Spasitelova uzdravující moc na ostrovech mořských
Spasitel prostřednictvím chrámových požehnání uzdravuje jednotlivce, rodiny a národy.
Během 60. let 20. století učil můj otec na škole Church College of Hawaii v městečku Laie, kde jsem se narodil. Mých sedm starších sester naléhalo, aby mi rodiče dali havajské jméno „Kimo“. Bydleli jsme poblíž chrámu Laie na Havaji, jenž tehdy sloužil většině členů Církve z území Asie-Tichomoří, včetně Japonska.1 V té době začaly na Havaj přijíždět skupiny japonských Svatých, aby obdrželi požehnání plynoucí z chrámu.
Jednou z těchto Svatých byla sestra z nádherného ostrova Okinawa. Příběh o její cestě do chrámu na Havaji je pozoruhodný. O dvě desetiletí dříve se vdala během tradiční předem sjednané buddhistické svatby. Jen o několik měsíců později Japonsko napadlo havajský Pearl Harbor, čímž se Spojené státy ocitly s Japonskem ve válce. Po bitvách, jako byly bitva o Midway a Iwodžimu, zatlačila válečná vřava japonské ozbrojené síly zpět k břehům ostrova Okinawa, jejího domova, kde stála poslední obranná linie proti spojeneckým silám chránící centrální oblasti Japonska.
Bitva o Okinawu zuřila v roce 1945 tři hrůzné měsíce. Flotila čítající 1300 amerických válečných lodí ostrov obklíčila a bombardovala. Ztráty na životech z řad vojáků i civilistů byly obrovské. Dnes jsou na působivém památníku v Okinawě uvedena jména více než 240 tisíc lidí, kteří v této bitvě zahynuli.2
Tato okinawská žena, její manžel a jejich dvě malé děti vyhledali v zoufalém pokusu útokům uniknout útočiště v horské jeskyni. V následujících týdnech a měsících snášeli nevýslovné utrpení.
Během jedné noci naplněné zoufalstvím, uprostřed boje, kdy se její rodina nacházela na pokraji smrti hladem a její manžel byl v bezvědomí, zvažovala, zda ukončit utrpení rodiny pomocí ručního granátu, který od místních úřadů dostala ona i další lidé právě za oním účelem. Když se však připravovala, že tak učiní, získala silný duchovní zážitek, jenž jí poskytl hmatatelný pocit, že Bůh skutečně existuje a že ji má rád, což jí dalo sílu pokračovat dál. V následujících dnech probrala manžela k vědomí a krmila svou rodinu planými rostlinami, medem z úlu divokých včel a živočichy, které chytala v nedaleké říčce. Je pozoruhodné, že v jeskyni přečkali šest měsíců, než jim místní vesničané řekli, že bitva skončila.
Když se rodina vrátila domů a začala znovu budovat svůj život, počala tato Japonka hledat odpovědi na otázky o Bohu. Postupně se v ní rozněcovala víra v Ježíše Krista a potřeba dát se pokřtít. Měla však obavy ohledně svých blízkých, kteří zemřeli, aniž by poznali Ježíše Krista, a bez křtu, což byl i případ její matky, která zemřela krátce poté, co ji porodila.
Představte si tu radost, když k ní domů zavítaly dvě misionářky Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a učily ji, že lidé se mohou o Ježíši Kristu dozvědět i v duchovním světě. Uchvátilo ji učení, že její rodiče se mohou rozhodnout následovat Ježíše Krista po své smrti a přijmout křest vykonaný v jejich zastoupení na svatém místě nazývaném chrám. Spolu s rodinou se obrátila ke Spasiteli a dala se pokřtít.
Její rodina usilovně pracovala a začalo se jí dařit, narodily se jim další tři děti. Byli věrní a aktivní v Církvi. Pak zničehonic její manžel prodělal mrtvici a zemřel, kvůli čemuž byla nucena mnoho let trávit spoustu hodin v několika zaměstnáních, aby svých pět dětí zaopatřila.
Někteří lidé z její rodiny a sousedství ji kritizovali. Její potíže dávali za vinu jejímu rozhodnutí vstoupit do křesťanské církve. Velká tragédie a tvrdá kritika ji neodradily, držela se víry v Ježíše Krista, rozhodnuta tlačit se kupředu a důvěřovat tomu, že Bůh ji zná a že ji čekají světlejší zítřky.3
Několik let po předčasné smrti jejího manžela pocítil president misie v Japonsku inspiraci povzbudit japonské členy, aby pracovali na tom, aby mohli navštívit chrám. President misie byl americký válečný veterán z bitvy o Okinawu, během níž tato okinawská sestra a její rodina tolik trpěly.4 Tato pokorná sestra o něm přesto prohlásila: „Tehdy byl jedním z našich nenáviděných nepřátel, ale nyní zde hlásal evangelium lásky a pokoje. To byl pro mě zázrak.“5
Když si tato ovdovělá sestra vyslechla poselství presidenta misie, toužila se jednou v chrámu dát připečetit ke své rodině. Nicméně to pro ni bylo kvůli finančním těžkostem a jazykové bariéře nemožné.
