Poselství územních vedoucích
Výzva k následování proroka
Když byl v lednu roku 2018 president Nelson představen v médiích jako prorok a president Církve, poukázala jedna moje tehdejší kolegyně, která nebyla členkou Církve, na věk tohoto našeho nového presidenta. „Neměj obavy,“ řekl jsem jí. Nemohla koneckonců tušit, že president Nelson stále plní své každodenní církevní povinnosti, cestuje v rámci svého povolání po celém světě, učí se v pokročilém věku čínsky a prohání se ve svých 93 letech s mladistvým elánem na lyžích po utažských sjezdovkách.
V jejích slovech však také zazníval náznak kritiky, kterou často slýcháváme od celé řady světských hlasů: Jak můžete – v „moderní společnosti“ – „slepě“ následovat jednoho člověka? Takovýto výrok dokládá, že svět stále ještě nerozumí roli proroka. Starší Neil L. Andersen z Kvora Dvanácti apoštolů uvedl: „Tou nejdůležitější úlohou Pánova proroka je učit nás o Spasiteli a vést nás k Němu. … Prorok nestojí mezi [námi] a Spasitelem. Spíše [nám] stojí po boku a ukazuje [nám] cestu vedoucí ke Spasiteli.“1
Prorok tedy vždy nese zodpovědnost za to, aby vedl naše oči a celé srdce k Pánu Ježíši Kristu – jedinému zdroji našeho vykoupení a spasení. Není proto překvapivé, že jedna z prvních výzev presidenta Nelsona po jeho ustanovení zněla takto: „Jaké moudrosti se nedostává vám? Co podle vás potřebujete nutně vědět nebo čemu potřebujete porozumět? Řiďte se příkladem Proroka Josepha. Najděte si tiché místo, kam se můžete pravidelně odebírat. Pokořte se před Bohem. Vylijte své srdce Nebeskému Otci. Vyhledávejte u Něho odpovědi a útěchu. Modlete se ve jménu Ježíše Krista ohledně svých starostí, obav, slabostí – ano, ohledně těch nejhlubších tužeb svého srdce. A poté naslouchejte! Zapište si myšlenky, které vás napadnou. Zaznamenejte si své pocity a uskutečněte to, co jste nabádáni udělat. … Nemusíte si lámat hlavu s tím, co je pravda. Nemusíte si lámat hlavu s tím, komu můžete bez obav důvěřovat. Skrze osobní zjevení můžete obdržet své vlastní svědectví.“2
Mám rád tuto věčnou zásadu evangelia Ježíše Krista – a to, že můžeme a máme získávat zjevení pro sebe osobně a obdržet svědectví pro sebe osobně. Se slepou poslušností to nemá co do činění. Právě naopak: Slepá poslušnost by byla s touto zásadou v rozporu.
Toto nutkání získat osobní odpovědi bylo ve skutečnosti přesně příčinou znovuzřízení Církve Ježíše Krista. Když se mladý Joseph Smith, poté co obdržel své zázračné První vidění, vrátil domů a jeho znepokojená matka se ho zeptala, jak se cítí, mohl jí toho říci spoustu. Ale v tom okamžiku si uvědomoval jednu skutečnost, která vynikala nad vše ostatní a o kterou se chtěl s matkou podělit: „Nedělej si starosti, všechno je v pořádku – je mi docela dobře. … Zjistil jsem [určitou věc] sám pro sebe.“3 Předtím mluvil s celou řadou učitelů náboženství, studoval slova proroků v Bibli a naslouchal radám své rodiny a přátel. Ale v oné chvíli, kdy získal odpovědi přímo od Pána, byl připraven na svou úžasnou, oddanou a podivuhodnou službu.
Zmíněný příklad ze života Josepha Smitha i výzva presidenta Nelsona jsou pro nás láskyplným vybídnutím k tomu, abychom každý den usilovali o osobní zjevení. Nakolik to může znít na první pohled jako paradox: Následovat proroka znamená zjišťovat skutečnosti pro sebe osobně, získávat své vlastní svědectví a usilovat o Boží vedení pro svůj vlastní život a své různé povinnosti.
Kéž všichni nasloucháme radám našeho proroka a přemítáme o nich a kéž znovu a znovu zjišťujeme pro sebe osobně, k čemu nás Pán vyzývá – a kéž pak tuto výzvu proměníme s odhodláním pramenícím z hloubi duše v činy.