2010–2019
Poselství, význam a zástupy
Generální konference – říjen 2019


Poselství, význam a zástupy

Kéž se přes onen nepřetržitý hluk a lomoz dnešních dnů snažíme vidět Krista jakožto ústřední bod našeho života, naší víry a naší služby.

Bratři a sestry, toto je Sammy Ho Ching, jak ve věku sedmi měsíců sleduje v televizi letošní dubnovou generální konferenci.

Obrázek
Sammy Ho Ching sleduje konferenci

Když nastal okamžik vyjádřit podporu presidentu Russellu M. Nelsonovi a dalším generálním autoritám, Sammyho ruce byly zaměstnané držením lahve. A tak udělal to nejlepší, co mohl.

Obrázek
Sammy Ho Ching během vyjadřování podpory

Sammy dává myšlence hlasování nohama úplně nový význam.

Vítejte na této pololetní konferenci Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Abych připravil půdu pro pojednání o významu těchto setkání, která se konají dvakrát do roka, připomenu jistou scénu z Lukášova záznamu v Novém zákoně:

„Stalo se, když se [Ježíš přibližoval k Jerichu], slepý jeden seděl podlé cesty, [žebraje]. …

Slyšev zástup pomíjející, otázal se, co [to znamená]. …

Oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.

I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.“

Lidé v zástupu byli překvapeni jeho smělostí a snažili se ho umlčet, ale „on mnohem více volal“, píše se tam. Díky své vytrvalosti byl přiveden k Ježíšovi, který vyslyšel jeho vírou naplněnou prosbu o navrácení zraku a uzdravil ho.

Pokaždé, když o tomto živě pojatém příběhu čtu, dojímá mě. Tušíme, jak tento muž trpěl. Téměř ho slyšíme, jak volá, aby upoutal Spasitelovu pozornost. Usmíváme se tomu, jak odmítá být umlčen – jak je vskutku odhodlán hlasitost zvýšit, když mu všichni ostatní říkají, aby ji snížil. Je to ve své podstatě krásný příběh o velmi odhodlané víře. Ale podobně jako u všech pasáží z písem, čím více je čteme, tím více toho v nich nacházíme.

Teprve nedávno jsem si například uvědomil, že tento muž měl dobrý úsudek v tom, že měl kolem sebe duchovně vnímavé lidi. Celá důležitost tohoto příběhu spočívá v hrstce anonymních žen a mužů, kteří, když se jich jejich kolega zeptal: „Co tento rozruch znamená?“, měli vizi, chcete-li to tak nazvat, označit za příčinu onoho lomozu Krista – On byl Ztělesněným Významem. V této krátké konverzaci se pro nás skrývá jisté ponaučení. V záležitostech víry a přesvědčení pomáhá, když se s dotazem obrátíme na ty, kteří ve skutečnosti nějakou víru a přesvědčení mají! „Zdali může slepý slepého vésti?“ zeptal se jednou Ježíš. „[A pokud by vedl, zdali] oba do jámy neupadnou?“

Takovéto hledání víry a přesvědčení je účelem těchto konferencí; a díky tomu, že jste se k nám dnes připojili, zjistíte, že toto hledání je značně rozšířeným úsilím. Rozhlédněte se kolem sebe. Zde, v těchto místech, vidíte rodiny všech možných velikostí, jak přicházejí z různých stran. Staří přátelé se objímají při radostném opětovném shledání, úžasný pěvecký sbor se rozezpívává a protestující vykřikují na ulici své oblíbené slogany. Misionáři z dřívějších dob vyhlížejí své bývalé společníky, zatímco nedávno se navrátivší misionáři vyhlížejí zcela nové společníky (však víte, co mám na mysli!). A fotografování? Dobré nebe! Vzhledem k tomu, že každý má v ruce mobilní telefon, jsme od: „Každý člen misionářem“ dospěli až ke: „Každý člen fotografem“. Uprostřed celého tohoto úchvatného rozruchu se člověk může právem ptát: „Co toto všechno znamená?“

Podobně jako v našem novozákonním příběhu – ti, kteří jsou požehnáni zrakem, si uvědomí, že bez ohledu na vše ostatní, co nám tato tradice spojená s konferencemi může nabízet, to bude mít jen velmi malý, či vůbec žádný význam, pokud uprostřed toho všeho nenajdeme Ježíše. Abychom získali vizi, kterou hledáme, uzdravení, které Ježíš slibuje, a onu důležitost, kterou v tom tak nějak vnímáme, musíme proniknout oním lomozem – ať je jakkoli radostný – a zaměřit svou pozornost na Něho. Modlitba každého řečníka, naděje všech, kteří zpívají, uctivost každého hosta – to vše má za cíl přizvat Ducha Toho, jehož tato Církev je – žijícího Krista, Beránka Božího, Knížete pokoje.

