Duchovní zatmění
Nedovolte, aby rozptýlení v životě zastiňovala světlo nebe.
21. srpna letošního roku se staly dvě vzácné události, které upoutaly pozornost lidí po celém světě. První událostí byly oslavy 90. narozenin našeho milovaného proroka, presidenta Thomase S. Monsona. Byl jsem v té době v území Tichomoří a byl jsem nadšený z toho, že Svatí v Austrálii, na Vanuatu, na Novém Zélandu i v oblasti Francouzské Polynésie o tomto jeho osobním milníku nejen vědí, ale také ho s radostí oslavují. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl připojit k jejich srdečným projevům víry a lásky k tomuto úžasnému muži. Jak inspirující je vidět vztah, který Svatí posledních dnů mají ke svému prorokovi!
President Monson, jenž samozřejmě myslel na ty, kteří mu chtějí popřát k narozeninám, popsal ideální narozeninový dárek: „Najděte někoho, kdo má těžkosti nebo je nemocný či opuštěný, a něco pro něj udělejte. To je to jediné, co si přeji.“1 Presidente Monsone, máme vás rádi a podporujeme vás.
Zatmění Slunce
Další vzácná a nebeská událost, která se přihodila téhož dne a která zaujala miliony lidí po celém světě, bylo úplné zatmění Slunce. Bylo to poprvé po 99 letech, kdy k takovémuto zatmění došlo napříč celými Spojenými státy.2 Viděli jste někdy zatmění Slunce? Dovolte mi popsat to trochu podrobněji.
K úplnému zatmění Slunce dochází, když se Měsíc dostane mezi Zemi a Slunce a téměř zcela zakryje světlo vycházející z povrchu Slunce.3 To, že k tomu může dojít, mě přivádí k úžasu. Pokud si představíte, že by Slunce bylo velké jako obvyklé cyklistické kolo, Měsíc by měl v porovnání s ním stěží velikost malého kamínku.
Jak je možné, že samotný zdroj našeho tepla, světla a života může v takové míře zastínit v porovnání s ním něco tak nepatrně malého?
Ačkoli je Slunce 400krát větší než Měsíc, je také 400krát dále od Země.4 Z pozemského pohledu se kvůli této poloze zdá, že Slunce a Měsíc jsou stejně velké. A když se tato dvě tělesa dostanou do správného postavení, připadá nám, že Měsíc celé Slunce zakryje. Moji přátelé a členové rodiny, kteří byli v tu chvíli v zóně úplného zatmění, popsali, jak světlo vystřídala temnota, objevily se hvězdy a přestali zpívat ptáci. Vzduch se ochladil, protože teplota při zatmění může klesnout i o více než 11 stupňů Celsia.5
Popisovali úžas, údiv, a dokonce i úzkost, protože zatmění s sebou přináší určitá rizika. Všichni však byli opatrní a chránili se před trvalým poškozením zraku neboli před „slepotou způsobenou zatměním“. Bezpečnost si zajistili tím, že si vzali brýle se speciálními čočkami filtrujícími světlo, které oči před možným poškozením ochrání.
Podobenství
Podobně jako může velmi malý Měsíc zakrýt velkolepé Slunce a zastínit jeho světlo a teplo, duchovní zatmění může nastat tehdy, když dopustíme, aby se k nám dostaly nedůležité a obtěžující překážky – ty, kterým čelíme ve všedním životě – tak blízko, že zakryjí velkolepost, jas a vřelost světla Ježíše Krista a Jeho evangelia.
Starší Neal A. Maxwell posunul toto podobenství ještě dál, když řekl: „Když si člověk přidrží blízko u oka dokonce i něco tak malého, jako je vlastní palec, může mu to zakrýt i ohromné Slunce. Slunce je tam ale přesto dál. Tuto slepotu si člověk přivodil sám. Když dovolíme, aby se k nám ostatní věci přiblížily až moc, a dáme je na první místo, zakryjeme si tím pohled na nebe.“6
Nepochybně si nikdo z nás nechce záměrně zakrýt pohled na nebe ani dovolit, aby v našem životě nastalo duchovní zatmění. Dovolte mi podělit se o několik myšlenek, které nám mohou pomoci zabránit tomu, aby nám duchovní zatmění přivodilo trvalé duchovní poškození.
