Dělejme to, na čem záleží nejvíce

Rebecca L. Cravenová

druhá rádkyně v Generálním předsednictvu Mladých žen

Zaměříme-li svůj život na Ježíše Krista, budeme požehnány duchovní silou, spokojeností a radostí.

Jedna moje drahá přítelkyně měla nedávno dojem, že má navštívit jednu ženu ze svého sboru. Toto nabádání však přešla, protože tu ženu téměř neznala – prostě to nedávalo smysl. Ale protože se k ní ta myšlenka neustále vracela, rozhodla se podle tohoto nabádání jednat. Jelikož se z blížící se návštěvy cítila nesvá, rozhodla se, že když té sestře něco přinese, pomůže tím zmírnit svou úzkost. Přece tam nepůjde s prázdnýma rukama! Koupila tedy vaničku zmrzliny a vyrazila na návštěvu, z níž se cítila nesvá.

Zaklepala na dveře oné ženy a ta po chvíli otevřela. Moje přítelkyně jí podala vaničku zmrzliny v papírovém sáčku a začala si s ní povídat. Zanedlouho si uvědomila, proč byla tato návštěva tak potřeba. Zatímco spolu seděly na terase, žena se jí svěřila s mnoha výzvami, kterým čelí. Po hodinovém rozhovoru v letním horku si moje přítelkyně všimla, že papírovým sáčkem prosakuje rozteklá zmrzlina.

Vykřikla: „To mě tak mrzí, že se vám roztekla zmrzlina!“

Žena mile odpověděla: „To nevadí! Mám laktózovou intoleranci!“

Pán řekl ve snu proroku Lehimu: „Požehnaný jsi ty, Lehi, pro věci, které jsi vykonal.“¹

Být učednicí Ježíše Krista zahrnuje více než jen doufat a věřit. Je k tomu zapotřebí úsilí, pohybu a závazku. Vyžaduje to, abychom něco dělaly, abychom byly „činitelé slova, a ne posluchači toliko“.²

Na čem záleželo nejvíce v případě rozteklé zmrzliny? Na té zmrzlině? Nebo na tom, že moje přítelkyně prostě něco udělala?

Měla jsem krásný zážitek s jednou úžasnou mladou ženou, která mi položila velice upřímnou otázku: „Sestro Cravenová, jak poznáte, že cokoli o Církvi je pravda? Protože já nic nepociťuji.“

Než jsem jí odpověděla, položila jsem jí nejprve několik otázek. „Pověz mi o svém osobním studiu písem.“

Odpověděla: „Já písma nečtu.“

Zeptala jsem se: „A co třeba s rodinou? Studujete společně podle příručky Pojď, následuj mne?“

Odvětila: „Ne.“

Zeptala jsem se jí na modlitbu: „Co pociťuješ, když se modlíš?“

Odpověděla: „Já se nemodlím.“

Moje odpověď byla jednoduchá: „Pokud se chceš něco dozvědět, musíš pro to něco udělat.“

Není to tak se vším, čemu se chceme naučit nebo co se chceme dozvědět? Vyzvala jsem svou novou kamarádku, aby začala dělat to nezbytné v evangeliu Ježíše Krista: modlit se, studovat, sloužit druhým a důvěřovat Pánu. K obrácení nedojde, když nebudeme nic dělat. Obrácení přichází mocí Ducha Svatého, když se vědomě snažíme získat poznání tím, že prosíme, hledáme a klepeme. Dochází k němu tehdy, když něco děláme.³

V Nauce a smlouvách Pán občas říká: „Nezáleží na tom.“⁴ To mě vede k domněnce, že pokud na něčem nezáleží nebo na tom záleží méně, pak na něčem musí záležet nejvíce. Možná se při své snaze něco dělat nebo alespoň něco udělat samy sebe ptáme: „Na čem záleží nejvíce?“

Inzerenti často používají slogany jako „zcela zásadní“ nebo „to musíte mít“ v naději, že nás zlákají, abychom uvěřili, že produkt, který prodávají, je nezbytný pro naše štěstí a pohodu. Ale je to, co prodávají, opravdu tak zásadní? Opravdu to musíme mít? Opravdu na tom záleží?

Zde je několik bodů k zamyšlení. Na čem záleží nejvíce?

Kolik „lajků“ dostanou naše příspěvky na sociálních sítích? Nebo jak moc nás má rád a váží si nás náš Nebeský Otec?
Oblékat se podle nejnovějších módních trendů? Nebo projevovat úctu ke svému tělu tím, že se oblékáme cudně?
Nacházet odpovědi pomocí vyhledávání na internetu? Nebo získávat odpovědi od Boha prostřednictvím Ducha Svatého?
Chtít víc? Nebo být spokojeny s tím, co nám bylo dáno?

