Přítel příteli
Matčin vliv
„Neopouštěj naučení matky své.“ (Přísloví 1:8.)
Moje maminka je výjimečná žena. Jsem nejstarší z osmi synů a mám také sedm sester. S tak velkou rodinou měla moje matka velké zodpovědnosti. To nejlepší, co pro nás udělala, bylo to, že se dala pokřtít do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Dala nám příležitost dozvědět se o evangeliu. A to nám změnilo život.
Pamatuji si na ten den, kdy nás navštívili misionáři. Tehdy mi bylo 10 nebo 11 let. Misionáři se podělili o poselství o prvním vidění. Moje matka byla obrácena hned, jak poselství uslyšela. Věřila, že Joseph Smith viděl Otce a Syna.
Začali jsme chodit na shromáždění. Já jsem zpočátku nechtěl evangelium přijmout, ale misionáři mě přesvědčili, abych se snažil zjistit, o čem evangelium je. Když jsem to udělal, zalíbilo se mi. Jsem moc vděčný za svou matku. Během oné první návštěvy misionářů získala svědectví. Od té doby, co byla pokřtěna, až dodnes nevynechala jediné církevní shromáždění.
Matka byla nám všem nesmírnou oporou. Každou sobotu nám vyprala bílé košile, abychom je měli nachystané na neděli. Vyleštili jsme si boty, a také boty svých mladších bratrů a sester. Žili jsme v chudé oblasti v Guatemale a naši sousedé se nám v neděli smáli, když jsme šli na shromáždění v bílé košili a s kravatou.
Matka nám vždy dodávala odvahu dělat to, co je správné. Díky jejímu vlivu jsme byli v Církvi velmi aktivní. Pamatuji si, že jeden čas otec sloužil jako president Nedělní školy, má starší sestra sloužila jako presidentka Primárek, matka sloužila jako presidentka Pomocného sdružení a čtyři moji bratři roznášeli, připravovali a žehnali svátost.
Vzhledem k naší finanční situaci ode mě otec očekával, že budu pomáhat vydělávat peníze pro rodinu. Chtěl jsem sloužit na misii, ale když jsem oslavil devatenáctiny, požádal mě, abych misii o rok odložil a dál pomáhal vydělávat pro rodinu. Když mně bylo 20 let, požádal mě, abych počkal ještě rok.
Těsně před dvacátými prvními narozeninami mě chtěl znovu požádat, abych ještě rok počkal. Ale maminka mu řekla: „Dovol mu, aby šel sloužit, a budeme požehnáni.“ A to se skutečně stalo. Před misií jsem pracoval jen já a jeden mladší bratr, abychom pomohli postarat se o rodinu. Jakmile jsem odešel na misii, další dva bratři a dvě nejstarší sestry začali pracovat, a tak se naší rodině dařilo po finanční stránce lépe.
Každé požehnání a povolání, které jsem v Církvi obdržel, mne vedly k ještě většímu obdivu vůči matce. V každé situaci mého života vzpomínám na její výjimečný vliv a příklad. Maminka měla jen základní vzdělání, ale její znalost pravd evangelia a její praktická znalost a porozumění životu byly mimořádné.
Měl jsem šťastné dětství, protože maminka byla vždy doma a starala se o nás. Měla báječný smysl pro humor a vždy si našla způsob, jak si užít legrace. Celé hodiny nám vyprávěla příběhy z dětství, o babičce, tetách a strýcích a o jejím vztahu k nim.
Věřím v přikázání, že máme ctít své rodiče. Vše, co dělám, a to i dnes, dělám díky vlivu své maminky.