Brýle evangelia – dívejte se z hlediska evangelia
Vzpomeňte si, jak jsem popisoval, že ti, kteří se dívají na zatmění Slunce, potřebují speciální brýle, aby se jim nepoškodil zrak, či aby dokonce neoslepli. Když se na duchovní zatmění díváme skrze ochranné a zjemňující čočky Ducha, díváme se z hlediska evangelia, a tím se chráníme před duchovní slepotou.
Zamysleme se nad několika příklady. Máme-li v srdci slova proroků a Svatého Ducha jako svého rádce, můžeme se dívat na částečně zakryté nebeské světlo skrze „brýle evangelia“, a tím se uchránit před poškozením způsobeným duchovním zatměním.
Jak si tedy brýle evangelia nasazujeme? Uvedu několik příkladů: naše brýle evangelia nám říkají, že si Pán přeje, abychom každý týden přijímali svátost, a že si přeje, abychom studovali písma a každý den se modlili. Také nám říkají, že Satan nás bude pokoušet, abychom to nedělali. Víme, že Satan usiluje o to, aby nás připravil o svobodu jednání skrze rozptýlení a světská pokušení. I v době Joba zažívali někteří lidé duchovní zatmění, jak to vyjadřují slova: „Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.“7
Bratři a sestry, když mluvím o dívání se skrze brýle evangelia, vězte prosím, že nemluvím o tom, že si nemáme připouštět problémy, jimž ve světě čelíme, či že o nich nemáme diskutovat nebo že máme kráčet v blažené neznalosti pastí a zlovolností, které před námi nepřítel pokládá. Nemluvím o tom, abychom měli na očích klapky – právě naopak. Zkrátka říkám, že bychom se na problémy měli dívat skrze čočky evangelia. Starší Dallin H. Oaks poznamenal, že „dívat se z určitého hlediska znamená vidět všechny podstatné informace v náležitém vztahu“.8 Když se díváme z hlediska evangelia, otevírá nám to zrak a získáváme plný náhled na věčnost.
Když si nasadíte brýle evangelia, získáte širší rozhled a budete schopni zaostřit a lépe vidět to, jak přemýšlíte o svých prioritách, problémech, pokušeních, a dokonce i o svých chybách. Uvidíte jasnější světlo, které byste bez brýlí vidět nemohli.
Je paradoxem, že duchovní zatmění v našem životě nemusí způsobovat jen to negativní. Může dojít k tomu, že často obdivuhodné či pozitivní činnosti, jimž se věnujeme, se k nám mohou přiblížit natolik, že zastíní světlo evangelia a přivodí temnotu. K těmto nebezpečím a rozptýlením mohou patřit vzdělání a prosperita, moc a vliv, ambice, či dokonce talenty a dary.
President Dieter F. Uchtdorf učil, že „z jakékoli ctnosti dohnané do extrému se stává neřest. … V určitém bodě se z milníků mohou stát mlýnské kameny a z ambicí brzda našeho pokroku.“9
Dovolte mi podrobněji zmínit příklady, které by se mohly stát katalyzátorem v naší snaze vyvarovat se vlastních duchovních zatmění.
Sociální sítě
Před několika měsíci jsem mluvil na konferenci žen na univerzitě BYU.10 Popisoval jsem, jak technologie, včetně sociálních sítí, pomáhají šířit „poznání o Spasiteli … v každém národě, pokolení, jazyku a lidu“.11 Mezi tyto technologie patří církevní stránky jako LDS.org či Mormon.org; mobilní aplikace jako Knihovna evangelia, Mormon Channel, LDS Tools či Family Tree; a různé platformy sociálních sítí včetně Facebooku, Instagramu, Twitteru a Pinterestu. Tyto komunikační prostředky generují stovky milionů lajků, sdílení, zhlédnutí, tweetů a odkazů a staly se velmi efektivními a účinnými ve snaze dělit se o evangelium s rodinou, přáteli a spolupracovníky.
