Hlas Páně
Svědčím o tom, že na této konferenci jsme slyšeli hlas Páně. My všichni teď stojíme před zkouškou, jak na to zareagujeme.
Nejprve laskavé slovo určené dětem. Ano, toto je poslední zasedání; a ano, jsem poslední, kdo bude mluvit.
Během nedávné návštěvy chrámu Provo City Center jsem obdivoval obraz s názvem První vidění zpovzdálí. Jsou na něm ztvárněny světlo a moc z nebe, když mladého Josepha Smitha navštívili Otec a Syn.
I když není mým záměrem srovnávat generální konferenci s onou velmi posvátnou událostí, která stála na počátku Znovuzřízení, dokáži si představit podobný obraz, který by zachycoval světlo a duchovní moc Boha sestupující na tuto konferenci, a následně i to, jak se tato moc a světlo šíří po celém světě.
Vydávám svědectví o tom, že Ježíš je Kristus, že řídí záležitosti tohoto posvátného díla a že generální konference je jednou z velmi důležitých chvil, kdy Pán předává své Církvi i každému z nás pokyny a ponaučení.
Abychom byli učeni z výsosti
V den, kdy byla zorganizována Církev, Pán ustanovil Josepha Smitha jako proroka, vidoucího a apoštola Pána Ježíše Krista1 a Církvi pravil:
„Neboť slovo jeho budete přijímati jako z mých vlastních úst, ve vší trpělivosti a víře.
Neboť konáním těchto věcí vás brány pekelné nepřemohou; … a Pán Bůh rozptýlí před vámi moci temnoty a způsobí, aby se nebesa zachvěla pro vaše dobro.“2
Později byla vyjádřena podpora Prvnímu předsednictvu a Kvoru Dvanácti apoštolů a tito muži byli také vysvěceni jako proroci, vidoucí a zjevovatelé.3
Nyní, když se scházíme pod vedením presidenta Thomase S. Monsona, očekáváme, že uslyšíme „[vůli] Páně, … mysl Páně, … hlas Páně a moc Boží ke spasení“.4 Věříme Jeho zaslíbení: „Ať praven[o] mým vlastním hlasem nebo hlasem služebníků mých, to je totéž.“5
V neklidu a zmatku dnešního světa jsou důvěra a víra ve slova Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů nezbytným předpokladem pro duchovní růst a vytrvalost.6
Shromáždili jsme se na této úžasné konferenci. Miliony Svatých posledních dnů a dalších věřících z více než 200 zemí, kteří mluví více než 93 jazyky, se přímo účastní těchto zasedání nebo čtou konferenční proslovy.
Přicházíme poté, co jsme se modlili a připravovali. Mnozí z nás mají tíživé obavy a upřímné otázky. Chceme obnovit svou víru v našeho Spasitele Ježíše Krista a prohloubit svou schopnost odolávat pokušením a vyhýbat se rozptylujícím vlivům. Přicházíme, abychom byli učeni z výsosti.
Mysl a vůle Páně
Pro členy Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti, kteří obvykle hovoří na každé konferenci, je obrovská zodpovědnost za přípravu jejich poselství jak opakujícím se břemenem, tak posvátnou důvěrou.
Před lety, než jsem začal sloužit jako generální autorita, jsem se zeptal staršího Dallina H. Oakse, zda si na každou konferenci kůlu připravuje jiný proslov. Odpověděl, že ne, ale dodal: „Něco jiného jsou ale proslovy na generální konferenci. Pokaždé sepíši zhruba 12 až 15 pracovních verzí, abych si byl jist, že zazní to, co by Pán chtěl, abych řekl.“7
Kdy a jak přichází inspirace na proslovy na generální konferenci?
Témata proslovů se řečníkům nezadávají, a tak jsme svědky toho, jak nebesa na každé konferenci nádherně slaďují náměty a témata věčné pravdy.
Jeden z Bratří mi řekl, že svůj námět pro tuto konferenci obdržel hned po svém proslovu letos v dubnu. Další mi před třemi týdny řekl, že se stále ještě modlí a čeká na Pána. Další, když jsem se ho zeptal, jak dlouho mu trvalo sepsat obzvláště citlivý proslov, odpověděl: „Pětadvacet let.“
Někdy může hlavní myšlenka přijít rychle, ale obsah a detaily přesto vyžadují nesmírné duchovní úsilí. Součástí tohoto procesu jsou vždy půst, modlitba, studium a víra. Pán nestojí o to, aby Jeho hlas Svatým zastřely výmluvy či vyhýbavá slova.
Vedení ohledně proslovu na generální konferenci se často dostaví v noci nebo nad ránem, kdy je proslov našim myšlenkám na hony vzdálen. Náhle člověku přijde na mysl nějaký nečekaný postřeh a někdy i záplava konkrétních slov jako ryzí zjevení.8
Když budete naslouchat, poselství, která obdržíte, mohou být velmi doslovná nebo šitá na míru přímo vám.
