Obrácení k vůli Boží
K našemu osobnímu obrácení patří i zodpovědnost dělit se o evangelium Ježíše Krista se světem.
Jsem vděčný za mocnou prorockou výzvu presidenta Russella M. Nelsona k misionářské službě a za inspirativní misionářská poselství presidenta M. Russella Ballarda a staršího Marcose A. Aidukaitise, která dnes zazněla.
Díky misionářskému pověření, jež mě koncem minulého roku zavedlo do Velké Británie, jsem přemítal o drahocenných duchovních událostech, jež položily základ mému vlastnímu rozhodnutí sloužit na misii.1 Když mi bylo 15, mému drahému staršímu bratrovi, Joeovi, bylo 20, což byl tehdy nejnižší věk, kdy mohl člověk odejít na misii. Kvůli konfliktu v Koreji bylo ve Spojených státech dovoleno sloužit jen velmi málo lidem. Z každého sboru mohl být povolán pouze jeden člen za rok.2 A tak nás překvapilo, když náš biskup požádal Joea, aby tuto možnost probral s naším otcem. Joe si připravoval přihlášky na lékařskou fakultu. Náš otec, který nebyl v Církvi aktivní, zajistil pro Joea finanční podporu a nebyl nakloněn tomu, aby odjel na misii. Podle tatínkova názoru mohl Joe vykonat více dobra tím, že půjde studovat na lékařskou fakultu. Toto vyvolalo v naší rodině značný rozkol.
Během jednoho nezapomenutelného rozhovoru s mým moudrým a příkladným starším bratrem jsme došli k závěru, že rozhodnutí, zda bude sloužit na misii a odloží své vzdělání, závisí na třech otázkách: 1) Je Ježíš Kristus božská bytost? 2) Je Kniha Mormonova slovo Boží? a 3) Je Joseph Smith prorokem Znovuzřízení? Pokud odpověď na tyto otázky zní ano, je jasné, že Joe může vykonat více dobra tím, že bude přinášet světu evangelium Ježíše Krista, než tím, že se stane lékařem o něco dříve.3
Toho večera jsem se modlil usilovně a s opravdovým záměrem. Duch mi nepopiratelně mocným způsobem potvrdil, že odpověď na všechny tyto tři otázky zní ano. Byl to pro mě zlomový okamžik. Uvědomil jsem si, že všechna rozhodnutí, která kdy v životě učiním, budou ovlivněna těmito pravdami. Také jsem věděl, že sám budu sloužit na misii, pokud k tomu získám příležitost. V průběhu života naplněného službou a duchovními zážitky jsem došel k závěru, že opravdové obrácení je důsledkem vědomého přijetí Boží vůle a že v tom, co děláme, nás může vést Duch Svatý.
Svědectví o božskosti Ježíše Krista jakožto Spasitele světa jsem měl již předtím. Onoho večera jsem obdržel duchovní svědectví o Knize Mormonově4 a o Proroku Josephu Smithovi.
Joseph Smith byl nástrojem v Pánových rukou
Pokud díky modlitbám v srdci poznáte, že Prorok Joseph Smith byl nástrojem v Pánových rukou, vaše svědectví se posílí. V posledních osmi letech bylo jedním z mých pověření v Kvoru Dvanácti apoštolů kontrolovat a číst všechny úžasné písemnosti a dokumenty Josepha Smitha spolu s výzkumem, jenž vedl k vydání knih z cyklu Svatí.5 Moje svědectví o Proroku Josephu Smithovi a obdiv k němu se poté, co jsem se prostřednictvím této četby seznámil s inspirativními detaily z jeho života a s jeho předurčeným prorockým posláním, výrazně posílily a prohloubily.
Josephův překlad Knihy Mormonovy darem a mocí Boží byl zásadním krokem pro Znovuzřízení.6 Kniha Mormonova je vnitřně konzistentní, nádherně napsaná a obsahuje odpovědi na důležité životní otázky. Je to další svědectví o Ježíši Kristu. Svědčím o tom, že Joseph Smith byl spravedlivý a plný víry a že byl nástrojem v Pánových rukou ve vynesení Knihy Mormonovy na světlo světa.
