Velké věci, které Bůh zjevil
Postupujeme vpřed po pevném základu božského povolání proroka Josepha a zjevení Božích, která vzešla jeho prostřednictvím.
Bratři a sestry, jak již bylo řečeno, letos v prosinci si připomeneme 200.výročí narození proroka Josepha Smitha. Mezitím se uskuteční mnoho akcí, kterými tuto význačnou událost oslavíme.
Budou vydány knihy, uskuteční se sympózia za účasti rozličných vědců, budou se konat divadelní představení, bude nový film a velmi mnoho dalších věcí.
V očekávání toho mám pocit, že jako 15. v řadě po onom vrcholu, kterého on dosáhl, mám vydat své svědectví o jeho božském povolání.
V ruce držím vzácnou knížečku. Před 152 lety, v roce 1853, ji vydal Orson Pratt v Liverpoolu v Anglii. Je to vyprávění Lucy Mack Smithové o životě jejího syna.
Líčí některé detaily různých návštěv anděla Moroniho u Josepha a to, jak vyšla na světlo Kniha Mormonova.
V knížce se píše, že když Josephův bratr Alvin uslyšel o jeho setkání s andělem, navrhl, aby se rodina shromáždila a vyslechla jeho podrobný popis „velkých věcí, které Ti Bůh zjevil“ (Biographical Sketches of Joseph Smith the Prophet and His Progenitors of Many Generations [1853], 84).
Toto prohlášení jsem si zvolil za téma svého proslovu – velké věci, které Bůh zjevil prostřednictvím Josepha, Proroka. Dovolte mi, abych jmenoval několik z mnoha nauk a postupů, jež nás odlišují od všech ostatních církví a jež všechny vzešly ze zjevení mladému Prorokovi. Jsou vám známy, ale stojí za to je zopakovat a zamyslet se nad nimi.
První z nich je samozřejmě projevení se samotného Boha a Jeho Milovaného Syna, vzkříšeného Pána Ježíše Krista. Toto velkolepé vidění je podle mého úsudku největší takovou událostí od narození, života, smrti a vzkříšení našeho Pána uprostřed času.
Nemáme záznam o žádné jiné události, která se jí může rovnat.
Po staletí se lidé shromažďovali a diskutovali ohledně podstaty Božství. Konstantin v roce 325 v Niceji shromáždil učence z různých frakcí. Po dvou měsících vášnivých debat se shodli na kompromisní definici, která po generace sloužila mezi křesťany jako prohlášení nauky o Božstvu.
Vybízím vás, abyste si tuto definici přečetli a porovnali ji s prohlášením chlapce Josepha. On jednoduše říká, že Bůh stál před ním a hovořil k němu. Joseph Ho viděl a slyšel Ho. Podobou byl jako člověk, bytost z hmoty. Vedle Něho byl vzkříšený Pán, samostatná bytost, kterého představil jako svého Milovaného Syna a s nímž Joseph také mluvil.
Konstatuji, že během krátkého trvání tohoto pozoruhodného vidění se Joseph dozvěděl o Božství více než všichni učenci a duchovní v minulosti.
V tomto božském zjevení byla nade vší pochybnost znovu potvrzena skutečnost doslovného vzkříšení Pána Ježíše Krista.
Tato znalost o Božství, skrytá světu po staletí, byla první velkou věcí, kterou Bůh zjevil svému vyvolenému služebníkovi.
A na skutečnosti a pravdivosti tohoto vidění spočívá právoplatnost Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Zmíním se o další velmi důležité věci, kterou Bůh zjevil.
Křesťanský svět přijímá Bibli jako slovo Boží. Většina lidí nemá ponětí, jak k nám Bible přišla.
Právě jsem dočetl nově vydanou knihu jednoho renomovaného vědce. Z informací, které přináší, je zřejmé, že ony různé knihy Bible byly sestaveny do podoby, jejíž uspořádání se zdá být nesystematické. V některých případech tyto rukopisy vznikly až dlouho po událostech, jež popisují. To nás vede k otázce: Je Bible pravá? Je to opravdu slovo Boží?
Odpovídáme, že je, nakolik je přeložena správně. Při jejím zhotovování byla Pánova ruka. Ale nyní již není sama. Existuje další svědek o významných a důležitých pravdách, jež se v ní nacházejí.
Písma prohlašují, že „v ústech dvou neb tří svědků staneť každé slovo“ (2. Korintským 13:1).
Kniha Mormonova vyšla na světlo darem a mocí Boží. Promlouvá jako hlas z prachu a svědčí o Synu Božím. Hovoří o Jeho narození, Jeho službě, Jeho ukřižování a vzkříšení a o tom, jak se ukázal spravedlivým v zemi Hojnosti na americkém kontinentu.
