Cena duší
Když vidíme, jaký vliv může mít jeden člověk …, pak se snad není co divit, že nám Pán připomíná: „Pamatujte, cena duší je veliká.“
Jeden z proslovů, který na mne učinil hluboký dojem, jsem před lety vyslechl na sobotním večerním zasedání konference kůlu. Tento proslov měla mladá maminka. Řekla toto: „Pracovala jsem na genealogii svého pradědečka. On, i jeho velká rodina, s mnoha syny a dcerami, byli členy Církve.“
„Můj pradědeček“, řekla, „jednu neděli z Církve i s rodinou odešel a nikdy se už nevrátili – nevíme proč“.
Poté řekla: „Při svém bádání jsem zjistila, že můj pradědeček má přes 1000 potomků.“
A poté řekla, a tohle je ta část, na kterou nemohu zapomenout: „Z těchto 1000 potomků jsem já dnes jedinou aktivní členkou Církve.“
Když tato slova pronesla, pomyslel jsem si: „Je jich jen 1000 nebo snad i více?“
Odpověď je jednoduchá. K duchovnímu vlivu, který tato rodina mohla mít na své sousedy a přátele, nikdy nedošlo. Žádný z jeho synů, ani žádná z jeho dcer nesloužili jako misionáři, a ti, které mohli svými svědectvími ovlivnit, nebyli pokřtěni, a ti, kteří nebyli pokřtěni, nešli na misii. Ano, díky rozhodnutí tohoto pradědečka pravděpodobně mnoho tisíc lidí dnes není členy Církve a chybějí i na tomto zasedání.
Při naslouchání jejímu proslovu jsem si pomyslel: „Jaké neštěstí! Kdybych tam tehdy byl, mohl bych možná onomu otci, rodině nebo vedoucím kněžství říci něco, co by snad pomohlo předejít katastrofě, která postihla tuto rodinu a mnoho dalších budoucích generací.“
Tato příležitost je však navždy ztracena. Můžeme se však podívat do přítomnosti a do budoucnosti. Těm, kteří se nacházejí ve stejné situaci, jako tento pradědeček, bych rád řekl: „Zvažte prosím, co můžete způsobit svým rodinám a všem těm, kteří přijdou po vás. Přemítejte prosím o následcích svých myšlenek a činů.“
Pokud máte nějaké otázky ohledně církevní nauky, zvažte radu, kterou dal vloni president Gordon B. Hinckley dvoutisícovému shromáždění členů v Paříži, ve Francii. Řekl: „Žádám vás, bratři a sestry, pokud máte pochybnosti ohledně jakékoli nauky této Církve, podrobte ji zkoušce. Vyzkoušejte ji. Žijte podle této zásady. Poklekněte a modlete se o ní, a Bůh vám požehná, až poznáte pravdivost tohoto díla.“
Pokud máte dojem, že vám bylo ublíženo, buďte připraveni odpustit. Máte-li z nějakého důvodu nemilé vzpomínky, zapomeňte na ně. Je-li to nutné, promluvte si se svým biskupem nebo presidentem kůlu.
Všem, ale především těm, kteří se jednou stanou pradědečky a prababičkami, říkám, že vaše věčná požehnání a věčná požehnání vašeho potomstva jsou mnohem důležitější než jakýkoli projev hrdosti, který by vám a tolika dalším odepřel tak důležitá požehnání. V Knize Mormonově král Beniamin připomíná: „A nadto, přál bych si, abyste zvážili požehnaný a šťastný stav těch, kteří zachovávají přikázání Boží. Neboť vizte, ti jsou požehnaní ve všech věcech, jak v časných, tak v duchovních; a vytrvají-li do konce, budou přijati v nebi, aby takto mohli přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí.“ (Mosiáš 2:41.)
Vy, kteří jste dětmi v rodinách budoucích zbloudilých pradědečků, vy můžete zůstat věrnými; můžete být dobrým příkladem doma, i pro lidi kolem vás. Můžete vykonat svůj díl, abyste přinesli mír a soulad do domova, i těm kolem vás. Můžete být řešením problémů, a ne jejich příčinou. Pamatujte, že v Knize Mormonově se píše, že když otec Lehi začal reptat, byl to jeho spravedlivý syn Nefi, kdo dodával odvahu a řešil problémy. A právě spravedlivé děti jsou často těmi, kdo dokáží ustálit loď plující rozbouřenými vodami.
Vám biskupové a presidenti kůlů, bych tak přál, abyste bývali mohli být na shromáždění, kterého jsem se zúčastnil s hrstkou oblastních reprezentantů. Slyšeli jsme staršího L. Toma Perryho, jak přirovnává perspektivní starší a ty, kteří nejsou aktivní – budoucí pradědečky – k teploměru. Připomněl nám, že je mnoho takových lidí, kteří nejsou jen vlažní. Vrátili by se, pokud by je jen někdo povzbudil a ukázal jim cestu.
Rád bych vám vyprávěl o konferenci kůlu, kterou jsem měl navštívit. Probíhala reorganizace; president kůlu a jeho rádci měli být uvolněni a nové předsednictvo mělo být povoláno. President kůlu byl mladý a po téměř 10 let skvěle sloužil. Byl zdatný nejen duchovně, ale také v řízení druhých. Při osobním pohovoru mi řekl, že pověřil většinou zodpovědností za fungování kůlu své rádce a vysokou radu, a sebe tak uvolnil pro pohovory s těmi, kteří potřebovali povzbudit. Do své kanceláře si zval jednotlivce i manželské páry. Tam je poznával, dával jim rady a vyzýval je, aby se polepšili, dali si život do pořádku, a získali tak požehnání dostupná těm, kteří následují Pána. Pomohl jim tím, že je svěřil do péče schopného vedoucího, učitele, který jim pomohl porozumět nádheře nauky. Poté mi řekl, že se během těchto pohovorů často ptal, zdali by chtěli požehnání. „Vložil jsem ruce na hlavu mnoha členů tohoto kůlu,“ řekl.
Pochybuji, že jsem kdy spatřil tolik dojetí, jako příštího dne, během hlavního zasedání konference kůlu – ne proto, že by si mysleli, že by president neměl být uvolněn, ale z upřímné lásky k mladému presidentovi kůlu, který požehnal jejich život. Pocítil jsem vnuknutí se zeptat: „Kolika z vás udělil president požehnání vkládáním rukou?“ Překvapilo mě, kolik lidí se přihlásilo. Tehdy jsem si pomyslel: „Jak mnoho z těchto lidí bude chválit jméno tohoto skvělého muže, a to nejen nyní, ale po celou věčnost?“ Ano, toto budou pradědečkové, kteří díky tomuto milujícímu vedoucímu za sebou zanechají generace tisíců, jež jej budou zvát požehnaným.
Když vidíme, jak velký vliv může mít jeden člověk na život tolika lidí, pak se snad není co divit, že nám Pán připomíná: „Pamatujte, cena duší je veliká v očích Božích.“ (NaS 18:10.)
Modlím se, abychom zvážili, jak můžeme osobně pomoci budoucím prarodičům, ať už to jsou děti, dospívající mládež nebo dospělí, aby za sebou každý z nich zanechal spravedlivý odkaz těch, kteří znají Pána a kteří Ho milují. Ve jménu Ježíše Krista, amen.