„Jak překonat duchovní bezcílnost – co mám teď dělat?“, Liahona, leden 2024.
Mladí dospělí
Jak překonat duchovní bezcílnost – co mám teď dělat?
Když se přibližujeme Ježíši Kristu, cíl nám nikdy nechybí.
Moc jsem se těšil na to, až se stanu dospělým. Byl jsem připraven začít budovat život, po němž jsem vždy toužil. Sloužil jsem na misii v Brazílii a po návratu domů jsem studoval na univerzitě. Studia jsem dokončil, našel jsem si dobrou práci a snažil jsem se žít jako učedník Krista.
A v této fázi života jsem dodnes. Zkrátka se snažím Jej následovat, jak nejlépe dovedu.
Jsem moc vděčný za příležitosti a požehnání, jež jsem doposud obdržel. A přesto když se ohlédnu zpět a vidím, že jsem uzavřel všechny smlouvy, které jsem dosud uzavřít mohl (vyjma manželství), a dosáhl jsem důležitých milníků, které jsem měl vždy v plánu, někdy tak nějak nevím, jak dál – nejsem si jistý, jak postupovat kupředu, obzvlášť po duchovní stránce.
A kolem sebe vídám další mladé dospělé, kteří také zápolí. Někteří dokonce odešli z Církve, protože mají pocit bezcílnosti nebo se potýkají s nenaplněnými očekáváními. Jejich kroky ve mně vyvolávají další otázky, které ohledně života mám.
Mé nejzásadnější otázky, které pro Nebeského Otce právě teď mám, jsou však tyto: Jak mohu překonat tento pocit duchovní bezcílnosti? Co mám teď dělat?
Zatímco s těmito otázkami zápolím, poznal jsem několik důležitých pravd, které mi pomáhají překonat toto období nejistoty.
Nedovolte rušivým vlivům, aby vás vykolejily
Během tohoto období, kdy nevím, kudy se vydat dál a co očekávat, si všímám toho, jak snadno mohou rušivé vlivy světa začít dostávat přednost před tím, co je duchovní. Sestra Rebecca L. Cravenová, druhá rádkyně v Generálním předsednictvu Mladých žen, řekla: „Svět je obtížen rozptýleními, jež mohou oklamat i vyvolené a svést je k nedbalému žití podle svých smluv.“1
Vídám další mladé dospělé, kteří po návratu z misie zápolí se svědectvím. Také vídám, jak někteří dosahují milníků v podobě absolvování univerzity nebo uzavření sňatku a časem se nechávají odvést od toho, na čem záleží nejvíce, jelikož ve své nové životní fázi nevytvářejí prostor pro evangelium Ježíše Krista.
I já procházím duchovními vzestupy a pády. Někdy je těžké najít motivaci a nebýt lenivý, pokud jde o duchovní návyky, obzvláště když určitá požehnání nepřicházejí tak brzy, jak jsem doufal. Stále si přeji postupovat kupředu a zlepšovat se – nechci po duchovní stránce stagnovat. Někdy mám však pocit, jako bych životem jen bezúčelně proplouval.
Když si však vyhradím čas na Nebeského Otce a Ježíše Krista každý den, zejména malými a prostými způsoby (viz Alma 37:6), pociťuji útěchu a stabilitu, kterou mi Jeho evangelium přináší, přestože svět je tak nestabilní.
President Russell M. Nelson řekl: „Snažně vás prosím o to, abyste umožnili Bohu, aby ve vašem životě převládl. Věnujte Mu přiměřenou část svého času. Až tak budete činit, všímejte si, co to dělá s vaší pozitivní duchovní energií.“2 Když se každý den vědomě rozhoduji mít víru v Ježíše Krista a dělám si čas na ony duchovní návyky, které mě s Ním spojují, tak pamatuji na duchovně určující okamžiky a pociťuji obnovený směr, naději ohledně budoucnosti a víru.
Vyhledávejte dobré vlivy
Dalším obdobím, kdy jsem pociťoval bezcílnost, byl můj závěrečný ročník na univerzitě. Nebylo to vůbec snadné. Bylo to během pandemie, a tak jsem byl sklíčený, zatímco jsem byl zavřený doma a dokončoval předměty. V životě mi chybělo vedení a spojení s okolím.
V té době jsem bojoval i s účastí na shromáždění. Často jsem se musel přinutit, abych se vyhrabal z postele a v pyžamu poslouchal on-line shromáždění svátosti, protože víc motivace jsem najít nedokázal.
Během tohoto ponurého období jsem se spojil s rodinou a přáteli a řekl jsem jim, jak bezcílně a sklíčeně se cítím. Nepociťoval jsem žádnou naději ohledně budoucnosti a nevěděl jsem, jak to všechno dopadne. A právě tehdy mi řekli, že se za mě modlí a podporují mě, i když jsou daleko.
Když jsem se obrátil na své blízké, kteří mají hlubokou víru, a když jsem se modlil k Nebeskému Otci s pouhým náznakem duchovní motivace, pocítil jsem posilující podporu a lásku.
