Generální konference
Světlo se přimyká ke světlu
Generální konference – duben 2021


Světlo se přimyká ke světlu

Když posílíme svou víru v Krista, obdržíme světlo ve větší míře, dokud nerozptýlí veškerou temnotu.

Drazí bratři a sestry, o této požehnané velikonoční neděli se s vámi s radostí zamýšlím nad úžasným světlem, jež přišlo na zemi se Vzkříšením našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Ježíš během svého působení ve smrtelnosti řekl: „Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.“1 Duch Kristův „je ve všech věcech [a] dává život všem věcem“.2 Přemáhá temnotu, která by nás jinak pohltila.

Když jsme s našimi dvěma syny před lety toužili po dobrodružství, šli jsme se skupinou Mladých mužů do jeskyně Moaning Cavern [Sténající jeskyně], nazvané podle zvuků, jež se z ní kdysi ozývaly. Je to cylindrová jeskyně, která se otevírá do 55 metrů hluboké vertikální síně, největší samostatné jeskynní síně v Kalifornii.

Obrázek
Moaning Cavern

Dolů vedou jen dvě cesty – po bezpečném točitém schodišti nebo slaněním na dno jeskyně; s mými syny jsme si zvolili slanění. Můj starší syn šel jako první a já jsem šel s mladším synem úmyslně nakonec, abychom se mohli spustit spolu.

Když nám průvodci dali pokyny a připevnili nás postrojem a jisticím zařízením k silnému lanu, pomalu jsme se pozpátku přesunuli na malou římsu, kde jsme sbírali odvahu, protože to bylo poslední místo, odkud jsme se ještě mohli vrátit a vidět svit slunce z ústí jeskyně.

Další krok vzad nás uvrhl do jeskyně tak vysoké a široké, že se podobala katedrále a dokázala by pojmout sochu Svobody. Zatímco si naše oči zvykaly na relativní tmu, viseli jsme tam a pomalu se otáčeli. Při dalším sjezdu dolů osvětlovala záře elektrických svítilen nádhernou stěnu plnou třpytících se stalagmitů a stalaktitů.

Náhle bez varování všechna světla zhasla. Viseli jsme nad propastí a byli jsme obklopeni tak hlubokou tmou, že jsme neviděli ani své ruce na laně přímo před námi. Okamžitě se ozval hlas, který zvolal: „Tati, tati, jsi tady?“

„Jsem tady, synku; jsem tady,“ odpověděl jsem.

Nečekaná ztráta světla nám měla ukázat, že bez elektřiny je v jeskyni neproniknutelná tma. A to se podařilo; tmu jsme doslova „cítili“. Když se světla rozsvítila, tma se okamžitě rozplynula, tak jako se tma vždy musí rozplynout i před tím nejslabším světlem. Synům i mně zůstala vzpomínka na tmu, jakou jsme doposud nepoznali; hlubší vděčnost za světlo, na které nikdy nezapomeneme; a ujištění o tom, že ve tmě nejsme nikdy sami.

Náš sestup do oné jeskyně je do jisté míry paralelou naší cesty smrtelností. Odešli jsme z úžasného světla nebes a sestoupili jsme skrze závoj zapomnění do potemnělého světa. Nebeský Otec nás nepřenechal temnotě, ale skrze svého Milovaného Syna Ježíše Krista nám na cestu přislíbil světlo.

Víme, že pro veškerý život na zemi je nezbytný sluneční svit. Pro náš duchovní život je pak stejně nezbytné světlo, jež vyzařuje Spasitel. Bůh ve své dokonalé lásce udílí Světlo Kristovo každému člověku, „jenž přichází do světa“,3 aby mohl „rozeznávati dobro od zla“4 a být nabádán „činiti dobro neustále“.5 Toto světlo, které se projevuje prostřednictvím toho, co často nazýváme svědomím, nás vždy pobízí, abychom jednali lépe a byli lepší – a to nejlepší, jací můžeme být.

