„Bezpečně vedeni tam, kde máme být“, Liahona, březen 2024.
Pojď, následuj mne
Bezpečně vedeni tam, kde máme být
Spasitel nám bude neustále pozoruhodnými způsoby pomáhat na naší cestě.
Když mi bylo 12 let, moje rodina se přestěhovala ze subtropického Hongkongu na místo, kde byly studené zimy, s nimiž jsem neměl zkušenost. Brzy jsem byl pozván na svůj první zimní výlet s mladými muži z mého sboru.
V den výletu jsem se oblékl tak teple, jak jen jsem dokázal. Když jsme stoupali po klikaté horské stezce, byl jsem nadšený, že vidím, jak padající sníh pokrývá zemi. Moje oblečení ale nebylo do tohoto počasí a terénu vhodné, a tak bylo pro mě obtížné držet tempo s mojí skupinou. Řekl jsem jim, ať jdou napřed, že se připojím ke skupině, o které jsem si myslel, že jde za námi.
Když jsem pokračoval svým tempem, moje boty a oblečení nasákly vodou a ztratil jsem cit v rukou, nohou a obličeji. Poté začalo sněžit tak silně, že už jsem stezku ani neviděl. Po chvíli bloudění jsem si uvědomil, že jsem se ztratil, že jsem sám a ani si nejsem jistý, jestli mě někdo bude postrádat.
Během své cesty životem si budeme občas připadat nepřipravení, ztracení nebo opuštění. Možná ztratíme směr a neuvidíme cestu před sebou. Může se zdát, že čím více se snažíme kráčet kupředu, tím více se vzdalujeme od svého cíle. Může nás přepadnout zklamání a můžeme být v pokušení to vzdát.
Spasitel Ježíš Kristus má naštěstí moc řídit naše kroky, zvednout nás, když klopýtneme (viz Žalm 37:23–24) a přinášet nám odpočinutí (viz Matouš 11:28), uzdravení (viz Izaiáš 53:5; Alma 15:8; Nauka a smlouvy 42:48), sebevědomí (viz Nauka a smlouvy 121:45) a pokoj (viz Mosiáš 4:3; Alma 38:8; Nauka a smlouvy 19:23). „Přibližte se mi,“ řekl, „a já se přiblížím vám; hledejte mne pilně, a naleznete mne.“ (Nauka a smlouvy 88:63.) Možná není vždy jasně vidět úsek cesty, který máme bezprostředně před sebou, ale můžeme následovat Spasitele s vírou, že naše cesta skončí nádherně a vítězně, protože On nás bezpečně zavede tam, kde máme být.
Vždy můžeme hledět k Ježíši Kristu, protože Ježíš Kristus je „ta cesta, i pravda i život“ (Jan 14:6).
Správný směr cesty
Při studiu Knihy Mormonovy v tomto roce jsme následovali Lehiho a jeho rodinu na cestě do zaslíbené země. Přemýšlejte nad tím, co Lehiova rodina během cesty vytrpěla:
-
zesměšňování za to, že věřili v proroky a následovali je;
-
výměnu známého pohodlí za neznámou pustinu;
-
cestování bez jakékoli znalosti vzdálenosti, cíle nebo trvání cesty;
-
hlad, utrpení, nemoc a smrt;
-
těžké úkoly, někdy bez porozumění jejich důvodu nebo tomu, jak je splnit;
-
nezdary, zpoždění, odštěpení a zklamání;
-
obtížné podmínky k výchově mladých rodin.
Po cestě jsme také pozorovali, jak Pán členům této rodiny neustále pomáhal. Poskytoval jim
-
prorocké vedení a osobní zjevení;
-
písma, která obsahovala zaslíbená požehnání a smlouvy;
-
genealogické záznamy a rodinnou historii;
-
nové nástroje a metody, jak zaopatřit jejich potřeby;
-
větší schopnosti snášet těžkosti;
-
moudrost a pokyny, jak splnit úkoly, s nimiž neměli žádné zkušenosti;
-
liahonu (nástroj, který jim pomáhal orientovat se na cestě);
-
a bezpečí a ochranu pro jejich rodiny.
Ani naše cesta, stejně jako cesta Lehiovy rodiny, se neobejde bez těžkostí a obětí. I nám však bude Spasitel pozoruhodnými způsoby pomáhat. Nefi učil: „Správná cesta je věřiti v Krista… celou svou mocí, myslí a silou, a celou duší svou.“ (2. Nefi 25:29.) Pokud si zvolíme víru v Ježíše Krista a budeme pokorně přijímat Jeho slovo a mít odvahu jednat, budeme uprostřed těžkostí, které budeme prožívat, nacházet radost. Po cestě můžeme mít jistotu, že dokážeme splnit to, co si Ježíš přeje, abychom udělali (viz 1. Nefi 3:7).
Zde je několik z mnoha způsobů, jak nám Spasitel neustále pomáhá.
