Zde se mluví jazykem lásky
Kéž se každý z nás učí mluvit jazykem Jeho lásky a slyšet ji v srdci i doma, ve svých povoláních, při činnostech a akcích, v pastýřské i jiné službě v kontextu evangelia.
Děti v anglických Primárkách zpívají píseň o domově, kde se mluví jazykem lásky.1
Jednou jsem dal sestře Gongové medailonek. Stálo na něm: tečka-tečka, tečka-tečka, tečka-tečka-čárka. Ti, kteří znají Morseovu abecedu, v tom rozpoznají písmena I, I a U. Zahrnul jsem ale do toho ještě jednu kódovanou zprávu. „I“ se v angličtině vyslovuje jako „aj“ a ve standardní čínštině „ai“ znamená „mít rád“. A tak, po dvojitém dekódování, tato zpráva v angličtině zněla: „I love you“, neboli „mám tě rád“. Milá Susan – mám tě rád: „I, ai (爱), U.“
Lásku lze vyjádřit mnoha jazyky. Lidská rodina mluví podle aktuálních údajů 7 168 živými jazyky.2 V Církvi mluvíme 575 zdokumentovanými hlavními jazyky s mnoha dialekty. Úmysly, důrazy a emoce rovněž dáváme najevo prostřednictvím umění, hudby, tance, logických symbolů a komunikací s druhými i se sebou samými.3
Promluvme si dnes o třech jazycích lásky v kontextu evangelia: o jazyku vřelosti a uctivosti, o jazyku služby a oběti a o jazyku smluvní sounáležitosti.
Zaprvé – jazyk vřelosti a uctivosti používaný v kontextu evangelia.
Sestra Gongová se vřele a uctivě ptá dětí a mládeže: „Jak poznáte, že vás mají rodiče a členové rodiny rádi?“
V Guatemale děti říkají: „Moji rodiče pilně pracují, aby uživili naši rodinu.“ V Severní Americe děti říkají: „Rodiče mi čtou před spaním pohádky a ukládají mě do postele.“ Ve Svaté zemi děti říkají: „Rodiče se starají o to, abychom byli v bezpečí.“ V Ghaně v západní Africe děti říkají: „Rodiče mi pomáhají s cíli v programu Děti a mládež.“
Jedno dítě řeklo: „I když je maminka po celodenní práci hodně unavená, jde si se mnou hrát ven.“ Matka tohoto dítěte plakala, když se doslechla, že její každodenní oběti jsou skutečně důležité. Jedna mladá žena řekla: „I když s mamkou někdy nesouhlasím, důvěřuji jí.“ A její matka také plakala.
Někdy potřebujeme slyšet, že druzí vnímají lásku, kterou jim projevujeme, a že ji oceňují.
Díky vřelé a uctivé atmosféře se naše shromáždění svátosti i další shromáždění zaměřují na Ježíše Krista. Mluvíme uctivě o Usmíření Ježíše Krista, o osobním a skutečném Usmíření, nikoli o abstraktním. Znovuzřízenou Církev Ježíše Krista nazýváme Jeho jménem, Církví Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Když v modlitbě promlouváme k Nebeskému Otci, užíváme uctivá slova, a když mluvíme jedni s druhými, mluvíme s vřelým respektem. Když si uvědomíme, že ústředním bodem chrámových smluv je Ježíš Kristus, budeme mluvit méně o „chození do chrámu“ a více o „přicházení k Ježíši Kristu v domě Páně“. Každá smlouva šeptá: „Zde promlouvá láska.“
Noví členové říkají, že církevní terminologie často vyžaduje dekódování. Usmíváme se představě, že „kůlové středisko“ by mohlo představovat prodejnu plotových kůlů; že „Primárky“ by mohly být dějištěm předvolebního boje a že „pastýřská služba“ má něco společného se stádem ovcí. Buďme však prosím chápaví a laskaví, zatímco se budeme společně učit novým jazykům lásky. Jedna obrácená žena byla na shromáždění nová a bylo jí řečeno, že má příliš krátkou sukni. Místo aby se urazila, v podstatě odpověděla: „Mé srdce je obráceno; buďte prosím trpěliví, než k tomu dospěje i moje sukně.“4
Slova, která používáme, nás mohou k ostatním křesťanům a přátelům buď přiblížit, nebo od nich oddálit. Někdy mluvíme o misionářské práci, chrámové práci, humanitární práci a práci související se sociální péčí tak, že si možná druzí myslí, že věříme tomu, že tuto práci děláme vlastními silami. Mluvme vždy s vřelou a uctivou vděčností o Božím díle a slávě a o zásluhách, milosrdenství a milosti Ježíše Krista a Jeho smírné oběti.5
Zadruhé – jazyk služby a oběti používaný v kontextu evangelia.
