„Mé největší poklady“, Liahona, leden 2024.
Hlasy Svatých posledních dnů
Mé největší poklady
Předstíral jsem, že jsem Svatým posledních dnů, a to mě dovedlo až ke křtu a k novému životu v evangeliu Ježíše Krista.
Ilustrace: Ben Simonsen
Žil jsem svou prací šéfkuchaře. Cestoval jsem po celém světě, kde jsem vařil v luxusních hotelích a na výletních lodích. Byl jsem součástí týmu skvělých kuchařů, který vyhrál mnoho mezinárodních kulinářských soutěží.
Jednou jsem byl mimo domov tři roky. Maminka mi často s pláčem volávala a prosila mě, abych se vrátil domů.
Jednoho dne jsem se v Miláně, kde jsem na smlouvu vařil v hotelu, setkal v přeplněné stanici metra s misionáři na plný úvazek. Vyprávěli mi o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů a podělili se se mnou o několik zásad evangelia. Obzvláště se mi líbilo, čemu mě učili o rodině.
Misionáři mi dali výtisk Knihy Mormonovy a požádali mě, abych se ohledně ní modlil. Také mi dali brožurku s pokyny ohledně toho, jak se modlit.
Vrátil jsem se do hotelu šťastný, šel jsem do svého pokoje, pomodlil jsem se a začal jsem číst. Čím více jsem Knihu Mormonovu četl, tím více jsem si přál číst. Kvůli práci jsem se naneštěstí s misionáři již znovu neviděl. Když mi v hotelu pracovní smlouva skončila, vrátil jsem se domů do Bari, kde jsem začal vařit v jiném hotelu.
Jednoho dne se v hotelové restauraci jiný kuchař z nevhodných důvodů snažil zvát na rande některé servírky. A byl rozzlobený, protože servírky, které byly Svaté posledních dnů, s ním odmítaly na rande jít.
Vzpomněl jsem si na misionáře, s nimiž jsem se setkal v Miláně, a řekl jsem kuchaři, že servírky mají právo ho odmítnout.
„Takže ty jsi taky mormon?“ zeptal se.
Protože se mi líbily zásady, kterým mě misionáři učili, a protože jsem měl pocit, že mám právo se servírek zastat, odpověděl jsem: „Ano.“
Když se kuchař příště se servírkami setkal, řekl jim, že jsem Svatý posledních dnů. Byly z toho nadšené. Když jsme se sešli u oběda, začaly mi klást otázky ohledně Církve v Miláně. Vyprávěl jsem jim o městě a o tom, jak jsem se tam setkal s misionáři. Když jsme dostali oběd, natáhl jsem se po sklenici vína, která stála na stole.
„Co to děláš? Ty piješ víno?“ zeptala se jedna servírka.
„Je na tom něco špatného?“ zeptal jsem se.
„Jsi vůbec aktivní?“ zeptala se další servírka.
„V jakém smyslu?“ řekl jsem.
„Jak jsi byl oblečen v den svého křtu?“ zeptaly se.
„To si nepamatuju,“ odvětil jsem, „byl mi teprve měsíc.“
Hodně se na mě zlobily, protože si myslely, že si z nich dělám legraci. Ujistil jsem je, že tomu tak není. Přiznal jsem, že nejsem členem Církve, ale řekl jsem jim, že se mi líbí Kniha Mormonova a zásady evangelia, které jsem poznal. Pak jsem se zeptal, jak se mohu dozvědět o jejich církvi více.
Servírky mě zanedlouho představily misionářům. Stěží uvěřily, že když jsem absolvoval všechny diskuse, tak jsem se dal pokřtít.
Rodinnou fotografii laskavě poskytl autor
Po křtu se mi život změnil. Zjistil jsem, že nemůžete stát jednou nohou ve světě a druhou v evangeliu. Zjistil jsem, že práce není v životě to nejdůležitější. Zjistil jsem, že na prvním místě jsou Pán a moje rodina. A konečně jsem pochopil, jaký smutek pociťovala moje maminka, když jsem byl pryč, a poprosil jsem ji, aby mi odpustila.
Přestal jsem cestovat po světě, oženil jsem se v chrámu Bern ve Švýcarsku, založil jsem rodinu a začal jsem pracovat jako kuchař v místní nemocnici, kde jsem své talenty využil k tomu, abych pomáhal nemocným lidem se zotavit. Nyní jsem v nemocnici zodpovědný za oddělení lidských zdrojů. Práce v místě bydliště mi umožňuje věnovat čas rodině a církevním povoláním.
Ode dne, kdy jsem dva roky po křtu navštívil chrám a obdržel obdarování, mám moc rád posvátnou atmosféru chrámu a práci, která tam probíhá. Když mi o čtyři roky později zemřel otec, byl jsem zdrcen. Byl to můj hrdina. Díky evangeliu Ježíše Krista vím, že žije dál.
Když jsem po vykonání zástupných obřadů za tatínka vstoupil do celestiální místnosti, pocítil jsem jeho objetí. V tom okamžiku jsem věděl, že můj otec přijal evangelium a lásku, kterou Pán chová ke svým dětem.
My, Svatí posledních dnů, máme to požehnání znát pravé evangelium. Jsem vděčný za to, jak mi to změnilo život. Právě v evangeliu jsem našel opravdové štěstí. Evangelium a moje rodina jsou mými největšími poklady.