Podle božského záměru
Vede vás Pánova ruka. Podle „božského záměru“ Pán působí v maličkostech vašeho života, stejně jako při důležitých milnících.
Bratři a sestry, zatímco zde stojím na této inspirující celosvětové generální konferenci a pociťuji vaši sílu a vašeho ducha, nemohu nemyslet na slova apoštola Petra: „[Pane], dobréť jest nám zde býti.“1
Tato slova by určitě nepoužil Alma poté, co kázal lidem v Ammonii. Alma z města kvůli zlovolnosti lidu odešel. Krátce nato se mu zjevil anděl a vyzval ho, aby se „vrátil do města Ammonia a … opět kázal lidem tohoto města“.2
Alma tak učinil „rychle“ a „vstoupil do města jinou cestou“.3
„Když vstoupil do města, byl vyhladovělý a pravil jednomu muži: Dáš pokornému služebníku Božímu něco k jídlu?
A ten muž mu pravil: Já jsem Nefita a vím, že ty jsi svatý prorok Boží, neboť ty jsi ten muž, o němž mi anděl pravil ve vidění: Ty ho přijmeš.“4
Tím mužem byl Amulek.
Narazil Alma na Amuleka jen tak z ničeho nic? Ne, nebylo náhodou, že Alma šel do města cestou, jež ho dovedla k tomuto věrnému muži, který se později stal jeho misionářským společníkem.
Starší Neal A. Maxwell jednou vysvětlil: „Nikdo z nás nikdy plně nevyužije všech příležitostí k práci s lidmi, jež jsou nám dostupné v okruhu našich přátel. Tyto vzájemně se protínající vztahy bychom mohli nazvat ‚náhodami‘. Je pochopitelné, že slovo náhoda používají smrtelníci, ale toto slovo není vhodným slovem k popisu působení vševědoucího Boha. On nečiní nic ‚náhodou‘, nýbrž … podle ‚božského záměru‘.“5
Náš život je jako šachovnice a Pán nás přemísťuje z jednoho místa na druhé – pokud jsme vnímaví vůči duchovním nabádáním. Když se ohlédneme zpět, spatříme ve svém životě Jeho ruku.
Takovýto nebeský zásah vidíme u Nefiho, když se vracel do Jeruzaléma, aby získal desky od Labana. „Byl … veden Duchem, nevěda předem to, co [učiní].“6 Zanedlouho měl opilého Labana před sebou – zabil ho, vzal desky a utekl zpět ke svým bratrům. Měl jen štěstí, že zrovna narazil na Labana? Nebo k tomu došlo podle „božského záměru“?
V evangeliu a v Církvi dochází k význačným událostem, jež přispívají k rozvoji Božího království na zemi. Nedochází k nim náhodou, ale podle Božího plánu. Ten, který stvořil tento svět, dokáže svým slovem utišit moře a může vést Almu i Amuleka a Nefiho a Labana tak, aby byli ve správný čas na správném místě.
Podobně i v životě každého z nás dochází k událostem a setkáním, jež přispívají k pokroku Božího díla na zemi.
Drahý starší Joseph B. Wirthlin vyprávěl o zážitku, kdy mu president Thomas S. Monson řekl: „Nade vším je ruka, která všechno řídí. Když se něco stane, často to není náhodou. Až se jednou ohlédneme a uvidíme ve svém životě zdánlivé náhody, poznáme, že asi nakonec nebyly tak náhodné.“7
Nejčastěji o našich dobrých skutcích ví jen několik málo lidí. Jsou však zaznamenány v nebi. Jednoho dne budeme stát jako svědkové naší naprosté oddanosti dílům spravedlivosti. Žádná zkouška ani pohroma nemůže překazit Boží plán štěstí. Podle „božského záměru“ vskutku „z jitra navrátí se prozpěvování“.8 Ježíš učil: „Přišel [jsem] na svět, abych vykonal vůli Otce svého.“9 Drazí bratři a sestry, z téhož důvodu jsme přišli i my.