Když se každý týden znovu scházíme na shromáždění, abychom světili den sabatu a radovali se z něj, máme možnost vyjadřovat svůj smluvní závazek potvrzený svátostí vůči Ježíši Kristu a sobě navzájem prostřednictvím církevního povolání, přátelení, družnosti a služby.
Když se ptám místních církevních vedoucích, co jim dělá starosti, bratři i sestry říkají: „Někteří naši členové nechtějí přijmout církevní povolání.“ Povolání sloužit Pánu a jeden druhému v Jeho Církvi jsou příležitostí rozvíjet soucit, schopnosti a pokoru. Když jsme ustanoveni, můžeme obdržet Pánovu inspiraci, abychom pozvedali a posilovali druhé i sebe. Měnící se okolnosti a období našeho života mohou samozřejmě naši schopnost sloužit ovlivnit, ale doufejme, že neovlivňují naše přání. Společně s králem Beniaminem říkáme „kdybych měl, dal bych“6 a nabízíme vše, co můžeme.
Kůloví a sboroví vedoucí – konejme svůj díl práce. Když bratry a sestry povoláváme ke službě v Pánově Církvi (a uvolňujeme je z ní), čiňme tak prosím důstojně a s inspirací. Pomozme každému pocítit, že si ho vážíme a že může být úspěšný. Raďte se prosím se sestrami ve vedoucích povoláních a naslouchejte jim. Kéž pamatujeme na to, jak učil president J. Reuben Clark, že v Pánově Církvi sloužíme tam, kde jsme povoláni, přičemž o toto místo člověk „neusiluje, ani ho neodmítá“.7
Když jsme se sestrou Gongovou brali, starší David B. Haight nám radil: „Vždy mějte v Církvi nějaké povolání. Zvláště když máte v životě plno práce,“ řekl, „potřebujete pociťovat Pánovu lásku k těm, kterým sloužíte, i Jeho lásku k vám, zatímco sloužíte.“ Slibuji vám, že se bude mluvit jazykem lásky zde, tam i všude jinde, pokud církevním vedoucím odpovíme „ano“ a budeme sloužit Pánu v Jeho Církvi prostřednictvím Jeho Ducha a našich smluv.
Pánova znovuzřízená Církev může být inkubátorem pro společenství Sionu. Když společně uctíváme Boha, sloužíme, radujeme se a učíme se Jeho lásce, vzájemně se upevňujeme v Jeho evangeliu. Můžeme spolu nesouhlasit v politických či společenských otázkách, ale když společně zpíváme v pěveckém sboru, nacházíme harmonii. Když v pastýřské službě ze srdce sloužíme v domově druhých a v našem sousedství, vyživujeme vztahy a překonáváme izolovanost.
Když s presidenty kůlů navštěvuji členy, pociťuji hlubokou lásku, kterou tito bratři chovají ke členům z jakýchkoli poměrů. Když jsme s jedním presidentem kůlu projížděli kolem domů členů v jeho kůlu, poznamenal, že ať již bydlíme v domě s bazénem, nebo v domě s hliněnou podlahou, církevní služba je výsadou, která často zahrnuje i oběti. Moudře však poznamenal, že když společně sloužíme a obětujeme v kontextu evangelia, nacházíme méně chyb a více pokoje. Když to Ježíši Kristu umožňujeme, pomáhá nám, abychom promlouvali jazykem Jeho lásky.
