1 Neboť vizte, stalo se, že Pán promluvil k mému otci, ano, dokonce ve snu, a pravil mu: Požehnaný jsi ty, Lehi, pro věci, které jsi vykonal; a protože jsi byl věrný a hlásal tomuto lidu to, co jsem ti přikázal, viz, oni ti usilují o život.

2 A stalo se, že Pán přikázal mému otci, dokonce ve snu, aby vzal svou rodinu a odešel do pustiny.

3 A stalo se, že on byl poslušný slova Páně, pročež učinil, jak mu Pán přikázal.

4 A stalo se, že odešel do pustiny. A opustil svůj dům a zemi svého dědictví a své zlato a své stříbro a své drahocenné věci a nevzal s sebou nic kromě své rodiny a zásob a stanů a odešel do pustiny.

5 A sestupoval podél okraje poblíž břehu Rudého moře; a putoval v pustině po okraji, který je blíže Rudému moři; a putoval v pustině se svou rodinou, jež sestávala z mé matky Sarie a mých starších bratrů, a to Lamana, Lemuela a Sama.

6 A stalo se, že když putoval po tři dny pustinou, rozbil stan v údolí u břehu řeky s vodou.

7 A stalo se, že postavil oltář z kamenů a učinil oběť Pánu a vzdával díky Pánu, našemu Bohu.

8 A stalo se, že nazval tu řeku jménem Laman, a ta se vlévala do Rudého moře; a údolí bylo na okraji poblíž jejího ústí.

9 A když můj otec viděl, že vody řeky plynou do zdroje Rudého moře, promluvil k Lamanovi řka: Ó, kéž bys byl jako tato řeka, neustále plynoucí ke zdroji vší spravedlivosti!

10 A také promluvil k Lemuelovi: Ó, kéž bys byl jako toto údolí, pevný a stálý a neochvějný v zachovávání přikázání Páně!

11 Nyní, toto on promlouval pro tvrdošíjnost Lamanovu a Lemuelovu; neboť vizte, oni reptali v mnohých věcech proti otci, protože on byl vizionářským mužem a vyvedl je ze země Jeruzalém, aby opustili zemi svého dědictví a své zlato a své stříbro a své drahocenné věci, aby zahynuli v pustině. A toto, oni řekli, učinil pro pošetilé představy svého srdce.

12 A tak Laman a Lemuel, jsouce nejstarší, reptali proti otci. A reptali, protože neznali cesty Boha, který je stvořil.

13 Také nevěřili, že Jeruzalém, to veliké město, může býti zničen podle slov proroků. A byli jako Židé, kteří byli v Jeruzalémě a kteří usilovali mému otci o život.

14 A stalo se, že můj otec k nim promluvil v údolí Lemuel s mocí, jsa naplněn Duchem, až se před ním roztřásli po celém těle. A zahanbil je tak, že se neodvážili proti němu něco vyřknouti; pročež, učinili, jak jim přikázal.

15 A můj otec dlel ve stanu.

16 A stalo se, že já, Nefi, jsem byl velmi mlád, nicméně statné postavy, a také jsem velmi toužil znáti tajemství Boží, pročež, volal jsem k Pánu; a vizte, on mne navštívil a obměkčil mé srdce, takže jsem uvěřil všem slovům, která promlouval můj otec; pročež, nebouřil jsem se proti němu jako moji bratři.

17 A promluvil jsem k Samovi a obeznámil jsem ho s tím, co mi Pán projevil svým Svatým Duchem. A stalo se, že uvěřil mým slovům.

18 Ale vizte, Laman a Lemuel nechtěli slova moje poslouchati; a jsa zarmoucen pro tvrdost srdce jejich, volal jsem za ně k Pánu.

19 A stalo se, že Pán ke mně promluvil řka: Požehnaný jsi, Nefi, pro víru svoji, neboť jsi mne hledal pilně, s pokorou srdce.

20 A nakolik budete zachovávati má přikázání, bude se vám dařiti a budete vedeni do země zaslíbení; ano, dokonce do země, kterou jsem pro vás připravil; ano, do země, která je vyvolena nade všechny jiné země.

21 A nakolik se budou bratří tvoji proti tobě bouřiti, budou z přítomnosti Páně odříznuti.

22 A nakolik budeš zachovávati má přikázání, budeš učiněn vládcem a učitelem nad svými bratřími.

23 Neboť viz, onoho dne, kdy se budou proti mně bouřiti, prokleji je, a to těžkým prokletím, a oni nebudou míti žádné moci nad semenem tvým, ledaže se proti mně také vzbouří.

24 A pakliže se proti mně vzbouří, budou semeni tvému metlou, aby je podnítili k rozpomenutí se.