Stálé pravdy pro měnící se časy
My, členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, musíme obstát v nebezpečí, které obklopuje nás i naše rodiny.
Drazí bratři a sestry, vás, které vidím, i vás, kteří jste se shromáždili na celém světě, prosím o modlitby a víru, abych se mohl dobře zhostit úkolu a výsady k vám promluvit.
Začnu tím, že vás všechny pochválím. V tomto nesnadném světě je mládež Církve tou vskutku nejlepší, kterou jsme kdy měli. Víra, služba a skutky našich členů jsou chvályhodné. Jsme lidé naplnění modlitbou a vírou, kteří se vždy snaží být čestnými a slušnými. Pečujeme o sebe navzájem. Snažíme se projevovat lásku svým bližním.
Abychom však nepropadli sebeuspokojení, chtěl bych citovat z 2. Nefiovy v Knize Mormonově:
„Onoho dne [ďábel]… ukolébá je do tělesného bezpečí, takže řeknou: Vše je dobré v Sionu; ano, Sionu se dobře daří, vše je dobré – a tak ďábel klame duši jejich.“1
Kdosi řekl, že strom našeho sebeuspokojení má mnoho větví a že každé jaro vyhání do květu více pupenů.
Nemůžeme si dovolit propadnout sebeuspokojení. Žijeme v nebezpečných časech, znamení jsou všude kolem nás. Jsme si naléhavě vědomi negativních vlivů v naší společnosti, které pronásledují tradiční rodinu. Televize a filmy občas znázorňují světské a nemorální hrdiny a hrdinky a pokoušejí se učinit z některých herců a hereček, jejichž život je jakýkoli, jenom ne příkladný, vzor hodný následování. Proč bychom měli následovat slepého průvodce? Rádia vyhrávají spoustu špinavé hudby s nestoudnými texty, nebezpečnými výzvami a popisem téměř každého představitelného zla.
My, členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, musíme obstát v nebezpečí, které obklopuje nás i naše rodiny. Abych nám v tomto odhodlání pomohl, nabízím několik návrhů, a také několik příkladů z vlastního života.
Začnu rodinným domácím večerem. Nemůžeme si dovolit zanedbávat tento nebem inspirovaný program. Může přinést duchovní růst každému členovi rodiny a pomoci mu odolat všudypřítomným pokušením. Lekce, kterým jsme se naučili doma, jsou těmi nejtrvalejšími. Jak prohlásil president Gordon B. Hinckley a jeho předchůdci: „Domov je základem pro spravedlivý život, a žádná jiná instituce ho nemůže zastoupit a ani se nemůže zhostit jeho základní funkce.“2
Proslulý spisovatel a lékařská autorita Dr. Glenn J. Doman napsal: „Novorozené dítě je téměř přesnou kopií prázdného… počítače, i když téměřv každém ohledu takový počítač převyšuje… To, co vložíte do [mysli] dítěte během prvních osmi let života, tam pravděpodobně zůstane… Vložíte-li do jeho [mysli] během [tohoto období] špatné informace, bude nesmírně obtížné je vymazat.“ Dr. Doman dodal, že nejvnímavější věk v lidském životě jsou první dva až tři roky.3
Líbí se mi tato myšlenka: „Vaše mysl je spíž, a vy ukládáte do polic.“ Zabezpečme, aby v policích naší spíže, i spíže členů naší rodiny, bylo uskladněno to, co poskytuje bezpečí naší duši a umožňuje nám návrat k Otci v nebi. Takové police mohou být příhodně zaplněny znalostí evangelia, vírou, modlitbou, láskou, službou, poslušností, příkladem a laskavostí.
Dále promluvím na téma dluh. Toto je den půjček, den, kdy nám do schránky každý týden přichází několik nabídek na kreditní kartu. Obvykle nabízejí po krátkou dobu velmi nízký úrok, ale to, co si člověk obvykle neuvědomí, je, že po uplynutí této doby se úrok prudce zvedá. Přečtu vám prohlášení presidenta J. Reubena Clarka ml., který byl před mnoha lety členem Prvního předsednictva. Pravda v něm obsažená je nadčasová. Řekl:
„Pravidlem finančního a ekonomického života na celém světě je, že z půjčených peněz se musí zaplatit úrok…
Úrok nikdy nespí, nestoná ani neumírá; nikdy nemusí do nemocnice; pracuje o nedělích a o svátcích; nikdy si nebere dovolenou; nikdy nechodí na návštěvu ani necestuje; nevěnuje se žádným radovánkám; nikdy není propuštěn z práce ani nedostane výpověď; nikdy nepracuje na zkrácený úvazek… Jak se jednou zadlužíte, úrok je vaším společníkem každou minutu dne i noci, nemůžete se mu vyhnout ani mu utéci; nemůžete ho pominout; nepodlehne prosbám, požadavkům či příkazům; a vždy, když se mu připletete do cesty, když mu zkřížíte plány nebo nevyhovíte jeho požadavkům, vás drtí.“4
Bratři a sestry, děsí mě některé reklamy, které vidím nebo slyším a které obhajují půjčku do výše aktuální hodnoty již zastaveného domu. To je jednoduše druhá hypotéka na tentýž dům. Propagace těchto půjček je prováděna tak, aby nás pokoušela půjčit si více, abychom měli více. O čem se však nikdy nehovoří, je skutečnost, že když člověk tuto splátku „druhé“ hypotéky nebude schopen platit, hrozí mu, že přijde o dům.
