„Pasiž ovce mé“

Silvia H. Allredová

První rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení

Prostřednictvím pravidelných měsíčních návštěv u našich sester můžeme vytvořit pouta lásky, přátelství a důvěry.

Obrázek

Příležitost stát před vámi a dělit se o pocity svého srdce mě přivádí k hluboké pokoře. Jsem velmi obyčejná žena, nedůležitá podle měřítek světa, ale Pán ve své velké milosti mi vždy žehnal jedinečnými příležitostmi a velmi drahocenným darem – obdržela jsem dar pravdivosti tohoto evangelia a skutečnosti Ježíše Krista a Jeho smírné oběti. Již od svých čtrnácti let, kdy jsem poprvé naslouchala misionářům a četla Knihu Mormonovu, pociťuji vliv Ducha Svatého, který mě vede. Moje svědectví mi neustále hoří v srdci a moje víra je stálá. Tento dar víry a svědectví velice požehnal můj život.

Dnes stojím mezi nejlepšími a nejdrahocennějšími ženami na světě a pociťuji váhu ohromné zodpovědnosti, která na mně v tomto okamžiku spočívá. Modlila jsem se, studovala jsem písma, přemítala o nich a hledala jsem inspiraci, abych řekla to, co by si Pán přál, abyste při této příležitosti slyšely.

Jako předsednictvo Pomocného sdružení jsme studovaly historii a účel Pomocného sdružení a přemítaly o tom – o této jedinečné organizaci, která byla božsky zorganizována prorokem Božím, aby sloužila a aby žehnala ženám Církve. Tento inspirovaný počátek přišel jako odpověď na něžné touhy srdce žen té doby. Bylo zorganizováno se dvěma velice jasnými záměry – ulevovat chudým a zachraňovat duše.¹

Sestra Becková se zmínila o tom, že jednou věcí, kterou ženy této Církve mohou a mají dělat dobře, je poskytování pomoci.

Zamysleme se nad zásadou, které je učeno v Janovi 21:15–17. Pán se zeptal Petra: „Miluješ-li mne…?“ Petr odpověděl: „Ty víš, že tě miluji.“ A Pán na to řekl: „Pasiž beránky mé.“ Pán se ho zeptal podruhé: „Miluješ-li mne?“ Petr opět odpověděl: „Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Pán řekl Petrovi: „Pasiž ovce mé.“ Pán se zeptal potřetí: „Miluješ-li mne?“ Petr odpověděl: „Pane, ty znáš všecko, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pasiž ovce mé.“

Jako učednice Krista také prohlašujeme, že Ho milujeme. Tak jak tedy máme pást Jeho ovce?

Jednou z možností, jak mohou sestry Pomocného sdružení pást Jeho ovce, je prostřednictvím navštěvujícího učení. „Cílem navštěvujícího učení je budovat láskyplné vztahy s každou sestrou a poskytovat podporu, útěchu a přátelství.“² Aby těchto záměrů navštěvující učitelky dosáhly, mají:

Pravidelně navštěvovat každou přidělenou sestru (je-li to možné, u ní doma a každý měsíc).
„Poznávat duchovní a časné potřeby sestry a její rodiny.“
„Poskytovat vhodnou pomoc.“
„Udílet duchovní poučení prostřednictvím měsíčního poselství.“³

Pán ženy požehnal božskými vlastnostmi lásky, soucitu, laskavosti a pravé lásky. Prostřednictvím svých měsíčních návštěv máme jako navštěvující učitelky moc požehnat každou sestru, když nabízíme své rámě lásky a laskavosti a udílíme dary soucitu a pravé lásky. Bez ohledu na naše individuální okolnosti má každá z nás příležitost povznášet a vychovávat druhé.

Žila jsem v mnoha zemích Střední a Jižní Ameriky a v Karibiku a ve Španělsku. Viděla jsem, jak se věrně koná navštěvující učení prostřednictvím chůze na krátkou i dlouhou vzdálenost nebo jízdy autobusem, metrem nebo vlakem. Moje přítelkyně Ana, mladá matka v Kostarice, každý měsíc věrně konala své navštěvující učení a mnohokrát přitom kráčela v silném dešti. Nyní, o třicet let později, je babičkou a věrně pokračuje v navštěvujícím učení. Požehnala velké množství životů.

Prostřednictvím pravidelných měsíčních návštěv u našich sester můžeme vytvořit pouta lásky, přátelství a důvěry. Budeme-li naslouchat vnuknutím Ducha, zvýší se naše vědomí o potřebách druhých lidí. Budeme-li podle těchto božských vnuknutí jednat, budeme moci být požehnáním pro ty, jež to potřebují. Musíme ale být ochotné dávat – ze svého majetku i svého času. Pravým měřítkem našeho života není to, kolik toho získáváme, ale kolik toho dáváme. Navštěvující učení poskytuje příležitosti k dávání tím, že navzájem uspokojujeme své fyzické, duchovní a citové potřeby.

Když jsem žila v Dominikánské republice, šla jsem navštívit sestru, která se právě vrátila z nemocnice, kde porodila své třetí dítě. Překvapilo mě, jak dobře a klidně vypadá. Její první dvě děti byly stále ještě malé! Po několika minutách rozhovoru se se mnou podělila o to, jaký pokoj pociťovala, protože na každý den v příštích několika dnech se jí nabídla některá sestra z Pomocného sdružení, že jí přijde pomoci. Věděla, že ji mají rády.