Navzdory všem ctnostem a vhodnému používání těchto technologií jsou s nimi spojená určitá rizika – když si je až příliš připustíme k sobě, mohou nám přivodit duchovní zatmění a potenciálně zakrýt jas a vřelost evangelia.
Používání sociálních sítí, mobilních aplikací a her může nadměrně pohlcovat náš čas a omezovat osobní kontakt s druhými. Tato ztráta osobní komunikace může ovlivňovat manželství, zabírat místo cenným duchovním návykům a potlačovat rozvoj sociálních dovedností, zvláště mezi mládeží.
Dalšími riziky spojenými se sociálními sítěmi je idealizování reality a vysilující srovnávání se s druhými.
Mnohé (ne-li všechny) fotografie zveřejňované na sociálních sítích mají tendenci zobrazovat život v tom nejlepším světle – často nerealisticky. Všichni jsme již někdy viděli nádherné obrázky vyzdobených domů, úžasných prázdninových míst, selfíček usmívajících se lidí, pečlivě připravených pokrmů a zdánlivě nedostižných tělesných proporcí.
Toto je například obrázek, který jste možná viděli na něčím profilu na sociálních sítích. Toto ale nezachycuje úplný obrázek toho, co se ve skutečnosti odehrává v reálném životě.
Když porovnáváme svou zdánlivě průměrnou existenci s upraveným a dokonale uspořádaným životem druhých, jak je prezentován na sociálních sítích, může to v nás vyvolat pocity sklíčenosti, závisti, či dokonce zklamání.
Jedna dívka, která zveřejňovala spoustu osobních příspěvků, možná částečně z žertu poznamenala: „Jaký má smysl být šťastná, kdybyste to nemohli zveřejnit na internetu?“12
Jak nám dnes dopoledne připomněla sestra Oscarsonová, úspěch v životě nespočívá v tom, kolik lajků dostáváme nebo kolik máme na sociálních sítích přátel či sledujících. Má však co do činění s tím, jak smysluplně komunikujeme s druhými a jaké světlo jim vnášíme do života.
Přál bych si, abychom se naučili žít více v realitě a abychom nacházeli více humoru a zažívali méně zklamání, když narazíme na obrázky, které mohou zobrazovat idealizovanou realitu a příliš často vedou k vysilujícímu srovnávání se s druhými.
Srovnávání se s druhými není očividně známkou jen dnešní doby, ale existovalo i v dobách minulých. Apoštol Pavel varoval lid ve své době, že ti, kteří se mezi „sami sebou … měří, a přirovnávají sebe sobě“, nejsou moudří.13
Využívejme technologií, vzhledem k tolika vhodným a inspirovaným možnostem jejich používání, k tomu, abychom se učili, inspirovali a pozvedali a také abychom povzbuzovali druhé, aby se stali co nejlepšími – než abychom zobrazovali sami sebe v idealizovaných a virtuálních podobách. Učme také názorně nastupující generaci, jak technologie používat spravedlivě, a varujme mladé před riziky a ničivými důsledky, které jsou s jejich používáním spojeny. Nahlížení na sociální sítě brýlemi evangelia nás může ochránit před tím, aby se v našem životě staly duchovním zatměním.
Pýcha
Promluvme si nyní o odvěkém kameni úrazu, kterým je pýcha. Pýcha je protikladem pokory, což je „ochota podřídit se vůli Páně“.14 Když jsme pyšní, máme sklon vzdávat čest spíše sobě, než abychom ji vzdávali druhým, včetně Pána. Pýcha je často soutěživá; je to sklon usilovat o to, abychom měli něčeho více, a předpokládat, že jsme lepší než druzí. Pýcha má často za následek pocity hněvu a nenávisti; způsobuje, že člověk má pocity ukřivděnosti a odmítá odpouštět. Pýcha však může být pohlcena v křesťanské vlastnosti, kterou je pokora.
