Kapitola 24
Usmíření Ježíše Krista – rozsáhlé ve svém dosahu, osobní ve svém účinku
„Vydávám svědectví [o] Usmíření Pána Ježíše Krista. Bez toho by život neměl smysl. Je závěrným kamenem v klenbě naší existence.“
Ze života Gordona B. Hinckleyho
1. ledna 2000 vedl president Gordon B. Hinckley První předsednictvo a Kvorum Dvanácti apoštolů při uveřejnění jejich sjednoceného svědectví o Spasiteli. V tomto poselství nazvaném „Žijící Kristus“ prohlásili: „Předkládáme své svědectví o skutečnosti Jeho nesrovnatelného života a o nekonečné moci Jeho velké smírné oběti. Nikdo jiný neměl tak hluboký vliv na všechny ty, kteří žili a kteří ještě budou na zemi žít.“1
O tři měsíce později při proslovu na generální konferenci svědčil president Hinckley o hlubokém vlivu, jejž měl Spasitel na jeho život. Promlouval láskyplně a osobním způsobem a chvílemi se zadrhoval dojetím:
„Mezi tím vším, za co dnes dopoledne pociťuji vděčnost, vyniká vysoko jedna věc. Je jí živoucí svědectví o Ježíši Kristu, Synu Všemohoucího Boha, Knížeti pokoje, o tomto Svatém. …
Ježíš je můj přítel. Nikdo jiný mi nedal tolik. ‚Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.‘ (Jan 15:13.) Dal za mě svůj život. Otevřel cestu k věčnému životu. To mohl učinit jen Bůh. Doufám, že jsem považován za člověka, který je hoden být Jeho přítelem.
On je můj příklad. Jeho způsob života, Jeho naprosto nesobecké chování, Jeho vstřícnost k potřebným, Jeho konečná oběť – to vše je pro mě příkladem. Nemohu se s ním měřit, ale mohu se snažit. …
On je můj uzdravovatel. Stojím v úžasu nad Jeho podivuhodnými zázraky. Ale přesto vím, že se staly. Přijímám pravdivost těchto věcí, protože vím, že On je Pánem života a smrti. Zázraky Jeho služby vyjadřují soucit, lásku a smysl pro lidskost, nádhernou na pohled.
On je můj vůdce. Cením si toho, že jsem jedním z onoho dlouhého zástupu těch, kteří Ho milují a kteří Ho následovali během oněch dvou tisíc let, jež uplynuly od Jeho narození. …
On je můj Spasitel a Vykupitel. Tím, že obětoval svůj život, v bolesti a v nevýslovném utrpení, vztáhl ke mně ruku, aby pozvedl mě, a každého z nás, a všechny syny a dcery Boží, z propasti věčné temnoty přicházející po smrti. On poskytl něco lepšího – sféru světla a porozumění, růstu a krásy, kde můžeme jít dál po cestě vedoucí k věčnému životu. Má vděčnost nezná mezí. Mé díky mému Pánu jsou bez konce.
On je můj Bůh a můj Král. Od věčnosti do věčnosti bude panovat a vládnout jako Král králů a Pán pánů. Jeho panování bude bez konce. Jeho slávu nic nezastíní.
Nikdo jiný Ho nemůže zastoupit. A nikdo jiný Ho nikdy nezastoupí. On je Beránek Boží, bez vady a jakékoli chyby, před kterým se skláním a skrze Něhož přistupuji ke svému Otci v nebi. …
S vděčností a s nezměrnou láskou o tom vydávám svědectví v Jeho svatém jménu.“2
„Vše záviselo na Něm – na Jeho smírné oběti. … Toto bylo závěrným kamenem v klenbě Otcova velikého plánu.“
Učení Gordona B. Hinckleyho
1
Láska Nebeského Otce je vyjádřena tím, že nám daroval svého Jednorozeného Syna.
