2010–2019
Dotek Spasitele
Generální konference – říjen 2019


Dotek Spasitele

Když k Němu přijdeme, Bůh nám přijde na pomoc – ať již tím, že nás uzdraví, nebo tím, že nám dá sílu čelit jakékoli situaci.

Přibližně před 2 000 lety sestoupil Spasitel z hory poté, co učil blahoslovenstvím a dalším zásadám evangelia. Po cestě k Němu přistoupil muž stižený malomocenstvím. Muž projevil uctivost a úctu, když před Kristem poklekl a hledal úlevu od své nemoci. Jeho prosba byla prostá: „Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mne očistiti.“

Spasitel poté vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“1

Tím se dozvídáme, že náš Spasitel si vždy přeje nám žehnat. Některá požehnání mohou přijít okamžitě, jiná za delší dobu, a některá mohou přijít dokonce až po tomto životě, avšak přijdou – v příhodném čase.

Podobně jako tento malomocný muž můžeme i my najít sílu a útěchu v tomto životě tím, že přijmeme Jeho vůli a uvědomíme si, že si nám přeje žehnat. Můžeme najít sílu čelit jakýmkoli výzvám, zvítězit nad pokušeními a porozumět svým těžkým okolnostem a zvládat je. V jednom z nejdrtivějších okamžiků Spasitelova života se Jeho síla vytrvat zajisté prohloubila, když svému Otci řekl: „Staniž se vůle tvá.“2

Malomocný muž nepřednesl svou prosbu okázalým nebo dožadujícím se způsobem. Jeho slova odhalila pokorný postoj s velkými očekáváními, ale také s upřímnou touhou, aby se stala vůle Spasitelova. Toto je příklad postoje, s jakým máme ke Kristu přicházet. Můžeme ke Kristu přicházet s jistotou, že Jeho přáním nyní je a vždy bude jen to, co je nejlepší pro náš smrtelný i věčný život. On má náhled z perspektivy věčnosti, který my nemáme. Musíme ke Kristu přicházet s upřímnou touhou, aby naše vůle byla pohlcena ve vůli Otcově, jak tomu bylo v Jeho případě.3 To nás připraví na věčný život.

Je velmi těžké představit si fyzické a citové utrpení, které malomocného muže, jenž přišel ke Spasiteli, tížilo. Malomocenství postihuje nervy a kůži a způsobuje zmrzačení a invaliditu. Kromě toho vedlo k velikému sociálnímu stigmatu. Člověk postižený malomocenstvím musel opustit své blízké a žít odděleně od společnosti. Malomocní byli považováni za nečisté jak fyzicky, tak duchovně. Z tohoto důvodu Mojžíšův zákon vyžadoval, aby malomocní nosili roztržený oděv a při chůzi volali: „Nečistý jsem!“4 Nemocní a opovrhovaní malomocní nakonec žili v opuštěných domech nebo hrobkách.5 Není těžké si představit, že malomocný muž, který přistoupil ke Spasiteli, byl zdrcený.

Někdy se – tak či onak – i my můžeme cítit zdrcení, ať již kvůli vlastním skutkům, nebo skutkům druhých, kvůli okolnostem, nad kterými můžeme, či nemusíme mít kontrolu. V těchto chvílích můžeme svou vůli vložit do Jeho rukou.

Zulma, má manželka, má lepší polovička, má nejlepší součást, obdržela před několika lety, pouhé dva týdny před svatbou jednoho z našich dětí, nepříjemnou zprávu. Měla v příušní žláze tumor, který se rychle zvětšoval. Začala jí otékat tvář a musela okamžitě podstoupit riskantní operaci. Myslí jí probíhaly spousty myšlenek a tížily ji u srdce. Je ten tumor zhoubný? Jak se bude její tělo zotavovat? Ochrne jí tvář? Jak to bude bolestivé? Zůstane jí tvář trvale zjizvená? Vrátí se tumor poté, co bude odstraněn? Bude schopna se zúčastnit svatby našeho syna? Když ležela na operačním sále, cítila se zdrcená.

Právě v této důležité chvíli jí Duch našeptal, že musí přijmout vůli Otcovu. Tehdy se rozhodla vložit svou důvěru v Boha. Měla silný pocit, že nehledě na výsledek bude Jeho vůle pro ni tím nejlepším. Krátce poté upadla do umělého spánku.

Později si do deníku ve verších napsala: „Na operačním stole jsem se před Tebou sklonila, podrobila se Tvé vůli a poté usnula. Věděla jsem, že Ti mohu důvěřovat, protože vím, že od Tebe nic špatného nepřichází.“

V podrobení své vůle vůli Otcově nalezla sílu a útěchu. Bůh jí onoho dne velmi požehnal.

Ať již se nacházíme v jakékoli situaci, můžeme uplatňovat svou víru, abychom přišli ke Kristu a nalezli Boha, kterému můžeme důvěřovat. Jedno z mých dětí, můj syn Gabriel, kdysi napsal:

Podle toho, co řekl prorok, je tvář Boha jasnější než slunce

a Jeho vlasy jsou bělejší než sníh

a Jeho hlas burácí jako valící se řeka

a vedle Něj není člověk ničím. …

Jsem zdrcen, když si uvědomuji, že ani já nejsem ničím.

