„Po traumatu: posilování odolnosti a přijetí uzdravení“, Liahona, září 2023.
Po traumatu: posilování odolnosti a přijetí uzdravení
Uzdravení přichází tehdy, když usilujeme o Spasitelovu pomoc a posilujeme emoční soběstačnost.
Většina lidí v životě zažije přinejmenším jednu traumatickou událost. Býváme toho svědky v osobním i profesním životě. Co bývá příčinou traumatu? Je to nějaká těžká událost nebo zážitek – například dopravní nehoda, ztráta zaměstnání, válka, fyzické zneužívání nebo týrání, sexuální napadení, závažná šikana, ztráta milovaného člověka a další.
Trauma je bolestivé, a občas se vám může zdát, že nelze najít úlevu. Přesto je důležité vědět, že bolest může ustoupit a že když se spolehnete na Nebeského Otce a Spasitele Ježíše Krista, naleznete opět pokoj.
Nebeský Otec nám umožňuje, abychom zažívali náročné či těžké situace. I když tyto zkušenosti nepředustanovuje, nevytváří ani neschvaluje, může napomoci tomu, aby pokud v Něj budeme důvěřovat, „všechny věci [působily] společně pro dobro [naše]“ (Nauka a smlouvy 90:24; viz také 2. Nefi 32:9).
Zjistili jsme, že hledání opory v Nebeskému Otci a ve Spasiteli je v procesu uzdravování zcela zásadní. Pokoj, jehož jsou zdrojem, uzdravuje emočně i duchovně. Víme, že díky Jejich lásce a soucitu můžete najít sílu k uzdravení. Také jsme našli několik technik, které vám umožní stavět na osobních silných stránkách a spět k uzdravení.
Každý prožívá traumatické události jinak. Ve skutečnosti mohou někteří určitou událost vnímat jako traumatický prožitek, zatímco jiní se budou možná ve stejné situaci cítit jen nepříjemně. Z tohoto důvodu pamatujte na to, abyste své prožitky neporovnávali s prožitky druhých ani abyste své prožitky nevnímali jako normu.
Lidé reagují na události různě
Sam a Lucy spolu jeli na výlet. Řidič vozidla, v němž jeli, usnul za volantem, a auto sjelo ze silnice. Několikrát se s nimi otočilo přes střechu. Sam nebyl vážně zraněn a zpočátku se zdálo, že ho nehoda nijak vážně nepoznamenala. Spíše utěšoval Lucy, které museli dát zlomenou ruku do sádry.
O několik týdnů později, když měl Sam znovu někam jet, pocítil panický strach jen při pouhém pomyšlení na to, jak dlouho bude na cestě.
Zažíval emoční dopad související s traumatickým zážitkem. Váhal se s tím však někomu svěřit. Když ale mluvil s Lucy, dozvěděl se, že ta už autonehodu zažila předtím, a tak ví, jak se Sam cítí. Povídali si o tom, čemu se Lucy ze své předchozí zkušenosti naučila díky tomu, že uplatňovala víru v Ježíše Krista, modlila se o vedení a vyhledala odbornou pomoc, když zápolila s obtížemi.
Naděje a uzdravení prostřednictvím Ježíše Krista
Nehledě na to, jaké trauma prožíváme, můžeme prostřednictvím Spasitele Ježíše Krista dosáhnout uzdravení. Spasitel může díky svému nekonečnému Usmíření, soucitu a milosrdenství uzdravit všechny rány, které utržíme během této smrtelné existence, ať již toto uzdravení přijde v tomto životě, nebo v životě příštím. Občas to trvá déle, než bychom očekávali nebo než bychom si přáli – dokonce i s božskou podporou ze strany Spasitele. Je však schopen nás uzdravit (viz 3. Nefi 17:7).
Starší Dieter F. Uchtdorf z Kvora Dvanácti apoštolů učil: „Boží světlo je skutečné. Je dostupné všem! Dává všem věcem život. Má moc zmírnit bolest i té nejhlubší rány.“1
Nikdo nezná naše utrpení do takové míry jako Nebeský Otec a Spasitel. Pán „sestoupil pod všechny věci, čímž postihl všechny věci, aby mohl býti ve všech věcech a skrze všechny věci“ (Nauka a smlouvy 88:6). Sestra Amy A. Wrightová, první rádkyně v Generálním předsednictvu Primárek, učila:
„Všichni máme v životě něco, co je rozbité či pochroumané a potřebuje to spravit, vyřešit nebo uzdravit. Když se obrátíme na Spasitele, když uvedeme své srdce a mysl do souladu s Ním, když budeme činit pokání, přijde za námi ‚s uzdravováním v křídlech svých‘ [2. Nefi 25:13], dá nám láskyplně ruku kolem ramen a řekne: ‚Nevadí. … Dáme to spolu do pořádku!‘
Svědčím o tom, že ve vašem životě není nic rozbitého či pochroumaného, na co by tato léčebná, vykupující a uschopňující moc Ježíše Krista nestačila.“2
Příklady uzdravení a toho, jak se uzdravit, se nacházejí v písmech – ale i v životě našich rodinných příslušníků, přátel a předků. Jak se u vašich předků projevovala houževnatost?3
Naše věčná identita
Když bylo Juliovi 13 let, jeho strýc ho sexuálně zneužíval. Časem se Julio začal své rodině vzdalovat a izolovat se. Někdy fungoval, jako kdyby se nic nestalo, ale občas ho zaplavovaly silné emoce. Vždy dokázal svůj život zvládat – je schopen pociťovat i intenzivní štěstí, jako například tehdy, když se mu narodil syn. Také má ale pocit, že je na dně. Jeho syn nyní dorůstá do stejného věku, v jakém byl on sám, když byl zneužíván, a když Julio přemýšlí o tom, co všechno se jeho synovi může přihodit, zápasí s myšlenkami a pocity ohledně své vlastní hodnoty a věčné identity.