Vyvarujte se filosofie a výmluvy, že včerejší luxus se stal dnešní nutností. Neexistují žádné nutnosti, pokud si je sami nevytvoříme. Mnozí naši mladí manželé dnes chtějí začínat s několika auty a s takovým domem, na který matka a otec museli vydělávat celý život. V důsledku toho se dlouhodobě zadlužují s tím, že budou žít ze dvou platů. Pravděpodobně příliš pozdě zjistí, že nastávají změny, že ženy mívají děti, že některé rodiny pronásleduje nemoc, že dochází ke ztrátě zaměstnání, k přírodním katastrofám a k dalším situacím a že hypotéku vypočítanou pro příjem ze dvou platů již nelze splácet.
Je nezbytné, abychom žili v mezích svých prostředků.
Dále, pocítil jsem, že mám promluvit k matkám, otcům, synům a dcerám.
Každé matce a každému otci chci říci – buďte dobrými posluchači. Komunikace je v našem dnešním uspěchaném světě velmi důležitá. Věnujte čas naslouchání. A vy, děti, povídejte si s matkou a s otcem. Může být obtížné si to uvědomit, ale vaši rodiče prožili mnoho stejných výzev, před kterými vy stojíte dnes. Často vidí ten úplný obraz jasněji, než ho dokážete vidět vy. Každý den se za vás modlí a mají nárok na inspiraci od Nebeského Otce, aby vám poradili.
Matky, dělte se o své domácí povinnosti. Často je snazší udělat všechno sama, než přesvědčit děti, aby vám pomohly, ale pro ně je naprosto nezbytné, aby se naučily dělat svůj díl.
Otcové, chci vám poradit, abyste projevovali lásku a laskavost své manželce. Mějte trpělivost se svými dětmi. Příliš je nerozmazlujte, neboť se musejí naučit jít ve světě vlastní cestou.
Chtěl bych vás povzbudit, abyste trávili čas se svými dětmi. Říká se, že žádný muž, když se přiblíží smrt, nikdy neprohlásí „kéž bych byl trávil více času v kanceláři“.
Mám rád tento příklad vyňatý z článku nazvaného „Den na pláži“ od Arthura Gordona. Vypráví:
„Když mi bylo asi třináct a mému bratrovi deset, otec nám slíbil, že nás vezme do cirkusu. Během oběda však zazvonil telefon – otec měl kvůli nějaké naléhavé záležitosti odejet do centra. Připravovali jsme se na zklamání. Pak jsme ho slyšeli, jak říká: ,Ne, dnes tam nejedu. Bude to muset počkat.‘
Když se vrátil ke stolu, matka se usmála [a řekla]: ,Vždyť cirkus se zase vrátí.‘
,Já vím,‘ odvětil otec. ,Ale dětství ne.‘“5
Bratři a sestry, čas s našimi dětmi je tak prchavý! Neodkládejte to, buďte s nimi nyní. Kdosi to vyjádřil jinak: „Žijeme-li pouze pro zítřek, budeme mít dnes mnoho prázdných včerejšků.“6
Rodiče, pomozte svým dětem stanovit si cíle týkající se školy a kariéry. Pomozte svým synům naučit se způsobům a úctě k ženám a k dětem.
President Hinckley řekl: „To, jak vychováváme novou generaci, bude určovat, jaký bude svět za několik let. Obáváte-li se budoucnosti, podívejte se, jak vychováváte své děti.“7
Platí také prohlášení apoštola Pavla jeho milovanému Timoteovi: „Buď příkladem věrných v řeči, v obcování, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě.“8
Rodiče, žijte tak, aby ve vás vaše děti nacházely příklad hodný napodobování.
Všechny rodiny nabádám – vypátrejte své dědictví. Je důležité, abyste tak dalece, jak jen je to možné, poznali ty, z nichž pocházíte. Když poznáme své předky, objevíme něco o sobě samých.
Vzpomínám si, jak jsem jako chlapec slyšel o zážitcích svých předků z rodiny Millerových. Na jaře roku 1848 moji prapraprarodiče Charles Stewart Miller a Mary McGowan Millerová vstoupili do Církve v rodném Skotsku, opustili svůj domov v tamním Rutherglenu a přeplavili se přes Atlantský oceán. Dorazili do přístavu New Orleans a se skupinou Svatých cestovali po řece Mississippi vzhůru do St. Louis ve státě Missouri, kam dorazili v roce 1849. Jedno z jejich jedenácti dětí, Margaret, se stalo mou prababičkou.
Když rodina dorazila do St. Louis a plánovala, že vydělá dostatek peněz na cestu do údolí Solného jezera, zasáhla oblast epidemie cholery. Millerova rodina byla těžce zasažena – během dvou týdnů zemřela matka, otec a dva jejich synové. Mé prababičce Margaret Millerové bylo v té době třináct let.