A teprve tehdy tápavě nacházím cestu k nějakému bohu, kterému bych důvěřoval.

A teprve tehdy objevuji onoho Boha, kterému opravdu důvěřovat mohu.6

Bůh, kterému můžeme důvěřovat, posílí naši naději. Můžeme Mu důvěřovat, protože On nás miluje a přeje si pro nás v každé situaci to nejlepší.

Malomocný muž k Němu přistoupil díky moci naděje. Svět mu nenabízel žádné řešení, dokonce ani útěchu. Prostý dotek Spasitele musel tudíž působit jako pohlazení po celé jeho duši. Můžeme jen hádat, jak hluboké pocity vděčnosti musel zažívat tento malomocný muž, když se ho Spasitel dotkl, obzvlášť když uslyšel slova: „Chci, buď čist.“

V příběhu stojí, že „hned očištěno [bylo] malomocenství jeho“.7

I my můžeme pocítit dotek Spasitelovy laskavé, uzdravující ruky. Jaká radost, naděje a vděčnost nám prostupuje duši díky poznání, že On si nám přeje pomoci být čistými! Když k Němu přijdeme, Bůh nám přijde na pomoc – ať již tím, že nás uzdraví, nebo tím, že nám dá sílu čelit jakékoli situaci.

V každém případě nám přijetí Jeho vůle – ne své vlastní – pomůže porozumět naší situaci. Od Boha nemůže přijít nic špatného. On ví, co je pro nás nejlepší. Možná, že naše břemena okamžitě neodejme. Někdy pro nás tato břemena může učinit lehčími, jako to udělal pro Almu a jeho lid.8 Nakonec budou tato břemena díky smlouvám sejmuta9, buď v tomto životě, nebo při svatém vzkříšení.

Upřímná touha po tom, aby se stala Jeho vůle, nám spolu s porozuměním božské podstatě Vykupitele pomáhá osvojit si takovou víru, jakou prokázal malomocný muž, aby byl uzdraven. Ježíš Kristus je Bůh lásky, Bůh naděje, Bůh uzdravení, Bůh, který si nám přeje žehnat a pomoci nám, abychom byli čistými. Právě toto si přál, než přišel na tuto zemi, když se dobrovolně nabídl, že nás zachrání, až upadneme v přestupek. Právě toto si přál v Getsemanech, když čelil pro člověka nepředstavitelné bolesti během muk, kterými zaplatil cenu hříchu. Právě toto si přeje nyní, když se za nás přimlouvá u Otce.10 Právě proto nás Jeho hlas stále volá: „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“11

Může nás uzdravit a pozvednout nás, protože je schopen to udělat. Vzal na sebe všechny bolesti těla a ducha, aby Jeho nitro bylo naplněno milosrdenstvím, aby nám byl schopen ve všem pomoci a uzdravit nás a pozvednout nás.12 Krásně a dojemně to vyjadřují Izaiášova slova, která citoval Abinadi:

„Zajisté on snášel zármutky naše a bolesti naše on nesl. …

… On byl raněn pro přestupky naše, potřen pro nepravosti naše; trestání pro pokoj náš bylo na něj vloženo; a ranami jeho jsme uzdraveni.“13

Téže myšlence učí tato báseň:

„Prosím, tesaři z Nazaretu,

zde je mé srdce zlomené, a nevím, jak ho opravit,

zde je můj život, s nímž jsem v koncích,

můžeš prosím opravit, co lze?“

A On vztáhne ruku laskavou,

svůj život spojí s naším zlomeným,

vše je spravené, vše zas žije.

Nové stvoření je zde.

„Naprav mé touhy, sny a naděje,

učiň je svou rukou laskavou

svým dílem, které dokonalé je,

o to Tě prosím, drahý tesaři z Nazaretu!“14

Máte-li pocit, že v nějakém ohledu nejste čistí, cítíte-li se zlomení, vězte prosím, že můžete být očištěni, že můžete být zaceleni, protože On vás miluje. Důvěřujte tomu, že od Něj nemůže pocházet nic špatného.

On díky tomu, že „sestoupil pod všechny věci“15, umožňuje, aby vše, co bylo nebo je v našem životě zlomené, bylo zaceleno, a my tak mohli být smířeni s Bohem. Skrze Něj jsou smířeny všechny věci jak na zemi, tak i na nebi, „v pokoj [uvedeny] skrze krev kříže jeho“.16

Učiňme všechny kroky nutné k tomu, abychom přišli ke Kristu. Kéž přitom máme postoj toho, kdo říká: „Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mne očistiti.“ Učiníme-li tak, budeme moci obdržet Mistrův uzdravující dotek spolu se sladkou ozvěnou Jeho hlasu: „Chci, buď čist.“

Spasitel je Bůh, kterému můžeme důvěřovat. Je Kristus, Pomazaný, Mesiáš, o kterém svědčím v Jeho svatém jménu, a to ve jménu Ježíše Krista, amen.