„Konečně jsem pochopil, co to znamená, že mě Bůh miluje“, Liahona, září 2023.
Mladí dospělí
Konečně jsem pochopil, co to znamená, že mě Bůh miluje
Ztratil jsem ze zřetele moc spočívající ve znalosti své božské identity.
Ilustrace: Alecia Schubert
Když jsem byl malý, přestěhovala se moje rodina z Maďarska do Německa. Byl jsem z toho nadšený, ale ukázalo se, že to bylo nejtěžších devět let mého života.
Měl jsem problém se naučit německy a vždy jsem byl dost citlivý, takže jsem se kvůli oběma těmto skutečnostem stal terčem šikany. Má sebeúcta prudce klesla. Časem jsem získal pocit, že mě nemá nikdo rád a že mám jen malou naději do budoucna. Napadalo mě, zda by svět nebyl lepší beze mě, a někdy jsem dokonce pomýšlel na sebevraždu.
Ale tak nějak jsem si i přes veškeré trápení uvědomoval, že mi byl dán život z určitého důvodu, i když úplně nerozumím proč. Věděl jsem, že i v těch nejtemnějších chvílích mohu nacházet Spasitelovo světlo (viz Eter 12:4). Když se zdálo, že je celý svět proti mně, věděl jsem, kde Ho najít a co pro mě může udělat, když Ho budu hledat prostřednictvím písem, modliteb a toho, že se budu ze všech sil snažit být Jeho učedníkem. Snaha žít podle Jeho evangelia byla opravdu tím jediným, co mi přinášelo alespoň nějaký pokoj a co mi pomáhalo jít během tohoto hrozného období dál.
Pravda, kterou jsem ztratil ze zřetele
Nakonec se naše rodina přestěhovala zpátky do Maďarska. Dostudoval jsem střední školu, a i když byly dny naplněné šikanou minulostí, stále mi chyběla sebeúcta. Následky toho, že se ke mně druzí chovali tak špatně, na mě měly velký vliv, a někdy jsem dál pochyboval o své hodnotě.
A jako mladý dospělý jsem si opravdu přál mít sebedůvěru, abych dokázal činit zásadní životní rozhodnutí a rozhodovat se, čeho chci v životě dosáhnout.
Zatímco jsem s tím zápolil, pocítil jsem nabádání, že se mám zúčastnit konference pro mladé svobodné dospělé ve východní Evropě. Potřeboval jsem v životě určité duchovní nasměrování, které by mi pomohlo získat hlubší sebeúctu, a tak jsem se modlil, abych tam našel odpovědi.
Jednou večer na konferenci mi na pažích naskočila husí kůže, když řečník na firesidu začal mluvit o tom, jak byl jako dítě šikanován. Mluvil o tom, jak se kdysi cítil bezcenný a neviditelný. Okamžitě jsem se rozplakal.
Popisoval přesně to, co jsem zažil i já.
Řečník pokračoval a mluvil o pravdě, které se během svých obtíží držel – o pravdě, kterou jsem ztratil ze zřetele:
„Jsem dítě Boží.“
Přijetí své božské identity
Když fireside skončil, stále mně po tváři stékaly slzy. Řečník si toho všiml a přišel ke mně, aby mě objal. Řekl mi, že obvykle nechodí promlouvat na firesidy osobně, ale pocítil nabádání, že jeden člověk potřebuje slyšet jeho poselství přímo.
Tím člověkem jsem byl já.
Tento zážitek mi ukázal, jak plně Nebeský Otec vnímá své děti a že ví přesně, jak nás oslovit, abychom dokázali pocítit alespoň záblesk Jeho dokonalé rodičovské lásky. Věděl, že potřebuji slyšet poselství tohoto řečníka, a vedl mě, abych byl ve správný čas na správném místě.
Celý život jsem znal slova „Jsem dítě Boží“, ale jejich pravdivost v plné míře souzněla s mou duší až teprve teď. Skutečně jsem si uvědomil, co to znamená být dítětem dokonalého Boha, který nás natolik miluje, že byl ochoten obětovat svého vlastního Syna, abychom mohli znovu žít a být vykoupeni ze svých hříchů. Boha, který mě natolik miluje, že i když mě nemůže vždy uchránit bolesti, je ve chvílích, kdy ji prožívám, se mnou a může mi pomoci se nad ni povznést, vyrůst díky ní a vrátit se k Němu.
Miluje mě nyní a miloval mě nekonečnou láskou i během let, kdy mě druzí šikanovali – a kdy jsem měl pocit, že mě nikdo jiný rád nemá. Nyní vím, že právě díky tomu, že jsem tuto pravdu znal hluboko ve svém nitru, jsem se rozhodl žít dál.
President Russell M. Nelson nedávno učil o moci související se znalostí naší božské identity. Řekl: „Drazí přátelé, jste doslova duchovní děti Boží. Máte ale tuto věčnou pravdu vštípenou do srdce? …
Nenechte se mýlit – váš potenciál je božský. Když budete pilně hledat, Bůh vám poskytne střípky náhledů na to, kým se můžete stát.“1
Když se nyní přistihnu, že o své hodnotě pochybuji, vždy si připomínám skutečnost, že jsem dítě Boží a že můj život je dar od Něho.
Pamatujte na to, že jste dítě Boží. A nikdy nezapomeňte na onu posilující, život měnící a mimořádnou duchovní moc, která z přijetí této pravdy pramení.
Autor žije v Segedínu v Maďarsku.