1 A stalo se, že ke konci osmnáctého roku byla ona vojska lupičů připravena na bitvu a počala scházeti a vyrážeti z vrchů a z hor a z pustiny a ze svých pevností a ze svých tajných míst a počala se zmocňovati zemí, jak těch, které byly v zemi jižní, tak těch, které byly v zemi severní, a počala se zmocňovati všech zemí, které Nefité ^aopustili, a měst, která byla ponechána pustá.

2 Ale vizte, v těch zemích, které Nefité opustili, nebylo žádné divé ani lovné zvěře a žádné lovné zvěře pro lupiče nebylo, leda v pustině.

3 A pro nedostatek potravy nemohli lupiči žíti jinde nežli v pustině; neboť Nefité zanechali své země pusté a shromáždili svá stáda a svůj dobytek a veškeré své jmění a byli v jednom společenství.

4 Tudíž lupiči neměli žádnou možnost pleniti a získati potravu, leda by vyšli do otevřené bitvy proti Nefitům; a Nefité, jsouce v jednom společenství a jsouce v tak velikém počtu a uschovavše si zásoby a koně a skot a stáda všeho druhu, aby mohli přežíti dobu sedmi let, doufali, že během této doby vyhladí lupiče s tváře země; a tak uplynul osmnáctý rok.

5 A stalo se, že v devatenáctém roce Giddiani shledal, že je nezbytné, aby vyšel bojovati proti Nefitům, neboť nemohli přežíti, ledaže plenili a loupili a vraždili.

6 A neodvažovali se rozšířiti se po tváři země natolik, aby mohli pěstovati obilí, aby na ně nepřišli Nefité a nepobili je; tudíž Giddiani dal příkaz svým vojskům, že v tomto roce půjdou bojovati proti Nefitům.

7 A stalo se, že přišli, aby bojovali; a bylo to v šestém měsíci; a vizte, byl to veliký a hrozný den, když přišli, aby bojovali; a byli opásáni po způsobu lupičů; a okolo beder měli jehněčí kůži a byli pomalováni krví a hlavy měli oholené a na nich měli přílbice; a veliký a hrozný byl zjev vojsk Giddianiových, pro jejich odění a pro to, že byli pomalováni krví.

8 A stalo se, že když vojska Nefitů uviděla zjev vojska Giddianiova, všichni padli k zemi a pozvedli volání své k Pánu, svému Bohu, aby je ušetřil a aby je vysvobodil z rukou nepřátel jejich.

9 A stalo se, že když to vojska Giddianiova uviděla, počala radostí křičeti silným hlasem, neboť se domnívala, že Nefité padli strachem pro hrůzostrašnost jejich vojsk.

10 Ale v této věci se zklamali, neboť Nefité se jich nebáli; ale ^abáli se svého Boha a prosili ho o ochranu; tudíž, když na ně vpadla vojska Giddianiova, byli připraveni na to, aby se s nimi střetli; ano, v síle Páně je přijali.

11 A bitva započala v tomto šestém měsíci; a veliká a děsivá byla jejich bitva, ano, veliké a děsivé bylo jejich krveprolití, natolik, že žádné tak veliké krveprolití mezi veškerým lidem Lehiovým nebylo známo od doby, kdy opustil Jeruzalém.

12 A i přes ^avýhrůžky a přísahy, které Giddiani učinil, vizte, Nefité je porazili natolik, že oni se před nimi stáhli.

13 A stalo se, že ^aGidgidoni přikázal svým vojskům, aby je pronásledovala až na hranice pustiny a aby nešetřila nikoho, kdo jim cestou padne do rukou; a tak je pronásledovali a pobíjeli až na hranice pustiny, tedy dokud nesplnili přikázání Gidgidoniovo.

14 A stalo se, že Giddiani, který směle stál a bojoval, byl pronásledován, když utíkal; a jsa znaven dlouhým bojováním svým, byl dostižen a zabit. A tak byl konec s Giddianim, lupičem.

