Vyhledávejte slova moudrosti z nejlepších knih
Když studujeme z těch nejlepších knih, chráníme se před nebezpečnými kusadly těch, kteří se nám snaží rozežírat duchovní kořeny.
Jednou brzy ráno jsem na krásném růžovém keři spatřil hladovou a dobře maskovanou housenku. Při pohledu na některé holé větvičky bylo i náhodnému pozorovateli jasné, že se housenka svými hrozivě vyhlížejícími kusadly prohryzávala jemnými lístky. Napadlo mě, že někteří lidé jsou, obrazně řečeno, této housence podobní – najdete je kdekoli na světě a někteří se maskují tak chytře, že si je můžeme vpustit do života, a než se nadějeme, rozežírají duchovní kořeny nám i členům rodiny či přátelům.
Žijeme v době oplývající nesprávnými informacemi o naší víře. V takovýchto časech je nedbalost vůči ochraně a prohlubování našich vlastních duchovních kořenů pozvánkou k tomu, aby je ohryzali ti, kteří se snaží zničit naši víru v Krista a víru v Jeho znovuzřízenou Církev. V dobách Knihy Mormonovy to byl Zezrom, kdo se snažil zničit víru věřících.
Jeho skutky a slova byly léčkou „protivníka, kterou nastražil, aby polapil lid …, aby si [ho] mohl podmaniti, aby [ho] mohl obvinouti řetězy svými“. (Alma 12:6.) Tytéž léčky existují i dnes, a pokud nejsme duchovně bdělí a nestavíme na pevném základě našeho Vykupitele (viz Helaman 5:12), můžeme zjistit, že nás Satan svázal svými řetězy a opatrně nás vede po zakázaných cestách, o nichž se mluví v Knize Mormonově (viz 1. Nefi 8:28).
Apoštol Pavel pronesl ve své době varování, které lze použít i v době naší: „Nebo já to vím, že … z vás samých povstanou muži, kteříž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě.“ (Skutkové 20:29–30.)
Jeho varování i varování našich proroků a apoštolů nám připomínají, že se musíme před nepřátelskými a klamavými slovy ze všech sil duchovně opevnit. Při návštěvách sborů a kůlů Církve mě povznáší, když vidím, slyším a pociťuji, jak Svatí pozitivně a s vírou přijímají učení Spasitele a Jeho služebníků.
Důslednější zachovávání sabatního dne je jen jedním příkladem toho, jak se členové duchovně opevňují následováním prorockých výzev. Důkazem dalšího posílení je vzestup chrámové práce a práce na rodinné historii, při níž rodiny shromažďují své předky skrze chrámové obřady. Naše duchovní kořeny se zapouštějí hlouběji, když se osobní a rodinná modlitba stane obranným valem naší víry, když každý den činíme pokání, usilujeme o společenství Ducha Svatého a učíme se od Spasitele a z Jeho vlastností a snažíme se stát takovými, jako je On. (Viz 3. Nefi 27:27.)
Náš Spasitel Ježíš Kristus je Světlem světa a vybízí nás, abychom Ho následovali. Musíme k Němu hledět vždy, a zvláště tehdy, nastanou-li temné a neklidné noci, kdy se k nám jako valící se mlha vkrádá bouře pochyb a nejistot. Pokud by se vám zdálo, že si na vás lidé z „druhé stran[y] řeky s vodou“, kde stojí veliká a prostorná stavba (1. Nefi 8:26), ukazují prsty a posmívají se vám, ponižují vás nebo vás k sobě lákají, žádám vás, abyste se od nich ihned odvrátili, aby vás lstivě a prohnaně nepřesvědčili a neodloučili od pravdy a s ní spojených požehnání.
Toto samo o sobě však v této době, kdy se zvrácenosti objevují v řeči, v psaném slově a jsou i zobrazovány, stačit nebude. Starší Robert D. Hales nás učil: „Není-li člověk plně zapojen do života podle evangelia – do života celým ‚srdcem, mocí, myslí a silou‘ – nemůže vytvořit dostatek duchovního světla, kterým by vytlačil tmu“. („Z temnoty do Jeho podivuhodného světla“, Liahona, červenec 2002, 78.) Naše touha následovat Krista, který je Světlem světa (viz Jan 8:12), vskutku znamená, že musíme jednat podle Jeho učení. Když jednáme podle slova Božího, jsme duchovně posilováni, opevňováni a ochraňováni.
Čím větší je světlo v našem životě, tím méně stínů vrháme. Avšak i tehdy, kdy máme světla hojnost, jsme vystaveni vlivu lidí a komentářů, kteří naše názory překrucují a jsou zkouškou naší víry. Apoštol Jakub napsal, že zkoušení víry naší působí trpělivost. (Viz Jakub 1:3.) Na základě této myšlenky starší Neal A. Maxwell učil, že „trpělivého učedníka … nepřekvapí ani nezničí, když se informace o Církvi překrucují“. („Patience“ [zasvěcující shromáždění Univerzity Brighama Younga, 27. listopadu 1979], speeches.byu.edu.)
