Obstůjte toho dne v Kristu
Ježíš Kristus nám umožňuje, abychom toho dne obstáli.
Byl to den plný jednoznačných a přímočarých podobenství, složitých otázek a hluboké nauky. Ježíš poté, co ostře pokáral ty, kteří se podobali „hrobům zbíleným, kteříž sic [zdají] se zevnitř krásní, ale vnitř jsou plní kostí umrlčích i vší nečistoty“,1 učil třem dalším podobenstvím o duchovní připravenosti a učednictví. Jedním z nich bylo podobenství o deseti pannách.
„Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti ženichovi.
Pět pak z nich bylo [moudrých], a pět [pošetilých].
Ty [pošetilé] vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje.
[Moudré] pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými.
A když prodlíval ženich, zdřímaly všecky a usnuly.
O půlnoci pak stal se křik: Aj, ženich jde, vyjděte proti němu.
Tedy vstaly všecky ty panny, a ozdobily lampy své.
[Pošetilé] pak [moudrým] řekly: Udělte nám oleje svého, nebo lampy naše hasnou.
I odpověděly ty [moudré], řkouce: Aby se snad nám i vám nedostalo. Jděte raději k prodavačům, a kupte sobě.
A když odešly kupovati, přišel ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu. I zavříny jsou dvéře.
Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám.“2
Ale on odpověděl a řekl: Amen, pravím vám, neznáte mne.“3
„Bdětež tedy; nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.“4
President Dallin H. Oaks položil v souvislosti s příchodem Ženicha následující otázky, které nás nutí k zamyšlení:5 „Co kdyby den Jeho příchodu byl zítra? Kdybychom věděli, že se setkáme s Pánem zítra – kvůli svému předčasnému úmrtí nebo kvůli Jeho nečekanému příchodu – co bychom dělali dnes?“6
Z osobní zkušenosti jsem zjistila, že duchovní příprava na Pánův příchod je nejen nezbytná, ale je také jediným způsobem, jak nalézt skutečný pokoj a štěstí.
Byl zrovna jasný a chladný podzimní den, když jsem uslyšela slova: „Máte rakovinu.“ Byli jsme s manželem omráčeni. Cestou domů, když jsme se mlčky snažili onu novinku zpracovat, srdce mi zaplavila starost o naše tři syny.
V duchu jsem se ptala Nebeského Otce: „Umřu?“
Duch Svatý mi pošeptal: „Všechno bude v pořádku.“
Pak jsem se zeptala: „Budu žít?“
A znovu přišla odpověď: „Všechno bude v pořádku.“
Byla jsem zmatená. Proč jsem dostala tutéž odpověď, ať jsem se ptala, zda budu žít, nebo zda zemřu?
A pak mě najednou až do morku kostí naplnil naprostý pokoj, když mi bylo připomenuto: Není potřeba spěchat domů a učit naše děti, jak se modlit. Vědí, jak prostřednictvím modlitby získávat odpovědi a útěchu. Není zapotřebí spěchat domů a učit je o písmech ani o slovech žijících proroků. Tato slova pro ně již jsou známým zdrojem síly a porozumění. Není zapotřebí spěchat domů a učit je o pokání, o Vzkříšení, o Znovuzřízení, o plánu spasení, o věčných rodinách ani o samotné nauce Ježíše Krista.
V tom okamžiku byla důležitá každá lekce na rodinném domácím večeru, společné studium písem, pronesená modlitba víry, udělené požehnání, vydané svědectví, uzavřená a dodržovaná smlouva, návštěva domu Páně a svěcený den sabatu – ano, to vše bylo nesmírně důležité! Na doplnění oleje do našich lamp bylo příliš pozdě. Potřebovali jsme každičkou kapku, a potřebovali jsme ji právě teď!
Díky Ježíši Kristu a Jeho znovuzřízenému evangeliu by moje rodina v případě mého úmrtí získala útěchu a posilu a jednoho dne by byla obnovena. Pokud budu žít, budu mít přístup k té největší moci na této zemi, která mi bude přinášet pomoc, výživu a uzdravení. Díky Ježíši Kristu může být nakonec vše v pořádku.
Z pečlivého studia Nauky a smluv se dozvídáme, co ono „v pořádku“ znamená:
„A v onen den, kdy přijdu v slávě své, bude naplněno podobenství, které jsem promluvil ohledně deseti panen.