Zjevení a události zaznamenané v Nauce a smlouvách poskytují klíče, obřady a smlouvy nezbytné pro spasení a oslavení. Nejenže předkládají základní zásady nezbytné pro založení Církve, ale také uvádějí hlubokou nauku, jež nám umožňuje porozumět účelu života a poskytuje nám pohled z perspektivy věčnosti.
Jeden z četných příkladů prorocké role Josepha Smitha se nachází v 76. oddíle Nauky a smluv. Jde o explicitní záznam vidění nebe, včetně království slávy, kterýmžto viděním byl požehnán Prorok Joseph Smith a Sidney Rigdon 16. února 1832. V té době učila velká většina církví tomu, že Spasitelovo Usmíření většině lidí spasení nezajistí. Panovalo přesvědčení, že spaseno bude jen několik málo lidí a velká část lidstva bude odsouzena do pekla a k zatracení, včetně nekonečných muk té nejhrozivější a nepopsatelné intenzity.7
Zjevení obsažené v 76. oddíle poskytuje nádherné vidění stupňů slávy, v nichž bude po posledním soudu nezměrně požehnána velká většina dětí Nebeského Otce, které byly ve svém předsmrtelném stavu udatné.8 Vidění tří stupňů slávy, z nichž ten nejnižší „přesahuje veškeré chápání“,9 jasně vyvrací tehdy rozšířenou, avšak chybnou nauku, že většina lidí bude odsouzena do pekla a k zatracení.
Když si uvědomíte, že Josephu Smithovi bylo teprve 26 let, měl jen omezené vzdělání a buď žádnou, nebo jen minimální znalost klasických jazyků, z nichž byla přeložena Bible, byl vskutku nástrojem v Pánových rukou. V 17. verši 76. oddílu byl inspirován použít slovo nespravedlných místo slova zatracení, které je uvedeno v Janově evangeliu.10
Je zajímavé, že o 45 let později prohlásil jeden z představitelů anglikánské církve a klasicky vzdělaný učenec11 Frederic W. Farrar, který získal uznání na akademické půdě a který napsal knihu The Life of Christ,12 že definice slova zatracení v Bibli krále Jakuba je důsledkem chyb v překladu z hebrejštiny a řečtiny do angličtiny.13
V dnešní době zastávají mnozí lidé přesvědčení, že hřích nemají provázet žádné důsledky. Podporují bezvýhradné schvalování hříchu bez pokání. Naše zjevená nauka nejenže vyvrací názor, že většina lidí bude na věky odsouzena do pekla a k zatracení, ale také stanovuje, že osobní pokání je přikázaný předpoklad k tomu, abychom mohli mít podíl na Spasitelově Usmíření a zdědit celestiální království.14 Svědčím o tom, že Joseph Smith byl skutečně nástrojem v Pánových rukou v zahájení Znovuzřízení Pánova evangelia.
Díky Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista chápeme, jak důležité je jak pokání, tak i „skutky spravedlivosti“.15 Rozumíme nesmírné důležitosti Spasitelova Usmíření a Spasitelových spásných obřadů a smluv, včetně těch, které se vykonávají v chrámu.
„Skutky spravedlivosti“ vyvěrají z obrácení a jsou jeho ovocem. K opravdovému obrácení dochází vědomým přijímáním Boží vůle a závazkem se podle ní řídit.16 Hostinou důsledků a požehnání, jež z obrácení pramení, je skutečný a trvalý pokoj a osobní ujištění o vrcholném štěstí17 – i navzdory bouřím tohoto života.
