Misionářské manželské páry – požehnání díky oběti a službě
Váš Nebeský Otec vás potřebuje. Jeho dílo, pod vedením našeho Spasitele Ježíše Krista, potřebuje to, co jste vy jedinečně připraveni dávat.
Před čtyřmi lety jsem na této konferenci mluvil o manželských párech, které slouží na misii na plný úvazek. Modlil jsem se o to, aby se Duch Svatý dotkl srdcí, a někdo někde… tiše šťouchl do svého manželského partnera a aby okamžik pravdy – okamžik rozhodnutí – nastal.1 Jedna sestra mi později popsala tento zážitek. Vyprávěla: „Seděli jsme si pohodlně v obývacím pokoji a sledovali jsme konferenci v televizi… Váš proslov na mne velmi silně působil. Pohlédla jsem na svého manžela a on se podíval na mne. Ten okamžik navždy změnil můj život.“
Jste-li, nebo brzy budete, ve věku misionářů-seniorů, přicházím dnes odpoledne k vám, abych vám svědčil o těch požehnáních, která mohou změnit váš život navždy. Váš Nebeský Otec vás potřebuje. Jeho dílo, pod vedením našeho Spasitele Ježíše Krista, potřebuje to, co jste vy jedinečně připraveni dávat. Každá misionářská zkušenost vyžaduje víru, oběť a službu, a za nimi vždy následuje množství požehnání.
Když budeme mluvit o těchto požehnáních, je přirozené, že budete mít na mysli čtyři věci: strach, obavy o rodinu, finanční problémy a to, jakou příležitost k misionářské práci využít.2 Dovolte mi přidat ještě další, důležitější a mocnější faktor – víru. Jedině díky víře můžeme dbát na Boží radu: „Vyvolte sobě dnes, komu budete sloužiti“3 – „sloužiti Pánu Bohu, jenž vás učinil“.4 A jedině díky zkoušce víry můžeme obdržet zázračná požehnání, která se snažíme získat pro sebe a pro svou rodinu. „Neboť není-li žádná víra mezi dětmi lidskými, Bůh nemůže mezi nimi vykonati žádný zázrak; pročež, neukázal se jim, dokud neměli víru.“5
Dovolte mi, abych vám z dopisů a zpráv, které jsem obdržel během uplynulých čtyř let, přečetl něco o těchto zázračných požehnáních. Pokorní manželé z Idaha, které Pán povolal do Ruska, čelili strachu s vírou. V dopise, že přijímají povolání, napsali: „Nikoho by ani nenapadlo, že bychom dostali toto povolání. Nemáme vůbec představu o tom, jak se naučíme jazyku nebo jak budeme sloužit, a i když přijímáme povolání s velkou úzkostí, opírajíce se plně o víru, víme, že Pán a Jeho prorok vědí lépe než my, kde máme sloužit.“ O deset měsíců později přivítal chrám Stockholm ve Švédsku 30 Svatých z malé odbočky v Rusku, které vedli tito manželé z Idaha, kteří stále ještě mluvili jen velmi málo rusky. Písma nám říkají: „Tak Bůh poskytl prostředek, aby člověk mohl vírou vykonávati mocné zázraky.“6 A tak je Boží dílo uskutečňováno Jeho dětmi: „Aby také víra mohla růsti na zemi… Aby plnost evangelia mého mohla býti hlásána slabými a prostými do končin světa.“7
Další manželé čelili s vírou obavám o rodinu. Věrná sestra napsala: „Rozhodnout se sloužit na misii nebylo těžké. Ale moje 90letá maminka měla nesmírné obavy z toho, že odejdeme. Velice ji upokojilo, když slyšela, že naše rodiny budou požehnány, když my budeme sloužit.“ Věrný bratr vyjádřil podobné obavy z opuštění svých starých rodičů, na což mu jeho otec odpověděl: „Nepoužívej svou maminku a mne jako výmluvu k tomu, abys se svou ženou nešel na misii. Modlete se o tom a následujte vedení Ducha.“
Pán poskytl dřívější generaci misionářů povolaných k tomu, aby opustili svou rodinu, toto ujištění: „A budou-li to činiti ve vší pokoře srdce, … já, Pán, jim dávám příslib, že se postarám o rodiny jejich.“8
Obavy o rodinu jsou zajisté přirozené a nelze je brát na lehkou váhu. Ale rodinným problémům nemůžeme čelit bez Pánových požehnání; a když my budeme přinášet oběti službou jako misionářský pár na plný úvazek, tato požehnání přijdou v hojnosti. Například jeden pár se znepokojoval tím, že by měli opustit svou nejmladší dceru, která nebyla aktivní v Církvi. Její věrný otec napsal: „Neustále jsme se za ni modlili a pravidelně jsme se za ni postili. Pak, během generální konference, mi Duch našeptal: ‚Pokud budete sloužit, už se nebudete muset o svou dceru obávat.‘ Tak jsme se sešli s biskupem. Týden poté, co jsme obdrželi své povolání, nám se svým přítelem oznámila, že jsou zasnoubeni. Než jsme odletěli do Afriky, měli jsme doma svatbu. [Pak jsme rodinu shromáždili a] uspořádali jsme rodinnou radu… Vydal jsem svědectví o Pánovi a o Josephu Smithovi… a řekl jsem jim, že bych rád dal každému z nich otcovské požehnání. Začal jsem u nejstaršího syna, pak dostala požehnání jeho manželka a pokračoval jsem k nejmladším… [včetně našeho nového zetě].“