Vztahy s druhými, dokonce i s blízkými příbuznými a blízkými přáteli, a zvláště s blízkými příbuznými a blízkými přáteli – dokonce i mezi manžely a manželkami – vzkvétají v pokoře a hynou skrze pýchu.
Před mnoha lety mi zavolal manažer velké maloobchodní firmy, aby si se mnou promluvil o své společnosti, kterou zrovna kupoval jeho konkurent. On i řada ostatních zaměstnanců centrály měli velké obavy z toho, že by mohli přijít o zaměstnání. Věděl, že se dobře znám s manažery společnosti, která je kupovala, a tak mě požádal, zda bych byl ochoten ho představit a poskytnout o něm dobré reference, či mu dokonce domluvit schůzku. Pak zakončil těmito slovy: „Však víš, co se říká. ‚Mírní zahynou!‘“
Věděl jsem, že jeho poznámka byla pravděpodobně míněna v žertu. Vtip jsem pochopil. Ale napadlo mě, že by pro něj mohla být v konečném důsledku užitečná jistá důležitá zásada. Odpověděl jsem: „Ve skutečnosti se toto neříká. Vlastně je to úplně naopak. Říká se, že mírní zdědí zemi.“15
V rámci zkušeností v Církvi i během mé profesní dráhy patřili ti nejvýznamnější a nejschopnější lidé, které jsem poznal, mezi ty nejmírnější a nejpokornější.
Pokora a mírnost jdou ruku v ruce. Pamatujme na to, že „nikdo není před Bohem přijatelný, leda mírný a pokorného srdce“.16
Modlím se o to, abychom se snažili vyvarovat duchovního zatmění způsobeného pýchou tím, že přijmeme ctnost, kterou je pokora.
Závěr
Mám-li to shrnout, zatmění Slunce je vskutku pozoruhodný přírodní úkaz, během něhož mohou být krása, teplo a světlo Slunce zcela zakryty poměrně nevýznamným tělesem, a výsledkem je temnota a chlad.
Podobný úkaz může nastat i v duchovním smyslu, kdy se k nám přiblíží jinak nedůležité a nevýznamné záležitosti, zakryjí krásu, vřelost a nebeské světlo evangelia Ježíše Krista a nahradí je chladnou temnotou.
Brýle určené pro ochranu zraku těch, kteří se nacházejí v oblasti úplného zatmění Slunce, mohou zabránit trvalému poškození zraku, či dokonce slepotě.17 Brýle evangelia sestávající ze znalosti a svědectví o zásadách a obřadech evangelia poskytují náhled z hlediska evangelia, který může podobně poskytnout účinnější duchovní ochranu a jasný pohled tomu, kdo je vystaven nebezpečí zatmění duchovního.
Kdykoli objevíte něco, co vám bude očividně bránit v radosti a v přijímání světla evangelia ve vašem životě, vyzývám vás, abyste na to nahlíželi z hlediska evangelia. Dívejte se čočkami evangelia a dávejte si pozor, abyste nedovolili nevýznamným a nedůležitým věcem bránit vám v životě ve věčném pohledu na veliký plán štěstí. Zkrátka nedovolte, aby rozptýlení v životě zastiňovala světlo nebe.
Svědectví
Vydávám svědectví, že bez ohledu na překážky, které mohou zakrývat náš pohled na světlo evangelia, je toto světlo přesto stále na svém místě. Tímto zdrojem vřelosti, pravdy a jasu je evangelium Ježíše Krista. Vydávám svědectví o milujícím Nebeském Otci, Jeho Synu Ježíši Kristu a o Synově roli jakožto našeho Spasitele a Vykupitele. Ve jménu Ježíše Krista, amen.