Před mnoha lety jsem na generální konferenci hovořil o slovech, která mi vytanula na mysli, když jsem přemýšlel, zda jsem připraven sloužit na misii. Ta slova zněla: „Nevíš sice všechno, ale víš toho dost!“9 Onoho dne na této generální konferenci seděla mladá žena, která mi řekla, že se předtím modlila ohledně žádosti o ruku a přemýšlela, jak dobře onoho mladého muže vlastně zná. Když jsem vyslovil slova „Nevíš sice všechno, ale víš toho dost“, Duch jí potvrdil, že onoho mladého muže zná dostatečně dobře. Dnes jsou již mnoho let šťastně svoji.
Slibuji vám, že když se v duchu připravíte a přijdete s očekáváním, že uslyšíte hlas Páně, vytanou vám na mysli myšlenky a pocity, které budou šité na míru právě vám. Jistě jste je již během této konference pocítili, anebo je pocítíte, až budete tato poselství studovat znovu v následujících týdnech.
Nyní a v následujících měsících
President Monson řekl:
„[Najděme si] čas na to, abychom si četli konferenční proslovy.“10
„Přemítejte o [nich ]. … Vím, že z těchto inspirovaných kázání získám ještě více, když je studuji více do hloubky.“11
Poselství z generální konference obsahují to, o čem by si Pán přál, abychom nyní a v následujících měsících přemítali.
Pastýř „jde [před svými ovcemi], a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho“.12
Jeho hlas nás často vede k tomu, abychom v životě něco změnili. Vyzývá nás k pokání. Vyzývá nás, abychom Ho následovali.
Zamyslete se nad následujícími citáty z této konference:
President Henry B. Eyring dnes dopoledne řekl: „Svědčím o tom, že Bůh Otec žije a přeje si, abyste se vrátili k Němu domů. Toto je pravá Církev Pána Ježíše Krista. On vás zná, miluje vás a bdí nad vámi.“13
President Dieter F. Uchtdorf řekl včera: „Svědčím o tom, že když se vydáme na onu neuvěřitelnou pouť vedoucí k Bohu nebo na ní budeme pokračovat, náš život bude lepší … a Pán nás bude využívat úžasnými způsoby, abychom žehnali lidem kolem sebe a uskutečňovali Jeho věčné záměry.“14
President Russell M. Nelson řekl včera odpoledne: „Slibuji vám, že když se každý den ponoříte do Knihy Mormonovy, budete moci získat imunitu vůči zlovolnostem dnešní doby, dokonce i vůči svírající epidemii pornografie a dalších závislostí otupujících mysl.“15
Starší Dallin H. Oaks řekl včera: „Svědčím o tom, že prohlášení o rodině je dokument o věčné pravdě a vůle Páně ohledně Jeho dětí, které usilují o věčný život.“16
A starší M. Russell Ballard řekl teprve před několika minutami: „Je třeba přijímat Boží děti se soucitem a vyvarovat se jakýchkoli předsudků včetně rasismu, sexismu či nacionalismu.“17
Jelikož máme několik minut navíc, rád bych přidal ještě něco o starším Robertu D. Halesovi. První předsednictvo řeklo staršímu Halesovi, že by mohl pronést krátké poselství na nedělním dopoledním zasedání, pokud mu to zdraví dovolí. I když mu to zdraví nedovolilo, připravil si poselství, které dokončil minulý týden a podělil se o ně se mnou. Vzhledem k tomu, že přibližně před třemi hodinami zemřel, přečtu alespoň tři řádky z jeho proslovu.
Cituji staršího Halese: „Když se rozhodneme mít víru, jsme připraveni stát v přítomnosti Boha. … Spasitel se po svém Ukřižování zjevil jen těm, kteří byli věrni ve svědectví o Něm, zatímco žili ve smrtelnosti. [Viz NaS 138:12.] Ti, již zavrhli svědectví proroků, nemohli spatřit Spasitelovu přítomnost, ani pohlédnout na jeho tvář. [Viz NaS 138:21.] … Naše víra nás připravuje na to, abychom mohli být v přítomnosti Boha.“
Jak laskavý je Pán, že inspiroval presidenta Russella M. Nelsona, aby na konci dnešního dopoledního zasedání rychle odešel, vynechal oběd a přispěchal k lůžku staršího Halese, kam dorazil a kde byl, jakožto jeho president kvora, s andělskou Mary Halesovou, když starší Hales odešel ze smrtelnosti.
Reagujme na hlas Páně
Svědčím o tom, že na této konferenci jsme slyšeli hlas Páně.
Nemělo by nás znepokojovat, pokud slova Pánových služebníků odporují myšlení světa, a někdy i myšlení našemu. Tak tomu bylo vždy. Často bývám na kolenou v chrámu se svými Bratřími. Potvrzuji, že to jsou dobří lidé. Jejich největší touhou je těšit Pána a pomáhat Božím dětem navrátit se do Jeho přítomnosti.
