1 A stalo se, že přikázal zástupu, aby se ustal modliti, a také svým učedníkům. A přikázal jim, aby se neustávali modliti v srdci svém.

2 A přikázal jim, aby povstali a stanuli na nohou svých. I povstali a stanuli na nohou svých.

3 A stalo se, že opět nalámal chléb a požehnal ho a dal učedníkům jísti.

4 A když pojedli, přikázal jim, aby nalámali chléb a dali zástupu.

5 A když dali zástupu, dal jim také píti vína a přikázal jim, aby dali zástupu.

6 Nyní, učedníci ani zástup chléb ani víno nepřinesli;

7 Ale on jim vpravdě dal jísti chléb, a také píti víno.

8 A pravil jim: Ten, kdo jí tento chléb, jí z těla mého pro duši svou; a ten, kdo pije z tohoto vína, pije z krve mé pro duši svou; a duše jeho nebude nikdy hladověti ani žízniti, ale bude naplněna.

9 Nyní, když zástup pojedl a napil se, vizte, byli naplněni Duchem; a zvolali jedním hlasem a vzdávali slávu Ježíšovi, kterého viděli i slyšeli.

10 A stalo se, že když všichni vzdali Ježíšovi slávu, on jim pravil: Vizte, nyní dokončím přikázání, jež mi Otec přikázal ohledně tohoto lidu, který je zbytkem domu Izraele.

11 Pamatujete, že jsem k vám promlouval a řekl jsem, že až slova Izaiášova budou naplněna – vizte, jsou napsána, máte je před sebou, tudíž zkoumejte je –

12 A vpravdě, vpravdě pravím vám, že až budou naplněna, pak bude naplněna smlouva, kterou Otec učinil s lidem svým, ó dome Izraele.

13 A pak budou zbytky, které budou rozptýleny do široka po tváři země, shromážděny z východu a ze západu a z jihu a ze severu; a budou přivedeny k poznání Pána, svého Boha, který je vykoupil.

14 A Otec mi přikázal, abych vám dal tuto zemi jako dědictví vaše.

15 A pravím vám, nebudou-li pohané činiti pokání po požehnání, které obdrží poté, co rozptýlí lid můj –

16 Pak vy, kteří jste zbytkem domu Jákobova, vyjdete mezi ně; a budete uprostřed těch, kterých bude mnoho; a budete mezi nimi jako lev mezi lesní zvěří, a jako mladý lev mezi stády ovcí, který, když jde, pošlapává i trhá na kusy, a nikdo je nemůže vysvoboditi.

17 Ruka tvá se pozdvihne nad protivníky tvé a všichni nepřátelé tvoji budou odříznuti.

18 A já shromáždím lid svůj, jako člověk shromažďuje snopy své na humno.

19 Neboť učiním lid svůj, s nímž Otec učinil smlouvu, ano, učiním roh tvůj železný a kopyta tvá učiním mosazná. A pobiješ mnoho lidí na kusy; a já zasvětím zisk jejich Pánu, a jmění jejich Pánu celé země. A vizte, já jsem ten, kdo to činí.

20 A stane se, praví Otec, že meč spravedlnosti mé bude viseti nad nimi onoho dne; a pokud nebudou činiti pokání, padne na ně, praví Otec, ano, dokonce na všechny národy pohanů.

21 A stane se, že založím lid svůj, ó dome Izraele.

22 A vizte, tento lid založím v této zemi k naplnění smlouvy, kterou jsem učinil s otcem vaším Jákobem; a ta bude Novým Jeruzalémem. A moci nebeské budou uprostřed tohoto lidu; ano, dokonce já budu ve středu vašem.

23 Vizte, já jsem ten, o kterém promlouval Mojžíš řka: Proroka vám vzbudí Pán, váš Bůh, z bratří vašich, stejně jako mne; toho budete poslouchati ve všech věcech, jež vám bude říkati. A stane se, že každá duše, která onoho proroka poslouchati nebude, bude z prostředku lidu odříznuta.

24 Vpravdě pravím vám, ano, a všichni proroci od Samuela a všichni ti, kteří následovali, všichni, kteříž promlouvali, svědčili o mně.