Otázky ohledně historie naší Církve a naší víry skutečně vyvstávají. Je potřeba být opatrní v tom, kam se při hledání správných odpovědí obracíme. Bádáním v názorech a domněnkách těch, kteří jsou méně informovaní nebo nespokojení s naukami Církve, nelze nic získat. Nejlepší rada byla dána apoštolu Jakubovi: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha.“ (Jakub 1:5.)
Než se Boha zeptáme, má tomu předcházet pečlivé studium, neboť písma nám nařizují, abychom vyhledávali „slova moudrosti z nejlepších knih; [a usilovali] o vědomosti, dokonce studiem a také vírou“. (NaS 88:118.) Je mnoho takových knih napsaných inspirovanými církevními vedoucími a respektovanými a spolehlivými badateli z oboru církevní historie a nauky. Nic však nepředčí velkolepost zjeveného slova Božího v kanonizovaných písmech. Na tenkých stránkách naplněných duchovními postřehy se dozvídáme pravdu skrze Ducha Svatého, a tím své světlo prohlubujeme.
President Thomas S. Monson nás žádá, „abychom každý den s modlitbou studovali Knihu Mormonovu a přemítali o ní“. („Moc Knihy Mormonovy“, Liahona, květen 2017, 87.)
Když jsem před několika lety sloužil jako president Fidžijské misie Suva, několik misionářů zažilo něco, co posílilo jejich svědectví ohledně toho, jak velkou moc má Kniha Mormonova při obracení druhých. Jednoho horkého dusného dne dva misionáři dorazili k domu v malé osadě nedaleko Labasy.
Po zaklepání na dveře jim otevřel starý muž, který si vyslechl jejich svědectví o pravdivosti Knihy Mormonovy. Dali mu tuto knihu a vyzvali ho, aby ji četl a modlil se o to, aby poznal, jako to věděli oni, že to je slovo Boží. Jeho odpověď byla stručná: „Zítra vyrážím znovu rybařit. Budu ji číst na moři, a až se vrátím, můžete mě znovu navštívit.“
Mezitím se v jeho nepřítomnosti misionáři vystřídali a o několik týdnů později se rybáře vydali navštívit misionáři noví. V té době již měl přečtenou celou Knihu Mormonovu, obdržel potvrzení o její pravdivosti a přál si dozvědět se více.
Tento muž byl obrácen Duchem Svatým, který svědčí o pravdivosti drahocenných slov nacházejících se na každé stránce popsané událostmi a naukou, jež byla vyučována před dávnou dobou a jež byla v Knize Mormonově zachována pro naši dobu. Totéž požehnání je dostupné každému z nás.
Domov je ideálním místem, kde mohou rodiny studovat písma a slova proroků, dělit se o cenné postřehy a čerpat z církevních materiálů na stránkách LDS.org. Tam najdete množství informací o různých tématech z evangelia, jako například o záznamech o Prvním vidění. Když studujeme z těch nejlepších knih, chráníme se před nebezpečnými kusadly těch, kteří se nám snaží rozežírat duchovní kořeny.
Přese všechny naše modlitby, studium a přemítání mohou některé otázky zůstat stále nezodpovězené, ale nesmíme dopustit, aby toto uhasilo plamen víry, který v nás plápolá. Takovéto otázky jsou výzvou k posilování víry a nemají živit prchavý okamžik klamných pochyb. Nemít spolehlivou odpověď na každou otázku je samotnou podstatou náboženství, neboť toto je jedním z účelů víry. Starší Jeffrey R. Holland nás ohledně toho učil, že „až nastanou tyto okamžiky a přijdou tyto situace, jejichž řešení není ihned zřejmé, držte se pevně toho, co již víte, a zůstaňte silní, dokud nepřijde dodatečné poznání“. („Věřím, Pane“, Liahona, květen 2013, 94.)
Kolem sebe vidíme radost mnohých, kteří jsou silní díky neustálému vyživování duchovních kořenů. Jejich víra a poslušnost stačí k tomu, aby jim dodávala velkou naději ve Spasitele, a z toho pramení velký pocit štěstí. Tito lidé netvrdí, že vědí vše, ale zaplatili určitou cenu, aby toho věděli dost na to, aby mohli pociťovat pokoj a žít trpělivě dál, zatímco usilují o další poznání. Řádka za řádkou se jejich víra utvrzuje v Kristu a oni zůstávají silnými jako spoluměšťané Svatých.
Kéž všichni žijeme tak, aby nebezpečná kusadla maskovaných housenek nenacházela, nyní ani nikdy v budoucnu, v našem životě místo, abychom tak mohli zůstat „pevní ve víře Kristově až do konce“. (Alma 27:27.) Ve jménu Ježíše Krista, amen.