Srdce se mi svírá, když pomýšlím na velikou lásku Nebeského Otce. Jak vděčný jsem za to, že vím, že nás Bůh miluje! Nepředstavitelná hloubka této lásky byla projevena tím, že nám daroval svého Jednorozeného Syna, který přišel na svět, aby nám vnesl naději do srdce, aby vnesl laskavost a ohleduplnost do našich vztahů, a především, aby nás spasil z hříchů a vedl nás po cestě, která vede k věčnému životu.3
Spasitelova předsmrtelná služba
Otec nás všech, naplněn láskou k nám – svým dětem, nabídl … plán, díky němuž bychom měli svobodu zvolit si směr svého života. Jeho Prvorozený Syn, náš starší Bratr, byl klíčem k uskutečnění tohoto plánu. Lidé budou mít svobodu jednání a s ní přijde také odpovědnost. Člověk bude kráčet po cestách světa, bude hřešit a klopýtat. Avšak Syn Boží na sebe vezme tělo a nabídne se jako oběť, aby usmířil hříchy všech lidí. Skrze nevýslovné utrpení se stane velkým Vykupitelem, Spasitelem celého lidstva.4
Spasitelova pozemská služba
V celé historii se nenajde nic tak vznešeného, jako byla vznešenost Jeho. On, mocný Jehova, sestoupil, aby se narodil do smrtelného života ve stáji v Betlémě. Jako chlapec vyrůstal v Nazarétu a „prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí“ (Lukáš 2:52).
Byl pokřtěn Janem ve vodách Jordánu, „a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici, a přicházejícího na něj.
A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“ (Matouš 3:16–17.)
Během své tříleté pozemské služby vykonal to, co nikdo jiný předtím nevykonal; učil tak, jak neučil nikdo jiný před Ním.
Pak nadešel Jeho čas, aby byl obětován. V hořejší místnosti se podávala večeře – Jeho poslední se členy Dvanácti ve smrtelnosti. Když jim umýval nohy, předal jim ponaučení o pokoře a službě, na které nikdy nezapomněli.5
Utrpení v zahradě getsemanské
Poté následovalo utrpení v Getsemanech, „kteréžto utrpení“, řekl, „způsobilo mně, dokonce Bohu, největšímu ze všech, že jsem se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu“. (NaS 19:18.)6
V zahradě getsemanské trpěl natolik, že když úpěnlivě prosil svého Otce, potil kapky krve. Toto vše ale bylo součástí Jeho velké smírné oběti.7
[Jednou jsem seděl] ve stínu starého olivovníku [v zahradě getsemanské] a četl o onom strašlivém zápase Syna Božího, když čelil nezvratné budoucnosti, potil krůpěje krve a modlil se ke svému Otci, zda by mohl odejmout onen kalich – avšak přesto řekl: Tvá vůle se staň, ne má. … Přemohl mě pocit, že nepronášel svou prosbu a nečelil této zkoušce kvůli fyzické bolesti, které se právě chystal čelit – hrůznému, surovému ukřižování na kříži. To bylo nepochybně také součástí. Ale myslím si, že ve velké míře šlo o to, že si uvědomoval svou roli přinést věčné blaho všem synům a dcerám Božím ze všech pokolení času.
Vše záviselo na Něm – na Jeho smírné oběti. Toto bylo klíčové. Toto bylo závěrným kamenem v klenbě velikého plánu, který Otec připravil pro věčný život svých synů a dcer. Jakkoli bylo strašlivé tomu čelit a jakkoli bylo tíživé to uskutečnit, čelil tomu, uskutečnil to, a bylo to něco pozoruhodného a úžasného. Jsem přesvědčen, že to přesahuje naše chápání. Nicméně máme o tom alespoň malou představu a musíme se naučit si toho čím dál více a více vážit.8
Zatčení, Ukřižování a smrt
Chopily se Ho drsné a kruté ruce a v noci byl v rozporu se zákonem přiveden před Annáše a poté před Kaifáše, lstivého a zlého úředníka sanhedrinu. Druhý den brzy ráno následovalo druhé stání před tímto intrikářským a neřestným mužem. Poté byl předveden před Piláta, římského místodržitele, kterého jeho manželka varovala: „Nic neměj činiti s spravedlivým tímto.“ (Mat. 27:19.) Tento Říman, který se chtěl vyhnout zodpovědnosti, Jej poslal před Heróda, zkorumpovaného, zhýralého a zlého tetrarchu galilejského. Kristus byl týrán a bit. Na hlavu Mu vložili korunu spletenou z ostrého trní a na Jeho krvácející záda Mu výsměšně hodili purpurové roucho. Opět byl přiveden před Piláta, na kterého dav pokřikoval: „Ukřižuj ho, ukřižuj.“ (Lukáš 23:21.)
Klopýtavě kráčel po cestě ke Golgotě, kde Jeho zraněné tělo přibili na kříž tím nanejvýš nelidským a bolestivým způsobem popravy, jaký kdy mohla sadistická mysl vymyslet.
