„Pomalé čtení: Jak v písmech vidět Spasitele“, Liahona, leden 2024.
Pomalé čtení: Jak v písmech vidět Spasitele
Vypůjčení tohoto přístupu od umění nám může pomoci vidět Ježíše Krista v Knize Mormonově.
Pieta, Michelangelo
Trvalo více než rok, než Michelangelo vytvořil dílo Pieta – nádhernou sochu Marie, jak drží Ježíšovo tělo po Ukřižování. Leonardo da Vinci strávil ještě více času, asi tři roky, malbou proslulého ztvárnění Poslední večeře.
Kdybyste měli hádat, jak dlouho v průměru stráví návštěvník muzea umění prohlížením každého uměleckého díla, jaký by byl váš tip?
Podle jedné studie se jedná o 17 sekund.1
Jen si to představte – dívat se 17 sekund na umělecké dílo, které umělec vytvářel možná několik let.
Je to však pochopitelné. V muzeích se nacházejí stovky obrazů a soch a my jsme v jednom kole. A tak spěcháme a snažíme se toho pochytit co možná nejvíce. Paradoxně nám však tím, že máme strach, že o něco přijdeme, nakonec uniká samotný účel onoho díla – emoce a myšlenky, které si umělci přáli, abychom zakusili. A tak i když si v muzeu prohlédneme každé dílo, ve skutečnosti nevidíme žádné z nich. Muzeum pak opouštíme vyčerpaní a bez inspirace. Dokonce si můžeme říkat, co vlastně na umění lidé vidí – a být přesvědčeni, že umění je možná určeno pro vzdělané lidi, a nikoli pro každého.
Pomalé prohlížení
Muzea umění po celém světě se snaží vyřešit tento problém tím, že návštěvníky vybízejí k procvičování toho, co nazývají „pomalým prohlížením“.2 Vybízejí k tomu, aby si lidé v muzeu vybrali jedno umělecké dílo, uvolnili se a důkladně si ho prohlíželi – 5 až 10 minut. Podívali se na něj z různých úhlů. Přiblížili se, aby si všimli detailů. Poodstoupili a vnímali ho jako celek. Občas je dokonce návštěvníkům řečeno, aby si nečetli muzejní cedulku s výkladem, jenž umělecké dílo popisuje – minimálně do doby, kdy již měli možnost utvořit si vlastní názor a něco objevit.
Pomalé prohlížení změnilo zážitek z návštěvy muzea umění již mnoha lidem. Pro některé z těch, kteří se nikdy nepovažovali za milovníky umění, se umění stalo vášní. Získali sebedůvěru, že dokáží objevit význam v jakémkoli uměleckém díle, a v tom, co objevují, nacházejí radost. Zjistili, že k tomu, aby se jich umění dotýkalo, nepotřebují vysokoškolský titul z dějin umění; musí pouze zpomalit a dát danému dílu příležitost dělat to, k čemu bylo vytvořeno.
Daly by se tytéž zásady uplatnit i při čtení písem – například při našem letošním studiu Knihy Mormonovy podle osnov Pojď, následuj mne?
Víme, že Kniha Mormonova, jakožto další svědectví o Ježíši Kristu, byla napsána se záměrem posílit naši víru ve Spasitele (viz 1. Nefi 6:4). Víme, že byla napsána inspirovanými Božími proroky konkrétně pro naši dobu (viz například Mormon 8:35). Víme, že dávní proroci, kteří Knihu Mormonovu psali, tak činili za velkých osobních obětí. Samotný proces vyrývání slov na kovové desky vyžadoval pečlivou snahu a značnou námahu (viz Jákob 4:1). A někteří z nich dokonce i riskovali svůj život, aby záznam zachovali, abychom ho měli k dispozici v dnešní době (viz Mormon 6:6; Moroni 1).
A přesto někdy kvůli své zaneprázdněnosti četbu Knihy Mormonovy ve spěchu odbýváme. Možná prolétneme několik veršů během snídaně nebo cestou do práce. Náš zrak možná spočine na každém slovu v dané kapitole, avšak moc toho s námi nezůstane. Ne pokaždé, ale občas knihu nebo aplikaci zavřeme a nepociťujeme žádný rozdíl oproti tomu, když jsme začali.
Pomalé čtení
Pokud si nějaké umělecké dílo zasluhuje být doceněno prostřednictvím pomalého prohlížení, možná si Kniha Mormonova zasluhuje „pomalé čtení“. To nezbytně neznamená, že se naše studium písem musí protáhnout; jen by nám mohla prospět změna tempa. Místo abychom spěchali s dočtením kapitoly, se naše dnešní studium může zaměřit třeba jen na tři nebo čtyři verše. Ale skutečně se do těchto veršů ponořujeme. Všímáme si podrobností, slov a slovních spojení. Přemítáme o tom, proč každé z nich může být důležité – učí mě to něčemu o Spasiteli? Prohlubuje to mou lásku k Němu a mou víru v Něj? Je něco, co si přeje, abych poznal?
Pomalé čtení nám umožňuje všímat si v Knize Mormonově toho, čeho bychom si jinak nevšimli. A co je nejdůležitější, může nám pomoci v této knize, jež byla napsána proto, aby vydávala svědectví o Spasiteli, vidět právě Jeho častěji. Pomalé čtení je způsob, jak můžeme otevřít oči, mysl a srdce mocnému svědectví Knihy Mormonovy o Ježíši Kristu. Když věnujeme čas tomu, abychom skutečně viděli inspirativní umělecké dílo, může nám to změnit život. Ještě hlubším způsobem může to, že v písmech uvidíme Spasitele, hluboce ovlivnit naše myšlenky a pocity – a následně i náš život.
Představte si například, že čtete první kapitolu 1. Nefiho. Zaujme vás šestý verš, a tak zpomalíte a chvíli se mu věnujete. Možná vás upoutá „sloup ohně“, který, jak Lehi viděl, „spočíval na skále“. To je pro oheň nezvyklé. Co to může znamenat? Možná vás napadnou nějaké další zmínky o sloupu ohně zaznamenané v písmech (pomoci vám mohou poznámky pod čarou). Mohli byste přemýšlet o tom, proč je Pánova přítomnost tak často přirovnávána k ohni. Co to o Něm vypovídá? Byl někdy podobným sloupem ohně i ve vašem životě?
Je toho hodně, o čem můžete přemýšlet. A to ještě ani nejste na konci verše.
Pročítat Knihu Mormonovu rychle má samozřejmě svůj význam. Může nám to pomoci zjistit, jaká je dějová linie, a porozumět rozšířeným opakujícím se motivům. Avšak o Ježíši Kristu se lze mnohému naučit z detailů, jež se v Knize Mormonově nacházejí, a někdy tyto detaily uvidíme nejlépe, když zpomalíme a pečlivě se zadíváme.
Nefi o slovech, která v Knize Mormonově napsal, prohlásil: „Tato slova… jsou… slova Kristova, a… Kristus vám… ukáže s mocí a s velikou slávou, že to jsou jeho slova.“ (2. Nefi 33:10–11.) Nemusíte být zdatným čtenářem, abyste v Knize Mormonově Spasitelova slova našli. Prostě jen musíte zpomalit a dát Knize Mormonově příležitost dělat to, k čemu byla vytvořena – posilovat vaši víru v Ježíše Krista.