Je to hmatatelná věc, kterou lze vzít do ruky, kterou lze číst, kterou lze vyzkoušet. Na jejích stránkách se nachází slib božského původu. Miliony lidí ho již vyzkoušely a zjistily, že je to pravdivý a posvátný záznam.
Byla jmenována lidmi, již nesdílejí naši víru, jako jedna z dvaceti knih dosud vydaných v Americe, které nejvíce ovlivnily ty, kteří je četli.
Tak jako je Bible svědectvím Starého světa, tak je Kniha Mormonova svědectvím toho Nového. Společně, ruku v ruce, prohlašují, že Ježíš je Syn Otce.
Jen za posledních 10 let bylo distribuováno 51 milionů výtisků. Nyní je dostupná ve 106 jazycích.
Tato posvátná kniha, jež vyšla na světlo jako zjevení Všemohoucího, je vskutku dalším svědectvím o božskosti našeho Pána.
Očekával bych, že celý křesťanský svět jí vyjde vstříc a uvítá ji a přijme ji jako pronikavé svědectví. Představuje další velký a základní přínos, který vzešel ze zjevení Prorokovi.
Dalším je znovuzřízené kněžství. Kněžství je pravomoc jednat v Božím jménu. Pravomoc je závěrným kamenem každého náboženství. Nedávno jsem četl ještě jednu knihu. Pojednává o odpadlictví původní církve. Jestliže se pravomoc této církve ztratila, jak měla být navrácena?
Pravomoc kněžství pocházela z onoho jediného místa, z něhož mohla pocházet, a to z nebe. Byla udělena pod rukama těch, kteří ji vlastnili, když po zemi kráčel Spasitel.
Zaprvé to byl Jan Křtitel, který předal Aronovo neboli menší kněžství. Poté následovala návštěva Petra, Jakuba a Jana, apoštolů Pána Ježíše Krista, kteří Josephovi a Oliveru Cowderymu předali Melchisedechovo kněžství, jež tito apoštolové obdrželi pod rukama samotného Pána, když za svého života řekl:
„A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.“ (Matouš 16:19.)
Jak nádherné je odhalení způsobu znovuzřízení, jež vedlo v roce 1830 k zorganizování Církve, od něhož tento týden uplyne 175 let! Samotné jméno Církve bylo dáno zjevením. Čí Církev to byla? Josepha Smitha? Olivera Cowderyho? Ne, byla to Církev Ježíše Krista znovuzřízená na zem v těchto posledních dnech.
Dalším velkým a jedinečným zjevením daným Prorokovi byl plán pro věčný život rodiny.
Rodina je stvořením Všemohoucího. Vztahy v ní představují ty nejposvátnější ze všech. Představuje to nejzávažnější z toho, čím se zabýváme. Je základní organizací společnosti.
Skrze zjevení, jež dal Bůh svému Prorokovi, vzešla nauka a pravomoc, kterou jsou rodiny pečetěny nejen na tento život, ale na celou věčnost.
Myslím si, že kdybychom byli schopni učit efektivně této jedné nauce, vyvolalo by to zájem u milionů manželů a manželek, kteří se mají rádi a kteří mají rádi své děti, ale jejichž manželství je platné jen „dokud vás smrt nerozdělí“.
Nevinnost malých dětí je dalším zjevením, které Bůh dal skrze svého prostředníka proroka Josepha. Je běžným zvykem křtít nemluvňata, aby z nich byly sňaty důsledky toho, co je popisováno jako hřích Adama a Evy. Podle nauky znovuzřízení se křest provádí na odpuštění individuálních a osobních hříchů člověka. Stává se smlouvou mezi Bohem a člověkem. Provádí se ve věku zodpovědnosti, kdy jsou lidé dostatečně staří na to, aby rozeznávali dobro od zla. Je vykonáván ponořením na znamení smrti a pohřbení Ježíše Krista a Jeho vyjití při vzkříšení.
Ještě bych se rád zmínil o další zjevené pravdě.
Je nám řečeno, že Bůh nikomu nestraní, a přesto v žádné jiné církvi, kterou znám, není nijak zajištěno, aby ti, již jsou za závojem smrti, mohli přijmout všechna požehnání, která jsou poskytována žijícím. Ona velká nauka o spasení pro zemřelé je specifická pro tuto Církev.
Lidé se vychloubají, že jsou „spaseni“, a přitom jedním dechem přiznávají, že jejich předci spaseni nebyli a být nemohou.
