Kapitola 13
Pokoj a spokojenost díky časné soběstačnosti
„Učíme soběstačnosti jakožto zásadě pro život, neboť máme být schopni sami sebe zaopatřit a postarat se o vlastní potřeby.“
Ze života Gordona B. Hinckleyho
Gordon B. Hinckley se naučil zásadám soběstačnosti ještě jako dítě, když pracoval po boku svých rodičů a sourozenců. Později vzpomínal:
„Žili jsme v domě, který byl podle mě velký. … Byl tam velký trávník s mnoha stromy, z nichž opadávalo listí po milionech, a bylo potřeba neustále vykonávat nezměrné množství práce.
… V kuchyni a v jídelně jsme měli kamna. Později namontovali kotel, což byla báječná věc. Ale polykal uhlí s nenasytnou žravostí a neměl automatické přikládací zařízení. Uhlí se do kotle muselo házet lopatou a každý večer bylo potřeba pečlivě přiložit.
Od toho nestvůrného kotle jsem získal úžasné poučení – pokud chcete, aby vám bylo teplo, musíte se ohánět lopatou.
Podle mého tatínka bylo třeba, aby se jeho synové naučili pracovat, v létě i v zimě, a tak koupil farmu, která měla přes 12 hektarů a která se nakonec rozrostla na téměř 75 hektarů. Bydleli jsme tam přes léto a do města jsme se vraceli, když začala škola.
Měli jsme velký sad a každé jaro bylo potřeba prořezat stromy. Tatínek nás brával na ukázky prořezávání stromů, které pořádali odborníci z vysoké školy zemědělské. Naučili jsme se úžasné pravdě – že je možné se značnou dávkou určitosti stanovit, jaké ovoce budete sklízet v září, a to na základě toho, jak budete prořezávat v únoru.“1
President Hinckley díky skutečnosti, že se tyto pravdy staly jeho osobním základem, často učil tomu, jak žít podle evangelia, prostřednictvím praktických poučení. Svědčil o požehnáních, která přicházejí skrze tvrdou práci, a povzbuzoval Svaté posledních dnů, aby žili v mezích svých prostředků a připravovali se na katastrofy, které mohou v budoucnu nastat.
President Hinckley kromě toho, že učil těmto zásadám, pomáhal zajistit, aby se jimi Svatí mohli řídit. Například v dubnu roku 2001 zavedl Stálý vzdělávací fond, který, jak řekl, inspiroval Pán.2 Prostřednictvím tohoto programu mohli lidé věnovat finanční prostředky fondu, který měl poskytovat krátkodobé půjčky, jež měly pomoci způsobilým členům Církve, většinou navrátivším se misionářům, získat vzdělání nebo odbornou průpravu, díky čemuž by získali smysluplné zaměstnání. Když lidé tyto půjčky splatili, staly se dané finanční prostředky součástí fondu, aby pomohly budoucím účastníkům. Stálý vzdělávací fond pomohl již desítkám tisíc lidí dosáhnout soběstačnosti. Poskytuje, jak jednou president Hinckley řekl, „jasný paprsek naděje“.3
„Pod nebesy není nic, co by nahradilo produktivní práci. Práce je způsob, kterým se uskutečňují sny.“
Učení Gordona B. Hinckleyho
1
Když budeme poctivě pracovat, bude náš život na věky požehnaný.
