Generální konference
Budete svobodní
Generální konference – duben 2021


Budete svobodní

Ježíš Kristus je světlem, které máme vyzdvihovat i v temných obdobích svého smrtelného života.

Milovaní bratři a sestry, jsem velmi vděčný za výsadu hovořit k vám z Afriky. Je požehnáním mít dnes tyto technické možnosti a použít je co nejefektivněji k tomu, abych vás oslovil, ať už jste kdekoli.

V září 2019 jsme se sestrou Mutombovou měli výsadu navštívit několik míst významných pro historii Církve v Palmyře ve státě New York, zatímco jsme sloužili jako vedoucí Marylandské misie Baltimore a účastnili se semináře pro vedoucí misií. Svoji návštěvu jsme zakončili v Posvátném háji. Záměrem naší návštěvy Posvátného háje nebylo zažít nějaký zvláštní projev nebo vidění, ale i tak jsme na tomto posvátném místě pociťovali Boží přítomnost. Srdce se nám naplnilo vděčností za Proroka Josepha Smitha.

Na cestě zpátky si sestra Mutombová všimla, že se při řízení usmívám, a tak se mě zeptala: „Z čeho máš takovou radost?“

Odpověděl jsem: „Drahá Nathalie, pravda vždy zvítězí nad omylem a díky znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista už na zemi nebude temnota.“

Bůh Otec a Ježíš Kristus navštívili mladého Josepha Smitha, aby vynesl na světlo to, co bylo skryto, a abychom my tak mohli obdržet „poznání věcí, jak jsou[,] jak byly a jak [budou]“ (Nauka a smlouvy 93:24).

Po téměř dvou stech letech mnozí stále hledají pravdy potřebné k tomu, aby se osvobodili od některých tradic a lží, které po celém světě šíří protivník. Mnozí jsou „zaslepeni lstivou vychytralostí lidí“ (Nauka a smlouvy 123:12). Pavel v epištole Efezským učil: „Probuď se ty, kdož spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus.“ (Efezským 5:14.) Spasitel slíbil, že bude světlem všem těm, kteří slyší slova Jeho (viz 2. Nefi 10:14).

Moji rodiče byli před třiceti pěti lety také zaslepeni a intenzivně usilovali o poznání pravdy a dělali si starosti ohledně toho, kam se obrátit, aby ji našli. Oba se narodili ve vesnici, kde v životech jednotlivců a rodin byly zakořeněny tradice. Oba svoji vesnici v mládí opustili a odešli do města ve snaze najít lepší život.

Vzali se a ve velmi skromných poměrech založili rodinu. V domku nás žilo až osm: rodiče, dvě sestry a já a také náš bratranec, který s námi bydlel. V duchu jsem se ptal, zda jsme doopravdy rodina, protože jsme neměli dovoleno večeřet s rodiči u jednoho stolu. Jakmile se tatínek vrátil z práce a vešel do domu, bylo od nás vyžadováno, abychom odešli ven. Naše noci byly krátké, protože jsme nemohli spát kvůli nedostatku souladu a opravdové lásky v manželství našich rodičů. Náš domov byl nejen rozměrově malý, ale byl také potemnělý. Předtím, než jsme potkali misionáře, jsme každou neděli navštěvovali různé církve. Bylo zřejmé, že rodiče hledali něco, co jim svět nedokázal poskytnout.

A tak to šlo, dokud jsme nepoznali staršího a sestru Hutchingsovy, první starší misionářský manželský pár povolaný sloužit v Zairu (známém dnes jako Konžská demokratická republika či Kongo-Kinshasa). Když jsme se s těmito úžasnými misionáři, kteří byli jako andělé seslaní Bohem, začali setkávat, všiml jsem si, že se v naší rodině začalo něco měnit. Po našem křtu jsme si díky znovuzřízenému evangeliu začali postupně osvojovat nový životní styl. Slova Kristova začala rozšiřovat naši duši. Začala osvěcovat naše porozumění a stala se pro nás lahodnými, zatímco jsme rozpoznávali pravdy, které jsme obdrželi, a my jsme viděli světlo a toto světlo bylo jasnější a jasnější.

Porozumění účelu evangelia nám pomáhalo stát se více takovými, jako je Spasitel. Velikost našeho domova se nezměnila a nezměnila se ani naše sociální situace. Ale s tím, jak jsme se denně modlili, ráno i večer, jsem si u rodičů všiml změny srdce. Studovali jsme Knihu Mormonovu, pořádali rodinné domácí večery a stala se z nás opravdová rodina. Každou neděli jsme vstávali v 6 hodin ráno, abychom se připravili na shromáždění, a každý týden jsme kvůli návštěvě církevního shromáždění cestovali několik hodin, aniž bychom si stěžovali. Bylo úžasné zažívat něco takového. My, kteří jsme předtím kráčeli v temnotě, jsme zahnali temnotu ze svého středu (viz Nauka a smlouvy 50:25) a viděli jsme „světlo veliké“ (2. Nefi 19:2).