President Russell M. Nelson učí:

„Díky Duchu Svatému jako svému společníkovi můžete prohlédnout kulturu celebrit, která postihuje naši společnost. Můžete být chytřejší než kterákoli předchozí generace. …

Stanovte měřítko pro zbytek světa!“⁵

Udržet pozornost zaměřenou na to, co je opravdu zásadní k dosažení trvalé radosti, vyžaduje úsilí. Satan si nic nepřeje víc, než abychom si špatně nastavily věčné hodnoty, a věnovaly tak drahocenný čas, talenty nebo duchovní sílu něčemu, na čem nezáleží. Vyzývám každou z nás, abychom s modlitbou zvážily, co nás odvádí od toho, abychom dělaly to, na čem záleží nejvíce.

Když byl náš nejstarší syn ve třetí třídě, paní učitelka děti učila, že mají „šéfovat svému mozku“. Jejím mladým žákům to připomínalo, že mají kontrolu nad svými myšlenkami, a mohou tedy ovládat i své chování. Když mám sama sklony dělat něco, na čem záleží méně, připomínám si, abych „šéfovala svému mozku“.

Jedna středoškolačka mi nedávno řekla, že mezi některými mladými v Církvi se stalo populárním nedodržovat přikázání se záměrným plánem činit pokání později. „Je to něco jako odznak cti,“ řekla. Pán bude jistě dál odpouštět těm, kteří pokorně činí pokání „s opravdovým záměrem“.⁶ Ale Spasitelovo milosrdné Usmíření se nemá nikdy využívat takto výsměšně. Známe podobenství o ztracené ovci. Pastýř samozřejmě opustí 99 ovcí, aby našel tu jednu, která se ztratila. Ale dokážete si představit, jakou radost přinášejí Dobrému pastýři ty, které se rozhodly být mezi těmi 99? Mezi těmi, které drží při sobě a navzájem si pomáhají dodržovat své smlouvy? Dokážete si představit, jak by vypadal svět nebo vaše škola nebo vaše práce nebo váš domov, kdyby byla populární poslušnost? Nejde o to dělat všechno v životě dokonale – jde o to nacházet radost, zatímco děláme to nejlepší, co dovedeme, abychom žily podle smluv, které jsme s Pánem uzavřely.

V této době, kdy svět více pochybuje o Bohu a přibývá zmatků a nátlaku, se musíme držet co nejblíže prorokovi. Jelikož je Pánovým mluvčím, můžeme důvěřovat tomu, že jeho nabádání, rady a prosby nás vedou k tomu, na čem záleží nejvíce.

I když to nemusí být snadné, vždy se dá udělat to, co je správné. Jedna mladá žena byla zklamaná, když se rozhovor se skupinou kamarádů ve škole stočil ke kritice měřítek Církve. Uvědomila si, že nemůže mlčet – musela něco udělat. S úctou mluvila o lásce Nebeského Otce a o tom, že přikázání, která stanovil, mají Jeho dětem žehnat a chránit je. Bylo by pro ni mnohem snazší neudělat nic. Ale na čem záleželo nejvíce? Zapadnout do party? Nebo vyniknout jako svědkyně Boží „za všech dob a ve všech věcech a na všech místech“?⁷

Má-li znovuzřízená Církev Ježíše Krista vyjít z mrákoty, musíme z mrákoty vyjít my. Jako ženy, které dodržují smlouvy, musíme vyzařovat světlo evangelia po celém světě tím, že budeme konat dobro a budeme vynikat. To děláme společně jako dcery Boží – jako síla 8,2 milionu žen starších 11 let, jejichž práce je totožná. Shromažďujeme Izrael tím, že se účastníme práce na spasení a oslavení – snažíme se žít podle evangelia Ježíše Krista, pečujeme o potřebné, zveme všechny, aby přijali evangelium, a sjednocujeme rodiny na věčnost.⁸ Evangelium Ježíše Krista je evangeliem činu a evangeliem radosti! Nepodceňujme svou schopnost dělat to, na čem záleží nejvíce. Náš božský původ nám dává odvahu a jistotu dělat všechno a být vším, co Nebeský Otec ví, že dokážeme.

Téma mládeže pro tento rok vychází z Přísloví 3:5–6:

„Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.

Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.“

Klíčovou složkou důvěry v Pána je kráčet kupředu a věřit, že nás povede, i když neznáme všechny odpovědi.

Sestry, nejde o zmrzlinu. A nejde o to dělat více. Je zapotřebí dělat to, na čem záleží. Jde o to uplatňovat v životě nauku Kristovu, zatímco se snažíme stát více takovými, jako je On.

Čím více budeme dělat pro to, abychom neochvějně setrvávaly na cestě smlouvy, tím více poroste naše víra v Ježíše Krista. Čím více poroste naše víra, tím více budeme toužit činit pokání. A čím více budeme činit pokání, tím více budeme posilovat svůj smluvní vztah s Bohem. Tento smluvní vztah nás přitahuje do chrámu, protože právě dodržováním chrámových smluv vytrváváme do konce.

Zaměříme-li svůj život na Ježíše Krista, budeme vedeny dělat to, na čem záleží nejvíce. A budeme požehnány duchovní silou, spokojeností a radostí! Ve jménu Ježíše Krista, amen.