„Zasaďte znovu seménko víry“, Liahona, březen 2024.
Zasaďte znovu seménko víry
Ponaučení od těch, kteří se vrátili k víře
Ve světě, který často zveličuje příběhy o ztrátě víry, zůstávají někdy méně nápadné cesty těch, kteří se k víře vrátili, bez povšimnutí. Nicméně příběhy o opětovném obrácení ukazují, jak bratři a sestry v evangeliu překonávají své pochyby i po tom, co odešli z Církve. Jejich příběhy dokládají to, co Alma učil o zasazení seménka. Alma popisuje proces víry, který nejenom pomáhá posilovat ty, kteří se snaží rozvíjet svou víru, ale pomáhá také těm, kteří se potýkají s pochybnostmi a obavami.
-
Zaprvé musíme porozumět, že „víra neznamená míti dokonalou znalost“ (Alma 32:21).
-
Poté uplatňujeme trochu víry nebo jen přání věřiti (viz verš 27).
-
Zasadíme seménko – slovo Boží – do svého srdce (viz verš 28).
-
Na této cestě s trpělivostí vyživujeme duchovní kořeny a přijímáme pomoc od přátel v evangeliu, abychom vypěstovali strom zasazený v Kristu, který bude „[vyrůstati] k životu věčnému“ (verš 41).
„Víra neznamená míti dokonalou znalost věcí; tudíž máte-li víru, doufáte ve věci, které nejsou viděti, které jsou však pravdivé.“ (Alma 32:21.)
Alba Fucia Fonsecová, členka Církve z USA, na internetu narazila na materiály, které v ní vzbudily pochybnosti ohledně toho, čemu věřila, a rychle ztratila víru. Nejprve svými obavami vypudila seménko víry, později se ale začala bavit se starostlivým a znalým členem a uvědomila si, že i její nevíra v ní vyvolává pochybnosti.
„Mé chápání principů evangelia a historie Církve nebylo zdaleka tak úplné, jak jsem se domnívala,“ vysvětluje. „To mě přivedlo k pokoře a pomohlo mi uvědomit si, že se mám pořád dost co učit a že víra neznamená dospět do bodu, kdy budeme znát odpovědi na všechny otázky.“ Alba si uvědomila, že další „cenné věci v životě – jako například rodina, vzdělání nebo kariéra – jsou spojeny s rizikem, obětováním něčeho, nejistotou a celoživotním úsilí. Vrátila jsem se do Církve a mohu potvrdit, že uchovávat si víru také rozhodně stojí za to úsilí.“
President Russel M. Nelson učil: „Pán od nás nevyžaduje dokonalou víru k tomu, abychom měli přístup k Jeho dokonalé moci.“ Zároveň zdůrazňuje, že naše víra však vyžaduje stálé úsilí, aby dále rostla.1 President Nelson vysvětlil, že původní základy chrámu Salt Lake sloužily dobře po více než sto let, nyní však vyžadují rozsáhlou rekonstrukci. I my musíme někdy vyztužit své duchovní základy abychom „obstáli v nadcházejících nebezpečích a tlacích.“2 Když někdy narazíme na složitá témata jako Alba, naše touha po jistotě nás může zavést od prosté víry k prosté nevíře, protože přeskočíme úsilí, které je nezbytné pro posílení a vyztužení našich duchovních základů.
Ti, kteří se zabývají příběhy o návratu k víře, zjistili, že je užitečné nahlížet na víru jako celoživotní cestu, která se skládá z více kroků.3 Můžeme začít s jednoduchou vírou jako dítě, ale dříve či později bude tato dětská víra čelit otázkám a obavám. Zatímco naše víra, která neprošla zkouškou, mohla dobře sloužit jako duchovní základ, musíme se nyní od jednoduché víry posunout skrze složitější záležitosti k vyspělé víře, která je schopna odolávat budoucím výzvám.4 Přestat věřit se může zdát jednodušší, skoro jako úleva, ale bohaté odměny provázejí cesty těch, kdo se obracejí k Bohu a pokračují ve vyživování seménka víry.
Zkouška víry začala pro Samuela Hoglunda ze Švédska, když členové jeho rodiny začali vyjadřovat pochybnosti. Prošel fází, kdy „nalezl odpověď na jednu otázku, jen aby pak narazil na další,“ vysvětluje. „Moje víra kolísala z hodiny na hodinu, dokud jsem si neuvědomil, že tento stav a moje potřeba mít ve všem jasno jsou neudržitelné.“ Místo aby se snažil vyjasnit si všechny méně důležité otázky, rozhodl se, že se zaměří na ty důležité, které jsou zásadní pro vybudování pevného základu na Ježíši Kristu. Jeho bádání, doprovázené modlitbou a studiem písem, mu stejně jako Albě ukázalo, že se má ještě hodně co učit, a díky tomu jeho víra vyzrála. „Tato zkušenost ohromně posílila mou víru,“ říká, „a také mě naučila, že pokud skutečně hledáme, pak nalezneme.“
„Jestliže probudíte a povzbudíte své schopnosti, až tak, abyste vyzkoušeli slova má a abyste uplatnili trochu víry, ano, nemůžete-li činiti ničeho více, nežli si přáti, abyste uvěřili, nechte toto přání v sobě působiti.“ (Alma 32:27.)
