Hlas tichý a jemný a srdce bušící
Ano, hlas tichý a jemný a srdce bušící svědčí o zázraku znovuzřízení.
V roce 1995 jsem byl pozván, abych v Salt Lake City na vědecké konferenci o výživě dětí přivítal její účastníky a pronesl několik slov úvodem. Bylo tam devadesát šest vědců z 24 zemí. Když jsem se během svého proslovu rozhlížel po sále, zapůsobilo na mne, jak mnoho národů zde bylo zastoupeno, o čemž svědčilo jejich oblečení, barva pleti, řeč a další charakteristické rysy.
O tři nebo čtyři měsíce později jsem navštívil konferenci kůlu na východním pobřeží Spojených států. Když jsem si před zasedáním pro vedoucí kněžství sedl na pódium, vstoupil do kaple muž afrického původu a sedl si na kraj řady. Měl jsem matný dojem, že jsme se již někde viděli, ale nemohl jsem si vzpomenout kde. Naklonil jsem se k presidentovi kůlu a zeptal jsem se ho, kdo to je. President kůlu odpověděl: „To není člen Církve. Je hostujícím profesorem z Afriky a učí na místní prestižní universitě. Před několika měsíci navštívil jakýsi vědecký seminář v Salt Lake City. Vzal si tam nějakou brožurku o Církvi a ta ho vedla k tomu, aby si o Církvi přečetl vše, co mohl sehnat. Nyní navštěvuje všechna možná shromáždění.“ Napůl žertem pak president kůlu dodal: „Překvapilo by mě, kdyby nenavštěvoval Pomocné sdružení.“
Když shromáždění pro vedoucí kněžství skončilo, znovu jsem se představil hostujícímu profesorovi. Potvrdil své nadšení z tohoto nově objeveného zdroje pravdy. Vysvětlil mi, že jeho rodina, která je ještě v Africe, studuje s misionáři, že asi za čtyři týdny přijede za ním do Ameriky a že budou pak všichni společně pokřtěni.
Když skončilo sobotní večerní zasedání pro dospělé, tento muž přiběhl k pódiu, bil se v prsa a nadšeně zvolal: „Zrovna tak mi buší srdce. Ztěží ho mohu udržet v těle. Nevím, zda dokážu čekat čtyři týdny, než přijede moje rodina, abychom byli pokřtěni.“ Poradil jsem mu, že by se měl pokusit snížit tepovou frekvenci a rozhodně počkat na svou ženu a děti, aby mohli být pokřtěni společně.
Když Eliáš prchal před zlovolnou fénickou princeznou Jezábel, aby si zachránil život, Pán ho nasměroval na vysokou horu, kde měl velmi neobvyklý zážitek. Když stál Eliáš na hoře před Pánem, pocítil „vítr veliký a silný…, ale nebyl v tom větru Hospodin. Za tím pak větrem země třesení, ale nebyl v tom třesení Hospodin. A za třesením oheň, ale nebyl v ohni Hospodin. A za ohněm hlas tichý a [jemný].“ (1. Královská 19:11–12.)
Občas se mě lidé jiného vyznání ptají, čím to je, že naše Církev roste tak rychle, jak co do počtu členů, tak i činností, zatímco jiné Církve údajně vykazují v obou těchto ukazatelích klesající tendenci. Odpovědí na onu otázku je jednoduše hlas tichý a jemný, a potom srdce bušící. V tomto uspěchaném, bouřlivém a hlučném světě to není vítr, to není oheň, to není zemětřesení, ale hlas tichý a jemný, a přesto velmi dobře postřehnutelný, a ten způsobuje srdce bušící. Je to hoření v nitru svědčící o tom, že toto je znovuzřízené evangelium Ježíše Krista, s veškerou jeho naukou, kněžstvím a smlouvami, které byly ztraceny v průběhu mnoha staletí temnoty a zmatku. Ano, hlas tichý a jemný a srdce bušící svědčí o zázraku znovuzřízení.
