Ctěme Jeho jméno

Když rodiče s nadšením očekávají narození děťátka, mají zodpovědnost vybrat pro ně jméno. Možná jste při svém narození dostaly jméno, které se ve vaší rodině dědí po generace. Také je možné, že jméno, jež jste dostaly, bylo oblíbené v roce nebo v oblasti vašeho narození.

Prorok Helaman a jeho manželka dali svým maličkým synům Nefimu a Lehimu jména, jež měla pro jejich rodinu velký význam. Helaman svým synům později řekl:

„Dal jsem vám jména našich prvních rodičů, … abyste si na ně vzpomněli, když si vzpomenete na svá jména; a když si na ně vzpomenete, můžete si vzpomenouti na jejich skutky; … jak je řečeno i napsáno, že byly dobré.

Tudíž, synové moji, chtěl bych, abyste činili to, co je dobré.“¹

Nefimu a Lehimu pomáhalo jejich jméno pamatovat na dobré skutky jejich předků a zároveň je povzbuzovalo ke konání dobra.

Sestry, bez ohledu na to, kde žijeme, jakým jazykem mluvíme nebo zda nám je 8, či 108 let, všechny sdílíme jedno výjimečné jméno, které má tytéž účely.

„Nebo kteřížkoli v Krista pokřtěni [jsme, Krista jsme] oblékli. … Nebo všickni [my jedno jsme] v Kristu Ježíši.“²

Jako členky Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů „poprvé slibujeme, že jsme [ochotny] vzít na sebe jméno Kristovo, … obřadem křtu“.³ Touto smlouvou jsme slíbily, že na Něj budeme vždy pamatovat, dodržovat Jeho přikázání a sloužit druhým. Ochotu dodržovat tuto smlouvu obnovujeme vždy o sabatu, když přijímáme svátost a znovu se radujeme z požehnání „v novotě života [choditi]“.⁴

Jméno, jež dostáváme při narození, odráží naši osobní identitu a dává nám sounáležitost s naší pozemskou rodinou. Když jsme však byly „znovuzrozeny“ při křtu, prohloubilo se naše chápání toho, kdo jsme. „Pro smlouvu, kterou jste učinili, budete nazýváni dětmi Kristovými, … neboť vizte, … [On] vás duchovně zplodil; neboť vy pravíte, že srdce vaše je změněno vírou ve jméno jeho; tudíž jste z něho zrozeni.“⁵

Díky identitě a sounáležitosti smlouvy jsme tedy nazývány jménem Ježíše Krista. A není „dáno žádného jiného jména ani žádné jiné cesty ani prostředku, jímž k dětem lidským může přijíti spasení, pouze ve jménu a skrze jméno Krista, Pána Všemocného“.⁶

Ježíšovo jméno bylo známo dlouho před Jeho narozením. Králi Beniaminovi anděl prorokoval: „A bude nazýván Ježíš Kristus, Syn Boží, … a matka jeho bude nazývána Maria.“⁷ Jeho dílo vykupující lásky⁸ bylo také oznamováno Božím dětem vždy, když bylo evangelium na zemi, ode dnů Adama a Evy do současnosti, aby věděly, „k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých“.⁹

President Russell M. Nelson se vloni obrátil na sestry s prorockou prosbou, aby „utvářely budoucnost tím, že [budou] pomáhat shromažďovat rozptýlený Izrael“. Vyzval nás, abychom četly Knihu Mormonovu a „při čtení [si] označily každý verš, který se věnuje Spasiteli“. Požádal nás, abychom „se svou rodinou a přáteli vědomě [mluvily] o Kristu, [radovaly] se v Kristu a [kázaly] o Kristu“. Možná jste už začaly zaznamenávat plody jeho slibu, že „vy i oni ke Spasiteli těsněji přilnete. … A začnou se dít změny, a dokonce i zázraky.“¹⁰

Náš slib, že budeme vždy pamatovat na Spasitele, nám dává sílu stát za pravdou a spravedlivostí – ať už jsme ve velkém davu, nebo o samotě, kde o našich činech neví nikdo kromě Boha. Pamatujeme-li na Něj a na Jeho jméno, jež neseme, není v nás prostor pro sebeponižující srovnávání ani pro pyšné soudy. S očima upřenýma na Spasitele vidíme v sobě toho, kým opravdu jsme – drahocenné dítě Boží.

