Poselství předsednictva kůlu

O radosti

President Jan Pohořelický st.

president kůlu Praha

„Radost je hluboká a přetrvávající, a ne mělká a krátkodobá. Pro mě je vždy spojená s hlubokou vděčností směrem k nebesům.“

Bude to už 35 let, co jsem byl jako mladý muž na táboře jógy v Radňovicích a poprvé jsem se dozvěděl o učení Církve. Bylo to ještě za režimu, kdy Církev a náboženství byly v naší zemi totalitním režimem zakázané. Misionáři nemohli sloužit v této zemi, a pokud byla shromáždění, tak pouze v domovech statečných členů. Tábory jógy byly jedním z mála způsobů, jak se šířilo evangelium v Československu.

Pamatuji si, jak jsem třetí den pobytu potajmu a v ústraní od bratra Gáda Vojkůvky dostal brožuru „Skeptik objevuje mormonismus“. Tato kniha probudila můj zájem o evangelium a o Církev a nastartovala moji duchovní cestu a přípravu na křest.

Na táboře jógy jsme po celý týden mívali duchovní zamyšlení, kde jsme diskutovali o následujících „duchovních vitamínech“. Byly to obdiv, úcta, zájem, nadšení, vděčnost, radost a láska.

Dnes bych rád mluvil o radosti. Právě na táboře jógy jsme se učili, jak si radost uvědomovat a denně ji pociťovat.

Jak se pravá radost projevuje? Pro mě je v ní více klidu než vřavy a zábavy. Je v ní více slz než hlasitého smíchu. Radost je hluboká a přetrvávající, a ne mělká a krátkodobá. Pro mě je vždy spojená s hlubokou vděčností směrem k nebesům.

Lehi nás učil o radosti spojené s pádem Adama a Evy: „Adam padl, aby lidé mohli býti; a lidé jsou, aby mohli míti radost.“¹ A radost také zmiňuje ve svém nádherném vidění stromu života: „A když jsem pojedl z jeho ovoce, naplnilo to mou duši nesmírně velikou radostí; pročež, počal jsem si přáti, aby má rodina z něho pojedla také; neboť jsem věděl, že je žádoucí nade všechno jiné ovoce.“²

Další zmínka o radosti je v knize Enosově: „Vizte, šel jsem loviti zvěř do lesů; a slova o věčném životě a o radosti svatých, jež jsem často slýchal svého otce promlouvati, mi pronikla hluboko do srdce.“³

Můžeme se sami za sebe zamyslet:

Zažíváme a uvědomujeme si radost každodenně?
Dělíme se o radost s ostatními?
Vychází z našich úst a řeči těla více radosti než smutku nebo skleslosti?
Pramení naše radost z našeho napojení na evangelium Ježíše Krista?

Enos, synovec Nefiho, na sklonku svého pozemského života řekl: „Působila na mne moc Boží tak, že jsem musel kázati a prorokovati tomuto lidu a oznamovati slovo podle pravdy, která je v Kristu. A oznamoval jsem je po všechny své dny a radoval jsem se z něj [ze slova Kristova = písem] více nežli z toho, co je ze světa.“⁴

Alma se podělil o svou radost po hlubokém pokání a následném získání odpuštění: „A ó, jaká radost a jaké podivuhodné světlo jsem uzřel; ano, duše má byla naplněna radostí tak nesmírnou, jakou byla bolest má!“⁵

President Russell M. Nelson nás ve svém proslovu na generální konferenci vyzval: „Zakoušejte radost pramenící z každodenního pokání. Poznávejte Boha a to, jak pracuje. Usilujte o zázraky a očekávejte je. Snažte se ukončit ve svém životě konflikty.“⁶

Velikou radost zažil také můj hrdina Ammon – a můžeme se dozvědět, za jakých podmínek ji můžeme pociťovat i my: „Nyní, radost Ammonova byla tak veliká, že byl až naplněn; ano, byl tak pohlcen radostí ze svého Boha, že jeho síla byla vyčerpána; a opět padl k zemi. Nyní, nebyla to převeliká radost? Vizte, to je radost, které se nedostává nikomu, leda člověku, který v opravdové kajícnosti a pokoře hledá štěstí.“⁷

Ammon také vysvětlil svému bratrovi následující: „Nevychloubám se svou vlastní silou ani svou vlastní moudrostí; ale viz, radost má je úplná, ano, srdce mé přetéká radostí a já se budu radovati ze svého Boha.“⁸

President Nelson nám dal další výzvu: „Začněte již dnes zakoušet radost pramenící z odložení přirozeného člověka. Spasitel nás miluje neustále, ale obzvlášť tehdy, když činíme pokání. Slíbil, že kdyby se ‚i hory pohybovaly, a pahrbkové ustupovali, milosrdenství [Jeho] však od [nás] neodstoupí‘.“⁹

Tento citát mě přivádí k dalšímu duchovnímu velikánovi – králi Beniaminovi. Byl to syn proroka Mosiáše, který pocházel z Nefitů. Z Knihy Mormonovy sice není zřejmý jeho rodokmen, ale můžeme se domnívat, že to byl potomek Lehiho a některého z jeho synů nebo dcer. Kázání, které král Beniamin měl, mu bylo předáno andělem. „A pravil mi: Probuď se a slyš slova, jež ti povím; neboť viz, přišel jsem, abych ti oznámil radostné zvěsti veliké radosti.“¹⁰

Anděl mu předal jeden z nejdůležitějších principů obrácení: „Neboť přirozený člověk je nepřítelem Boha a byl jím od pádu Adamova a bude na věky věků, ledaže se poddá nutkáním Svatého Ducha a odloží přirozeného člověka a stane se svatým skrze usmíření Krista Pána a stane se jako dítě, poddajným, mírným, pokorným, trpělivým, plným lásky, ochotným podrobiti se všemu, co Pán považuje za vhodné na něj vložiti, stejně jako se dítě podrobuje otci svému.“¹¹

V návaznosti na toto kázání lid krále Beniamina zažil to, co potřebujeme zažívat i my – ne v jednom okamžiku, ale neustále: „Oni spatřili sami sebe ve svém vlastním tělesném stavu, že jsou dokonce méně nežli prach země. A všichni volali nahlas jedním hlasem řkouce: Ó, buď milosrdný a obrať k nám smírnou krev Kristovu, abychom mohli obdržeti odpuštění hříchů svých a aby srdce naše mohlo býti očištěno; neboť my věříme v Ježíše Krista, Syna Božího, který stvořil nebe a zemi a všechny věci; a který sestoupí mezi děti lidské. A stalo se, že poté, co promluvili tato slova, sestoupil na ně Duch Páně a byli naplněni radostí.“¹²

Proč byli naplnění touto radostí?

Z knihy Mosiášovy můžeme vyčíst:

protože obdrželi odpuštění svých hříchů,
protože získali „pokoj svědomí“ pro nesmírnou víru, kterou měli v Ježíše Krista.

Rád bych nám všem dal stejnou výzvu, kterou dal i Alma: „A nyní vizte, pravím vám, bratří moji [a sestry moje], jestliže jste zakusili proměnu srdce a jestliže se vám chtělo zpívati píseň vykupitelské lásky, chtěl bych se zeptati, cítíte se tak nyní?“¹³

Přemítejte prosím ve svém srdci o radosti, kterou jste mohli pociťovat díky evangeliu Ježíše Krista, a podělte se o situaci nebo příběh, který byl s tímto spojený, se svými blízkými – svou rodinou nebo členy našeho kůlu.

Vím, že pravou a trvalou radost můžeme získat jedině v Kristu a díky Němu.