Generální konference
Mocná změna srdce: „Víc Ti dát nemohu“
Generální konference – duben 2022

Mocná změna srdce:

„Víc Ti dát nemohu“

Starší Eduardo Gavarret

sedmdesátník

Tato změna srdce není samostatnou událostí; vyžaduje víru, pokání a neustálé duchovní úsilí.

Úvod

V pátek 28. října 1588 narazila La Girona, loď patřící k velké španělské Armadě, na skaliska Lacada Point v severním Irsku poté, co přišla o kormidlo a posádka byla nucena řídit loď výhradně pomocí vesel.1

Loď se převrátila. Jeden z trosečníků bojujících o život měl na ruce zlatý prsten s nápisem „víc ti dát nemohu“, který mu několik měsíců předtím darovala jeho žena.2

Prsten s motivem dlaně svírající srdce a k tomu prostá slova „víc ti dát nemohu“ byly výrazem lásky, jež chovala manželka ke svému manželovi.

Souvislost s písmy

Když jsem tento příběh četl, hluboce na mě zapůsobil a já si vzpomněl na požadavek, který vznesl Spasitel: „A budete mi přinášeti jako oběť srdce zlomené a ducha zkroušeného.“3

Také jsem si vzpomněl na to, jak reagoval lid na slova krále Beniamina: „Ano, věříme všem slovům, jež jsi k nám promlouval…, [která] v nás neboli v srdci našem [způsobila] mocnou změnu, takže již nemáme sklonu činiti zlo, ale neustále činiti dobro.“4

Souvislost s vlastními zkušenostmi a zážitky

Rád bych vám vyprávěl o zážitku z doby, kdy mi bylo 12 let. Tento zážitek má na mě vliv dodnes.

Moje maminka řekla: „Pospěš si, Eduardo. Jdeme pozdě na shromáždění.“

„Mami, dnes zůstanu s tátou,“ odpověděl jsem.

„Jsi si jistý? Máš jít na shromáždění svého kněžského kvora,“ řekla.

Načež já jsem řekl: „Chudák táta! Bude tady sám. Dnes zůstanu s ním.“

Tatínek nebyl členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Maminka odešla s mými sestrami na nedělní shromáždění. A já jsem zašel za tatínkem do dílny, kde rád o nedělích pobýval, a jak jsem řekl mamince, strávil jsem s ním nějaký čas, přesněji několik minut, a pak jsem se zeptal: „Je všechno v pořádku, tati?“

Dál se věnoval svému koníčku – opravování rádií a hodin – a jen se na mě usmál.

Pak jsem mu řekl: „Půjdu si hrát s kamarády.“

Tatínek, aniž by se na mě podíval, řekl: „Dnes je neděle. Nemáš být na shromáždění?“

„Ano, ale dneska jsem řekl mamince, že tam nepůjdu,“ odpověděl jsem. Tatínek pokračoval ve své práci a to pro mě znamenalo, že mohu odejít.

Toho dopoledne se konalo důležité fotbalové utkání a kamarádi mi řekli, že nemohu nepřijít, protože ten zápas musíme vyhrát.

Byl tu však jeden problém – cesta na fotbalové hřiště vedla přímo kolem kaple.

S odhodláním jsem vyrazil směrem k fotbalovému hřišti a zastavil jsem se před onou velkou překážkou – kaplí. Přeběhl jsem na protější chodník, kde byly vzrostlé stromy, a protože v tu dobu přijížděli členové na shromáždění, rozhodl jsem se prokličkovat mezi stromy tak, aby mě nikdo neviděl.

Přiběhl jsem právě včas na začátek utkání. Zvládl jsem zápas odehrát a ještě se vrátit domů před tím, než se vrátila maminka.

Všechno klaplo; náš tým vyhrál a já jsem byl nadšený. Avšak můj dobře provedený útěk na fotbalové hřiště neušel pozornosti poradce kvora jáhnů.

Bratr Félix Espinoza si všiml, jak rychle přebíhám od stromu ke stromu a snažím se, aby mě nikdo neviděl.

Na začátku týdne přišel bratr Espinoza k nám domů a chtěl si se mnou promluvit. O tom, co viděl v neděli, neřekl ani slovo a ani se mě nezeptal, proč jsem nebyl na shromáždění.

Pouze mi ukázal příručku a řekl: „Chtěl bych, abys v neděli učil kněžské kvorum. Označil jsem ti lekci, kterou budeš učit. Není moc těžká. Chci, aby sis ji přečetl, a já se za dva dny stavím, abych ti pomohl s její přípravou.“ Potom mi příručku podal a odešel.

Nechtělo se mi učit, ale nedokázal jsem se přimět to odmítnout. Měl jsem v plánu zůstat v neděli opět doma s tatínkem – jinak řečeno, zúčastnit se dalšího důležitého fotbalového zápasu.

Bratr Espinoza byl člověk, kterého mladí lidé obdivovali.5 Když poznal znovuzřízené evangelium, změnil svůj život neboli, jinými slovy, své srdce.