Všiml jsem si, že když se přespříliš zaměřuji na svá nenaplněná očekávání, pochyby a těžkosti, moje víra ochabuje. Ztrácím ze zřetele požehnání, jež v životě mám. Když se však aktivně obklopuji dobrem tím, že si čtu své patriarchální požehnání, poslouchám poselství z generální konference a trávím čas s blízkými, kteří na ně mají pozitivní vliv, dokáži se znovu zaměřit na onu zázračnou změnu, kterou evangelium Ježíše Krista do mého života přináší.
I když někdy cesta, která je před vámi, není jasná nebo život neprobíhá podle plánu, je ve vašem životě stále ještě mnoho dobrého a také mnoho příležitostí, jež jsou vám k dispozici, aby vám pomohly kráčet vpřed po cestě smlouvy. Vždy se můžeme naučit něčemu dalšímu a vždy existuje prostor k růstu, obzvláště tomu duchovnímu. Žádejte Nebeského Otce o vedení. Pomůže vám hledat a nacházet dobré vlivy a příležitosti k růstu a studiu, které se kolem vás nacházejí (viz Články víry 1:13).
Nepřestávejte se snažit
Naše osobní duchovnost se občas může podobat houpačce – jednou jsme nahoře, jednou dole. Někdy se můžeme cítit pevní ve své víře a pociťovat radost plynoucí z evangelia. Jindy naopak může být těžké poznat, kudy se vydat dál. Můžeme zápolit, když přicházejí výzvy, vyvstávají otázky nebo nepřicházejí požehnání, zejména když se ze všech sil snažíme žít podle evangelia. Často vídám, jak lidé v takovýchto obtížných situacích volí jednu ze dvou cest: na jedné míří ke Spasiteli, a na té druhé nikoli.
Někdy takovéto okamžiky přirovnávám k příběhu o Mojžíšovi a mosazném hadovi (viz Numeri 21:8–9). Když Izraelité zoufale potřebovali uzdravit poté, co byli uštknuti jedovatými hady, Mojžíš jim poskytl jednoduchý způsob, jak být zachráněni – měli jednoduše jen pohlédnout na mosazného hada, jenž symbolizoval Jehovu. Stačilo udělat pouze toto. Stačilo jen pohlédnout a zůstali by naživu. Ale mnoho se jich rozhodlo nepohlédnout, a tak zahynuli. (Viz 1. Nefi 17:41.)
Tento příběh mě přivádí na myšlenku, jak občas vláčíme jedovaté břemeno zklamání a zatrpklosti kvůli nenaplněným očekáváním, přestože lék se nachází přímo před námi!
Klíčem k tomu, abychom pociťovali naději, pokoj a víru ohledně své budoucnosti, je hledět na Ježíše Krista (viz Helaman 8:14–15; Jan 3:14–17).
Vždy jsem k sobě hodně sebekritický, když dělám chyby. Ale díky tomu, že se opravdu snažím poznávat Nebeského Otce a Ježíše Krista a věřit v Ně, se vždy mohu spolehnout na to, že mi v těžkých dobách poskytnou odpuštění, pomohou mi růst a uzdraví mě. Vím, že když k Nim pohlížím prostřednictvím modlitby, studia podle osnov Pojď, následuj mne, času stráveného v chrámu a zvelebování svého povolání, pociťuji vděčnost a obnovení.
Když Je vyhledávám, vnímám evangelium Ježíše Krista v jeho pravé podstatě: jako útočiště, jež nabízí útěchu, bezpečí a uzdravení od hadů ze světa.
Starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů láskyplně svědčil: „Onen ‚jas naděje‘ zrozený z lásky k Bohu a ke všem lidem je tím, co si přejeme, aby každý z vás… měl. … Tuto jasnou naději bude doprovázet nepopiratelné našeptávání, že Bůh vás miluje, že Kristus je váš Přímluvce a že evangelium je pravdivé. Onen jas vám bude připomínat, že v evangeliu je vždy, každý den, každou hodinu, nová šance, nový život, nový rok. Je to zázrak! Je to dar! A díky Kristovu daru dosáhneme v životě toho nejlepšího – pokud budeme stálí a nepřestaneme dál věřit, dál se snažit a dál doufat.“3
Přibližujme se Ježíši Kristu
Když jste mladým dospělým, čeká vás spousta změn, hodně nejistoty a ano, občas i nenaplněná očekávání. Evangelium Ježíše Krista je však vždy spolehlivé a vždy neměnné. A zatímco neustále zůstáváme na cestě smlouvy, sliby Spasitele a Nebeského Otce se vskutku naplní. Kvůli světu může být někdy velmi těžké nepřestat se na Krista zaměřovat. Avšak každičký krok kupředu, který nás k Němu přivádí, znamená pokrok. Když se přibližujeme Kristu, cíl nám nikdy nechybí – přibližujeme se totiž naději, pokoji a radosti.
Autor žije v Manchesteru v Anglii.