Obrácení ke Spasiteli proměňuje přirozeného člověka v člověka posvěceného, znovuzrozeného a očištěného – v nové stvoření v Kristu Ježíši.18
Mnozí jsou zadržováni před pravdou proto, že nevědí, kde ji nalézt
Jaké povinnosti z obrácení plynou? V žaláři v Liberty Prorok Joseph prohlásil, že mnozí „jsou zadržováni před pravdou pouze proto, že nevědí, kde ji nalézti“.19
V Pánově předmluvě k Nauce a smlouvám je uvedeno všezahrnující vyjádření záměru, který s námi Pán má. Pán prohlásil: „Pročež já, Pán, znaje pohromu, která má přijíti na obyvatele země, zavolal jsem na služebníka svého Josepha Smitha ml. a mluvil jsem k němu z nebe a dal jsem mu přikázání.“ A dále dodává: „Aby plnost evangelia mého mohla býti hlásána slabými a prostými do končin světa.“20 To se týká i misionářů na plný úvazek. A týká se to každého z nás. Na toto se mají s maximální přesností zaměřovat všichni, kdo jsou požehnáni obrácením k vůli Boží. Spasitel nás laskavě vyzývá, abychom byli Jeho hlasem a Jeho rukama.21 Světlem, jež nám bude ukazovat cestu, bude Spasitelova láska. Spasitel učil své učedníky: „Protož jdouce, učte všecky národy.“22 A Josephu Smithovi oznámil: „Kažte evangelium mé každému stvoření, které ho neobdrželo.“23
Týden po zasvěcení chrámu Kirtland 3. dubna 1836, což byla velikonoční neděle a rovněž svátek přesnic, se Pán zjevil v úžasném vidění Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu. Pán chrám přijal a prohlásil: „Toto je počátek požehnání, jež budou vylévána na hlavu lidu mého.“24
Po skončení tohoto vidění se zjevil Mojžíš „a předal… klíče shromažďování Izraele ze čtyř částí země a přivedení deseti kmenů ze země severní“.25
President Russell M. Nelson, náš milovaný prorok, který je v dnešní době držitelem týchž klíčů, dnes dopoledne učil: „Vy, mladí muži, jste byli uchováni pro tuto dobu, kdy probíhá slibované shromažďování Izraele. Zatímco budete sloužit na misii, budete hrát v této nevídané události stěžejní roli!“26
Aby se Spasitelovo zmocnění dělit se o evangelium s druhými stalo součástí nás samotných, musíme se stát obrácenými k vůli Boží; musíme milovat své bližní, dělit se o znovuzřízené evangelium Ježíše Krista a všechny zvát, aby přišli a viděli. Jako členové Církve si ceníme odpovědi, kterou v roce 1842 poskytl Prorok Joseph Johnu Wentworthovi, redaktorovi novin Chicago Democrat. Ten si vyžádal informace o Církvi. Joseph svou odpověď zakončil tím, že napsal „Korouhev pravdy“ jakožto předmluvu k třinácti Článkům víry. Ta ve stručnosti sděluje, čeho musí být dosaženo:
„Žádná bezbožná ruka nemůže zastavit pokrok tohoto díla; pronásledování může běsnit, nepřátelé se mohou spiknout, armády shromáždit, pomluvy mohou hanobit, ale Boží pravda půjde směle, vznešeně a nezávisle dál, dokud nepronikne na každý světadíl, nenavštíví každý kraj, nezaplaví každou zemi a dokud nezazní v každém uchu, dokud nebude dosaženo Božích záměrů a velký Jehova neřekne, že dílo je dokonáno.“27
Toto je již dlouho pronikavá výzva pro celé generace Svatých posledních dnů, obzvláště pro misionáře. V duchu „Korouhve pravdy“ jsme vděčni za to, že i uprostřed celosvětové pandemie se věrní misionáři dělili o evangelium. Misionáři, máme vás rádi! Pán žádá každého z nás, abychom se dělili o Jeho evangelium prostřednictvím slov i skutků. K našemu osobnímu obrácení patří i zodpovědnost dělit se o evangelium Ježíše Krista se světem.
K požehnáním pramenícím ze sdílení evangelia patří prohloubení našeho obrácení k vůli Boží a to, že umožníme Bohu, aby v našem životě převládl.28 Žehnáme druhým tak, aby zakusili „mocnou změnu v srdci“.29 Když pomáháme přivádět duše ke Kristu, zakoušíme vskutku věčnou radost.30 Pracovat na svém vlastním obrácení i na obrácení druhých je opravdu vznešeným úkolem.31 O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.