Díky zkušenostem ze své vlastní životní pouti vím, že Pán nás na oné obrazné šachovnici přemísťuje tak, abychom mohli konat Jeho dílo. To, co se může jevit jako čirá náhoda, je ve skutečnosti řízeno milujícím Otcem v nebi, který dokáže spočítat vlasy na hlavě každého člověka.10 Ani jeden vrabec nespadne na zem bez povšimnutí našeho Otce.11 Pán působí v maličkostech našeho života; a tyto události a příležitosti slouží k tomu, abychom byli připraveni pozvedat svou rodinu a druhé, zatímco budeme na zemi budovat Boží království. Pamatujte na slova Páně určená Abrahamovi: „Já znám konec od počátku; tudíž ruka má bude nad tebou.“12
Pán mě umístil do rodiny s milujícími rodiči. Podle měřítek světa to byli zcela obyčejní lidé; můj otec, oddaný člověk, byl řidičem nákladního auta; má andělská matka byla matkou v domácnosti. Pán mi pomohl najít mou milou manželku Melanii; inspiroval jistého obchodníka, který se stal naším drahým přítelem, aby mi nabídl pracovní místo. Pán mě povolal ke službě v misijním poli – jak v mládí, tak jako presidenta misie; povolal mě do Kvora Sedmdesáti a nyní mě povolal apoštolem. Když se ohlížím zpět, uvědomuji si, že jsem to nebyl já, kdo stál za všemi těmito kroky; byl to Pán, který stejně tak řídí všechny důležité kroky i ve vašem životě a v životě vašich blízkých.
Co byste měli ve svém životě vyhledávat nebo očekávat? Které Boží zázraky vám připomínají, že Bůh je blízko a říká: „Jsem zde s tebou“? Zamyslete se nad okamžiky, z nichž k některým dochází každý den, kdy Pán působil či působí ve vašem životě – a činí tak opakovaně. Važte si jich jako okamžiků, kdy Pán projevuje svou důvěru ve vás a ve vaše rozhodnutí. Ale umožněte Mu činit z vás lepšího člověka, než jak byste to dokázali jen vy sami vlastními silami. Važte si toho, že se zapojuje do vašeho života. Někdy pokládáme změny ve svých plánech za chybné kroky na své cestě. Pohlížejte na ně spíše jako na první krůčky k zapojení se do služby Pánu.13
Před několika měsíci odjela naše vnučka se skupinou mladých na prohlídku několika míst spojených s historií Církve. V poslední verzi cestovních plánů bylo uvedeno, že bude projíždět oblastí, kde slouží na misii její bratr, náš vnuk. Naše vnučka neměla v úmyslu svého bratra na misii navštívit. Když ale autobus vjel do města, kde zrovna sloužil její bratr, uviděla dva misionáře, jak jdou po ulici. Jedním z nich byl bratr.
Když mladí poprosili řidiče, aby zastavil, aby se naše vnučka mohla pozdravit se svým bratrem, zavládlo v autobuse velké očekávání. Ani ne za minutu, po několika slzách a milých slovech, její bratr pokračoval v plnění svých misionářských povinností. Později jsme se dozvěděli, že její bratr byl v té ulici ani ne pět minut, když přicházel ze schůzky ke svému autu.
Nebeský Otec nás může přivést do situací, kdy má s námi specifické úmysly. Dělá to tak v mém životě a dělá to tak i ve vašem životě, stejně jako to udělal v životě našich drahých vnoučat.
Každého z nás si Pán velmi váží a miluje nás; záleží Mu na nás, našeptává nám a bdí nad námi způsobem, který je pro každého z nás jedinečný. Je nekonečně moudřejší a mocnější než smrtelníci. Zná naše problémy, naše vítězství a spravedlivé touhy našeho srdce.
Před více než rokem jsem procházel Chrámovým náměstím, když vtom ke mně přistoupila jedna ze sester misionářek a zeptala se: „Pamatujete si mě? Jsem z Floridy.“ Řekla mi, jak se jmenuje – sestra Aida Chilanová. Ano, vybavil jsem si setkání s ní a její rodinou. Její president kůlu tenkrát navrhl, abychom její rodinu navštívili. Zakrátko bylo zřejmé, že jsme tam šli kvůli jejich dceři, Aidě, která dosud nebyla pokřtěna. Po naší návštěvě a po více než roce učení a přátelení byla Aida pokřtěna.