Letos v létě se naše rodina setkala s úžasnými členy Církve a přáteli v anglickém Loughboroughu a Oxfordu. Tato hodnotná setkání mi připomněla, jak mohou sborové společenské akce a projekty služby budovat nová a trvalá pouta v evangeliu. Po určitou dobu pociťuji, že na mnoha místech Církve nás trochu více sborových činností nebo akcí, samozřejmě naplánovaných a realizovaných v kontextu evangelia, může spojit v ještě větší sounáležitosti a jednotě.
Inspirovaný výbor sboru pro činnosti a akce společně s jeho předsedou pečují o jednotlivce i společenství Svatých. Jejich dobře naplánované činnosti pomáhají každému pocítit, že si jich druzí cení, že jsou součástí kolektivu, a vybízí je k tomu, aby zastávali potřebnou roli. Takovéto činnosti přemosťují věkové rozdíly i různé poměry, z nichž lidé pocházejí, vytvářejí trvalé vzpomínky a lze je provádět s nízkými či žádnými náklady. Na zábavné činnosti a akce v kontextu evangelia lze také pozvat sousedy a přátele.
Sdružování a služba jdou často ruku v ruce. Mladí dospělí vědí, že když chcete někoho opravdu poznat, tak se s ním při projektu služby postavte na žebřík a společně něco natírejte.
Samozřejmě, že žádný jednotlivec ani žádná rodina nejsou dokonalí. Všichni potřebujeme pomoc, abychom dokázali lépe mluvit jazykem lásky. „Láska dokonalá ven vyhání bázeň.“8 Víra, služba a oběť nám pomáhají nezaměřovat se na sebe, ale přibližovat se ke Spasiteli. Čím soucitnější, věrnější a nesobečtější naše služba a oběť pro Něho jsou, tím více můžeme začít chápat smírný soucit Ježíše Krista a Jeho milost vůči nám.
A to nás přivádí k jazyku smluvní sounáležitosti používanému v kontextu evangelia.
Žijeme v sebestředném světě. Velmi často upřednostňujeme sebe. Jako kdybychom se domnívali, že své vlastní zájmy a to, jak je naplňovat, známe nejlépe my sami.
V konečném důsledku to ale není pravda. Ježíš Kristus zosobňuje tuto mocnou nestárnoucí pravdu:
„Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.
Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil?“9
Ježíš Kristus nabízí lepší způsob – vztahy založené na božské smlouvě, silnější než pouta smrti. Smluvní sounáležitost s Bohem a s druhými může uzdravit a posvětit naše nejdrahocennější vztahy. Pravdou je, Pán nás zná lépe a miluje nás více, než se známe či milujeme my sami. Pravdou také je, že když se smlouvou zavážeme vším, čím jsme, můžeme se stát něčím více, než čím jsme. Bůh nám svou mocí a moudrostí může žehnat každým dobrým darem, v Jeho čase a Jeho způsobem.
Generativní umělá inteligence dosáhla velkých pokroků při překládání do cizích jazyků. Dávno je pryč doba, kdy by počítač přeložil ustálené rčení „duch je ochoten, ale tělo je slabé“ například slovy „přízrak je snaživý, ale maso se kazí“. Je zajímavé, že opakování velkého množství příkladů použití jazyka učí počítač jazyku efektivněji, než kdyby se učil gramatická pravidla.
Podobně i naše vlastní bezprostřední a opakované zážitky mohou být tím nejlepším duchovním způsobem, jak se naučit jazyku vřelosti a uctivosti, služby a oběti a smluvní sounáležitostí používanému v kontextu evangelia.
Kde a jak k vám tedy Ježíš Kristus promlouvá s láskou?
Kde a jak slyšíte promlouvat Jeho lásku?
Kéž se každý z nás učí mluvit jazykem Jeho lásky a slyšet ji v srdci i doma, ve svých povoláních, při činnostech a akcích, v pastýřské i jiné službě v kontextu evangelia.
V Božím plánu každý z nás jednoho dne přejde z tohoto života do života příštího. Až se setkáme s Pánem, představuji si, jak pronáší slova naplněná ponaučením a zaslíbením: „Zde se mluví jazykem mé lásky.“ V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.