I když jsou traumatické prožitky součástí našeho života ve smrtelnosti, neurčují naši věčnou identitu. Naše věčná identita spočívá v tom, že jsme děti Boží. President Russell M. Nelson učil:
„Kdo jste?
Zaprvé a především jste děti Boží.
Zadruhé jako členové Církve jste děti smlouvy. A zatřetí jste učedníci Ježíše Krista.“4
Kromě toho trauma nikdy neodráží naši hodnotu ani způsobilost. Sestra Joy D. Jonesová, bývalá generální presidentka Primárek, tyto dva pojmy objasnila, když učila:
„Duchovní hodnota znamená, že si sebe ceníme tak, jako si nás cení Nebeský Otec. …
Jsme-li něčeho [hodni], dosahujeme toho poslušností. Zhřešíme-li, můžeme být něčeho méně [hodni], ale nikdy nejsme méně [hodnotní]!“5
Zneužívání, které Julio trpěl ze strany svého strýce, nezměnilo Juliovu hodnotu ani způsobilost. On sám nezhřešil, ale byl obětí hříchu. Občas může být těžké mít na paměti vlastní hodnotu a způsobilost, když jste byli zneužíváni. Pamatujte ale na to, že jste nezhřešili, vaše hodnota se nikdy nesnížila a jste hodni dál kráčet po cestě smlouvy.
Když začal Julio důvěřovat Pánu, ten mu pomohl si uvědomit, že zážitky ve smrtelnosti nemění to, jakou lásku k nám náš Otec v nebi chová. Julio se nyní učí chápat, že i když se stalo něco hrozného, nezměnilo to jeho základní hodnotu, věčnou identitu ani způsobilost.
Emoční soběstačnost
Rozvíjení emoční soběstačnosti vám pomůže používat zdravé osobní zdroje k tomu, abyste dokázali zvládat těžkosti a obtížné emoce. Můžete si vypěstovat odolnost, schopnost přizpůsobit se zkouškám a zvládat je – a to včetně traumatických prožitků.
Odolnost zahrnuje úsilí získat podporu a vedení od Nebeského Otce a Ježíše Krista, službu druhým i schopnost nechat si podle potřeby a vhodným způsobem sloužit od druhých.
Odolnost vám pomohou rozvíjet následující kroky doporučované odborníky:
-
Budujte si vztahy s druhými.
-
Posilujte své fyzické zdraví.
-
Nacházejte v životě smysl a účel.
-
Pěstujte zdravé myšlenky.
-
Vyhledejte pomoc, když ji potřebujete.6
1. Budujte si vztahy s druhými
Zdravé mezilidské vztahy často napomáhají uzdravení. Budování vztahů s těmi, kteří vás budou posilovat a povzbuzovat k tomu, abyste se obraceli ke Spasiteli a k Nebeskému Otci, může být přesně tím, co potřebujete, abyste se dokázali lépe uzdravit.
Sam se obrátil na Lucy a řekl jí o svých obavách a nepříjemných pocitech. Tento vztah mu pomohl si lépe uvědomit vlastní emoce a stát se odolnějším. Lucy pomohla Samovi pochopit, jak se může uzdravit po emoční i po duchovní stránce.
Zvažte možnost si stanovit cíl, že si vybudujete pevnější vztah s těmi, kterým důvěřujete. Jednou z možností, jak budovat vztahy s druhými v Církvi, je pastýřská služba.
2. Pečujte o fyzické zdraví
Trauma vnímáme nejen na rovině emoční, ale i fyzické. Možná pociťujeme zvýšenou únavu, máme zrychlený tep, bolesti hlavy nebo nás trápí bolesti či křeče v břiše. Tyto fyzické příznaky nás mají informovat o tom, že je něco v nepořádku a že je zapotřebí se věnovat svému zdraví. Tak jako se můžeme lépe starat o emoční zdraví, můžeme se zamyslet i nad tím, jak se po traumatu starat o svou fyzickou stránku.