Hlas tichý a jemný a srdce bušící motivují miliony členů k tomu, aby napodobovali život Ježíše slovem, skutkem i službou. Hlas tichý a jemný a srdce bušící motivují tisíce manželských párů v důchodu, aby sloužily na misiích, obvykle 18 měsíců, nebo i déle. Dávají stranou pohodlný život, na své vlastní náklady jdou do světa sloužit druhým a často za značných obětí – jak to může některým lidem připadat – slouží v odlehlých částech světa, kde teplá sprcha a pohodlná postel je přepych, o němž si mohou nechat jen zdát.
Hlas tichý a jemný a srdce bušící způsobuje, že stovky tisíc mladých mužů a žen opouštějí slibné zaměstnání, odkládají své vzdělání (někdy opouštějí sportovní nebo jiné stipendium) nebo odsouvají milostný vztah, aby na své náklady sloužili Pánu a hlásali znovuzřízené evangelium. Hlas tichý a jemný a srdce bušící dává našim mladým lidem touhu a odvahu stát za čistotou, čestností a zásadami, dokonce i za cenu toho, že se jim někdy druzí vysmívají a že je vyřazují ze svého kruhu. Hlas tichý a jemný a srdce bušící motivuje člověka radostně dodržovat Boží přikázání a sdílet břímě s méně šťastnými. Ano, v hlasu tichém a jemném a v srdci bušícím je moc.
Alma měl svůj způsob, jímž se dotazoval na duchovní stav našeho srdce. Ptá se: „Jste duchovně zrozeni z Boha?“ A pak pokračuje: „Přijali jste obraz jeho do své tváře? Prožili jste tuto mocnou změnu v srdci svém?“ (Alma 5:14; zvýraznění přidáno.) Jinými slovy, buší vám srdce svědectvím o Ježíši Kristu?
Mohu vám říci o třech věcech, jen o třech, které způsobují, že mi srdce buší? Zaprvé mi srdce buší díky poznání, že Ježíš Kristus je můj osobní Spasitel a že Jeho láska ke mně postačovala na to, aby vytrpěl nepředstavitelnou bolest, a dokonce i smrt. Srdce mi buší, když si o samotě v hloubi mysli uvědomuji, že prostřednictvím krve Ježíše Krista mohu být očištěn, omyt a vykoupen. Srdce mi buší, když rozjímám o ceně, kterou zaplatil – o utrpení, jež podstoupil, aby mě ušetřil podobného osobního utrpení za mé hříchy a přestupky.
Zadruhé mi srdce buší díky poznání, že mladík, jemuž bylo teprve 14 let, šel do nedalekého háje a po prosté, pokorné modlitbě se nebesa otevřela, ukázal se Bůh a Kristus a sestupovali andělé. A tak byla znovuzřízena plnost evangelia Ježíše Krista s jeho kněžstvím, s veškerými jeho smlouvami a s čistotou nauky. Srdce mi buší, když uvažuji o tom, co tento chlapec – prorok – musel snášet, aby uvedl plnost znovuzřízeného evangelia. Zatímco sestupovali nebeští andělé, Satanovi andělé se také měli k dílu. Pronásledování započalo a Josephův život byl ukončen mučednickou smrtí, stejně jako životy dávných proroků. Mladý prorok zůstával během všech těchto zkoušek a pronásledování pevný a odhodlaný.
Díky proroku Josephu Smithovi plněji rozumím rozsahu Kristova usmíření. Díky proroku Josephovi lépe rozumím významu zahrady getsemanské – místu velikého utrpení, kde Kristus vzal na sebe naše osobní utrpení nejenom za naše hříchy, ale také za naše bolesti, slabosti, zkoušky a tragédie. Rozumím nekonečné a věčné podstatě Jeho veliké a poslední oběti. Lépe rozumím lásce našeho Spasitele, kterou projevil ve svém vrcholném činu vykoupení. Díky Josephu Smithovi je má láska ke Spasiteli a má vděčnost za Něj umocňována a mé uctívání má hlubší smysl. K mnoha náboženským písním v našem zpěvníku, které napsal W. W. Phelps, patří známá píseň se slovy „Chvalte teď muže, jenž hlasem byl Božím“. („Chvalte Proroka“, Zpěvník náboženských písní a písně pro děti 1, str. 84.) Když zpívám tuto píseň, buší mi srdce.
