2010–2019
Důvěřujeme Mu? Co je těžké, je dobré
Říjen 2017


Důvěřujeme Mu? Co je těžké, je dobré

Ať již jde o cokoli, těžkosti mohou být dobré pro ty, kteří jdou kupředu s vírou a důvěřují Pánu a Jeho plánu.

Než přistoupím ke svému proslovu, jako zástupce nás všech, které nějak postihl zničující vliv nedávných hurikánů a zemětřesení, bych rád upřímně poděkoval všem Pomáhajícím rukám a jejich vedoucím za pomoc, kterou nám poskytují, a naději, kterou navracejí.

V říjnu 2006 jsem měl svůj první konferenční proslov. Měl jsem pocit, že tvrzení: „Pán nám důvěřuje“ obsahuje důležité poselství pro celou Církev.

On nám vskutku v mnoha ohledech důvěřuje. Dal nám evangelium Ježíše Krista – a v této dispensaci i jeho plnost. Svěřuje nám kněžskou pravomoc i s klíči pro její správné používání. S touto mocí můžeme žehnat, sloužit, přijímat obřady a uzavírat smlouvy. Svěřuje nám znovuzřízenou Církev, včetně svatých chrámů. Svěřuje svým služebníkům pečeticí moc – svazovat na zemi to, co se zároveň svazuje i v nebi! Dokonce nám umožňuje být pozemskými rodiči, učiteli a pečovateli pro Jeho děti.

Po letech služby v mnoha částech světa jako generální autorita prohlašuji s ještě větší jistotou – On nám důvěřuje.

Otázka pro tuto konferenci zní: „Důvěřujeme i my Jemu?“

Důvěřujeme Mu?

President Thomas S. Monson nám často připomíná: „Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.

Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.

Nebývej moudrý sám u sebe.“ (Přísloví 3:5–7.)

Důvěřujeme tomu, že Jeho přikázání jsou pro naše dobro? Že nás Jeho vedoucí, i když nedokonalí, vedou dobře? Že Jeho zaslíbení jsou spolehlivá? Důvěřujeme tomu, že Nebeský Otec a Ježíš Kristus nás znají a chtějí nám pomáhat? Důvěřujeme Mu i ve zkouškách, těžkostech a náročných chvílích?

Ta nejlepší ponaučení v životě jsem dostal během těch nejtěžších období – v mládí, na misii, na začátku profesní dráhy, při zvelebování povolání, výchově velké rodiny nebo snaze být soběstačný. Je jasné, že co je těžké, je dobré!

Co je těžké, je dobré

Co je těžké, nás činí silnými, pokornými a dává nám šanci se projevit. Naši milovaní pionýři s ručními vozíky poznali Boha, když byli na pokraji sil. Proč bylo zapotřebí dvou kapitol, aby Nefi a jeho bratři získali mosazné desky, a jen tři verše, aby se k nim v pustině připojila Izmaelova rodina? (Viz 1. Nefi 34; 7:3–5). Zdá se, že Pán chtěl těžkostmi při získávání desek Nefiho posílit.

Nemáme být překvapeni, když přicházejí těžkosti. Jednou z prvních smluv, kterou s Pánem uzavíráme, je dodržování zákona oběti. Oběť znamená vzdát se něčeho žádoucího. Ze zkušeností víme, že jde jen o malou cenu za velká požehnání. Joseph Smith řekl: „Náboženství, které nevyžaduje oběť všech věcí, nikdy nemá moc dostatečnou k tomu, aby vytvořilo víru nutnou pro život a spasení.“1

Pro členy Božstva nejsou těžkosti ničím neznámým. Bůh Otec obětoval Jednorozeného Syna strašlivému utrpení při Usmíření, včetně smrti ukřižováním. V písmech se píše, že se Ježíš Kristus „z toho …, což strpěl, naučil … poslušenství“. (Židům 5:8.) Dobrovolně vytrpěl muka spojená s Usmířením. Duch Svatý je jistě trpělivý, když nás nabádá, varuje a vede, a my Ho někdy ignorujeme, nechápeme či na Něj zapomínáme.

Součást plánu

Těžkosti jsou součástí plánu evangelia. Jedním z účelů života je, abychom byli zkoušeni. (Viz Abraham 3:25.) Jen málo lidí trpělo nezaslouženěji než lid Almův. Unikli zlovolnému králi Noémovi, jen aby se stali otroky Lamanitů! Těmito zkouškami je Pán učil, že svůj lid ukázňuje a zkouší „jeho trpělivost a jeho víru“. (Mosiáš 23:21.)