The Dawning of a Brighter Day [Paprsek jitřní zvěstuje nový den], Simon Dewey
Dává nám svou nauku
Ježíš Kristus zná „konec od počátku“ (Abraham 2:8). Také „tou cestou… první šel a všem ukázal směr“.1 Jeho nauka, známá v písmech jako nauka Kristova, je cesta, kterou musíme všichni následovat, abychom byli vysvobozeni a spaseni.
Musíme neustále uplatňovat víru v Ježíše Krista, pravidelně činit pokání, dát se pokřtít, obdržet dar Ducha Svatého, uzavřít smlouvy a ze všech sil se snažit vytrvat. Na oplátku je nám slíbeno odpuštění, naděje a věčný život. (Viz 2. Nefi 31:2–20.)
Ve světě rozličných cest a protichůdných názorů poskytuje nauka Kristova jasné pokyny, podle kterých můžeme jednat a jimiž se můžeme řídit, abychom kráčeli správným směrem (viz 2. Nefi 31:21).
Přináší nám útěchu
Spasitel díky své smírné oběti ví, jaké to je, být skutečně osamělý a opuštěný. Také dokonale ví, jak nám poskytnout útěchu. Řekl: „Nermutiž se srdce vaše“ (Jan 14:1) a „Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám“ (Jan 14:18).
Spasitel těm, kteří v Něj věří, slíbil dar Utěšitele, což je Duch Svatý. Řekl, že tento Utěšitel „vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko“ (Jan 14:26).
Poskytuje nám slovo Boží
Pán nám díky Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista v dnešní době dává dávná písma a písma posledních dnů, která obsahují slovo Boží. Nefi učil, že „ti, již budou slovo Boží poslouchati a budou se ho pevně držeti, nikdy nezahynou“ (1. Nefi 15:24).
Každodenní hodování na slově Božím nám přináší ochranu a vede nás k tomu, abychom hojněji zakoušeli lásku, kterou k nám Bůh chová. Jeho slovo nám svítí na cestu (viz Žalm 119:105) a řekne nám „vše, co [máme] činiti“ (2. Nefi 32:3).
Vede nás prostřednictvím svých služebníků – proroků a apoštolů
Ježíš Kristus povolal proroky a apoštoly, aby nám pomáhali. Jejich rady a učení jsou určeny pro nás a pro dnešní dobu. Pokud zjistíte, že jste se na své cestě ztratili nebo že nemůžete najít správný směr, mohlo by vám pomoci zamyslet se nad těmito třemi otázkami:
-
Jak mě Pán připravuje prostřednictvím slov proroků a apoštolů na zkoušky, které prožívám?
-
Co máme dnes v souladu s výzvami proroků a apoštolů udělat pro to, abychom se připravili na výzvy, které jsou před námi?
-
Co dělám teď pro to, abych jednal(a) podle prorockých výzev?
Když se zamyslíme nad těmito otázkami, dokážeme rozpoznat důležitost vedení, které nám poskytují proroci a apoštolové. Dokážeme lépe slyšet Pánův hlas a všímat si, jak nám Pán neustále pomáhá. Pokud se tak rozhodneme, budeme moci naslouchat prorokům a apoštolům a nacházet vedení, prosperitu a ochranu na cestě, která vede zpět k Nebeskému Otci a Jeho Synu Ježíši Kristu.
Starší Tai v pohoří Sierra Nevada v Kalifornii okolo roku 1988. Příběh, který vypráví, se odehrál na hoře Mount Baden Powell v pohoří San Gabriel v Kalifornii v roce 1984.
Fotografii laskavě poskytl autor
Víra nutná k tomu, abychom kráčeli kupředu
Když jsem se před těmi mnoha lety ztratil a zůstal jsem na oné zasněžené hoře prochladlý a sám, začal jsem být zoufalý. Jelikož jsem nevěděl, co jiného dělat, poklekl jsem do čerstvě napadaného sněhu a v modlitbě prosil svého Nebeského Otce o pomoc. Řekl jsem Mu o svých nesnázích a strachu a prosil jsem Ho, abych byl nalezen a zachráněn.
Když jsem se po modlitbě postavil, všude kolem mě padal sníh a mezi stromy se rozhostilo nádherné, klidné ticho. Najednou klid narušilo nějaké šustění, které jsem uslyšel z blízkého křoví. Objevili se dva starší chlapci. Došli až na vrchol a namísto sestupu po stezce se rozhodli z hory sjet. A kupodivu sjeli rovnou tam, kde jsem stál já!
Když se mě zeptali, co tam dělám, řekl jsem jim, že jsem se ztratil. Pozvali mě, ať se k nim přidám, a společně jsme sjeli až na začátek stezky na úpatí hory. Nakonec jsme se připojili ke zbytku skupiny.
Kéž rozpoznáváme, zatímco budeme kráčet kupředu po své osobní cestě s vírou, oddaností a vytrvalostí, jak Spasitel kráčí s námi a aktivně nám pomáhá. Ježíš Kristus je ta cesta, pravda i život. Kéž nám víra v Něj vnáší do mysli pokoj a kéž díky ní zažíváme na své cestě radost.