Ano, protože zpíváme s nadšením a s radostí „Chvalte teď muže, jenž hlasem byl Božím“, zpíváme o Spasiteli ještě s větší úctou, dojetím a vděčností se slovy: „Ó jest to nádherné, tak nádherné pro mne, / pro mne to vytrpěl, / život svůj dal za mne. Ó, nádhero!“ („Nesmírná jest láska“, Zpěvník náboženských písní a písně pro děti 1, str. 38.) Srdce mi buší díky osvícení, které mi prorok Joseph přinesl do života a které se týká vlivu Spasitelova usmíření na mne osobně.
Zatřetí mi srdce buší, když studuji posvátné verše v Knize Mormonově, jelikož doplňují Bibli a přinášejí další svědectví o božskosti Ježíše Krista jako Syna Božího, Vykupitele a Spasitele světa. Díky tomuto posvátnému protějšku Bible se prohlubuje mé chápání Kristovy nauky; tak jsou mi mnohé otázky, které Bible ponechává bez odpovědi, objasněny k plné spokojenosti. Kniha Mormonova je hmatatelným důkazem toho, že Joseph je prorok Boží, že se mu Kristus skutečně ukázal a že evangelium bylo znovuzřízeno ve své čistotě a plnosti.
Srdce mi buší, když rozjímám o zázraku existence Knihy Mormonovy – o tom pracném díle vyrytém na kovových deskách, o tom, jak ji po mnoho století pečlivě opatrovali Bohem vyvolení, a o zázračném přeložení. Vskutku odpovídá definici svatého písma. Díky tomu, že nás Bůh miluje velkolepou láskou, poskytl nám tento důkaz, který můžeme uchopit, důkladně zkoumat, studovat a který můžeme i prověřovat. Nejdůležitější je ale to, že Bůh mě miluje natolik, že dá mně i komukoli jinému, kdo upřímně hledá osobní zjevení o pravdivosti Knihy Mormonovy – hmatatelný důkaz o znovuzřízení a o tom, že Joseph Smith byl pravý prorok.
Když Alma, prorok Knihy Mormonovy, mluví o tomto posvátném poznání, svědčí:
„Nedomníváte se, že vím o těchto věcech sám od sebe? Vizte, svědčím vám, že vím, že tyto věci, o nichž jsem mluvil, jsou pravdivé. A jak myslíte, že vím o jistotě jejich?
Vizte, pravím vám, že mi byly oznámeny Svatým Duchem Božím. Vizte, po mnoho dnů jsem se postil a modlil, abych mohl poznati tyto věci sám za sebe. A nyní opravdu vím sám za sebe, že jsou pravdivé; neboť Pán Bůh mi je projevil svým Svatým Duchem; a toto je duch zjevení.“ (Alma 5:45–46.)
Každý z nás, členové i upřímní zájemci, mohou s jistotou vědět, že tyto věci jsou pravdivé, tak jako to věděl Alma za stara. Vědět – to je naše velká výsada. Je to více než výsada; vědět – to je naše zodpovědnost. Nevědět, když je tato výsada dána, by bylo naší obrovskou ztrátou. Pán řekl: „Tlucte, a bude vám otevříno.“ (Matouš 7:7.) Jákob, prorok Knihy Mormonovy, říká, „[přijďte] s celým úmyslem srdce“ (Jákob 6:5). Nemusíme se spoléhat na rozum nebo na své tělesné smysly. Studujeme, modlíme se a můžeme se, stejně jako Alma za stara, i postit, a pak přichází hlas tichý a jemný a srdce bušící. Představte si osobní zjevení od Boha, že tyto věci jsou pravdivé. Pouhé pomyšlení na to způsobuje, že mi buší srdce. Ve jménu Ježíše Krista, amen.