2010–2019
Svědectví
předchozí další

Svědectví

Zásady získávání a udržení si svědectví o evangeliu Ježíše Krista jsou přímočaré, jasné a dosažitelné pro každého člověka.

Příležitost být obklopen mladými lidmi Církve a pracovat s nimi byla po mnoho let jedním z velikých požehnání mého života. Tyto vztahy a přátelství považuji za ty nejkrásnější a nejhodnotnější ve svém životě. Zakládá se na nich také velká míra optimismu, který pro budoucnost Církve, společnosti a světa chovám.

Během těchto kontaktů s mladými mám také výsadu mluvit s některými, kteří měli různé pochybnosti nebo těžkosti ohledně svého svědectví. I když přesné důvody bývají různé a občas specifické, mnohé otázky a příčiny zmatku se v mnohém podobají. Tyto problémy a obavy se také netýkají jen určité demografické či věkové skupiny. Mohou trápit ty, jejichž rodiny jsou členy Církve již po několik generací, relativně nové členy Církve i ty, kteří se s Církví Ježíše Krista Svatých posledních dnů teprve seznamují. Jejich otázky obvykle plynou z upřímného zájmu nebo ze zvědavosti. Jelikož pro každého z nás mají významné a závažné důsledky, zdá se mi vhodné se nad podstatou našeho svědectví zamyslet. V kontextu naší Církve mluvíme o svém svědectví jako o spolehlivém důkazu pravdivosti evangelia Ježíše Krista, který jsme získali zjevením skrze Ducha Svatého.

Zatímco svědectví je v této definici popsáno prostě a jasně, z definice vyplývá hned několik možných otázek: Kdo je oprávněn získat svědectví? Jak lze získat nezbytné zjevení? Jaké kroky vedou k získání svědectví? Je získání svědectví jedna událost nebo pokračující proces? Každá z těchto otázek i ty další mají své podotázky, ale zásady získávání a udržení si svědectví o evangeliu Ježíše Krista jsou přímočaré, jasné a dosažitelné pro každého člověka.

Dovolte mi se k těmto možným nejasnostem krátce vyjádřit a poté zmínit několik postřehů, o něž se se mnou nedávno podělili důvěryhodní mladí přátelé, kteří mají se získáváním svědectví osobní zkušenost. Měli také příležitost pomáhat druhým, kteří měli problémy nebo těžkosti s některým aspektem své víry a přesvědčení.

Zaprvé – kdo je oprávněn získat svědectví? Svědectví může získat každý, kdo je ochoten zaplatit určitou cenu – což znamená dodržování přikázání. „Pročež hlas Páně dosahuje do končin země, aby všichni, kteří chtějí slyšeti, mohli slyšeti.“ (NaS 1:11.) Základním důvodem pro znovuzřízení evangelia bylo, aby „každý člověk mohl mluviti ve jménu Boha Pána, samotného Spasitele světa; aby také víra mohla růsti na zemi.“ (NaS 1:20–21.)

Zadruhé – jak lze obdržet nezbytné zjevení a jaké základní kroky vedou k jeho získání? Postup je jasně a pevně daný již celé věky. Zaslíbení dané ohledně získání svědectví o Knize Mormonově je také všeobecně platné:

„A až tyto věci obdržíte“ – což znamená, že jste dané otázce naslouchali, četli o ní, studovali ji a přemítali o ní – „[tázejte se] Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista, zda tyto věci nejsou pravdivé“ – což znamená, že se budete modlit pozorně, konkrétně a uctivě a s pevným rozhodnutím jednat podle odpovědi, kterou na svou modlitbu získáte— „a budete-li se tázati s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, on vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého.

A mocí Ducha Svatého můžete znáti pravdu ohledně všech věcí.“ (Moroni 10:4–5.)

Zatřetí – je získání svědectví jedna událost nebo pokračující proces? Svědectví se podobá žijícímu organismu, který při správné péči roste a vyvíjí se. K tomu, aby vzkvétal a prospíval, potřebuje neustálou výživu, péči a ochranu. Rovněž platí, že pokud postup pro udržení si svědectví zanedbáváme nebo se od něho odkláníme, může to vést k jeho ztrátě nebo oslabení. Písma varují, že přestupování nebo porušování přikázání Božích může mít za následek ztrátu Ducha a může vést až k tomu, že člověk popře svědectví, které jednou měl. (Viz NaS 42:23.)

Dovolte mi nyní podělit se o deset postřehů a rad od mých vzácných a věrných mladých přátel. Myšlenky, o které se podělili, jsou si podobné z hlediska uvažování i zkušeností; nikoho z nás proto zřejmě nepřekvapí. Naneštěstí se může stát, zvláště v době našich problémů a starostí, že dočasně zapomínáme nebo podceňujeme to, že platí i pro nás osobně.