Věřím v evangelium práce. Pod nebesy není nic, co by nahradilo produktivní práci. Práce je způsob, kterým se uskutečňují sny. Je to způsob, kterým se z nečinných představ stávají mocné úspěchy.4
Je dobré si trochu hrát a trochu polehávat. Je to však práce, co má tak zásadní vliv na život muže či ženy. Je to práce, co nám zajišťuje jídlo, které jíme, oblečení, které máme na sobě, domy, v nichž bydlíme. Máme-li růst a vzkvétat, osobně i kolektivně, nemůžeme popírat potřebu práce vykonávané dovednýma rukama a vzdělanou myslí.5
Zjistil jsem, že život není řadou úžasných hrdinských činů. Život je v nejlepším případě věcí důsledné dobrotivosti a slušnosti, neokázalého dělání toho, co je potřeba, tehdy, kdy je to potřeba. Všiml jsem si, že to nejsou géniové, kdo mění tento svět k lepšímu. Všiml jsem si, že práci pro svět vykonávají zejména průměrně talentovaní muži a ženy, kteří však pracují s nadprůměrným nasazením.6
Je třeba, aby děti pracovaly společně s rodiči – aby s nimi myly nádobí, aby s nimi stíraly podlahu, aby pomáhaly sekat trávník, aby prořezávaly stromy a keře, aby natíraly, spravovaly, uklízely a dělaly sto dalších věcí, díky nimž se naučí, že práce je cenou, kterou je třeba zaplatit za čistotu, pokrok a prosperitu.7
„Je třeba, aby děti pracovaly společně s rodiči. Naučí [se], že práce je cenou, kterou je třeba zaplatit za čistotu, pokrok a prosperitu.“
Významným znakem této Církve je práce. Každý pracuje. Pokud nepracujete, nemůžete růst. Víra, svědectví o pravdě, je jako sval na mé ruce. Když ji používáte, nabývá na síle. Když ji zavěsíte na šátek, zeslábne a ochabne. Posíláme lidi do práce. Očekáváme od nich velké věci, a je úžasné a nádherné, že oni je uskutečňují. Něco vytvářejí.8
V této Církvi se ničeho nedosáhne, pokud nebudete pracovat. Je to jako trakař. Nepohne se, dokud se nechopíte jeho dvou držadel a nepostrčíte ho. Tvrdá práce posouvá dílo Páně kupředu, a pokud se naučíte pracovat opravdu poctivě, požehná to vašemu životu na věky. Jsem o tom z celého srdce přesvědčen. Požehná to vašemu životu na věky.9
2
Máme zodpovědnost pomáhat druhým povznést se a stát se soběstačnými.
Existuje staré rčení, které říká, že když dáte člověku rybu, bude mít jídlo na jeden den. Naučíte-li ho ale rybařit, bude jíst po celý zbytek života. …
Kéž nás Pán obdaří vizí a porozuměním tomu, co našim členům pomůže nejenom duchovně, ale i časně. Spočívá na nás velmi závažný závazek. President Joseph F. Smith … řekl, že náboženství, které člověku nepomůže v tomto životě, toho pro něho pravděpodobně mnoho neudělá ani v životě příštím. (Viz „The Truth about Mormonism“, časopis Out West, Sept. 1905, 242.)
Tam, kde je mezi našimi členy značně rozšířena chudoba, musíme dělat vše, co můžeme, abychom jim pomohli povznést se a založit jejich život na základě soběstačnosti, které mohou dosáhnout průpravou. Vzdělání je klíčem k příležitostem. …
Naším posvátným závazkem … je pomáhat „slabým, pozdvih[ovat] ruce, které jsou skleslé, a posil[ovat] kolena zemdlená“ (NaS 81:5). Musíme jim pomáhat stát se soběstačnými a úspěšnými.
Věřím, že Pán si nepřeje vidět svůj lid odsouzený k životu v chudobě. Věřím, že by si přál, aby se věrní těšili z dobrých věcí země. Přál by si, abychom činili tyto věci a pomohli jim.10
Jednotlivec má, v souladu s tím, čemu učíme, pro sebe udělat vše, co může. Když vyčerpá své zdroje, má se s žádostí o pomoc obrátit na svou rodinu. Když mu nebude moci pomoci rodina, ujme se toho Církev. A když se toho ujme Církev, je naším velkým přáním se nejprve postarat o okamžité potřeby onoho člověka a pak mu pomáhat tak dlouho, dokud toho bude zapotřebí, ale v průběhu toho mu zároveň pomoci získat určitou průpravu, najít si zaměstnání a zjistit, jak by se mohl znovu postavit na vlastní nohy. To je veškerým cílem úžasného [církevního] programu sociální péče.11
Ti, kteří tohoto programu využili na straně příjemců, byli ušetřeni „kletby zahálky a zla podpory v nezaměstnanosti“. Zachovali si svou důstojnost a sebeúctu. A nesčíslní muži a ženy, kteří nejsou přímými příjemci, ale zapojují se do pěstování plodin a zpracování potravin a do mnoha dalších činností s tím spojených, vydávají svědectví o tom, jakou radost lze najít v nesobecké službě druhým.