Ježíšovo usmíření ve prospěch všech představuje velkou zástupnou oběť. On dal vzor, podle něhož se stal zástupcem pro všechno lidstvo. Tento vzor, podle něhož jeden člověk může jednat ve prospěch druhého, je přenesen do obřadů domu Páně. Zde sloužíme ve prospěch těch, kteří zemřeli bez znalosti evangelia. Oni mají možnost přijmout nebo odmítnout obřad, který je vykonán. Jsou postaveni na stejnou úroveň jako ti, již kráčejí po zemi. Mrtvým je dána tatáž příležitost jako živým. Opět, jaké nádherné a podivuhodné opatření učinil Všemohoucí skrze zjevení svému Prorokovi!
Byla zjevena věčná podstata člověka. Jsme synové a dcery Boží. Bůh je Otec našich duchů. Žili jsme předtím, než jsme přišli sem. Měli jsme svou osobnost. Do tohoto života jsme se narodili podle božského plánu. Jsme zde, abychom vyzkoušeli svou způsobilost používáním svobody jednání, kterou nám Bůh dal. Až zemřeme, budeme žít dál. Náš věčný život sestává ze tří fází – první je naše předsmrtelná existence, druhou je naše smrtelná existence a třetí je naše posmrtná existence. Při smrti umíráme tomuto světu a závojem vstupujeme do té sféry, do níž jsme hodni vstoupit. Toto je opět jedinečná, pozoruhodná a drahocenná nauka této Církve, jež vzešla ze zjevení.
Toto je mé stručné shrnutí onoho ohromného vylití znalosti a pravomoci od Boha na hlavu Jeho Proroka. Kdybychom měli čas, mohl bych hovořit o dalších. Ale musím se zmínit ještě o jednom. Je to zásada novodobého zjevení. Článek víry, který napsal Prorok, prohlašuje:
„Věříme všemu, co Bůh zjevil, všemu, co nyní zjevuje, a věříme, že ještě zjeví mnohé veliké a důležité věci týkající se království Božího.“ (Články víry 1:9.)
Církev, která roste a která se rozšiřuje po zemi v této složité době, potřebuje od trůnu nebe neustálé zjevení, které by ji vedlo a posunovalo ji kupředu.
S modlitbou a dychtivým hledáním vůle Páně svědčíme, že vedení je přijímáno, že zjevení přichází a že Pán žehná své Církvi, tak jak postupuje cestou svého určení.
Postupujeme vpřed po pevném základu božského povolání proroka Josepha a zjevení Božích, která vzešla jeho prostřednictvím. Mnoho bylo vykonáno, než jsme se dostali do současné doby. Ale v procesu, v němž přinášíme toto znovuzřízené evangelium „všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu” (Zjevení 14:6) je toho třeba udělat mnohem více.
Raduji se z toho, že mám příležitost být ve spojení s vámi při tom, jak jdeme kupředu ve víře. Toto břímě je občas těžké, jak dobře víte. Ale nestěžujme si. Kráčejme ve víře a každý odvádějme svůj díl.
V tomto roce oslav vyjádřeme sami tím, co budeme dělat, poctu Prorokovi, jehož prostřednictvím toho Bůh tolik zjevil.
Slunce vyšlo nad Josephovým životem jednoho chladného dne roku 1805 ve Vermontu. Zapadlo v Illinois onoho parného odpoledne roku 1844. Během oněch krátkých 38 a půl roku jeho života skrze něho vzešlo nedostižné vylití znalosti, darů a nauky. Z objektivního hlediska není nic, co by se tomu mohlo rovnat. Subjektivně to je podstata osobního svědectví milionů Svatých posledních dnů po celé zemi. Vy a já máme tu čest, že patříme mezi ně.
Jako chlapec jsem velmi rád poslouchal muže, který sytým barytonem zpíval slova Johna Taylora:
Vidoucí, vidoucí, vidoucí Joseph! …
Rád rozjímám o jeho drahé památce.
Vyvolený Bohem a přítel člověka,
opět navrátil kněžství.
Pohlížel na minulost i na budoucnost…
a otevřel k vidění nebeský svět.
(“The Seer, Joseph, the Seer,” Hymns [1948], no. 296)
Byl to opravdový vidoucí. Byl to zjevovatel. Byl to prorok žijícího Boha, který promlouval ke své generaci i ke všem budoucím.
K tomu připojuji své posvátné svědectví o božskosti jeho povolání, o ctnosti jeho života a o tom, že své svědectví zpečetil smrtí, v posvátném jménu našeho Vykupitele, samotného Pána Ježíše Krista, amen.