Moje navštěvující učitelky byly vždy prvními, kdo mě přišel navštívit a přinesl mi jídlo, když jsem se vrátila domů s každým ze svých novorozených dětí v San José v Kostarice.

President Boyd K. Packer řekl, že služba v Pomocném sdružení „zvelebuje a posvěcuje každou jednotlivou sestru“, a poradil nám, abychom „dávaly službě v Pomocném sdružení přednost před všemi společenskými událostmi, kluby a podobnými aktivitami“.⁴

Navštěvující učení je také velmi účinným nástrojem v úsilí udržet a aktivizovat. Jedna mladá svobodná dospělá sestra vyprávěla toto:

„Při četbě poselství Prvního předsednictva v Ensignu se mi vybavilo mé pověření být navštěvují učitelkou. Společnice byla mou dobrou přítelkyní, ale zdálo se, že naše rozvrhy jsou v neustálém konfliktu. Onoho rána jsem se rozhodla, že prostě našim sestrám zavolám, naplánuji návštěvu a budu doufat, že se to bude hodit i mé společnici. Ta se však naneštěstí nemohla zúčastnit. Požádala jsem několik spolubydlících, aby se ke mně při návštěvách připojily, ale žádná nemohla. Věděla jsem, že jít na navštěvující učení sama není ideální, a tak jsem si myslela, že návštěvu zruším, rozhodla jsem se ale, že bude lepší, když tam půjdu sama, než aby utekl další měsíc bez návštěvy našich sester.

Přijela jsem k domu, kde bydlela Alejandra, a nervózně jsem přistoupila ke dveřím, nevěděla jsem ani, zda ji poznám. V telefonu byla velmi přátelská, a tak jsem si představovala, že je to sestra, kterou jsem viděla na shromáždění. Alejandra mě pozdravila vřelým objetím a velkým úsměvem. Byla to nová tvář! Během našeho rozhovoru se Alejandra podělila o svou touhu začít znovu chodit na shromáždění a řekla, že v uplynulých několika měsících doufala, že ji někdo navštíví. Prohlásila, že je to poprvé v životě, co ji navštívila navštěvující učitelka. Hovořily jsme o některých zásadách evangelia a podělily jsme se o své dojmy z poselství navštěvujících učitelek na onen měsíc. Zavázala se, že v onom týdnu půjde na shromáždění. Skutečně přišla (a dokonce s sebou přivedla svého přítele)!

Od té doby jsme se s Alejandrou staly dobrými přítelkyněmi. Již nejsem její navštěvující učitelkou, ale stále se navštěvujeme, častěji než jedenkrát měsíčně. Alejandra se pravidelně účastní shromáždění i rodinného domácího večera a studuje v institutu.

Nyní mám silnější svědectví o navštěvujícím učení než kdy dříve. Jsem vděčná za vedení Ducha Svatého a Jeho jemná vnuknutí, která mě vedla k tak laskavé a láskyplné přítelkyni, jako je Alejandra. Obě jsme byly touto zkušeností stejně posíleny a obě jsme ji potřebovaly ke svému duchovnímu pokroku.“⁵

Když se pastýř stará, mnozí z těch, kteří zbloudili, mohou být získáni zpět. Mohou zareagovat na výzvu, aby se navrátili do stáda.

V Moronim 6:4 jsme napomenuti, abychom pamatovali na ty, kteří jsou pokřtěni do Církve Kristovy, a abychom je vyživovali.

Měsíční poselství evangelia, o která se při těchto návštěvách dělíme, posilují víru a svědectví. Jak dárkyně, tak příjemkyně jsou povzneseny, když se dělí o myšlenky a osobní zkušenosti při diskusi o zásadách evangelia, písmech a učeních našich proroků.

Dalším požehnáním je posílení přátelství a povznesení, k němuž dochází mezi dvěma sestrami, které jsou společnicemi v této službě. Když společně sloužíme, učíme se jedna od druhé a máme se vzájemně rády.

Můžeme a máme být schopny poskytovat smysluplnou pomoc. Ve svém životě máme perspektivu evangelia. Máme božská vnuknutí, která nás povzbuzují činit dobro. Zavažme se k účinnému navštěvujícímu učení. Můžeme poskytovat časnou i duchovní výživu. Můžeme a máme nabízet porozumění a být schopny učit nauce. Můžeme ulevovat duchovnímu hladu a pást ovce. Pást ovce může znamenat posilování a vyživování nových členů, méně aktivních nebo dokonce plně aktivních členů.

Naše služba má být nesobecká, tichá a má být konána ochotně se srdcem plným lásky k Bohu a Jeho dětem. Musí existovat opravdový zájem pást stádo, zvát je ke Kristu.

Modlím se, abychom se slibem zavázaly k ještě odhodlanějšímu závazku nabízet své rámě lásky a soucitu k vzájemnému požehnání, pomoci a posílení, zatímco s ochotným a radostným srdcem konáme své navštěvující učení. Ve jménu Ježíše Krista, amen.