Nikdo, kdo je svědkem nezměrného dosahu a obrovských důsledků tohoto programu, nemůže rozumně zpochybnit ducha zjevení, který stál u jeho zrodu a který v praxi prohlubuje jeho moc působit dobro.12
Budeme v této práci pokračovat. Vždy budou potřební. Hlad, nouze a katastrofy budou vždy s námi. A vždy budou ti, jejichž srdce se dotklo světlo evangelia a kteří budou ochotně sloužit a pracovat a pozvedat potřebné na zemi.
V rámci souvisejícího úsilí jsme založili Stálý vzdělávací fond. Vzešel z vašich štědrých příspěvků. … Mladým mužům a ženám jsou poskytovány půjčky na vzdělání. Jinak by byli polapeni v neměnné chudobě, kterou po generace znali jejich rodiče a předkové. …
Duch Páně vede toto dílo. Tato sociální činnost je světská činnost, která se vyjadřuje v pojmech rýže a fazole, pokrývky a stany, oblečení a zdravotní péče, zaměstnání a vzdělávání pro lepší zaměstnání. Ale tato takzvaná světská práce je jen vnějším výrazem vnitřního ducha – Ducha Pána, o kterém bylo řečeno, že „chodil, dobře čině“ (Skutkové 10:38).13
3
Proroci nás vyzývají, abychom se připravili na katastrofy, které přijdou, jak po duchovní, tak po časné stránce.
Učíme soběstačnosti jakožto zásadě pro život, neboť máme být schopni sami sebe zaopatřit a postarat se o vlastní potřeby. A tak vyzýváme naše členy, aby něco vlastnili, plánovali dopředu, měli … k dispozici potraviny, založili si spořicí účet, pokud to bude možné, pro případ, že nastanou horší časy. Někdy postihují lidi katastrofy v okamžiku, kdy to nejméně čekají – nezaměstnanost, nemoc a podobné věci.14
Tento starý svět zná velmi dobře pohromy a katastrofy. Ti, kteří čtou písma a věří jim, jsou si vědomi varování proroků ohledně katastrof, ke kterým došlo a ke kterým ještě dojde. …
Jak ohromující jsou slova zjevení, které se nachází v 88. oddíle Nauky a smluv, o pohromách, které mají přijít po svědectví starších. Pán říká:
„Neboť po svědectví vašem přijde svědectví zemětřesení, jež způsobí sténání uprostřed ní, a lidé budou padati na zem a nebudou schopni státi.
A také přijde svědectví hlasu hromů a hlasu blesků a hlasu bouří a hlasu vln mořských zvedajících se nad meze své.
A všechny věci budou ve zmatku; a zajisté, srdce lidské jim ochabne; neboť strach přijde na všechny lidi.“ (NaS 88:89–91.) …
Stejně jako docházelo k pohromám v minulosti, očekáváme další i v budoucnosti. Co uděláme?
Kdosi řekl, že nepršelo, když Noé stavěl koráb. Ale dostavěl ho a přišel déšť.
Pán řekl: „Jste-li připraveni, nebudete se báti.“ (NaS 38:30.)