Když nastala sobota odpoledne, pomyslel jsem si: „Třeba se zítra probudím nemocný a nebudu muset jít na shromáždění.“ Fotbalové utkání už mě netrápilo; dělal jsem si starosti ohledně kvora, které jsem měl učit, zvlášť když tématem lekce byl den sabatu.

V neděli jsem se probudil zdravý jako rybička. Neměl jsem žádnou výmluvu – žádnou únikovou cestu.

Bylo to vůbec poprvé, co jsem měl učit lekci, ale po boku jsem měl bratra Espinozu a tento den byl pro mě dnem mocné změny srdce.

Od toho okamžiku jsem začal světit den sabatu a časem, řečeno slovy presidenta Russella M. Nelsona, se pro mě sabat stal radostí.6

„Pane, dávám Ti vše; víc Ti dát nemohu.“

Dosažení

Jak dosáhneme oné mocné změny srdce? Budeme-li o ni usilovat, nakonec jí dosáhneme:

  1. když budeme studovat písma, abychom získali poznání, které posílí naši víru v Ježíše Krista, jež v nás probudí přání změnit se;7

  2. když budeme toto přání rozvíjet prostřednictvím modlitby a půstu;8

  3. když budeme jednat v souladu se slovy, která jsme studovali či obdrželi, a uzavřeme smlouvu, že Pánu odevzdáme své srdce, tak jak to učinil lid krále Beniamina.9

Rozpoznání a smlouva

Jak poznáme, že se naše srdce mění?10

  1. Když si přejeme těšit Boha ve všem, co děláme.11

  2. Když s druhými jednáme s láskou, úctou a porozuměním.12

  3. Když zaznamenáváme, že se Kristovy vlastnosti stávají součástí naší povahy.13

  4. Když pravidelněji pociťujeme vedení Ducha Svatého.14

  5. Když dodržíme nějaké přikázání, které pro nás bylo obtížné, a poté podle něj nadále žijeme.15

A nezakoušíme snad mocnou změnu srdce, když pozorně nasloucháme radám našich vedoucích a s radostí se rozhodujeme těmito radami řídit?

„Pane, dávám Ti vše; víc Ti dát nemohu.“

Udržení a přínosy

Jak si můžeme tuto mocnou změnu srdce udržet?

  1. Když budeme každý týden přijímat svátost a obnovovat smlouvu, že na sebe vezmeme Kristovo jméno, budeme na Něj vždy pamatovat a budeme dodržovat Jeho přikázání.16

  2. Když svůj život nasměrujeme k chrámu.17 Pravidelné navštěvování chrámu nám pomůže udržet si nové a obnovené srdce, zatímco se budeme účastnit obřadů.

  3. Když budeme mít rádi své bližní a budeme jim sloužit prostřednictvím skutků pastýřské služby a prostřednictvím misionářské práce.18

Poté, k naší veliké radosti, bude tato vnitřní změna posílena a bude stále mocnější, až se začne hojně projevovat v dobrých skutcích.19

Tato mocná změna srdce nám přináší pocit svobody, důvěry a pokoje.20

Tato změna srdce není samostatnou událostí; vyžaduje víru, pokání a neustálé duchovní úsilí. Začíná tím, že si přejeme svoji vůli podřídit vůli Pánově, a zhmotňuje se, když s Pánem uzavíráme smlouvy a dodržujeme je.

Takovéto osobní jednání má pozitivní vliv jak na nás samotné, tak na lidi kolem nás.

Slovy presidenta Russella M. Nelsona: „Představte si, jak rychle by se vyřešily ničivé konflikty po celém světě – i ty v našem osobním životě – kdybychom se všichni rozhodli následovat Ježíše Krista a dbát Jeho učení.“21 Toto rozhodnutí, že se budeme řídit Spasitelovým učením, vede k mocné změně srdce.

Drazí bratři a sestry, mladí lidé a děti, zatímco se o tomto víkendu účastníme konference, umožněme slovům našich proroků, která přijdou od Pána, vstoupit do našeho srdce, abychom mohli zakusit mocnou změnu.

Ty z vás, kteří jste ještě nevstoupili do Pánovy znovuzřízené Církve, vyzývám, abyste naslouchali misionářům s upřímnou touhou poznat, co od vás Bůh očekává, a abyste zakusili onu vnitřní proměnu.22

Nejvhodnějším dnem, kdy se máte rozhodnout, že budete následovat Pána Ježíše Krista, je dnešek. „Pane, dávám Ti své srdce; víc Ti dát nemohu.“

Tak jako byl z vraku lodi zachráněn prsten, budeme i my zachráněni před rozbouřenými vodami tohoto života, když odevzdáme své srdce Bohu; a během toho pak budeme tříbeni a očišťováni prostřednictvím Kristova Usmíření a staneme se „dětmi Kristovými“, duchovně z Něho zrozenými.23 O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.