Když posílíme svou víru v Krista, obdržíme světlo ve větší míře, dokud nerozptýlí veškerou temnotu, která nás může obklopovat. „To, co je od Boha, je světlo; a ten, kdo přijímá světlo a zůstává v Bohu, přijímá více světla; a to světlo je jasnější a jasnější, až přijde dokonalý den.“6

Světlo Kristovo nás připravuje na přijetí pomocného vlivu Ducha Svatého, který je „přesvědčující mocí Boží … o pravdivosti evangelia“.7 Třetí člen Božstva, Duch Svatý, „je bytostí Ducha“.8 Největší zdroj světla, který vám Nebeský Otec ve smrtelnosti poskytuje, přichází skrze Ducha Svatého, jehož vliv „osvítí mysl [vaši a] naplní duši [vaši] radostí“.9

V Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů jste skrze znovuzřízenou kněžskou pravomoc křtěni ponořením na odpuštění hříchů. Poté jsou vám na hlavu vloženy ruce a je vám udělen tento úžasný, nevyslovitelný dar10 Ducha Svatého.

Když poté svá přání a skutky zaměříte na cestu smlouvy, Duch Svatý, jakožto vaše vnitřní světlo, vám zjeví pravdu a bude o ní svědčit,11 bude vás varovat před nebezpečím, utěší vás,12 očistí vás13 a poskytne vaší duši pokoj.14

Jelikož „světlo se přimyká ke světlu“,15 stálé společenství Ducha Svatého vás povede k rozhodnutím, která budou mít tendenci vás uchovávat ve světle; a naopak, rozhodnutí učiněná bez vlivu Ducha Svatého vás spíše povedou do stínů a temnoty. Starší Robert D. Hales učil: „Když je přítomno světlo, temnota je přemožena a musí odstoupit. … Když je přítomno duchovní světlo Ducha Svatého, Satanova temnota odstupuje.“16

Dovolil bych si navrhnout, že nyní je možná čas na položení si této otázky: Mám toto světlo ve svém životě? Pokud ne, kdy jsem ho naposledy měl?

Tak jako sluneční svit každý den zaplavuje zemi, aby obnovil a zachoval život, vy můžete každý den rozzářit své vnitřní světlo, když se Ho – Ježíše Krista – rozhodnete následovat.

Kapku slunečního svitu přidáváte pokaždé, když se k Bohu obracíte v modlitbě; studujete písma, abyste Ho slyšeli;17 jednáte podle rad a zjevení našich žijících proroků; a jste poslušni přikázání „kráčeti ve všech nařízeních Páně“ a dodržujete ho.18

Pokaždé když učiníte pokání, přizvete do své duše duchovní světlo a do svého života pokoj. Když každý týden přijmete svátost, abyste na sebe vzali Spasitelovo jméno, vždy na Něj pamatovali a dodržovali Jeho přikázání, Jeho světlo se ve vás rozzáří.

Sluneční svit je ve vaší duši vždy, když se dělíte o evangelium a vydáváte svědectví. Vždy, když si navzájem sloužíte tak, jako to dělal Spasitel, pocítíte v srdci Jeho lásku. Světlo Nebeského Otce vždy spočívá v Jeho svatém chrámu a na všech, kteří do domu Páně přicházejí. Jeho světlo je ve vás posilováno skutky, jimiž prokazujete laskavost, trpělivost, odpuštění a pravou lásku, a projevuje se veselou tváří. V přítmí naopak kráčíme, když se příliš rychle rozzlobíme nebo příliš pomalu odpouštíme. „Když budete svou tvář vždy obracet ke slunci, stíny budou moci padat jen za vás.“19

Budete-li žít tak, abyste si zasloužili společenství Ducha Svatého, pak vskutku rozšíříte „svou duchovní schopnost získávat zjevení“.20

Život nám předkládá těžkosti a nezdary a všichni musíme čelit nějakým temným dnům a bouřím. Pokud během toho všeho „dovolíme Bohu, aby v našem životě převládl“,21 světlo Ducha Svatého nám zjeví, že naše zkoušky mají určitý účel a smysl a že nás nakonec promění v lepšího, celistvějšího člověka s pevnější vírou a jasnější nadějí v Kristu a s poznáním, že Bůh byl po všechny temné dny s námi. President Russell M. Nelson nám udělil tuto radu: „Kvůli čím dál větší temnotě, která doprovází strasti a soužení, září světlo Ježíše Krista ještě jasněji.“22