„Uplatňovat víru se může zdát velmi náročné,“ připustil president Nelson. „Někdy nás možná napadá, zda vůbec dokážeme sebrat dostatek víry na to, abychom získali požehnání, která tak zoufale potřebujeme.“5 Ale i drobné krůčky víry, které začínají trochou víry, mohou ve vás „působiti“ a započít duchovní znovuzrození.
Poté, co na vysoké škole duchovně bloudila, Amanda Freebairnová z USA udělala krůček vpřed a pomodlila se, což ji vedlo k tomu, že poslechla nabádání a šla na nejbližší chrámový pozemek. „Pocítila jsem tam Ducha a to znovu zažehlo mou víru,“ říká. Vrátila se do Církve a přijala povolání učit v Primárkách, což prohloubilo její víru, a podnikala další kroky, díky kterým plně přijala evangelium. Amanda říká, že přitom „našla odpovědi na otázky, které tak zoufale potřebovala“.
Další Američan, Dan Ellsworth, si v jednu dobu nebyl jist, zda mu zbyla aspoň trocha víry, kterou by mohl uplatnit. Když se poprvé setkal s akademickým a historickým pohledem na Starý zákon, oslabilo to jeho víru v Bibli a ovlivnilo jeho víru v písma obecně. Dan nicméně dál chodil na shromáždění a rozhodl se, že to půl roku bude zkoušet s modlitbou, půstem a službou v Církvi. Někdy také žádal své malé dcery, aby se modlily za víru svého tatínka.
Po nějaké době začal mít duchovní zkušenosti a nacházet odpovědi na otázky, které ho trápily nejvíce. Jednoho dne byl v knihovně a měl pocit, že si má projít poličku knih a jednu si vybrat. V ní našel chytré protiargumenty ke knize, která původně otřásla jeho svědectvím o Bibli. Přestože tato zkušenost nevyřešila všechny jeho pochyby, naučila Dana dvěma důležitým zásadám: „Zaprvé, bylo třeba zaujmou pokorný postoj k tomu, kolik toho opravdu sám vím. Zadruhé, pravdu můžeme hledat rozumem, ale existují i další způsoby: duchovní inspirace, pozitivní výsledky plodů Ducha a myšlenky, které vedou k duševnímu prozření, a to vše mě přivedlo k mnohem silnějšímu přesvědčení a silnější víře, než jsem měl předtím.“
Zacu Marshallovi z Anglie stačilo zhlédnout naučné video o Knize Mormonově, aby si uvědomil, že tato kniha může být pravdivá. „Už dříve jsem ji četl, když jsem studoval písma s rodinou i sám, ale bylo to bez skutečného záměru,“ vysvětluje. „Nicméně jsem jako dospívající přestal být v Církvi aktivní, takže díky důkazům, které jsem viděl v tomto videu, jsem Knihu Mormonovu poprvé četl s opravdovým záměrem.“ Poté, co vyzkoušel slovo Boží, začal Zac pochyby nahrazovat vírou. Nyní říká: „Církev, kterou jsem dříve vnímal jako omezující, nyní vnímám jako osvobozující stejným způsobem, jak řekl Ježíš: ‚Pravda vás vysvobodí‘ [Jan 8:32].“
„Ale zanedbáte-li strom a nebudete-li mysleti na výživu jeho, vizte, žádné kořeny nezapustí.“ (Alma 32:38.)
Když děláme krůčky k tomu, abychom vyživovali víru, musíme si být také vědomi toho, jak nás náš způsob uvažování ve víře omezuje a jak nám ji ztěžuje. Když Eric a Sarah d‘Evegnéeovi, profesoři na univerzitě BYU v Idahu, zkoumali příběhy členů Církve z různých zemí o jejich návratu k víře, poznamenali, že to, „jak smýšlíme, může být stejně důležité jako to, co si myslíme.“ Například očekávání, že nás náboženská oddanost ušetří nepohodlí a srdcervoucích životních výzev, není založené na pravdě a vytváří nerealistická očekávání. Ježíš Kristus slíbil, že nás nikdy neopustí, ale varoval: „Na světě soužení míti budete.“ (Jan 16:33.) Zkoušky v životě nás však podle Sarah mohou „vést k tomu, že evangelium vnímáme negativně. Někdy zamítneme ideál, když se setkáme s něčím, co je méně než ideální.“
Spisovatel a nezávislý historik Don Bradley z USA čelil pochybám ohledně historie Církve v době, kdy, jak vysvětluje, „jsem prostě nebyl šťastný a měl jsem skeptický přístup. Cynismus vůči komukoli měl negativní dopad na mé vztahy a ztratil jsem i víru v Boha a vztah s Ním.“ Po letech začal Don pracovat na tom, aby v osobním životě pociťoval naději a vděčnost.