Protože v oblasti zemřelo tolik lidí, nebyly k dostání žádné rakve – za žádnou cenu. Starší chlapci, kteří přežili, rozmontovali ohradu pro voly patřící rodině, aby zhotovili rakve pro zemřelé členy rodiny.
Zbylých devět osiřelých Millerových dětí a manžel jedné ze starších dcer opustili St. Louis na jaře roku 1850 se čtyřmi voly a jedním vozem, a nakonec dorazili téhož roku do údolí Solného jezera.
Jim a dalším ušlechtilým předkům, kteří milovali evangelium a Pána tak hluboce, že byli ochotni obětovat vše, co měli, včetně samotného života, za Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, dlužím velkou vděčnost. Jak jsem vděčný za chrámové obřady, které nás navzájem spojují jako rodinu na celou věčnost!
Zdůrazňuji, jak zásadní je dílo, které konáme v chrámech Páně za své zemřelé příbuzné.
Přesně před dvěma měsíci se členové mé rodiny shromáždili v chrámu Salt Lake, aby vykonali pečeticí obřady za některé z našich zemřelých předků. To byl jeden z nejduchovnějších zážitků, který kdy naše rodina společně měla, a obohatil naši vzájemnou lásku a náš závazek žít tak, abychom byli hodni svého dědictví.
Před léty, když náš nejmladší syn Clark navštěvoval třídu náboženství na Universitě Brighama Younga, se ho instruktor během přednášky zeptal: „Na jaký příklad ze života se svým otcem si nejvíce pamatuješ?“
Instruktor mi později napsal a sdělil mi, jak Clark před třídou odpověděl. Clark řekl: „Když jsem byl jáhnem v Aronově kněžství, šel jsem s otcem na bažanty nedaleko Malad v Idahu. Bylo pondělí – poslední den lovecké sezóny bažantů. Procházeli jsme se po mnoha polích ve snaze najít bažanty, ale viděli jsme jich jen málo, a navíc jsme je netrefili. Tehdy mi tatínek řekl: ,Clarku,‘ podíval se na hodinky, ,vybijeme pušky a odložíme je do tohoto příkopu. Potom poklekneme a pomodlíme se.‘ Myslel jsem, že se tatínek bude modlit o více bažantů, ale mýlil jsem se. Vysvětlil mi, že starší Richard L. Evans z Kvora Dvanácti je těžce nemocný a že členové Kvora Dvanácti ve 12.00 hodin onoho zvláštního pondělí – ať jsou v té době kdekoli – mají pokleknout a tímto způsobem se sjednotit ve vroucí modlitbě víry za staršího Evanse. Sundali jsme čepice, poklekli jsme a pomodlili jsme se.“
Dobře si na to pamatuji, ale nikdy by mě nenapadlo, že syn mě pozoroval, učil se a posiloval své svědectví.
Před několika lety roznášel u nás noviny mladý roznašeč, který je nedoručoval vždy určeným způsobem. Místo aby je pokládal na verandu, občas je nechtěně hodil do keře, nebo dokonce blízko k silnici. Někteří z předplatitelů se rozhodli, že napíší stížnost. Jednoho dne přišla do našeho domu delegace a požádala mou ženu Frances, aby stížnost podepsala. Odmítla se slovy: „Víte, je to jen malý chlapec, a noviny jsou pro něho těžké. Nebudu ho kritizovat, protože se snaží, jak nejlépe umí.“ Mnozí další předplatitelé však stížnost podepsali a zaslali chlapcovu vedoucímu.
Za několik dnů jsem přišel domů z práce a našel jsem Frances, jak pláče. Když konečně dokázala promluvit, řekla mi, že se právě dozvěděla, že tělo onoho malého roznašeče našli v garáži, kde si vzal život. Zřejmě nedokázal unést tolik kritiky, která se na něho snesla. Jak jsme byli vděčni, že jsme se k ní nepřipojili! Navždy je to pro nás mocnou připomínkou toho, jak je důležité nesoudit a jak je důležité jednat s každým laskavě.
Naším příkladem má být Spasitel. Je o něm zaznamenáno, že „prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí“.9 „Chodil, dobře čině… nebo Bůh s ním byl.“10
Mějme na paměti, že moudrost Boží se lidem často jeví jako pošetilost, avšak největší ponaučení, které ve smrtelnosti můžeme získat, je to, že když Bůh mluví, a my uposlechneme, uděláme vždy správně.
Kéž vždy následujeme Knížete pokoje, který nám doslova ukázal cestu, po které máme jít, neboť když to učiníme, přežijeme tyto bouřlivé časy. Jeho božský plán nás může spasit od nebezpečí, která nás na každé straně obklopují. Jeho příklad nám ukazuje cestu. Když se setkal s pokušením, vyhnul se mu. Když mu byl nabídnut svět, odmítl jej. Když byl požádán o svůj život, dal jej.
Nyní je čas. Toto je to místo. Kéž Ho následujeme, o to se modlím, ve jménu Ježíše Krista, amen.