Různá období v našem životě nás mohou zavést na nečekaná a nevítaná místa. Pokud vás tam zavedl hřích, odhrňte závoj temnoty a začněte se nyní pokorně obracet k Nebeskému Otci se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem a čiňte pokání. On vaše upřímné modlitby vyslyší. S odvahou se Mu dnes přibližte, a On se přiblíží vám.23 Nikdy nejste mimo dosah uzdravující moci Usmíření Ježíše Krista.

Pocházím z dobrých rodičů a věrných předků, kteří zareagovali na světlo Ježíše Krista a Jeho evangelium, což jim i následným generacím požehnalo v životě duchovní odolností. Můj tatínek často mluvil o svém otci Milu T. Dychesovi a vyprávěl, jak pro něj víra v Boha byla světlem dnem i nocí. Dědeček byl lesník, často sám jezdil po horách a svůj život svěřoval Božímu vedení a péči bez jakýchkoli pochyb.

Jednou koncem podzimu byl dědeček sám ve vysokých horách. Už nastupovala zima, když osedlal jednoho ze svých oblíbených koní, starého Prince, a odjel na pilu, aby provedl odhad klád a změřil je, než mohly být rozřezány na řezivo.

Za soumraku svou práci dokončil a vyhoupl se zpět do sedla. To už prudce poklesla teplota a horu zachvátila prudká sněhová bouře. Když se nemohl orientovat pomocí světla ani cesty, otočil Prince směrem, o kterém si myslel, že je zavede zpět k hájence.

Obrázek
Milo Dyches jede v<nb/>bouři

Když Princ ve tmě ujel mnoho kilometrů, zpomalil a poté se zastavil. Dědeček opakovaně pobízel Prince vpřed, ale kůň se ani nehnul. Dědeček si ve vířícím, oslepujícím sněhu uvědomil, že potřebuje Boží pomoc. Tak jako to ve svém životě učinil už mnohokrát, pokorně žádal s vírou, „nic nepochybuje“.24 Tichý a jemný hlas odpověděl: „Milo, povol Princi otěže.“ Dědeček poslechl, a když otěže povolil, Princ se otočil a vydal se jiným směrem. O několik hodin později se Princ opět zastavil a sklonil hlavu. Dědeček skrze sněhovou vánici uviděl, že bezpečně dorazili k brance hájenky.

Za ranního slunce se dědeček vrátil po sotva patrných stopách Prince ve sněhu zpět. Když zjistil, kde Princi povolil otěže, zalapal po dechu – bylo to na okraji vysokého skalního srázu, kde by jediný krok vpřed znamenal smrtelný pád koně i jezdce na rozeklané skály pod nimi.

Na základě této a mnoha dalších zkušeností dědeček radil: „Nejlepší a nejdůležitější partner, jakého kdy budeš mít, je tvůj Otec v nebi.“ Pamatuji si, že když mi tatínek dědečkův příběh vyprávěl, citoval z písem:

„Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.

Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.“25

Obrázek
Spasitel drží lampu

Vydávám svědectví, že Ježíš Kristus je věčným světlem, které „v temnostech svítí“.26 Neexistuje temnota, která by kdy toto světlo mohla potlačit, uhasit, přemoci či porazit. Náš Nebeský Otec vám toto světlo nabízí bez omezení. Nikdy nejste sami. On slyší každou modlitbu a odpovídá na ni. „Povolal [vás] ze tmy v předivné světlo své.“27 Když se zeptáte: „Otče, Otče, jsi tady?“ Vždy vám odpoví: „Jsem tady, mé dítě; jsem tady.“

Vydávám svědectví, že Ježíš Kristus jako náš Spasitel a Vykupitel28 naplnil plán Nebeského Otce; On je naše světlo, život a cesta. Jeho světlo nikdy nezeslábne;29 Jeho sláva nikdy nepomine; láska, kterou k vám chová, je věčná – včera, dnes i na věky. Ve jménu Ježíše Krista, amen.