Během hrůzyplných dnů v žaláři v Liberty Pán učil Josepha Smitha, aby „[vytrval] dobře“ (NaS 121:8), a slíbil mu, že učiní-li tak, „všechny tyto věci [mu] dají zkušenosti a budou pro [jeho] dobro“ (NaS 122:7).

President Thomas S. Monson nás žádá: „Kéž se i nadále rozhodujeme pro to, co je sice těžší, ale správné, namísto toho, co je snazší, ale nesprávné.“2 Ohledně chrámů řekl, že „žádná oběť není příliš velká, žádná cena příliš vysoká, žádné úsilí příliš těžké, [abychom] … požehnání [chrámu] dosáhli“.3

V přírodě jsou těžkosti součástí koloběhu života. Pro kuřátko je těžké vyklubat se z tvrdé skořápky. Když mu to ale někdo usnadní, kuřátko nevyvine sílu potřebnou k životu. I námaha motýla vymanit se z kukly ho posiluje pro jeho budoucí život.

Na těchto příkladech vidíme, že těžkosti jsou konstantou! Všichni čelíme nějakým výzvám. Proměnnou je to, jak na těžkosti reagujeme.

V jedné době lidé v Knize Mormonově trpěli „velikým pronásledováním“ a „mnohou strastí“. (Helaman 3:34.) Jak zareagovali? „Často se postili a modlili a stávali se silnějšími a silnějšími v pokoře své, a pevnějšími a pevnějšími ve víře v Krista, až se jejich duše naplnila radostí a útěchou.“ (Helaman 3:35.) Další příklad je zaznamenán po mnoha letech války: „Pro tu nesmírně velikou délku války mezi Nefity a Lamanity se mnozí zatvrdili …; a mnozí byli obměkčeni pro své strasti, natolik, že se pokořili před Bohem, až do hlubin pokory.“ (Alma 62:41.)

Každý z nás se rozhoduje, jak na těžkosti zareaguje.

K tomu, co je snadné, přistupujte s opatrností

Než jsem byl povolán, pracoval jsem jako finanční poradce v Houstonu v Texasu. Většinou jsem pracoval s multimilionáři, majiteli firem a korporací. Téměř všichni svou úspěšnou firmu vybudovali z ničeho díky usilovné práci. To nejsmutnější pro mě bylo slyšet některé z nich říkat, že to chtějí svým dětem usnadnit. Nechtěli, aby jejich děti musely projít tolika těžkostmi jako oni. Jinak řečeno, chtěli svým dětem odepřít přesně to, díky čemu se oni stali úspěšnými.

Pro porovnání zmíním rodinu, která měla odlišný přístup. Tyto rodiče inspiroval zážitek J. C. Penneyho, kterému otec řekl, že až mu bude osm let, bude se o sebe finančně starat sám. Oni přišli s vlastní verzí – když jejich děti absolvovaly střední školu, musely se o sebe po finanční stránce začít starat samy – a to jak v souvislosti s dalším vzděláním (vysokou školou, postgraduálním studiem atd.), tak ve smyslu běžných nákladů na živobytí (aby dosáhly opravdové soběstačnosti). (Viz NaS 83:4.) Děti to naštěstí uchopily moudře. Všechny absolvovaly vysokou školu, a některé i postgraduální studium – vše na své náklady. Nebylo to snadné, ale zvládly to. Zvládly to usilovnou prací a vírou.

Víra nutná k tomu, abychom Mu důvěřovali

Otázku „důvěřujeme Mu?“ lze možná lépe položit takto: „Máme víru Mu důvěřovat?“

Máme víru důvěřovat Jeho zaslíbením ohledně desátku, že s 90 procenty svého příjmu a s Pánovou pomocí na tom budeme lépe než se 100 procenty a jen s vlastními silami?

Máme dostatečnou víru důvěřovat, že nás navštíví v našich strastech (viz Mosiáš 24:14), že bude bojovat s těmi, kteří bojují s námi (viz Izaiáš 49:25; 2. Nefi 6:17), a že posvětí naše strasti k našemu prospěchu (viz 2.Nefi 2:2)?

Vynaložíme víru nutnou k tomu, abychom dodržovali Jeho přikázání, aby nám mohl žehnat časně i duchovně? A budeme věrní až do konce, aby nás mohl přijmout do své přítomnosti? (Viz Mosiáš 2:41.)

