Zachovávání hlasu lidu smlouvy v dorůstající generaci

Bratr Jan E. Newman

druhý rádce v Generálním předsednictvu Nedělní školy

Jednou z našich nejposvátnějších zodpovědností je pomáhat svým dětem získat hluboké a konkrétní poznání toho, že Ježíš je Kristus.

Jeden z nejdojemnějších okamžiků v Knize Mormonově se týká toho, když vzkříšený Spasitel navštívil lidi u chrámu v zemi Hojnosti. Ježíš po dni, kdy je učil, uzdravoval a posiloval jejich víru, obrátil jejich pozornost na dorůstající generaci: „Přikázal, aby byly přivedeny jejich malé děti.“¹ Modlil se za ně a jednomu po druhém jim požehnal. Tento zážitek byl tak dojemný, že sám Spasitel několikrát plakal.

Když pak Ježíš promlouval k zástupu, řekl:

„Pohleďte na maličké své.

A když pohlédli, … uviděli nebesa otevřená a uviděli anděly sestupující s nebe“, kteří jejich dětem sloužili.²

Často jsem o tomto zážitku přemýšlel. Srdce každého člověka dozajista zjihlo! Viděli Spasitele. Dotýkali se Jej. Poznali Jej. A On je učil. Žehnal jim. A miloval je. Není divu, že když po této posvátné události tyto děti vyrostly, pomohly založit společenství naplněné pokojem, prosperitou a křesťanskou láskou, která přetrvala celé generace.³

Nebylo by úžasné, kdyby naše děti mohly mít podobné zážitky s Ježíšem Kristem – něco, co by k Němu připoutalo jejich srdce? Pán nás vyzývá, tak jak vyzval ony rodiče z Knihy Mormonovy, abychom k Němu přivedli své maličké. Můžeme jim pomoci poznat jejich Spasitele a Vykupitele tak, jak Jej poznaly tyto děti. Můžeme jim ukázat, jak Spasitele nacházet v písmech a jak na Něm postavit své základy.⁴

Nedávno mi jeden dobrý přítel ukázal v podobenství o moudrém muži, který postavil svůj dům na skále, něco, čeho jsem si předtím nevšiml. Jak se uvádí v Lukášově záznamu, když moudrý muž pokládal základy svého domu, „kopal… hluboko“.⁵ Nebyla to nedbalá ani jednoduchá práce – vyžadovala úsilí!

Abychom svůj život postavili na skále našeho Vykupitele Ježíše Krista, musíme kopat hluboko. Odstraňujeme vše, co je v našem životě písčité nebo přebytečné. Kopeme dál, dokud Pána nenajdeme. A učíme své děti, aby se k Němu připoutaly posvátnými obřady a smlouvami, takže když přijdou bouře a záplavy protivenství, jakože dozajista přijdou, budou mít na ně „pro onu skálu, na níž [jsou postaveny]“, jen malý vliv.⁶

Takováto síla se však neobjeví jen tak. Nepřechází na další generaci jako duchovní dědictví. Každý člověk musí kopat hluboko, aby našel onu skálu.

Toto ponaučení získáváme z jiného příběhu z Knihy Mormonovy. Když král Beniamin naposledy promlouval ke svým lidem, shromáždili se jako rodiny, aby si vyslechli jeho slova.⁷ Král Beniamin vydal mocné svědectví o Ježíši Kristu a lidé byli jeho svědectvím hluboce pohnuti. Prohlásili:

„[Duch] v nás neboli v srdci našem způsobil mocnou změnu. …

A jsme ochotni vstoupiti do smlouvy s Bohem svým, že budeme činiti vůli jeho… po celý zbytek dnů svých.“⁸

Člověk by očekával, že malé děti s tak hluboce obrácenými rodiči se nakonec samy obrátí a uzavřou smlouvu. A přesto z nějakého důvodu, který není v záznamu zmíněn, smlouva, kterou uzavřeli rodiče, neměla u některých jejich dětí odezvu. O několik let později bylo „mezi dorůstajícím pokolením… mnoho těch, kteří nerozuměli slovům krále Beniamina, jsouce v době, kdy promlouval k svému lidu, malými dětmi; a nevěřili tradicím svých otců.

Nevěřili tomu, co bylo řečeno o vzkříšení mrtvých, a také nevěřili v příchod Krista. …

A nechtěli býti pokřtěni; a také nechtěli vstoupiti do církve. A co se týká jejich víry, byli odděleným lidem.“⁹

To je důvod k vážnému zamyšlení! Dorůstající generaci nestačí, aby víra v Ježíše Krista byla tradicí jejích otců. Je zapotřebí, aby víru v Krista přijala za svou ona sama. Jak můžeme jakožto Boží lid smlouvy vštípit do srdce svých dětí touhu uzavřít s Bohem smlouvy a dodržovat je?