Neboť ti, kteří jsou moudří a přijali pravdu a vzali si Svatého Ducha za průvodce svého a nebyli oklamáni – vpravdě pravím vám, ti nebudou poraženi a uvrženi do ohně, ale toho dne obstojí.“7
Ježíš Kristus nám umožňuje, abychom toho dne obstáli. Obstát toho dne neznamená přidávat položky na stále rostoucí seznam toho, co musíme udělat. Představte si lupu. Jejím jediným účelem není něco zvětšovat. Dokáže také zachycovat a soustřeďovat světlo, aby tak bylo silnější. Je zapotřebí, abychom své úsilí zjednodušovali a soustřeďovali a zachycovali světlo Ježíše Krista. Potřebujeme více posvátných zážitků přinášejících zjevení.
V severozápadním Izraeli se nachází krásné pohoří, kterému se často říká „věčně zelené hory“. Hora Karmel8 zůstává stále zelená po celý rok do značné míry díky drobným kapkám rosy. Výživa přichází každý den. Podobně jako je tomu s rosou na Karmelu,9 budeme-li usilovat o to, abychom vyživovali svou duši „věcmi, jež se týkají spravedlivosti“,10 „malými a prostými věcmi“,11 tak naše svědectví a svědectví našich dětí budou žít!
Nyní si možná říkáte: „Ale sestro Wrightová, vy naši rodinu neznáte. Máme vážně potíže a takto to u nás opravdu nevypadá.“ A máte pravdu. Já vaši rodinu neznám. Ale Bůh se svou nezměrnou láskou, milosrdenstvím, mocí, znalostmi a slávou ji zná.
Otázky, které si možná kladete, jsou otázky vycházející ze srdce, jež vás znepokojují až v hloubi duše. Podobné otázky se nacházejí i ve svatých písmech:
„Mistře, nedbáš, že [naše rodina hyne]?“12
„Kdež jest tedy [naděje má]?“13
„Co [mám] učiniti, aby tento oblak temnoty mohl býti odstraněn a nezastiňoval [mne]?“14
„Moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?“15
„Jak je možné [se chopiti] každé dobré věci?“16
„Pane, co chceš, abych činil [nebo činila]?“17
A pak nesmírně láskyplně přicházejí odpovědi:
„Věříš v moc Kristovu ke spasení?“18
„Přikázal Pán někomu, aby se nepodílel na dobrotivosti jeho?“19
„Věříte-li, že to [Pán může] učiniti?“20
„Věříš-li… prorokům?“21
„Prokazujete víru ve vykoupení tím, kdo vás stvořil?“22
„Zdaliž soudce vší země [nebude jednati podle práva]?“23
Drazí přátelé, nemůžeme se podělit o svůj olej, ale můžeme se podělit o Jeho světlo. Olej v našich lampách nám pomůže onoho dne nejen obstát, ale může být také prostředkem, který bude svítit na cestu, jež povede naše blízké ke Spasiteli, který stojí „s otevřenou náručí, aby [je] přijal“.24
„Takto praví Hospodin: Zdrž hlas svůj od pláče, a oči své od slz, [neboť] budeš míti mzdu za práci svou, … že se [synové] navrátí z země nepřátelské.
Jest, pravím, [naděje nakonec], dí Hospodin, navrátí [se] synové do svého kraje.“25
Ježíš Kristus je onou nadějí nakonec. Nic z toho, co jsme udělali, nebo neudělali, není mimo dosah Jeho nekonečné a věčné oběti. On je důvodem toho, proč náš příběh nikdy neskončí.26 A proto se musíme „tlačiti kupředu se stálostí v Kristu, majíce dokonalý jas naděje a lásku k Bohu a ke všem lidem. Pročež, [budeme-li] se tlačiti kupředu, hodujíce na slově Kristově, a [vytrváme-li] do konce, vizte, tak praví Otec: [Budeme] míti život věčný.“27
Věčný život je věčnou radostí. Je to radost v tomto životě, právě teď – nikoli navzdory obtížím dnešní doby, ale díky tomu, že se z nich s Pánovou pomocí učíme a nakonec je překonáme – a nezměrná radost v životě, který přijde. Slzy oschnou, zlomená srdce se uzdraví, co je ztraceno, bude nalezeno, pochybnosti se vyřeší, rodiny budou znovuzřízeny a vše, co Otec má, bude naše.28
Hleďte k Ježíši Kristu a žijte,29 to je mé svědectví v posvátném a svatém jménu milovaného Pastýře a Biskupa našich duší,30 Ježíše Krista, amen.