obejmu náručí lásky své.“9
President Hinckley řekl: „Je bezpodmínečně nutné, abyste nezanedbávali svou rodinu. Nic z toho, co máte, není drahocennější… Koneckonců jsou to rodinné vztahy, co si s sebou vezmeme do dalšího života.“10
Pamatujte na velikou lásku našeho Spasitele. On řekl v Izaiášovi 41:10: „Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě.“ A pak ve verši 13 opět říká: „Já tobě pomáhati budu.“ A ještě jednou, ve verši 14, říká: „Já spomáhati budu tobě.“
Věřte ve Spasitele. On nám pomůže. Miluje nás. Chce, abychom byly šťastné.
Svědčím o tom, že náš Pán a Spasitel žije. Svědčím o tom, že nám bude pomáhat. Již mnohokrát pomohl mně, a bude pomáhat i vám. Vím to. Ve jménu Ježíše Krista, amen.