Prvořadá příprava je také vyložena v Nauce a smlouvách, kde se píše: „Pročež, stůjte na svatých místech a nepohněte se, dokud den Páně nepřijde.“ (NaS 87:8.) …
Můžeme žít tak, abychom se mohli obrátit na Pána s prosbou o Jeho ochranu a vedení. To je první priorita. Nemůžeme očekávat Jeho pomoc, nejsme-li ochotni dodržovat Jeho přikázání. My v této Církvi máme dostatek důkazů o trestech za neposlušnost v příkladu národa Jareditů a Nefitů. Oba národy přešly kvůli zlovolnosti od slávy k naprostému zničení.
Samozřejmě víme, že déšť padá na spravedlivého i na nespravedlivého (viz Matouš 5:45). Ale i když i spravedliví umírají, nejsou ztraceni, ale jsou spaseni skrze Usmíření Vykupitele. Pavel napsal Římanům: „Nebo buď že jsme živi, Pánu živi jsme; buď že mřeme, Pánu mřeme.“ (Římanům 14:8.) …
Našim členům se … dostává rady a povzbuzení, aby podnikli takové přípravy, které zajistí přežití v případě pohromy.
Můžeme si dát stranou nějakou vodu, základní potraviny, léky a oblečení, aby nás zahřívalo. Pro případ, že nastanou horší časy, máme mít stranou i trochu peněz.15
Máme úžasný program sociální péče s vybavením pro takové věci, jako je například skladování obilí v různých oblastech. Je důležité, abychom se tím zabývali. Avšak nejlepším místem pro určitou zásobu potravin, společně s malými finančními úsporami, je náš domov. Tím nejlepším programem sociální péče je náš vlastní program sociální péče. Pět nebo šest plechovek s pšenicí doma je lepší než pytel pšenice v obilnici sociální péče. …
Můžeme začít velmi skromně. Můžeme začít se zásobou potravin na jeden týden a postupně ji rozšiřovat na měsíc a pak na tři měsíce. Mluvím nyní o potravinách, které mají pokrýt základní potřeby. Jak všichni víte, tato rada není nová. Obávám se však, že mnozí se domnívají, že dlouhodobá zásoba potravin je tak dalece nad jejich možnosti, že nevyvíjejí naprosto žádnou snahu.
Začněte s málem … a krok za krokem postupujte k rozumnému cíli. Pravidelně spořte malou částku peněz a budete překvapeni, jak narůstá.16
4
Když se do takové míry, jak je to jen možné, vyhýbáme zadlužení a dáváme si stranou peníze na dobu, kdy je budeme potřebovat, těšíme se nezávislosti a svobodě.
Dostáváme znovu a znovu rady ohledně soběstačnosti, ohledně dluhu, ohledně hospodárnosti. Tolik našich lidí je těžce zadluženo kvůli věcem, které nejsou nezbytně zapotřebí. … Vyzývám vás jako členy této Církve, abyste se, je-li to možné, osvobodili od dluhů a ukládali si něco stranou na horší časy.17
Přišel čas, abychom dali do pořádku svůj domov. …
President J. Reuben Clark ml. na kněžském shromáždění konference v roce 1938 [řekl]: „Máte-li jednou dluh, je úrok vaším společníkem v každé denní i noční minutě. Nemůžete se mu vyhnout nebo mu uniknout, nemůžete ho pustit z hlavy, neustupuje ani naléhavým prosbám, žádostem nebo rozkazům, a kdykoli mu vstoupíte do cesty nebo zkřížíte jeho směr nebo přestanete plnit jeho požadavky, rozdrtí vás.“ (Conference Report, Apr. 1938, 103.)
Samozřejmě uznávám, že může být nezbytné půjčit si, abychom získali domov. Ale kupujme domov, který si můžeme dovolit, a tak snižme splátky, které nám budou neustále, bez milosti nebo odkladu, viset nad hlavou. …
Od počátků Církve Pán promlouval na téma dluhu. Martinu Harrisovi prostřednictvím zjevení řekl: „Zaplať dluh, který jsi dohodl s tiskařem. Osvoboď se z poroby.“ (NaS 19:35.)