Přesto zvolal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23:34.)9
V celé historii neexistuje nic dojemnějšího než pohled na osamělého Ježíše v Getsemanech a na kříži – Vykupitele lidstva, Spasitele světa uskutečňujícího Usmíření.
Pamatuji si, jak jsem byl s presidentem Haroldem B. Lee … v zahradě getsemanské v Jeruzalémě. Pouze do velmi malé míry jsme byli schopni pociťovat onen strašlivý zápas, k němuž tam došlo, zápas tak usilovný, že zatímco Ježíš sám v duchu bojoval, krev Mu tekla z každého póru. (Viz Lukáš 22:44; NaS 19:18.) Vzpomínali jsme na zradu toho, jemuž bylo svěřeno zodpovědné povolání. Vzpomínali jsme na to, jak zlovolní lidé vložili své surové ruce na Syna Božího. Vzpomínali jsme na opuštěnou osobu na kříži, která v úzkosti a v bolestech zvolala: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Mat. 27:46.) Ale i přesto Spasitel světa odvážně pokračoval, aby za nás přinesl Usmíření.10
Hodiny plynuly a život z Něj v bolesti vyprchával. Země se otřásla; chrámový závoj se roztrhl. Z vyprahlých rtů pronesl slova: „Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.“ (Lukáš 23:46.)
Bylo po všem. Jeho smrtelný život byl u konce. On jej nabídl jako výkupné za všechny. Naděje těch, kteří Ho milovali, se vytratila. Zaslíbení, která učinil, byla zapomenuta. Jeho tělo spěšně, ale jemně uložili v předvečer židovského sabatu do vypůjčeného hrobu.11
Vzkříšení
V neděli brzy ráno přišly Maria Magdalena a další ženy k hrobu. Ve spěchu přemýšlely nad tím, jak by se dal kámen u vstupu do hrobky odvalit. Když tam dorazily, uviděly anděla, který k nim promluvil: „Vím, že Ježíše ukřižovaného hledáte.
Neníť ho tuto; nebo vstalť jest, jakož předpověděl.“ (Mat. 28:5–6.)
K tomu nikdy předtím nedošlo. Prázdný hrob přinesl odpověď na otázku věků. Správně Pavel řekl: „Kde [jest, ] ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?“ (1. Korintským 15:55.)12
„Neníť ho tuto; nebo vstalť jest, jakož předpověděl.“ (Matouš 28:6.)
2
Díky Spasitelově vykupující oběti všichni lidé vstanou z hrobu.
Zázrak rána Vzkříšení … je zázrakem pro celé lidstvo. Je to zázrak moci Boha, jehož Milovaný Syn dal svůj život, aby usmířil hříchy všech – oběť lásky za každého syna a každou dceru Boží. Tímto činem zlomil pouta smrti.13
Nic není tak všeobecné jako smrt a nic tolik nezáří nadějí a vírou než ujištění o nesmrtelnosti. Hrozivý zármutek, který smrt přináší, bolestnou ztrátu, která přichází s odchodem někoho milovaného, zmírňuje pouze jistota Vzkříšení Syna Božího. …
Kdykoli někoho uchopí chladné ruce smrti, skrze temnotu a chmury oné hodiny září vítězoslavná postava Pána Ježíše Krista – Jeho, Syna Božího, jenž svou nesmírnou a věčnou mocí překonal smrt. On je Vykupitel světa. Obětoval život za každého z nás. Vzal jej opět na sebe a stal se prvotinou těch, kteří zesnuli. On, jako Král králů, stojí vítězoslavně nad všemi ostatními králi. On, jako Všemohoucí, stojí nad všemi vladaři. Je naší útěchou, naší jedinou opravdovou útěchou, když se na pozemský život snáší temný plášť – když duch opouští lidské tělo.
Nad veškerým lidstvem ční Ježíš Kristus.14
Vzpomínám si, že jsem mluvil na pohřbu jednoho dobrého muže, přítele, jehož dobrotivost mi pomáhala směřovat trochu výše. V průběhu let jsem znal jeho úsměv, jeho laskavá slova, myšlení jeho znamenitého intelektu a nesmírnou hloubku jeho služby druhým. A poté tento muž, jenž byl tak bystrý a dobrotivý, náhle zemřel. Hleděl jsem na jeho neživé tělo. Postrádalo jakékoli známky pohybu či slov. …
Hleděl jsem na jeho plačící vdovu a děti. I oni, podobně jako já, věděli, že ve smrtelnosti již nikdy neuslyší jeho hlas. Ale jemný pocit, nepopsatelný ve své podstatě, přinesl pokoj a ujištění. Jakoby říkal: „Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh.“ (Žalm 46:10.)