Zaprvé – každý má svou hodnotu, neboť jsme všichni děti Boží. On nás zná a miluje a přeje si, abychom uspěli a vrátili se k Němu. Musíme se naučit spíše důvěřovat Jeho lásce a Jeho načasování, než svým občas netrpělivým a nedokonalým touhám.

Zadruhé – i když zcela věříme v mocnou změnu srdce popsanou v písmech (viz Mosiáš 5:2; Alma 5:12–14, 26), musíme chápat, že tato změna často přichází spíše postupně než okamžitě nebo celkově, a v odpověď na konkrétní otázky, zkušenosti a obavy i skrze studium a modlitbu.

Zatřetí – nesmíme zapomínat, že základním účelem života je to, abychom byli zkoušeni a namáhali se, a tím se naučili růst díky těžkostem, a abychom byli vděčni za to, čemu se nemůžeme naučit žádným snazším způsobem.

Začtvrté – musíme se naučit důvěřovat tomu, čemu věříme nebo o čem víme, že nás podrží v dobách nejistoty, nebo když se nám nedaří.

Zapáté – jak učil Alma, získávání svědectví je obvykle proces zahrnující přání, víru a nakonec poznání pravdivosti konkrétní zásady, nauky nebo samotného evangelia. (Viz Alma 32.)

Zašesté – učíme-li někoho tomu, co známe, posilujeme při prohlubování svědectví druhých i to své. Když dáte někomu peníze nebo jídlo, zbyde vám toho méně. Když se však podělíte o svědectví, posílí to a prohloubí to svědectví toho, kdo ho vydává, i toho, kdo ho poslouchá.

Zasedmé – tyto malé, ale nezbytné kroky musíme dělat každý den a pravidelně. Modlitby, studium písem a evangelia, účast na církevních shromážděních, chrámové uctívání, vykonávání navštěvujícího a domácího učení a dalších úkolů – to vše posiluje naši víru a přivádí Ducha do našeho života. Když některé z těchto výsad zanedbáváme, ohrožujeme tím své svědectví.

Zaosmé – nemáme mít pro druhé vyšší měřítka než pro sebe samé. Příliš často možná dopouštíme, aby chyby a nezdary druhých, zvláště vedoucích nebo členů Církve, ovlivňovaly to, jak vnímáme sebe nebo své svědectví. Těžkosti druhých nejsou omluvou pro naše vlastní nedostatky.

Zadeváté – je dobré pamatovat na to, že být k sobě příliš tvrdí, když uděláme chybu, může být stejně špatné, jako být příliš lhostejní, když je zapotřebí opravdového pokání.

A zadesáté – musíme si vždy uvědomovat, že Kristovo Usmíření je pro každého z nás plně a trvale účinné, pokud to dovolíme. Pak do sebe bude všechno zapadat, i tehdy, když budeme nadále zápolit s určitými maličkostmi, zvyky nebo zdánlivě chybějícími dílky v mozaice naší víry.

Jsem vděčný za postřehy, silné stránky a svědectví mnoha svých příkladných mladých přátel a kolegů. Když jsem s nimi, jsem posílen, a když vím, že jsou s druhými, povzbuzuje mě vědomí dobra, které konají, a služby, kterou poskytují v zastoupení Mistra, kterého uctívají a kterého se ze všech sil snaží poslouchat.

Lidé, díky tomu, že mají svědectví, konají dobré a důležité věci. I když to takto platí, svědectví získáváme také díky tomu, co děláme. Ježíš řekl:

„Mé učení neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal.

Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jestli to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.“ (Jan 7:16–17.)

„Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte.“ (Jan 14:15.)

Ani já, podobně jako Nefi a Mormon zastara, „neznám význam všech věcí“ (1. Nefi 11:17; viz také Slova Mormonova 1:7), ale dovolte mi říci to, co vím.

Vím, že Bůh, náš Nebeský Otec, žije a že nás miluje. Vím, že Jeho jedinečný Syn, Ježíš Kristus, je naším Spasitelem a Vykupitelem a hlavou Církve, jež nese Jeho jméno. Vím, že Joseph Smith zažil vše, co zaznamenal a čemu nás učil, pokud jde o znovuzřízení evangelia v naší době. Vím, že nás v dnešní době vedou apoštolové a proroci a že president Thomas S. Monson drží všechny klíče kněžství nutné k tomu, abychom byli požehnáni a aby dílo Páně šlo kupředu. Vím, že na toto poznání máme všichni nárok, a že pokud s něčím zápolíte, můžete se spolehnout na pravdivost svědectví, které slyšíte na této konferenci od tohoto řečnického pultu. Toto vím a vydávám o tom svědectví, ve jménu Ježíše Krista, amen.