Když zvažujeme, že budeme sloužit jako misionářský pár, je vhodné, když do toho svou rodinu zapojíme stejným způsobem. Při rodinné radě můžeme dát dětem příležitost k tomu, aby vyjádřily svou podporu, aby nabídly zvláštní pomoc, kterou můžeme potřebovat, a k tomu, aby přijaly kněžské požehnání, které jim bude oporou během naší nepřítomnosti. Pokud je to vhodné, můžeme i my od nich přijmout kněžské požehnání. Když věrný otec v tomto příběhu žehnal členům své rodiny, jeho zeť pocítil vliv Ducha Svatého. Otec napsal: „Když se náš první rok chýlil ke konci, srdce [našeho zetě] se začalo obracet k Církvi. Těsně předtím, než jsme se vrátili domů z misie, nás on a naše dcera přijeli navštívit. V kufru měl své první nedělní oblečení, které kdy vlastnil. Šli na shromáždění s námi, a když jsme se vrátili z misie, byl pokřtěn. Za rok nato byli zpečetěni v chrámu.“9
I když podrobnosti tohoto příběhu mohou být ojedinělé, zásada je pravdivá pro všechny, kteří říkají Pánovi: „Půjdu, kam chceš, abych šel.“10 Svědčím o tom, že když vložíme důvěru v Pána, On pro nás najde tu pravou misionářskou příležitost. Jak řekl: „Bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec.“11
Po celém světě je mnoho párů, které zvažují příležitosti k misii, velmi si přejí sloužit, ale nedostávají se jim prostředky. Pokud jste v téže situaci, pamatujte na to, že to pravé misionářské povolání nemusí být do vzdálené země s podivně znějícím názvem. To pravé povolání pro vás může být v rámci vašeho kůlu nebo území. „Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete.“12 Poraďte se se svou širší rodinou a se svým biskupem nebo s presidentem odbočky. Protože Pánovi služebníci rozumějí vaší časné situaci, budete schopni přijmout věčná požehnání díky misionářské službě na plný úvazek.
Nemůžete-li sloužit kvůli vážným důvodům, které vás omlouvají, nezvážili byste, zda byste finančně nepomohli těm, kteří sloužit mohou? Rozumná oběť vašich prostředků nepožehná jen jiným misionářům a těm, kterým slouží; požehná stejně tak vám a vaší rodině.
A nyní k těm, kteří nemohli sloužit na misii jako mladí, chtěl bych mluvit přímo k vám. Možná, že vás to po celá ta léta mrzelo nebo jste možná měli pocit méněcennosti, protože jste neměli misionářskou příležitost sloužit a růst, když jste byli mladší. Zde je moje rada pro vás: Hleďte kupředu, ne zpět. Začněte se na misii připravovat jako misionářský pár seniorů dnes! Každý měsíc ušetřete trochu peněz. Studujte písma. Přijímejte církevní povolání. Modlete se, abyste pociťovali Pánovu lásku k druhým, a přijímejte Jeho lásku a důvěru ve vás. Jednoho dne si budete moci činit nárok na všechna požehnání misionářské služby!
A jak podivuhodná jsou to požehnání! Po 51 letech manželství jsem byl dotázán: „Kterou část života byste chtěl prožít znova?“ S odpovědí jsem neváhal: „Tu, když jsme s manželkou společně sloužili na nádherném misionářském díle Páně.“ Pocity jiného misionářského páru odrážejí pocity mé manželky i mé vlastní: „Naše rozhodnutí jít na misii nám přineslo novou sílu, nové dojmy, nové přátele, poznání nových míst, nové překážky. Sblížilo nás to jako manžela a manželku; měli jsme společný cíl a stali jsme se opravdovými spolupracovníky. A nejlepší na tom bylo, že nám to přineslo nový duchovní růst místo duchovního důchodu.“ Bratři a sestry, nechoďme do duchovního důchodu.
Mohl bych nyní udělit výzvu biskupům a presidentům odboček po celém světě? Mohl by každý z vás během příštích šesti měsíců zvážit doporučení jednoho nebo více misionářských párů kromě těch, jejichž služba je již v současnosti plánována? Vaším největším zdrojem pro splnění tohoto nelehkého úkolu budou ti členové-senioři z vašeho sboru, kteří již na misii sloužili. V mém vlastním sboru svolal inspirovaný biskup zvláštní shromáždění perspektivních a navrátivších se misionářských párů. Když jsme vydávali svá svědectví o oběti a službě, Duch nám všem svědčil, že povolání sloužit je skutečně povolání k poznání bohatosti Pánových požehnání.13
Slyšel jsem o presidentovi kůlu, který zorganizoval třídu pro misionáře-seniory, aby inspiroval perspektivní misionářské páry a pomohl jim připravit se ke službě. Vedoucí kněžství, když se s modlitbou snažíte povzbuzovat misionářskou službu na plný úvazek, pamatujte na to, že když je pár povolán, oni nepomáhají jen uskutečňovat dílo Páně po celém světě; oni zasévají ve své rodině seménko služby, které bude přinášet plody v generacích, jež přijdou. Stále jsem vděčný za vliv svých rodičů, kteří sloužili jako misionářský pár v Anglii a dali příklad svému potomstvu.