15 A stalo se, že vojska Nefitů se opět vrátila do svého útočiště. A stalo se, že tento devatenáctý rok uplynul a lupiči již bojovati nepřišli; a nepřišli ani v roce dvacátém.

16 A ve dvacátém a prvním roce nepřišli bojovati, ale přišli ze všech stran, aby obléhali vůkol lid Nefiův; neboť se domnívali, že odříznou-li lid Nefiův od jeho zemí a obklíčí-li jej ze všech stran a odříznou-li jej od všech jeho vnějších výsad, že by jej mohli přiměti, aby se vzdal podle jejich přání.

17 Nyní, určili si jiného vůdce, který se jmenoval Zemnaria; tudíž byl to Zemnaria, kdo dal, aby došlo k tomuto obléhání.

18 Ale vizte, to byla výhoda pro Nefity; neboť nebylo možné, aby lupiči Nefity obléhali tak dlouho, aby to na ně mělo nějaký dopad, kvůli jejich velikým zásobám, které si uskladnili,

19 A kvůli skrovnosti zásob mezi lupiči; neboť vizte, neměli ke své obživě nic nežli maso, kteréžto maso získávali v pustině;

20 A stalo se, že ^adivoké lovné zvěře počalo v pustině býti poskrovnu, natolik, že lupiči téměř hynuli hladem.

21 A Nefité vycházeli neustále dnem i nocí ven a napadali jejich vojska a poráželi je po tisících a po desetitisících.

22 A tak počalo býti přáním lidu Zemnariova, aby upustili od svého plánu pro veliké zničení, které na ně přicházelo nocí i dnem.

23 A stalo se, že Zemnaria dal svým lidem příkaz, aby se stáhli z obléhání a odpochodovali do nejvzdálenějších částí země severní.

24 A nyní, Gidgidoni, jsa si vědom jejich plánu a věda o jejich slabosti pro nedostatek potravy a pro veliké krveprolévání, které mezi nimi bylo činěno, tudíž vyslal za noci svá vojska a odřízl jejich ústupovou cestu a postavil do jejich ústupové cesty svá vojska.

25 A to provedli za noci a svým pochodem se dostali za lupiče, takže druhého dne, když lupiči započali svůj pochod, střetli se s vojsky Nefitů jak v čele, tak v týlu.

26 A lupiči, kteří byli na jihu, byli také odříznuti ve svých útočištích. A všechny tyto věci byly učiněny na příkaz Gidgidoniův.

27 A bylo mnoho tisíc těch, kteří se Nefitům vzdali jako zajatci, a zbytek jich byl pobit.

28 A jejich vůdce Zemnaria byl zajat a oběšen na stromě, ano, vpravdě na jeho vršku, dokud nezemřel. A když ho oběsili, až zemřel, porazili strom k zemi a zvolali silným hlasem řkouce:

29 Kéž Pán zachovává svůj lid ve spravedlivosti a ve svatosti srdce, aby oni mohli způsobiti, že budou sraženi k zemi všichni, kteří budou usilovati o jejich zabití kvůli moci a tajným spolčením, stejně jako byl k zemi poražen tento muž.

30 A radovali se a zvolali opět jedním hlasem řkouce: Kéž ^aBůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův ochraňuje tento lid ve spravedlivosti tak dlouho, dokud bude ^bvzývati jméno svého Boha pro ochranu.

31 A stalo se, že všichni společně propukli ve zpěv a ^achválu svého Boha pro onu velikou věc, kterou pro ně učinil tím, že je zachoval od pádu do rukou jejich nepřátel.

32 Ano, oni volali: ^aHosana Bohu Nejvyššímu. A volali: Velebeno budiž jméno Pána Boha ^bVšemohoucího, Boha Nejvyššího.

33 A srdce se jim tak dmulo radostí, že prolili mnoho slz nad velikou dobrotivostí Boží v tom, že je vysvobodil z rukou jejich nepřátel; a věděli, že pro své pokání a svou pokoru byli vysvobozeni z věčné zkázy.