„Nacházení celistvosti prostřednictvím Ježíše Krista“, Liahona, leden 2024.
Stárnutí s vírou
Nacházení celistvosti prostřednictvím Ježíše Krista
Proč jsem díky nově nabyté svobodě, příležitostem a dobrodružstvím, která přicházejí poté, co děti vylétnou z hnízda, neměla pocit naplněnosti? Co jsem postrádala?
Ilustrace: Dilleen Marsh
Když můj nejmladší syn vyplňoval přihlášku na misii, modlila jsem se o útěchu a v očích jsem měla slzy. Opravdu jsem chtěla, aby šel na misii. Opravdu ano. Nepřestávala jsem se o tom přesvědčovat.
Mám ráda Spasitele a byla jsem upřímně nadšená z toho, že můj syn bude mít příležitost dělit se o radost, kterou můžeme prostřednictvím Ježíše Krista získat. Přesto jsem se v hloubi duše bála toho, že odejde. Věděla jsem, že po misii už se ve skutečnosti nikdy domů nevrátí. I kdyby bydlel u nás doma, nebylo by to totéž.
Přátelé mi vyprávěli, že ona fáze života, když všechny děti vylétnou z hnízda, je úžasná. S manželem jsme byli nadšení a těšili jsme se na svobodu a příležitosti, které jsme během výchovy dětí neměli.
Díky této nově nabyté svobodě jsem se vrhla na nesčetné množství činností. S manželem jsme cestovali, naučila jsem se kvůli svému povolání hrát na varhany, hrála jsem si s vnoučaty a pracovala na chrámové práci a rodinné historii.
Zažívala jsem nadšení a dobrodružství. Zažívala jsem osobní rozvoj. Zažívala jsem úžasné věci.
A přesto mi vždy něco chybělo. Něčeho se mi stále nedostávalo. Když syn odjel, vzal mi velký kus srdce, který, jak se zdálo, jsem nedokázala zaplnit.
Asi rok po synově odjezdu jsem dostala hysterický záchvat, který se snadno vyrovnal záchvatům, jež měly děti, když byly malé. Manžel se na mě podíval a řekl: „Michelle, ty potřebuješ sloužit.“ A tak jsem se pustila do jistého projektu služby.
Přesto jsem se ale dál trápila. Bylo pro mě těžké ponořit se plně do služby nebo do čehokoli jiného, co se mi naskytlo. Poté, co všechny moje děti odešly, jsem měla pocit, že můj život už nikdy nebude celistvý.
Jednou večer, když jsem se modlila o pomoc, mi Duch sdělil, že zažívám prázdnotu, která vyplývá z určité ztráty – ze ztráty účelu. Uvědomila jsem si, že jsem se s tímto konkrétním smutkem vypořádávala tím, že jsem zaplňovala život všemi těmito úžasnými činnostmi.
Hledání odpovědí
Když jsem se snažila získat odpovědi, našla jsem tato slova z životopisu Proroka Josepha Smitha: „Když ztratíme [něco nebo někoho], do koho jsme vložili srdce, mělo by to pro nás být varováním. … Naše náklonnost se má zaměřovat na Boha a Jeho dílo intenzivněji než na naše bližní.“1
Temným oblakem kolem mého srdce pronikl záblesk světla. Snažila jsem se zaplnit onu hlubokou propast věcmi, činnostmi a zážitky – a přitom jsem se snažila sloužit, milovat a rozvíjet talenty. To vše byly dobré věci, ale mou zející propadlinu nezaplnily. Neuzdravily mě tak, jak jsem se potřebovala uzdravit.
Uvědomila jsem si, že takovýto druh pokoje a pocitu naplnění může přijít jedině prostřednictvím našeho Spasitele Ježíše Krista. Ježíš učil: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život.“ (Jan 14:6.) Jedině prostřednictvím Něho nacházíme radost, celistvost, pokoj a spokojenost. V Žalmu 16:11 se píše: „Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým.“
Jak jsem se změnila
Život se nezměnil hned a najednou. Srdce se mi nezhojilo okamžitě. Ale věděla jsem, na co se musím zaměřit, aby se tak stalo.
Mé modlitby se změnily. Začala jsem prosit Nebeského Otce, aby mi pomohl vybudovat si se Spasitelem silnější vztah. Vždy když jsem ztrácela odvahu, jsem si vědomě připomínala, že Ježíš Kristus je se mnou a že skrze milost Jeho smírné moci mi bude pomáhat. Při studiu písem jsem se více zaměřovala na budování vztahu s Ním. Chvíli to trvalo, ale ve snaze upírat své emoce, energii a myšlenky na Ježíše Krista jsem vytrvala.
A díky tomu se ona tíživá temnota začala rozptylovat. Každý den jsem pociťovala větší radost z malých skutků služby a lásky. Světlo a naděje mi rozjasnily cestu a zaplnily prázdnotu v srdci. To, že jsem dala Spasitele na první místo, mi přineslo hlubší smysl a radost v každém aspektu mého života – od služby až po trávení času s rodinou, od cestování až k rozvíjení talentů. Když se ústředním bodem stal Kristus, vše se rozhojnilo.
Každý člověk prochází obdobími životních změn jinak. Avšak lékem na naše trápení je přijmout Kristovu výzvu, když nám říká: „[Přijďte] ke mně s celým úmyslem srdce a já [vás uzdravím].“ (3. Nefi 18:32.) Jedině Jeho prostřednictvím najdete opravdové uzdravení, pokoj, lásku a radost.
Autorka žije v Utahu v USA.