Bratři a sestry, můžeme mít víru, abychom Mu důvěřovali! Přeje si pro nás to nejlepší. (Viz Mojžíš 1:39.) Zodpoví naše modlitby. (Viz NaS 112:10.) Dodrží své sliby. (Viz NaS 1:38.) Má moc tyto sliby dodržet. (Viz Alma 37:16.) On ví vše! A co je nejdůležitější, ví, co je nejlepší. (Viz Izaiáš 55:8–9.)

Nebezpečný svět

Náš dnešní svět je složitý. Rozmáhá se zlo, korupce v každém národě, terorismus i na bezpečných místech, ekonomické krachy, nezaměstnanost, nemoci, přírodní katastrofy, občanské války, despotičtí vůdci a tak dále. Co máme dělat? Utíkat, či bojovat? Co je správné? Obě rozhodnutí mohou být nebezpečná. Pro George Washingtona a jeho vojsko bylo nebezpečné bojovat, ale pro naše pionýrské předky utíkat. Pro Nelsona Mandelu bylo nebezpečné usilovat o svobodu. Říká se, že aby zlo zvítězilo, stačí jen, aby dobří lidé nic nedělali.4

Nebojte se!

Ať uděláme cokoli, nemáme se rozhodovat ani jednat na základě strachu. Vskutku „nedal nám Bůh ducha bázně“. (2. Timoteovi 1:7.) (Víte, že myšlenka, abychom se nebáli, se zdůrazňuje všude v písmech?) Pán mě naučil, že sklíčenost a obavy jsou nástroji protivníka. Pánova odpověď na těžké chvíle je jít kupředu s vírou.

Co je těžké?

Každý z nás může mít jiný názor na to, co je těžké. Pro některé je těžké platit desátek, když je těžké vyjít s penězi. Pro vedoucí je někdy těžké očekávat od chudých, že budou platit desátek. Pro některé může být těžké s vírou uzavřít sňatek nebo založit rodinu. Pro jiné je těžké „býti spokojen s [tím, co jim] Pán udělil“. (Alma 29:3.) Může být těžké být spokojen se svým současným povoláním. (Viz Alma 29:6.) Církevní disciplinární řízení se může zdát těžké, ale pro některé je to začátek opravdového pokání.

Ať již jde o cokoli, těžkosti mohou být dobré pro ty, kteří jdou kupředu s vírou a důvěřují Pánu a Jeho plánu.

Mé svědectví

Moji bratři a sestry, svědčím o tom, že vedoucí sedící za mnou jsou povoláni Bohem. Přejí si sloužit Pánu a pomáhat nám utvrdit evangelium v srdci. Mám je rád a podporuji je.

Miluji našeho Spasitele Ježíše Krista. Žasnu nad tím, že miloval Otce a nás natolik, že se stal naším Spasitelem a Vykupitelem a že kvůli tomu musel trpět, což způsobilo, „že … se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu“ (NaS 19:18). A přesto, když čelil této strašlivé a nezbytné perspektivě, řekl Otci: „Ne má vůle, ale tvá staň se“. (Lukáš 22:42.) Raduji se z andělových slov: „Neníť ho tuto; nebo vstalť jest.“ (Matouš 28:6.)

Jeho příklad je vskutku „cesta, i pravda, i život“. (Jan 14:6.) Jedině následováním tohoto příkladu budeme moci najít „pokoj v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde“ (NaS 59:23). Zatímco jsem se řídil Jeho příkladem a uplatňoval Jeho učení, poznal jsem sám pro sebe, že každé z Jeho velikých a drahých zaslíbení (viz 2. Petrova 1:4) je pravdivé.

Mým největším přáním je být spolu s Mormonem pravým učedníkem Ježíše Krista (viz 3. Nefi 5:13) a jednou slyšet z Jeho úst: „To dobře, služebníče dobrý a věrný.“ (Matouš 25:21.) Ve jménu Ježíše Krista, amen.

Poznámky

  1. Lectures on Faith (1985), 69.

  2. Thomas S. Monson, „Rozhodnutí“, Liahona, květen 2016, 86.

  3. Thomas S. Monson, „Svatý chrám – maják světu“, Liahona, květen 2011, 92.

  4. Viz John Stuart Mill, Inaugural Address: Delivered to the University of St. Andrews, Feb. 1, 1867 (1867), 36.