Jak jsem se učil Božímu zákonu
„Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém.“ (Malachiáš 3:10.)
Podle skutečného příběhu
Toto bude desátá fůra,“ zavolal na Davida jeho otec. „Přejeď na horní louku.“ Mladý David O. McKay se podíval přes pole na místo, kam ukazoval jeho otec. Prvních devět fůr, které shromáždili, bylo plných sena nižší kvality. David věděl, že jeho otec chce tuto desátou fůru nejlepšího sena poslat do biskupovy zásobárny jako jejich desátek. Nerozuměl ale tomu, proč by nemohli dát Pánovi stejné seno, které dosud sbírali.
David na otce zavolal: „Ne, sbírejme seno popořádku.“
Davidův otec neodpověděl. David se to chystal zopakovat, ale pak viděl, jak se otec otočil a vykročil přímo k němu. Najednou se vánek z pole vytratil a slunce začalo horečnatě žhnout. David si otřel pot z čela a ze zátylku. Věděl, že otec nejde přes celé pole jen proto, aby ho za jeho odmlouvání pochválil. Šel k němu proto, aby pomohl Davidovi něco pochopit.
„Ne, Davide.“ Jeho otec promluvil přísně, ale klid v jeho hlase přiměl Davida, aby dával obzvlášť dobrý pozor. „Toto je desátá fůra, a pro Boha je dobré jen to nejlepší.“ Davidův otec pohlédl synovi zblízka do tváře, aby se ujistil, že ho poslouchal. Potom se otočil a odešel.
David polkl, aby uvolnil sevřené hrdlo, a pak odvedl spřežení na horní louku. Když nakládal seno na vůz, začal přemýšlet o tom, co se ho otec snažil naučit. Přestože David věděl, že desátek je zákon Boží, stejně jako poslušnost a oběť, chtěl se nejprve postarat o vlastní potřeby. Ale Bůh řekl, abychom ze stád vzali prvorozené – ty nejlepší – a dali je Jemu (viz Deuteronomium 12:6).
„Tatínek dává to nejlepší Bohu, a my dostaneme to druhé nejlepší,“ pomyslel si David. „Možná, že právě díky tomu se můžeme soustředit na Pána ve svých myšlenkách a v životě.“
Při různých příležitostech David sledoval, jak jeho maminka platí desátky. Místo toho, aby koupila to, co potřebuje, a pak doufala, že jí na desátky něco zůstane, poslala desátek okamžitě biskupovi a pak si vystačila s tím, co jí zůstalo. To první a nejlepší dávali vždy Bohu.
David otočil vůz se senem po prašné cestě dolů, směrem k biskupově zásobárně. Zajel na dvůr a složil seno. Pro jeho otce to byla oběť– dát své nejlepší seno Pánu – ale David věděl, že jeho otec by to ani jinak nechtěl. Chtěl Pánu obětovat to nejlepší, tak jako Nebeský Otec obětoval pro celý svět svého dokonalého Syna.
Když David otočil své spřežení a vyrazil k domovu, zaplavil ho dobrý pocit. Byl rád, že ho otec naučil zákonu desátku. Byla to lekce, kterou si pamatoval po celý život.
Převzato z Teachings of Presidents of the Church: David O. McKay (2003), xv. President McKay (1873–1970) sloužil jako devátý president Církve v letech 1951 až 1970.
„Placení desátku je důkazem, že přijímáme zákon oběti. Připravuje nás také na zákon zasvěcení a na další vyšší zákony celestiálního království.“
Starší Dallin H. Oaks z Kvora dvanácti apoštolů, „Tithing“, Ensign, May 1994, 34.