Po našem setkání na Chrámovém náměstí mi napsala dopis. Napsala: „Celým srdcem vím, že Nebeský Otec každého z nás zná a že nás z konkrétních důvodů neustále umísťuje jednoho druhému do cesty. Děkuji Vám, že jste byl jedním z mých misionářů; že jste mi před pěti lety podal pomocnou ruku a našel mě.“14 Aida mi také poslala svůj příběh obrácení, v němž popisuje „božské náhody“, ke kterým v jejím životě došlo a jež vedly k jejímu křtu a konfirmaci, ke službě na misii na Chrámovém náměstí a také k jejímu nedávnému sňatku v chrámu.15
Šlo o pouhou náhodu, když nás president kůlu dovedl k Chilanovým domů nebo když jsem se s Aidou později setkal na Chrámovém náměstí? Její svědectví dokazuje, že toto vše bylo součástí „božského záměru“.
Pán je s námi velmi rád. Není náhodou, že když pociťujete Jeho Ducha a řídíte se prvními nabádáními, tak Jeho přítomnost pociťujete, jak sám slíbil: „Půjdu před tváří vaší. Já budu na pravici vaší a na levici vaší a Duch můj bude v srdci vašem a andělé moji kolem vás, aby vás podpírali.“16
Nám všem se v životě dějí podobné věci. Můžeme potkat někoho, kdo je nám povědomý, obnovit starou známost nebo objevit něco, co máme společného s úplně cizím člověkem. Možná, že kdykoli k něčemu takovému dojde, Pán nám připomíná, že jsme skutečně všichni bratři a sestry. Všichni jsme ve skutečnosti zapojeni do stejné věci – Joseph Smith to nazval „věcí Kristovou“.17
Jak do „božského záměru“ zapadá svoboda jednání? Můžeme se rozhodnout, že budeme, nebo nebudeme následovat Spasitele a Jeho vyvolené vedoucí. Tento vzor je jasně vidět v Knize Mormonově, když se Nefité odvrátili od Pána. Mormon naříkal:
„A viděli, že … Duch Páně je již nezachovává; ano, stáhl se od nich, protože Duch Páně nepřebývá v nesvatých chrámech –
Tudíž je Pán přestal zázračnou a nesmírnou mocí svou zachovávati, neboť upadli do stavu nevíry a strašlivé zlovolnosti.“18
Ne vše, o co nás Pán žádá, je výsledkem toho, jak jsme silní, jak jsme věrní nebo co možná víme. Pomyslete na Saula, kterého Pán zastavil na cestě do Damašku. Saul se v životě ubíral špatným směrem; a nijak to nesouviselo se severem ani jihem. Poté byl božsky přesměrován. Když byl později znám jako Pavel, jeho apoštolská služba odrážela to, co Pán již o Pavlovi věděl – co všechno dokáže dělat a čím se může stát; nikoli to, co dělal jako Saul. Stejně tak Pán ví, co dokáže dělat a kým se může stát každý z nás. Čemu učil apoštol Pavel? „Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podlé uložení jeho povoláni jsou.“19
Jsme-li spravedliví, ochotní a schopní, snažíme-li se být způsobilými a připravenými, postupujeme na místa, o kterých se nám ani nesnilo, a stáváme se součástí „božského záměru“ Nebeského Otce. V každém z nás se ukrývá božskost. Kdykoli budeme svědky toho, jak skrze nás a s námi Bůh pracuje, kéž jsme tímto vedením povzbuzeni a jsme za ně vděčni. Když náš Otec v nebi řekl: „Toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka,“20 mluvil o všech svých dětech – zvláště o vás.
Vede vás Pánova ruka. Podle „božského záměru“ Pán působí v maličkostech vašeho života, stejně jako při důležitých milnících. Jak se píše v Příslovích: „Doufej v Hospodina celým srdcem svým; … a onť spravovati bude stezky tvé.“21 Svědčím o tom, že vám bude žehnat, podporovat vás a přinášet vám pokoj. Ve jménu Ježíše Krista, amen.