Rozhodnutí jet na misii
„Vím, že mě má Nebeský Otec tam, kde potřebuje, a že mi bude žehnat, zatímco budu druhé zvát ke Kristu.“
Už od malička pro mě byly sestry misionářky vzorem a snila jsem o tom, že jednou budu jako ony. Když jsem začala přemýšlet, co po maturitě, nebyla jsem si jistá, jestli mám jet na misii. Chtěla jsem udělat správné rozhodnutí, a proto jsem se rozhodla, že se v modlitbách obrátím k Bohu, abych lépe poznala, jaké se mnou má záměry.
O letních prázdninách jsem jela na konferenci Pro posílení mládeže FSY v Blaubeurenu v Německu. Těšila jsem se na nabitý duchovní program a na čas strávený s kamarády, kteří mají stejná měřítka. Před odjezdem jsem si sepsala otázky, na které jsem chtěla během konference soustředit své studium a modlitby. Jednou z největších otázek, které jsem si na konferenci vezla, bylo, zda mám sloužit na misii na plný úvazek.
V pátek za námi na konferenci přijela sestra Bonnie H. Cordonová, tehdejší generální presidentka Mladých žen. Před začátkem firesidu se vřele vítala s mládeží. Když přišla za námi, skupinkou českých mladých žen, laskavým hlasem nás pozdravila. Po krátkém rozhovoru se nám podívala do očí a pravila: „Sestry, musíte sloužit na misii. Pán vás potřebuje.“ V tu chvíli jsem věděla, že jsem právě obdržela odpověď na svou otázku. Zjevení, které jsem obdržela skrze sestru Cordonovou, je mi svědectvím, že Nebeský Otec slyší naše modlitby a odpovídá na ně.
Během pohovorů před misií a vyplňování přihlášky jsem pocítila, že jsem milovaná dcera Boží. Už teď pociťuji požehnání plynoucí z mého povolání. Vím, že mě má Nebeský Otec tam, kde potřebuje, a že mi bude žehnat, zatímco budu druhé zvát ke Kristu.