Pamatování na smlouvu utišuje světské obavy, proměňuje sebepodceňování v odvahu a dává naději v těžkých obdobích.

A když při postupu na cestě smlouvy klopýtneme a padneme, je třeba jen pamatovat na Jeho jméno a Jeho milující laskavost k nám. „Neboť on má veškerou moc, veškerou moudrost a veškeré porozumění; on obsáhne všechny věci a je milosrdnou Bytostí … [vůči těm], kteří budou činiti pokání a věřiti ve jméno jeho.“¹¹ Bez pochyby neexistuje sladší zvuk než Ježíšovo jméno pro všechny ty, kteří se se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem snaží „vést [si] lépe a být lepší“.¹²

President Nelson učil: „Pryč je doba, kdy jste mohli být tichým a spokojeným křesťanem. Vaše náboženství nespočívá jen v navštěvování nedělního shromáždění. Spočívá v tom, že budete pravým učedníkem od pondělního rána do nedělního večera. … Neexistuje nic takového jako učedník Pána Ježíše Krista ‚na částečný úvazek‘.“¹³

Naše ochota vzít na sebe jméno Kristovo je více než jen formální výměna slov. Není to pasivní slib ani kulturní fingovanost. Není to přechodový rituál ani jmenovka, kterou nosíme. Není to výrok, který si vystavíme na poličce nebo pověsíme na zeď. Jeho jméno si máme obléci,¹⁴ máme ho mít napsané v srdci a „[vyryté] v tváři své“.¹⁵

Na Spasitelovu smírnou oběť máme pamatovat vždy – ve svých myšlenkách, činech i v tom, jak jednáme s druhými. Kristus pamatuje nejen na naše jméno, ale vždy pamatuje i na nás. Prohlásil:

„Neboť může žena zapomenouti na kojence svého, aby tak neměla soucit se synem lůna svého? Ano, ony mohou zapomenouti, já však na tebe nezapomenu, ó dome Izraele.

Viz, vyryl jsem si tě na dlaně rukou svých.“¹⁶

President George Albert Smith učil: „Ctěte jména, jež nesete, neboť jednoho dne budete mít výsadu a povinnost podat zprávu … svému Otci v nebi …, co jste s [těmito jmény] udělali.“¹⁷

Může být o nás – podobně jako o nositelích pečlivě vybraných jmen Nefi a Lehi – řečeno a napsáno, že jsme pravé učednice Pána Ježíše Krista? Ctíme jméno Ježíše Krista, jež jsme na sebe ochotně vzaly? Jsme služebnicí a svědkyní¹⁸ Jeho milující laskavosti a Jeho vykupující moci?

Nedávno jsem poslouchala Knihu Mormonovu. V poslední kapitole 2. Nefiho jsem uslyšela Nefiho říci něco, co jsem předtím nikdy nepřečetla stejným způsobem. V celém svém záznamu učí a svědčí o „Vykupiteli“, „Svatém Izraelském“, „Beránku Božím“ a „Mesiáši“. V závěru jeho pojednání jsem ho však uslyšela říci: „Raduji se z Ježíše svého, neboť vykoupil duši mou.“¹⁹ Když jsem tato slova uslyšela, mé srdce zaplesalo a já jsem si je musela několikrát poslechnout znovu. Ten verš jsem rozpoznala a zareagovala na něj stejně, jako rozpoznávám své jméno a reaguji na něj.

Pán řekl: „Ano, požehnán je tento lid, který je ochoten nésti jméno mé; neboť jménem mým budou nazýváni; a oni jsou moji.“²⁰

Kéž jako členky Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů na sebe „s radostí [bereme] jméno Kristovo“²¹ tím, že Jeho jméno ctíme láskou, oddaností a dobrými skutky. Svědčím o tom, že On je „Beránek Boží, ano, dokonce Syn Věčného Otce“.²² Ve jménu Jeho svatého dítěte Ježíše Krista, amen.