Nejprve věnujte pozornost fyzickým příznakům, které zažíváte. Pak se snažte zklidnit tím, že se zaměříte na dech a budete dýchat pomaleji. Snažte se rozpoznat, jak se cítíte, když dýcháte rychle a přerývaně, ve srovnání s tím, když dýcháte pomalu a rytmicky.
Někdy nám trauma způsobí zranění, které nás omezuje, a tak dělejte to, co je správné pro vaše tělo. Ale pohyb, a zvláště fyzické cvičení, je užitečný. Někteří lidé si rádi vyjdou na procházku nebo si jdou zaběhat, zatímco pro jiné může být užitečnější usilovně pracovat na nějakém projektu.
Pamatujte na Slovo moudrosti (viz Nauka a smlouvy 89). Snaha zakrýt bolest neprospěšným chováním nebo škodlivými látkami je zkrátka jako snažit se „dát obvaz na hlubokou ránu“.7 Pomáhejte svému tělu stres a bolest zvládat, místo abyste je něčím překrývali.
3. Nacházejte v životě smysl a účel
Naším hlavním účelem v životě je připravit se na návrat k Nebeskému Otci, abychom s Ním mohli opět žít (viz Alma 12:24). Traumatický zážitek může tento účel zatemnit a bránit nám vidět, kdo jsme. Nalezení konkrétního účelu v našem každodenním jednání nám může pomoci kráčet kupředu a také pamatovat na hlavní účel našeho života. Julio se začal posouvat kupředu a nacházet ve svém každodenním počínání určitý účel tehdy, když si uvědomil, že chce pomoci svému synovi.
Nalezení smyslu v našem traumatu nám může pomáhat vidět cestu, která je před námi, a uvědomovat si, že naše zkušenosti nám poskytují příležitosti k růstu a k tomu, abychom se stali více takovými, jako je Kristus. Když například sami procházíme obtížnými zkušenostmi, je snazší soucítit s trápením druhých.
Na základě výzkumů se zjistilo, že po traumatu lidé často zažívají něco, co se nazývá „posttraumatický růst“. Posttraumatický růst se projevuje tím, že člověk nachází po určitém traumatickém zážitku větší sílu – například zlepšuje vztahy s druhými, více si cení života nebo určitých jeho kvalit nebo si více uvědomuje, jaké možnosti mu život přináší. Po prožití traumatické události věnujte pozornost tomu, jak jste vyrostli nebo jak můžete díky tomuto prožitku vyrůst, místo abyste se zaměřovali na traumatickou událost samotnou.
4. Pěstujte zdravé myšlenky
Traumatický zážitek může mít vliv na to, jak smýšlíme o sobě a o světě kolem sebe. Po prožití nějakého traumatu možná budeme mít negativní myšlenky. Myšlenky typu „jsem slabý“, „Nebeský Otec mě nemá rád“ nebo „nejsem hoden“ snižují naši schopnost být odolnými. Tyto myšlenky mají často vliv na to, jak se cítíme (viz Přísloví 23:7; Nauka a smlouvy 6:36).
Poté, co si tyto negativní myšlenky uvědomíte, zkuste přijít na nějaké zdravé a realistické myšlenky, jimiž byste je nahradili, a ty si zapište. Pak si tyto zdravé myšlenky připomínejte ve chvílích, když si uvědomíte, že vás napadají myšlenky negativní.
Chcete-li se dozvědět více o tom, jak postupovat, projděte si 2. kapitolu v příručce Nacházení síly v Pánu: emoční odolnost (2021).
Také můžete používat modlitbu, psát si deník, rozjímat o písmech nebo o proslovech z generální konference (viz Jozue 1:8) nebo používat jiné meditační praktiky.
5. Požádejte o podporu a pomoc
Někdy je vhodné zvážit, zda nevyhledat pomoc, která přesahuje vaše vlastní možnosti. Lucy to udělala, což jí umožnilo pomoci také Samovi. Zamyslete se nad těmi, kteří by mohli pomoci, jako jsou například členové rodiny, přátelé či vedoucí sboru. Uzdravení se z traumatu je jedním z případů, kdy možná budete potřebovat využít všechny potenciální zdroje ve svém životě.
Všeobecná příručka poskytuje pokyny ohledně toho, kdy může být vhodné vyhledat odbornou pomoc.8
Je obtížné nezaměřovat se na danou traumatickou událost, ale když se budeme řídit radou proroka, abychom se zaměřovali na Spasitele a na Jeho evangelium, „naše pochybnosti a obavy se [vytratí]“.9 Pamatujte na to, že jste syn nebo dcera milujícího Nebeského Otce. Když se budete zaměřovat na to, abyste k Němu těsněji přilnuli a využívali užitečné zdroje, které jsou vám dostupné, Pán vám může pomoci, aby jakákoli traumatická zkušenost byla pro vaše dobro.