„Byla jsem obklopena lidmi, ale přesto jsem se cítila osaměle“, Liahona, březen 2024
Mladí dospělí
Byla jsem obklopena lidmi, ale přesto jsem se cítila osaměle
Když jsem se odstěhovala daleko od domova, mé spojení s nebem mi pomohlo překonat osamělost.
Znáte ten pocit, kdy jste obklopeni lidmi, ale i přesto se cítíte úplně sami?
Od té doby, co jsem opustila svou rodnou Ugandu a přestěhovala se za prací do Dubaje, se cítím osaměle téměř neustále. Doma v mé rodné čtvrti se lidé zdravili na ulici. Navzájem jsme se znali. Navzájem jsme si pomáhali. Moji přátelé, kterých jsem měla hodně, a rodina byli členy mé církve.
Ale tady je to jiné. Žiji ve velmi odlišné kultuře, ve velikém městě a obklopují mě lidé, kteří mají náročná zaměstnání. A přestože navštěvuji svůj sbor a snažím se poznávat další mladé dospělé a členy sboru, kvůli našemu nabitému pracovnímu rozvrhu je téměř nemožné se vídat déle než jen pár hodin týdně na shromáždění.
Dubaj je veliké a nádherné město a já jsem vděčná za to, že zde mohu být. Ale stejně tak může být i vysilující, obzvlášť když se cítíte osamělí. Lidé tu toho mají tolik a zdá se, že vědí, jak naložit se životem. Zatímco ale žiji mezi tím vším přepychem a nádhernými budovami, někdy si říkám:
Jak jsem naložila se svým životem? Je tohle pro mě vůbec to správné místo?
Opětovné nalezení sounáležitosti
Starší D. Todd Christofferson z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil, že „pocit sounáležitosti je důležitý pro naše fyzické, duševní i duchovní blaho.“1 Neuvědomila jsem si, jak zásadní pocit sounáležitosti je, dokud jsem ho nepřestala pociťovat - na shromáždění a vlastně ani nikde jinde.
Jak jsem ho měla znovu najít, když jsem byla daleko od všech, které jsem milovala?
Po čase jsem si začala uvědomovat jak „ústřední“ roli má „v sounáležitosti“ Ježíš Kristus.2
Přestože mi moji přátelé a rodina nadále chyběli, začala jsem si uvědomovat, že mě mé odstěhování neodloučilo od všech, kteří byli součástí mého života – stále jsem měla Spasitele a milujícího Nebeského Otce, kteří si vždy přáli být mi neustále nablízku.
Tak jsem začala dělat vše, co bylo v mých silách, abych s Nimi byla každý den v užším kontaktu. Při běhání jsem začala poslouchat studijní podcast Pojď, následuj mne. Když jsem plnila úkoly v práci, nasadila jsem si sluchátka a poslouchala jsem přitom audionahrávky písem.
Ale především jsem porozuměla tomu, jak úžasným darem je to, že se můžeme modlit přímo k Nebeskému Otci. Mé rozhovory s Ním jsou častější a delší než kdykoli předtím. Když se cítím sama, modlím se a pociťuji Jeho útěchu. Když píšu e-mail a snažím se přitom být trpělivá se svými kolegy v práci, modlím se a žádám Ho o pomoc.
Moc se mi líbí, co o modlitbě řekl president Thomas S. Monson (1927–2018): Těm… kteří se potýkají s problémy a těžkostmi, velkými i malými, pravím, že modlitba je zdrojem duchovní síly; je to cesta k dosažení pokoje. Modlitba je prostředkem, kterým přistupujeme k našemu Otci v nebi, který nás miluje. Promlouvejte k Němu v modlitbě a pak naslouchejte odpovědi. Skrze modlitbu se dějí zázraky.“3
Díky tomu, že jsem si na Ně udělala ve svém životě čas, zejména prostřednictvím upřímné modlitby, začala jsem vidět, že i když nejsem obklopena svými blízkými a svou kulturou, stále mohu být obklopena Duchem a pociťovat Boží lásku.
Vždy můžeme být ve spojení
Můj život je stále těžký, ale mám naději do budoucna. A uvěřila jsem tomu, čemu učil bratr Milton Camargo, první rádce v Generálním předsednictvu Nedělní školy: „Pán Ježíš Kristus žije i dnes. Může být aktivní a každodenní součástí našeho života. Je řešením našich problémů; musíme však pozvednout zrak a zaměřit pozornost, abychom Ho viděli.“4
Stále si čas od času připadám osamělá, ale vím, že se vždy, opravdu vždy mohu pomodlit k Nebeskému Otci a mohu čerpat sílu z Usmíření Ježíše Krista.
Ať stojím nebo klečím, ať jsem sama nebo s ostatními, mohu se pomodlit.
Mohu k Nebeskému Otci volat o pomoc.
Mohu Mu vzdávat díky.
Mohu Ho požádat o vedení a ochranu.
A díky tomu, že jsem s Ním spojena smlouvou, vím, že jako dcera milujícího Nebeského Otce budu vždy náležet k Němu. Díky Jeho vedení mohu pociťovat jistotu, že jsem na správném místě a že dělám to, co si On přeje, abych dělala.