Můžeme začít tím, že se budeme řídit příkladem Nefiho: „Mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, prorokujeme o Kristu a píšeme podle proroctví svých, aby děti naše mohly věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých.“¹⁰ Nefiova slova naznačují neustálou a trvalou snahu učit naše děti o Kristu. Můžeme dbát na to, aby hlas lidu smlouvy v uších dorůstající generace nemlčel a aby Ježíš nebyl jen tématem na neděli.¹¹

Hlas lidu smlouvy se nachází ve slovech našeho vlastního svědectví. Je obsažen ve slovech žijících proroků. A je mocně zachován v písmech. Právě tam naše děti poznají Ježíše a najdou odpovědi na své otázky. Právě tam samy poznají nauku Kristovu. Právě tam najdou naději. To je připraví na celoživotní hledání pravdy a setrvávání na cestě smlouvy.

Mám rád tuto radu presidenta Russella M. Nelsona:

„Kam se můžeme obrátit, abychom Mu mohli naslouchat?

Můžeme se obrátit na písma. Ta učí o Ježíši Kristu a Jeho evangeliu, o velkoleposti Jeho Usmíření a o velikém plánu štěstí a vykoupení, který připravil náš Otec. Každodenní ponoření se do slova Božího je zcela zásadní pro naše duchovní přežití, zvláště v těchto dnech čím dál větších dramatických změn. Když budeme denně hodovat na slovech Kristových, slova Kristova nám řeknou, jak reagovat na těžkosti, o kterých jsme ani netušili, že jim někdy budeme čelit.“¹²

Co tedy znamená hodovat na slovech Kristových a naslouchat Kristu? Znamená to cokoli, co pro vás funguje nejlépe! Může to znamenat sejít se s rodinou a mluvit o tom, čemu vás Duch Svatý učil při studiu písem s pomocí osnov Pojď, následuj mne. Může to znamenat sejít se každý den s dětmi, abyste si přečetli několik veršů z písem, a pak při společně trávených chvílích hledat příležitosti k diskusi o tom, čemu jste se naučili. Prostě zjistěte, co funguje pro vás a vaši rodinu; pak se každý den snažte trochu zlepšit.

Zamyslete se nad tímto postřehem z příručky Učte tak, jak učil Spasitel: „Pokud se zaměříme jen na jednotlivosti, může se zdát, že jeden domácí večer, jedno setkání při studiu písem nebo jeden rozhovor o evangeliu toho moc nepřináší. Ale nashromážděné množství malých a prostých činností, které se po určitý čas důsledně opakují, může být mocnější a může nás posílit více než občasný velkolepý okamžik nebo působivá lekce. … Proto to nevzdávejte a nemějte pocit, že pokaždé musíte dosáhnout něčeho velkolepého. Zkrátka buďte jen ve svém úsilí důslední.“¹³

Jednou z našich nejposvátnějších zodpovědností je pomáhat svým dětem získat hluboké a konkrétní poznání toho, že Ježíš je Kristus, Syn živého Boha, jejich osobní Spasitel a Vykupitel, který stojí v čele své Církve. Nemůžeme dovolit, aby – pokud jde o Něho – byl náš hlas smlouvy ztlumen nebo ztišen.

Možná se v této roli cítíte trochu nedostatečně, ale nikdy byste se neměli cítit sami. Například rady sboru jsou oprávněny organizovat schůzky rady učitelů pro rodiče. Na těchto čtvrtletních schůzkách se mohou rodiče společně scházet, aby se učili ze zkušeností druhých, diskutovali o tom, jak posilují svou rodinu, a učili se klíčovým zásadám výuky podle Kristova vzoru. Tyto schůzky se mají konat během druhé hodiny shromáždění.¹⁴ Vede je člen sboru vybraný biskupem, řídí se formátem běžných schůzek rady učitelů a používá jako primární zdroj příručku Učte tak, jak učil Spasitel.¹⁵ Biskupové, pokud váš sbor schůzky rady učitelů pro rodiče v současnosti nekoná, společně s presidentem Nedělní školy a radou sboru je zorganizujte.¹⁶

Drazí přátelé v Kristu, vedete si mnohem lépe, než si myslíte. Zkrátka na tom dál pracujte. Vaše děti vás sledují, naslouchají vám a učí se. Když je budete učit, poznáte jejich pravou podstatu jakožto milovaných synů a dcer Božích. Je možné, že na určitý čas na Spasitele zapomenou, ale slibuji vám, že On nikdy nezapomene na ně! Ony okamžiky, kdy k nim promlouvá Duch Svatý, v jejich srdci a mysli přetrvají. A jednoho dne vaše děti zopakují toto svědectví Enose: Vím, že moji rodiče jsou spravedlní, neboť mne učili „podle výchovy a nabádání Páně – a velebeno za to buď jméno Boha mého“.¹⁷

Přijměme Spasitelovu výzvu a přivádějme k Němu své děti. Když tak budeme činit, ony Jej uvidí. Budou vnímat Jeho přítomnost. Budou Jej znát. On je bude učit. Bude jim žehnat. A bude je vskutku milovat. A já Jej také vskutku miluji. V Jeho svatém jménu, ve jménu Ježíše Krista, amen.