Sedmdesátníci; Biskupstvo; Generální předsednictva Pomocného sdružení, Mladých žen a Primárek; a další vedoucí pomocných organizací byli na této konferenci zdrojem úžasné inspirace, stejně jako nádherná hudba a procítěné modlitby.
V poselstvích z generální konference na vás čeká pokladnice nebeského vedení, kterou je třeba objevit. My všichni teď stojíme před zkouškou, jak na to, co jsme slyšeli, četli a pociťovali, zareagujeme.
Dovolte mi podělit se s vámi o zážitek týkající se toho, jak reagovat na prorocká slova, ze života presidenta Russella M. Nelsona:
Bratr Nelson se v roce 1979, pět let předtím, než byl povolán generální autoritou, účastnil přímo před generální konferencí jedné schůzky. „President Spencer W. Kimball všechny přítomné vyzval, aby prodloužili krok v úsilí přinést evangelium celému světu. Mezi zeměmi, které president Kimball konkrétně zmínil, byla Čína, o níž řekl: ‚Měli bychom sloužit Číňanům. Měli bychom se učit jejich jazyku. Měli bychom se za ně modlit a pomáhat jim.‘“18
Bratr Nelson, ve věku 54 let, získal během schůzky pocit, že má začít studovat mandarínštinu. Přestože byl vytíženým kardiochirurgem, okamžitě si najal soukromého učitele.
Doktor Nelson se nedlouho poté, co začal studovat, účastnil kongresu, kde nečekaně zjistil, že vedle něj sedí „věhlasný čínský chirurg, doktor Wu Yingkai. … A protože [bratr Nelson] studoval mandarínštinu, zapředl [s doktorem Wu] rozhovor.“19
Touha doktora Nelsona následovat proroka vedla k tomu, že doktor Wu navštívil Salt Lake City a doktor Nelson jezdil přednášet a operovat do Číny.
Jeho láska k čínskému lidu a jejich láska a úcta k němu se prohlubovaly.
V únoru roku 1985, deset měsíců poté, co byl starší Nelson povolán do Kvora Dvanácti, ho překvapil telefonát z Číny, v němž ho prosili, aby přijel do Pekingu provést operaci selhávajícího srdce nejslavnějšího čínského operního pěvce. Starší Nelson se na základě povzbuzení od presidenta Gordona B. Hinckleyho vrátil do Číny. Poslední operace, kterou kdy provedl, se uskutečnila v Čínské lidové republice.
Před dvěma lety, v říjnu roku 2015, byl president Russell M. Nelson znovu poctěn oficiálním prohlášením, které ho nazývalo „dávným přítelem Číny“.
A včera jsme slyšeli nyní 93letého presidenta Russella M. Nelsona hovořit o výzvě presidenta Thomase S. Monsona [z poslední dubnové konference], abychom všichni „každý den s modlitbou studovali Knihu Mormonovu a přemítali o ní“.
President Nelson, stejně jako v případě, kdy si jako vytížený kardiochirurg najal učitele mandarínštiny, si vzal radu presidenta Monsona po minulé dubnové konferenci k srdci a ihned ji začal uplatňovat. Řekl, že než aby jen četl, tak „si udělal seznam toho, co Kniha Mormonova je, co potvrzuje, co vyvrací, co naplňuje, co objasňuje a co zjevuje“.20
A pak, což je zajímavé, mluvil dnes dopoledne jako druhý svědek o své reakci na výzvu presidenta Monsona také president Henry B. Eyring. Pamatujete si tato slova? „Tak jako mnozí z vás jsem i já naslouchal slovům proroka jako hlasu Páně určenému mně. A, rovněž jako mnozí z vás, jsem se těchto slov rozhodl uposlechnout.“21
Kéž jsou tito dva svědkové příkladem pro náš vlastní život.
Slib a požehnání
Slibuji vám, že budete-li naslouchat hlasu Páně v poselstvích této generální konference a pak budete na základě těchto nabádání jednat, pocítíte na sobě ruku nebes a váš život i život těch okolo vás bude požehnán.22
Během této konference jsme neustále mysleli na našeho drahého proroka. Máme vás rádi, presidente Monsone. Zakončím jeho slovy, která pronesl u tohoto řečnického pultu. Jsem přesvědčen, že jde o požehnání, které by dnes rád dal každému z nás, kdyby tu s námi mohl být. Řekl: „Když se loučíme s touto konferencí, prosím o to, aby na každém z vás spočinula požehnání nebes. … Modlím se k Nebeskému Otci, aby žehnal vám i vašim rodinám. Kéž se poselství a duch této konference odráží ve všem, co děláte – u vás doma, ve vaší práci, na vašich shromážděních a na každém vašem kroku.“
A na závěr řekl: „Mám vás rád. Modlím se za vás. Kéž vám Bůh žehná. Kéž je s vámi nyní i nadále Jeho zaslíbený pokoj.“23
Ve jménu Ježíše Krista, amen.