25 A vizte, vy jste děti proroků; a jste z domu Izraele; a jste ze smlouvy, kterou Otec učinil s otci vašimi, řka Abrahamovi: A v semeni tvém budou všechna pokolení země požehnána.

26 Otec pozdvihnuv mne ponejprve vám a poslav mne, abych vám požehnal v tom, že každého z vás odvrátím od nepravostí jeho; a to proto, že jste dětmi smlouvy –

27 A poté, co jste byli požehnáni, naplní Otec smlouvu, kterou učinil s Abrahamem řka: V semeni tvém budou všechna pokolení země požehnána – vylitím Ducha Svatého skrze mne na pohany, kteréžto požehnání učiní pohany nade všechny mocnými, až k rozptýlení lidu mého, ó dome Izraele.

28 A budou metlou lidu této země. Nicméně, až obdrží plnost evangelia mého, budou-li pak zatvrzovati srdce své proti mně, vrátím nepravosti jejich na jejich vlastní hlavu, praví Otec.

29 A rozpomenu se na smlouvu, kterou jsem učinil s lidem svým; a učinil jsem s nimi smlouvu, že je shromáždím ve svém vlastním příhodném čase, že jim dám opět zemi otců jejich jako dědictví jejich, což je země Jeruzalém, která je jim zaslíbenou zemí na věky, praví Otec.

30 A stane se, že přijde čas, kdy jim bude kázána plnost evangelia mého;

31 A oni uvěří ve mne, že jsem Ježíš Kristus, Syn Boží, a budou se modliti k Otci ve jménu mém.

32 Pak strážní jejich pozdvihnou hlas a společným hlasem zpívati budou; neboť okem v oko uzří.

33 Pak je Otec opět shromáždí a dá jim Jeruzalém jako zemi dědictví jejich.

34 Pak propuknou v radost – Zpívejte spolu, vy pustá místa jeruzalémská; neboť Otec utěšil lid svůj, vykoupil Jeruzalém.

35 Otec obnažil svaté rámě své před očima všech národů; a všechny končiny země uvidí spasení Otcovo; a Otec a já jedno jsme.

36 A pak se stane to, co je psáno: Probuď se, probuď se opět a oblec se v sílu svou, ó Sione; oblec se v krásný šat svůj, ó Jeruzaléme, město svaté, neboť od nynějška již nikdy do tebe nevejde neobřezaný a nečistý.

37 Otřes se z prachu; povstaň, posaď se, ó Jeruzaléme; uvolni se z okovů hrdla svého, ó zajatá dcero Sionská.

38 Neboť tak praví Pán: Zadarmo jste sebe prodali a bez peněz budete vykoupeni.

39 Vpravdě, vpravdě pravím vám, že lid můj pozná jméno mé; ano, pozná v onen den, že já jsem ten, kdo mluví.

40 A pak řeknou: Jak krásné na horách jsou nohy toho, jenž jim přináší dobré zvěsti, jenž zvěstuje pokoj; jenž jim přináší dobré zvěsti o dobru, jenž zvěstuje spasení; jenž praví Sionu: Kraluje Bůh tvůj!

41 A pak se roznese volání: Odejděte, odejděte, vyjděte odtamtud, nedotýkejte se toho, co je nečisté; vyjděte ze středu jeho; buďte čistí, vy, kteří nosíte nádoby Páně.

42 Neboť nevyjdete ve spěchu, ani nepůjdete s útěkem; neboť Pán půjde před vámi, a Bůh Izraelský bude zadní voj váš.

43 Vizte, služebník můj si povede rozvážně; bude oslavován a veleben a velice vyvýšen.

44 Jak mnozí nad tebou užasli – tvář jeho byla tak zohavena, více nežli kteréhokoli člověka, a tělo jeho více nežli synů lidských –

45 Tak pokropí národy mnohé; králové před ním zavřou ústa svá, neboť to, co jim nebylo řečeno, uvidí; a o tom, co neslyšeli, budou uvažovati.

46 Vpravdě, vpravdě pravím vám, všechny tyto věci zajisté přijdou, tak jak mi přikázal Otec. Pak se tato smlouva, kterou učinil Otec s lidem svým, naplní; a pak bude Jeruzalém opět obydlen lidem mým a bude zemí dědictví jeho.