Písma
3. Nefi 26


Kapitola 26

Ježíš vykládá všechny věci od počátku do konce – Nemluvňata a děti pronášejí podivuhodné věci, které nemohou býti napsány – Ti, kteří jsou v Církvi Kristově, mají všechny věci společné. Kolem roku 34 po Kr.

1 A nyní, stalo se, že když Ježíš pravil tyto věci, vyložil je zástupu; a vykládal jim všechny věci, jak veliké, tak malé.

2 A pravil: Otec přikázal, abych vám dal tato písma, která jste s sebou neměli; neboť to byla moudrost v něm, aby byla předána budoucím pokolením.

3 A vykládal všechny věci, dokonce od počátku až do doby, kdy přijde v slávě své – ano, dokonce všechny věci, jež přijdou na tvář země, dokonce až se prvky budou taviti žhoucím žárem a země se stočí jako svitek a nebesa i země pominou;

4 A až do onoho velikého a posledního dne, kdy všichni lidé a všechna pokolení a všechny národy a jazyky stanou před Bohem, aby byli souzeni za skutky své, ať byly dobré, nebo ať byly zlé –

5 Jestliže byly dobré, ke vzkříšení věčného života; a jestliže byly zlé, ke vzkříšení zatracení; což je protějškem, jedno na jedné straně a druhé na straně druhé, podle milosrdenství a spravedlnosti a svatosti, jež je v Kristu, který byl dříve, nežli počal svět.

6 A nyní, v této knize nemůže býti napsána ani stá část věcí, jimž Ježíš skutečně učil lid;

7 Ale vizte, desky Nefiovy obsahují většinu věcí, kterým učil lid.

8 A napsal jsem tyto věci, jež jsou menší částí věcí, kterým on učil lid; a napsal jsem je s tím záměrem, aby mohly býti opět přineseny tomuto lidu od pohanů podle slov, jež Ježíš promlouval.

9 A až toto obdrží, a je nezbytné, aby toto nejprve měli, aby byla vyzkoušena víra jejich, a pakliže uvěří těmto věcem, pak jim budou ukázány věci větší.

10 A pakliže těmto věcem neuvěří, pak před nimi budou větší věci zadrženy k odsouzení jejich.

11 Vizte, hodlal jsem je napsati, všechny, které byly vyryty na deskách Nefiových, ale Pán to zakázal řka: Budu zkoušeti víru lidu svého.

12 Tudíž já, Mormon, píši věci, jež mi byly Pánem přikázány. A nyní já, Mormon, končím svá slova a pokračuji, abych psal ony věci, jež mi byly přikázány.

13 Tudíž, chtěl bych, abyste viděli, že Pán skutečně učil lid po dobu tří dnů; a poté se jim často ukazoval a často lámal chléb a žehnal jej a dával jim ho.

14 A stalo se, že učil děti zástupu, o kterém bylo mluveno, a sloužil jim a uvolnil jejich jazyk, a ony promlouvaly k otcům svým veliké a podivuhodné věci, dokonce větší, nežli lidu zjevil on; a uvolnil jejich jazyk, aby mohly promluviti.

15 A stalo se, že poté, co vystoupil do nebe – co se jim podruhé ukázal a odešel k Otci, uzdraviv všechny jejich nemocné a jejich chromé a otevřev oči jejich slepých a uši hluchých, a když vpravdě mezi nimi vykonal všeliká uzdravení a vzkřísil jednoho muže z mrtvých a ukázal jim svou moc a vystoupil k Otci –

16 Vizte, stalo se, že nazítří se zástup shromáždil, a viděl i slyšel tyto děti; ano, dokonce i nemluvňata otevřela ústa svá a pronášela podivuhodné věci; a bylo zakázáno, aby věci, jež děti a nemluvňata pronesly, kdokoli napsal.

17 A stalo se, že oni učedníci, které Ježíš vyvolil, počali od oné doby nadále křtíti a učiti tolik, kolik jich k nim přicházelo; a tolik, kolik jich bylo pokřtěno ve jménu Ježíšově, bylo naplněno Duchem Svatým.

18 A mnozí z nich viděli a slyšeli nevyslovitelné věci, které není dovoleno napsati.

19 A vzájemně se učili a sloužili si; a měli všechny věci mezi sebou společné, přičemž každý člověk jednal s druhým spravedlivě.

20 A stalo se, že činili všechny věci tak, jak jim Ježíš přikázal.

21 A ti, kteří byli pokřtěni ve jménu Ježíšově, byli nazýváni církví Kristovou.