Také se začal zabývat studiemi o pozitivních vlivech organizovaného náboženství na duševní a fyzické zdraví. „Nemohl jsem je popřít,“ vzpomíná Don. „Postupně jsem si uvědomil, že jsem kritické myšlení nahrazoval skepticismem, a díky nadějeplnému přístupu k životu jsem znovu získal víru v Boha a Ježíše Krista.“ Don se vrátil k historickým záznamům, se kterými se kdysi potýkal, ale nyní ho tyto stejné záznamy vedly k přesvědčení, že Joseph Smith byl prorok Boží.
„Ale jestliže budete slovo vyživovati, ano, vyživovati strom, když počíná růsti, … sklidíte odměnu za víru svou a za píli svou a za trpělivost a za shovívavost.“ (Alma 32:41, 43.)
I když jsme ochotni slovo Boží vyzkoušet a máme pozitivní postoj, návrat k víře a účasti na shromáždění může být obtížný, téměř nepřekonatelný proces. Tato snaha vyžaduje nejen trpělivost, odvahu a pokoru, ale také lásku od přátel a příbuzných. Když přijímáme pomoc od skutečných přátel, vyživujeme tím ono seménko a umožňujeme mu, aby zapustilo kořeny a neseschlo.
Když Leo Winegar z USA poprvé narazil na otázky ohledně historie Církve, pochopil, jak je důležité mít empatické přátele. Vysvětluje, že jeho svědectví uvadlo, když procházel obdobím „samoty a temné beznaděje a nedařilo se [mu] modlit“. Jednoho dne měl pocit, že má kontaktovat jednoho profesora historie Církve. Ten nejenže povzbudil Lea, aby se znovu zamyslel nad svými pochybami, ale také se z nich stali blízcí přátelé. Leovo svědectví se za pomoci jeho mentora a let studia plného naděje postupně vrátilo. Časem našel odpovědi na spoustu otázek. „Jsem nesmírně vděčný svému Spasiteli Ježíši Kristu za to, že mě přivedl zpátky,“ říká, „a také mým přátelům, kteří Ho zastupovali.“
„Pokud se přátelé nebo rodina… od Církve vzdálili, mějte je nadále rádi,“ radil president Nelson. „Nepřísluší vám soudit rozhodnutí druhých, stejně jako si vy nezasloužíte být kritizováni za to, že zůstáváte věrní.“6
Právě strach z takové kritiky odradil Letitii Ruleovou, členku z Anglie, 20 let od evangelia. Často se chtěla vrátit, ale „bála se už jen projít dveřmi, protože měla pocit, že ji lidé budou odsuzovat a že nežila správně“. Až závažná diagnóza ji dodala odvahu, aby tento těžký krok udělala. Členové ji přijali vřele a laskavě a pomohli jí, aby se znovu zapojila do evangelia.
„[Zasaďte] toto slovo do srdce svého, a jak počne bobtnati, pak ho vyživujte vírou svou. A vizte, stane se stromem, který ve vás vyroste k věčnému životu.“ (Alma 33:23.)
Alma na konci svého kázání objasňuje, že snahy o výživu seménka jsou sice klíčové, ale nejsou seménkem samotným. Namísto toho seménko zasazujeme, když začínáme „věřiti v Syna Božího, že přijde, aby vykoupil lid svůj, a že bude trpěti a zemře, aby usmířil hříchy“ naše (Alma 33:22).
Michael Auras z Německa se naučil něčemu důležitému o prioritách v evangeliu potom, co jako mladý sešel z cesty. „V evangeliu najdeme spoustu dobrých věcí a přátel, ale pouze víra v Ježíše Krista může udržet naše svědectví,“ vysvětluje. „Já i můj otec jsme ve víře na chvíli zakolísali kvůli různým otázkám, ale vrátili jsme se, až když jsme svou víru založili především na Ježíši Kristu.“
President Nelson nás ujišťuje: „Spasitel vám nikdy není blíže, než když stojíte před horou nebo ji zdoláváte s vírou.“7 Sám Ježíš nám slibuje: „Já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa.“ (Matouš 28:20.) Bude s námi kráčet, milovat nás „milováním věčným“ (Jeremiáš 31:3) a dá nám život ve větší hojnosti (viz Jan 10:10). Ti, kteří jsou ochotni zasadit toto seménko, zjistí, že se i jejich malá víra může díky Spasiteli stát „stromem, který [v nich] vyroste k věčnému životu“ (Alma 33:23).
Autor žije v Utahu v USA.