Také se zdálo, jako by říkal: „Nedělejte si starosti. To vše je součástí mého plánu. Nikdo se nemůže vyhnout smrti. Dokonce i můj Milovaný Syn zemřel na kříži. Ale díky tomu se stal slavnou prvotinou vzkříšení. Odňal smrti její osten a hrobu jeho vítězství.“
V duchu jsem slyšel, jak Pán promlouval k truchlící Martě: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude. A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky.“ (Jan 11:25–26.)15
3
Díky Spasitelově smírné oběti je nám nabídnuta příležitost získat oslavení a věčný život.
Vzdávejme díky Všemohoucímu. Jeho Syn zlomil pouta smrti, a dosáhl tím největšího vítězství. … On je náš vítězoslavný Pán. On je náš Vykupitel, který usmířil naše hříchy. Díky Jeho vykupující oběti všichni lidé vstanou z hrobu. Otevřel cestu, díky níž můžeme získat nejen nesmrtelnost, ale i věčný život.16
Do určité míry si uvědomuji význam Jeho Usmíření. Nedokáži to pochopit vše. Je tak rozsáhlé ve svém dosahu, a přesto tak osobní ve svém účinku, že přesahuje chápání.17
Velikost [tohoto] Usmíření přesahuje naši schopnost plně mu porozumět. Vím pouze to, že se to stalo a že to bylo pro mne i pro vás. Když Spasitel přinesl sám sebe jako výkupné za hříchy celého lidstva, utrpení bylo tak velké a muka tak intenzivní, že to nikdo z nás nemůže pochopit.
Právě skrze Něho získáváme odpuštění. Právě skrze Něho přichází jistý slib, že veškerému lidstvu bude uděleno požehnání spasení společně se vzkříšením z mrtvých. Právě skrze Něho a Jeho velkou překlenující oběť je nám nabídnuta příležitost získat skrze poslušnost oslavení a věčný život.18
Nejsme snad všichni marnotratnými syny a dcerami, kteří potřebují činit pokání a přijímat odpouštějící milosrdenství našeho Nebeského Otce a poté následovat Jeho příklad?
Jeho milovaný Syn, náš Vykupitel, nám podává pomocnou ruku skrze odpuštění a milosrdenství, ovšem přitom nám přikazuje, abychom činili pokání. … Pán řekl – a cituji ze zjevení daného Proroku Josephovi:
„Tudíž přikazuji ti, abys činil pokání – čiň pokání, jinak tě budu bíti holí úst svých a prchlivostí svou a hněvem svým, a utrpení tvá budou těžká – jak těžká, nevíš, jak pronikavá, nevíš, ano, jak těžko snesitelná, nevíš.
Neboť viz, já, Bůh, jsem vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti, jestliže budou činiti pokání;
Ale jestliže nebudou činiti pokání, musejí trpěti stejně jako já;
Kteréžto utrpení způsobilo mně, dokonce Bohu, největšímu ze všech, že jsem se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu. …
Uč se ode mne a naslouchej slovům mým; kráčej v mírnosti Ducha mého, a budeš míti pokoj ve mně.“ (NaS 19:15–18, 23.)19
Poté, co je vše řečeno a vykonáno, poté, co je celá historie prostudována a veškerá zákoutí lidské mysli jsou prozkoumána, není nic tak nádherné, tak vznešené, tak nesmírné jako tento skutek milosti, kdy Syn Všemohoucího, Princ z královské rodiny svého Otce, Ten, jenž kdysi promlouval jako Jehova, Ten, jenž blahosklonně sestoupil na zemi jako děťátko narozené v Betlémě, obětoval svůj život potupně a v bolesti, aby všichni synové a dcery Boží všech generací, všichni ti, kteří musí jednoho dne zemřít, mohli znovu kráčet a žít věčně. Vykonal pro nás to, co by nikdo z nás sám pro sebe nedokázal udělat. …
Prorok Izaiáš prohlásil:
„Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl. …
Byl raněn pro přestupky naše, potřen pro nepravosti naše; trestání pro pokoj náš bylo na něj vloženo; a ranami jeho jsme uzdraveni.“ (Iz. 53:4–5.)