Vzpomínám si, jak jsem jednou nebyl ochoten vstát brzo ráno k rodinné modlitbě a stěžoval jsem si sestrám: „Vážně u nás doma nemůžeme dělat nic jiného než se jen modlit, modlit, modlit.“ Tatínek mou poznámku zaslechl. Pamatuji si jeho reakci, jak mě láskyplně, ale přísně poučil: „Dokud budeš v tomto domě, budeš se modlit, modlit, modlit.“

Otcova slova mi zněla v uších každý den. Co si myslíte, že se sestrou Mutombovou děláme dnes se svými dětmi? Modlíme se, modlíme se, modlíme se. To je náš odkaz.

Muž, který se narodil slepý a byl uzdraven Ježíšem Kristem, na nátlak sousedů a farizeů řekl:

„Člověk ten, kterýž slove Ježíš, bláto učinil, a pomazal očí mých, a řekl mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem. …

Vím, že byv slepý, nyní vidím.“ (Jan 9:11, 25.)

Také jsme byli slepí, a nyní vidíme. Od té doby naši rodinu ovlivňuje znovuzřízené evangelium. Porozumění účelu evangelia požehnalo v mé rodině již třem generacím a požehná mnohým dalším, které přijdou.

Kristus je světlo, které svítí v temnotě. Ten, kdo Ho následuje, „nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života“ (Jan 8:12).

Mezi lety 2016 a 2017 po dobu téměř jednoho roku čelili lidé v regionu Kasai nanejvýš tragickým událostem. Kvůli konfliktům mezi vládními silami a tradiční skupinou válečníků bylo toto období pro lidi velmi temné. Násilí se z měst v provincii Kasai-střed rozšířilo do vzdálenějších oblastí v regionu Kasai. Mnoho lidí uteklo kvůli bezpečí ze svého domova a schovávalo se v buši. Neměli vodu ani jídlo, vlastně nic, a byli mezi nimi i členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů z oblasti Kananga. Milice několik členů Církve zabila.

Bratr Honoré Mulumba ze sboru Nganza ve městě Kananga a jeho rodina byli jedni z mála, kteří zůstali schovaní ve svém domě, protože z ulic se stala střelnice a oni nevěděli, kam jít. Když se bratr Mulumba s rodinou snažil jednoho dne najít na zahradě nějakou zeleninu k jídlu, všimlo si jich několik mužů z místní milice. Muži z milice přišli do jejich domu, vyvedli je ven a řekli jim, aby si vybrali: buď se přidají k milici, nebo budou zabiti.

Bratr Mulumba odvážně odpověděl: „Jsem členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. S rodinou jsme přijali Ježíše Krista a věříme v Něj. Zůstaneme věrní svým smlouvám a přijmeme to, že zemřeme.“

„Zvolili jste si Ježíše Krista, a proto budou vaše těla snědena psy,“ odpověděli jim členové milice s tím, že se vrátí. Ale nevrátili se, rodina tam zůstala další dva měsíce a nikdy je už neviděla. Bratr Mulumba a jeho rodina udrželi pochodeň své víry zapálenou. Pamatovali na svoje smlouvy a byli ochráněni.

Ježíš Kristus je světlem, které máme vyzdvihovat i v temných obdobích svého smrtelného života (viz 3. Nefi 18:24). Když se rozhodujeme následovat Krista, rozhodujeme se tím, že se změníme. Člověk, který se pro Krista změní, bude Kristem veden, a my se stejně jako Pavel budeme ptát: „Pane, co chceš, abych činil?“ (Skutkové 9:6.) A budeme „následovat šlepějí jeho“ (1. Petrova 2:21). A budeme „jakž on chodil, tak choditi“ (1. Janova 2:6). (Viz Ezra Taft Benson, „Born of God“, Tambuli, Oct. 1989, 2, 6.)

Svědčím o Tom, který zemřel, byl pohřben a opět vstal třetího dne a vystoupil na nebesa, abychom vy i já mohli obdržet požehnání nesmrtelnosti a oslavení. On je „světlo[,] život a pravda“ (Eter 4:12). Je protijedem a lékem na zmatky světa. Je měřítkem dokonalosti nutné pro oslavení, samotný Ježíš Kristus. Ve jménu Ježíše Krista, amen.