Vy, perspektivní misionářské páry, nečekejte prosím na to, až vás biskup pozve na schůzku týkající se služby na misii! Jděte za ním. Podělte se o své pocity. Když se jedná o misionářskou službu, Pán od nás očekává, že vyjádříme svá přání. Uděláme-li to, můžeme se spoléhat na to, že týž Duch, který nabádá nás ke službě na misii, bude inspirovat proroka, aby nás povolal k té pravé službě.
A je tak mnoho povolání! Jsou povolání učit evangeliu ty, kteří mají touhu přijmout pravdu, včetně mladých v Církevním vzdělávacím systému; povolání pracovat v oblasti blaha a sociální péče a v humanitárních službách, v chrámech, ve střediscích rodinné historie, v misijních kancelářích a na historických místech; povolání „konati největší dobro pro bližní své a … podporovati slávu toho, kdo je tvůj Pán“.14
Uvažujte o těchto příkladech: Manželský pár povolaný do Indie pomáhal škole pro slepé děti zřídit hygienická zařízení a opatřit psací stroje pro Braillovo písmo. Jeden pár na Havaji vypěstoval z malé odbočky o dvaceti členech odbočku o dvou stech členech a připravil sedmdesát členů na společnou návštěvu chrámu. Manželský pár v Peru zajistil léky a hračky na Vánoce pro 550 dětí v sirotčinci. Manželský pár v Kambodži učil lekce v institutu a poskytl vedení v odbočce, která se za pouhých 10 měsíců rozrostla na 180 členů. Jeden pár v Rusku pomohl místním rolníkům zvýšit výnos brambor jedenáctkrát v porovnání s výnosy státních zemědělských společností, zatímco další pár na Filipínách učil 700 rodin, které trpěly nedostatkem jídla, chovat králíky a pěstovat na zahradě zeleninu. Jeden pár v Pensylvánii pomohl šedesáti lidem připravit jejich rodinné genealogické záznamy, přičemž polovina z nich patřila k jiné víře. Jeden pár v Ghaně pomohl vyvrtat a obnovit studně, které přivádějí vodu 190 000 lidí ve vesnicích a v uprchlických táborech.
Bez ohledu na to, zda jsou výsledky misie takto zjevné smrtelným očím, všichni ti, kteří slouží, přinášejí nedocenitelný příspěvek v očích Páně, neboť všichni mají soucit a přispívají ke změně.15 Misionářské páry plní po celém světě úlohu vzorů a příkladů síly pro misionáře na plný úvazek a pro kněžství a vedoucí pomocných organizací. Vyjadřuji vděčnost všem těmto párům a tisícům dalších, kteří slouží v tak mnoha oblastech a kteří věnují miliony hodin služby svým bližním.
Bratři a sestry, pociťujete-li nutkání zapojit se do tohoto díla, ať jsou tyto pocity jakkoli slabé, neodkládejte den své služby. Nyní je čas se připravit; nyní je čas být povolán, čas obětovat. Nyní je čas dělit se o své dary a talenty, a nyní je čas přijmout Boží požehnání určená vám a vaší rodině. „Stále potřebujeme další misionářské manželské páry,“ řekl president Gordon B. Hinckley.16 Jak se toto dílo valí vpřed, tato potřeba narůstá. Povstaňme, v letech svých nejbohatších zkušeností, zralosti, moudrosti, a především své víry, abychom naplnili tuto potřebu, protože to můžeme udělat jen my.
A co je nejdůležitější, my máme zvláštní důvod to udělat. Se svou životní zkušeností se můžeme ohlédnout a rozpoznat dobrotivost našeho Otce v nebi a Jeho Syna Ježíše Krista, kterou projevuje nám i našim rodinám. Jak jeden věrný bratr vysvětlil: „Moje žena a já bychom rádi sloužili na pěti misiích – jednu za každé krásné dítě, kterým nás Bůh požehnal!“ Ať jsme již dostali jakákoli osobní požehnání, svědčím, že my všichni jsme obdrželi největší požehnání ze všech: „Bůh [náš Nebeský Otec tak] miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal,“17 a Jeho Syn, Ježíš Kristus, „miluje svět, dokonce tak, že [pokládá] svůj vlastní život“.18 Vydávám své zvláštní svědectví, že Jeho smírná oběť je nejvyšším projevem této lásky.
My, členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, máme největší výsadu opětovat Jeho lásku obětí a službou a činit si nárok na Jeho svatý slib: „A kdokoli pokládá život ve věci mé, pro jméno mé, opět ho nalezne, dokonce život věčný.“19 Abychom to mohli činit, to je má vroucí modlitba ve jménu Ježíše Krista, amen.