Toto je zázračný a skutečný příběh Vánoc. Narození Ježíše v Betlémě judském je předmluvou. Tříletá Mistrova služba tvoří prolog. Velkolepou podstatou tohoto příběhu je Jeho oběť – zcela nesobecký skutek, při němž umíral v bolestech na kříži Kalvárie, aby usmířil hříchy nás všech.
Závěr tvoří zázrak Vzkříšení, který přináší ujištění, že „jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou“. (1. Kor. 15:22.)
Kdyby nebyly Velikonoce, nebyly by ani Vánoce. Děťátko Ježíš z Betléma by bylo jen obyčejným dítětem, kdyby nebylo vykupujícího Krista v Getsemanech a na Kalvárii a vítězoslavné skutečnosti Vzkříšení.
Věřím v Pána Ježíše Krista, Syna věčného a živého Boha. Nikdo tak veliký nikdy nekráčel po zemi. Nikdo jiný nepřinesl srovnatelnou oběť, ani neposkytl srovnatelné požehnání. On je Spasitel a Vykupitel světa. Věřím v Něho. Prohlašuji bez váhání a nekompromisně, že On je božský. Miluji Ho. Jeho jméno pronáším s úctou a obdivem. Uctívám Ho stejně, jako uctívám Jeho Otce – v duchu a v pravdě. Děkuji Mu a poklekám před Jeho Milovaným Synem, který kdysi dávno podal každému z nás ruku a řekl: „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“ (Mat. 11:28.)
… Přál bych si, aby si každý z vás udělal čas, třebas jen hodinu, na poklidnou meditaci a tiché rozjímání nad zázrakem a vznešeností tohoto Syna Božího.20
Vydávám svědectví [o] Usmíření Pána Ježíše Krista. Bez toho by život neměl smysl. Je závěrným kamenem v klenbě naší existence. Potvrzuje to, že jsme žili před svým narozením do smrtelnosti. Smrtelnost je jen nášlapný kámen k vznešenější existenci v budoucnosti. Zármutek spojený se smrtí zmírňuje zaslíbení vzkříšení.21
Ježíš je Kristus, předustanovený Syn Boží, který blahosklonně přišel na zemi, který se narodil v jeslích, v národě poražených a poddaných lidí, Syn Boží, Jednorozený Otcův v těle, Prvorozený Otcův a Původce našeho spasení. On je náš Vykupitel, náš Spasitel, skrze jehož Usmíření mohou všichni ti, kteří budou kráčet v poslušnosti Jeho učení, získat věčný život.22
Náměty ke studiu a k výuce
Otázky
-
Proč nám Nebeský Otec „daroval svého Jednorozené Syna“? (Viz 1. oddíl.) Co můžete dělat, abyste za tento dar projevovali vděčnost? Jaké myšlenky vás napadají a co pociťujete, když čtete shrnutí presidenta Hinckleyho ohledně toho, co pro nás Spasitel udělal?
-
Ve 2. oddílu porovnejte slova, jimiž president Hinckley popisuje smrt, se slovy, která používá při popisu vzkříšení. Co se z rozdílů mezi těmito slovy dozvídáte? Jak ovlivňuje vaše svědectví o Spasitelově Vzkříšení váš život?
-
Co se dozvídáte ze svědectví presidenta Hinckleyho o Usmíření Ježíše Krista? (Viz 3. oddíl.) Jaká požehnání vám osobně přináší Usmíření? Jaké pocity vás naplňují, když přemítáte o Spasitelově oběti, kterou pro vás vykonal? Naplánujte si čas na „poklidnou meditaci a tiché rozjímání“ o Spasiteli.
Související verše z písem
Izaiáš 53; Jan 3:16; 11:25; 2. Nefi 9:6–13; Alma 7:11–13; 34:8–10; Helaman 14:13–19; NaS 18:10–12
Pomůcka k výuce
„Když se s modlitbou připravujete na výuku, … můžete být vedeni k tomu, abyste zdůraznili určité zásady. Můžete pochopit, jak nejlépe předat určité myšlenky. Můžete objevit příklady, názorné pomůcky a inspirované příběhy v jednoduchých životních činnostech. Možná pocítíte inspiraci, abyste vyzvali určitou osobu, aby vám s lekcí pomohla. Možná si vzpomenete na osobní zážitek, o který se můžete podělit.“ (Učení – není většího povolání [1999], 47–48.)