President Heber J. Grant o této záležitosti hovořil opakovaně. … Řekl: „Existuje-li něco, co vnese do lidského srdce a do rodiny pokoj a spokojenost, pak je to život v rámci našeho příjmu. A existuje-li něco, co utiskuje, skličuje a deprimuje, pak jsou to dluhy a závazky, které člověk nemůže uspokojit.“ (Gospel Standards, comp. G. Homer Durham [1941], 111.)
Šíříme poselství o soběstačnosti v celé Církvi. Soběstačnosti nelze dosáhnout, visí-li nad domácností značný dluh. Člověk není ani nezávislý, ani osvobozený od područí, když má závazky vůči druhým.
Při spravování záležitostí Církve se snažíme dávat příklad. Máme zásadu, kterou přísně dodržujeme, a každý rok dáváme stranou určité procento příjmů Církve pro případ možné potřeby.
Jsem vděčný, že mohu říci, že Církev je ve všech svých činnostech, ve všech svých podnicích, ve všech svých odděleních schopná fungovat bez vypůjčených peněz. Nevystačíme-li s příjmem, omezíme své programy. Snížíme výdaje, aby odpovídaly příjmu. Nebudeme si půjčovat. …
Jak úžasný je to pocit, být prost dluhů a mít našetřeno trochu peněz, ke kterým lze sáhnout v případě potřeby, je-li to nutné. …
Naléhavě vás … vyzývám, abyste se podívali na stav svých financí. Naléhavě vás vyzývám, abyste byli skromní ve svých výdajích, ukázněte se při svých nákupech, abyste se co možná nejvíce vyvarovali dluhu. Dluhy splaťte tak rychle, jak můžete, a osvoboďte se z tohoto područí.
Toto je součást časného evangelia, ve které věříme. Kéž vám Pán žehná, … abyste dali svůj domov do pořádku. Pokud jste splatili dluhy, máte-li nějakou zásobu, byť jen malou, potom i když budou kolem vaší hlavy skučet bouře, budete mít přístřeší pro svou [rodinu] a budete mít klid v srdci.18
Náměty ke studiu a k výuce
Otázky
-
President Hinckley učil, že „není nic, co by nahradilo produktivní práci“. (1. oddíl.) Jakým požehnáním je práce ve vašem životě? Čemu jste se díky tvrdé práci naučili? Jak mohou rodiče pomáhat svým dětem, aby se naučily pracovat?
-
Jaké zodpovědnosti máme vůči těm, kteří mají časné potřeby? (Viz 2. oddíl.) Jak můžeme pomáhat druhým stát se soběstačnými? Jak váš život ovlivnila služba, kterou jste někomu poskytli či ji sami přijali?
-
Znovu si projděte, jak se máme podle toho, co nám radil president Hinckley, připravit na čas nouze. (Viz 3. oddíl.) Kdy jste byli svědky toho, jak je důležité se na čas nouze připravit? Jaké malé a pozvolné přípravy můžeme učinit?
-
Znovu si projděte rady presidenta Hinckleyho ohledně dluhu a hospodárnosti. (Viz 4. oddíl.) Proč je důležité, abychom byli ukáznění při tom, jak utrácíme peníze? Jak nás může dluh ovlivnit po časné i duchovní stránce? Jak mohou rodiče učit své děti, aby používaly peníze moudře?
Související verše z písem
1. Tessalonicenským 4:11–12; NaS 1:11–13; 78:13–14; 104:13–18; Mojžíš 5:1
Pomůcka k výuce
„Dbejte na to, abyste ve snaze přednést veškerý materiál, který jste si připravili, neukončovali dobré diskuse příliš brzy. Ačkoli je důležité probrat učební látku, je důležitější pomoci studentům pocítit vliv Ducha, zodpovědět jejich otázky, prohloubit jejich znalost evangelia a posílit jejich závazek dodržovat přikázání.“ (Učení – není většího povolání [1999], 64.)