Poté přišlo několik průkopnických řešení. Cena se mohla snížit na polovinu, pokud by si členové v Japonsku pronajali celé letadlo a letěli na Havaj mimo sezónu.6 Členové rovněž nahráli a prodávali vinylovou desku s názvem Japonští Svatí zpívají. Někteří členové dokonce prodali svůj dům. Jiní dali výpověď v práci, aby mohli cestu podniknout.7
Další obtíží pro členy bylo to, že chrámová prezentace nebyla dostupná v japonštině. Vedoucí Církve povolali jednoho japonského bratra, aby se vydal do chrámu na Havaji a obřad obdarování přeložil.8 Byl prvním japonským obráceným po válce – učili a pokřtili ho věrní američtí vojáci.9
Když obdarovaní japonští členové, kteří žili na Havaji, poprvé uslyšeli tento překlad, plakali. Jeden člen si zaznamenal: „V chrámu jsme byli opravdu mnohokrát. Obřady jsme poslouchali v angličtině. [Ale] nikdy jsme nepocítili ducha… chrámové práce tak, jak jej pociťujeme nyní, [když obřadům nasloucháme] ve svém rodném jazyce.“10
Později téhož roku se na cestu do chrámu na Havaji vydalo z Tokia 161 dospělých a dětí. Jeden japonský bratr na tuto cestu vzpomínal: „Když jsem se podíval z letadla a uviděl Pearl Harbor a vybavil si, co 7. prosince 1941 naše země provedla těmto lidem, v srdci jsem pocítil strach. Přijmou nás? Ale k mému úžasu nám projevili větší lásku a laskavost, než jakých jsem kdy byl v životě svědkem.“11
Po příletu japonských Svatých je havajští členové přivítali nespočtem věnců z květin, zatímco je objímali a líbali na tvář, což je pro japonskou kulturu nezvyklé. Japonští Svatí strávili na Havaji deset dní, které je změnily, a poté se rozloučili za zvuků písně „Aloha Oe“, kterou jim zpívali havajští Svatí.12
Druhé cesty do chrámu pro japonské členy se zúčastnila i ovdovělá sestra z Okinawy. Na tuto cestu dlouhou 16 tisíc kilometrů se vydala díky štědrému daru misionářů, kteří sloužili v její odbočce a často jedli u jejího stolu. V chrámu prolévala slzy radosti, zatímco sloužila v zastoupení při křtu své matky a byla připečetěna ke svému zesnulému manželovi.
Japonské výpravy do chrámu na Havaji probíhaly pravidelně až do roku 1980, kdy byl zasvěcen chrám Tokio, jenž se stal 18. chrámem v provozu. Letos v listopadu bude v japonské Okinawě zasvěcen 186. chrám Církve. Nachází se nedaleko jeskyně na střední Okinawě, kde tato žena a její rodina našly úkryt.13
Ačkoli jsem se s touto úžasnou sestrou z Okinawy nikdy nesetkal, její odkaz žije dál prostřednictvím jejích věrných potomků, z nichž mnohé znám a mám je rád.14
Můj otec, veterán z druhé světové války v Tichomoří, byl nadšen, když jsem obdržel povolání sloužit v Japonsku jako mladý misionář. Do Japonska jsem dorazil krátce po zasvěcení chrámu Tokio a na vlastní oči jsem viděl lásku, kterou tamní členové k chrámu chovají.
Chrámové smlouvy jsou darem našeho Nebeského Otce věrným následovníkům Jeho Syna Ježíše Krista. Prostřednictvím chrámu náš Nebeský Otec spojuje jednotlivce a rodiny se Spasitelem a se sebou navzájem.
President Russell M. Nelson vloni prohlásil:
„Každý člověk, který uzavírá smlouvy v křtitelnici a v chrámu – a dodržuje je – má větší přístup k moci Ježíše Krista. …
Odměnou za dodržování smluv s Bohem je nebeská moc – moc, která nás posiluje, abychom lépe odolávali zkouškám, pokušením a zármutkům. Tato moc nám cestu ulehčuje.“15
Spasitel prostřednictvím chrámových požehnání uzdravuje jednotlivce, rodiny a národy – dokonce i ty, již proti sobě kdysi stáli jako zahořklí nepřátelé. Vzkříšený Pán oznámil společnosti zmítané konflikty v Knize Mormonově, že těm, kteří ctí Jeho jméno, „povstane Syn Spravedlivosti s uzdravováním v křídlech svých“.16
Jsem vděčný, že mohu vidět pokračující naplňování Pánova zaslíbení, že „přijde čas, kdy se znalost o Spasiteli rozšíří v každém národě, pokolení, jazyku a lidu,“17 a to včetně těch „na ostrovech mořských“.18
Svědčím o Ježíši Kristu a o Jeho prorokovi a apoštolech v těchto posledních dnech. S vážností vydávám svědectví o nebeské moci svazovat v nebi to, co je svázáno na zemi.
Toto je Spasitelovo dílo a chrámy jsou Jeho posvátné domy.
Tyto pravdy prohlašuji s neochvějným přesvědčením ve jménu Ježíše Krista, amen.