Abychom Ho našli, nemusíme nutně sedět v konferenčním centru. Když si dítě poprvé čte v Knize Mormonově a je okouzleno odvahou Abinadiho nebo pochodem dvou tisíc mladých válečníků, můžeme jemně poznamenat, že všudypřítomnou ústřední postavou v těchto úžasných letopisech je Ježíš, který stojí jako kolos prakticky nad každou stránkou této knihy a propojuje všechny ostatní víru posilující postavy, které v ní jsou.

Podobně, když se někdo z našich přátel dozvídá o naší víře, mohou ho poněkud mást některé naše jedinečné prvky a neznámá slova v našich náboženských zvyklostech – vyhýbání se některým potravinám, zásoby pro zajištění soběstačnosti, putování po cestách pionýrů, digitalizované rodokmeny a bezpočet kůlových středisek, ve kterých někteří bezpochyby očekávají, že se vyrábějí kůly. Když se tedy naši noví přátelé setkávají se zástupem nových pohledů a zvuků, musíme je přenést přes všechen ten ruch a shon a zaměřit jejich pozornost na význam toho všeho, na tlukoucí srdce věčného evangelia – na lásku Nebeských rodičů, na smírný dar božského Syna, na utěšující vedení Ducha Svatého a na znovuzřízení všech těchto pravd a mnohého dalšího v těchto posledních dnech.

Když člověk poprvé vstupuje do svatého chrámu, může být tímto zážitkem do určité míry překvapen a zmaten. Naším úkolem je dbát na to, aby posvátné symboly a zjevené rituály, obřadní oblečení a audiovizuální prezentace nikdy neodvracely pozornost od Spasitele, kterého v chrámu uctíváme, ale aby na Něho pozornost naopak zaměřovaly. Chrám je Jeho dům a On má být na prvním místě v naší mysli i v našem srdci – ona vznešená nauka Kristova má prostupovat naší bytostí tak, jak prostupuje chrámovými obřady – od chvíle, kdy si přečteme onen nápis na fasádě, až do posledního okamžiku, který v této budově strávíme. Uprostřed všech těch divů, s nimiž se setkáváme, máme v chrámu vidět především to, jaký význam má Ježíš.

Pomyslete na turbulenci smělých programů a nových oznámení v Církvi v několika posledních měsících. Zatímco o sebe navzájem pečujeme v pastýřské službě nebo zušlechťujeme své prožívání sabatu nebo zavádíme nový program pro děti a mládež, skutečný důvod těchto úprav přijatých zjevením nám unikne, pokud na ně budeme nahlížet jako na nesourodé a nesouvisející prvky, spíše než jako na vzájemně propojené úsilí, jež nám má pomáhat stavět pevněji na Skále našeho spasení. A přesně to má president Russell M. Nelson určitě a dozajista na mysli, když nás vyzývá, abychom používali zjevené jméno Církve. Pokud se Ježíš – Jeho jméno, Jeho nauka, Jeho příklad a Jeho božskost – stane ústředním bodem našeho uctívání, podpoříme tím velkou pravdu, které kdysi učil Alma: „Má přijíti mnoho věcí; [ale] vizte, jedna věc je důležitější nežli všechny ostatní – … [Vykupitel, který] bude žíti mezi lidem svým a přijde mezi něj.“

Myšlenka na závěr: Oblast v pohraničí, kde v 19. století vyrůstal Joseph Smith, byla tehdy zasažena vzájemně soupeřícími skupinami lidí hlásajících křesťanství. Avšak v rozruchu, který tito nadšení obrozenci způsobili, paradoxně zastiňovali onoho Spasitele, kterého mladý Joseph tak usilovně hledal. Když Joseph bojoval s tím, co nazval temnotou a zmatkem, uchýlil se do ústraní lesíku, kde spatřil a uslyšel mnohem vznešenější svědectví o Spasitelově ústředním postavení v evangeliu, než cokoli, co zde dnes dopoledne zmíníme. Díky daru spočívajícímu v pohledu na to, co bylo nepředstavitelné a nečekané, Joseph ve vidění spatřil Nebeského Otce, velikého Boha vesmíru, a Ježíše Krista, Jeho dokonalého Jednorozeného Syna. Poté nám dal Otec příklad, o němž dnes dopoledne mluvíme – ukázal na Ježíše a řekl: „Toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“ Žádné lepší vyjádření Ježíšovy božské podstaty, Jeho prvořadého místa v plánu spasení a Jeho postavení v očích Božích nikdy nedokáže překonat ono krátké sedmislovné prohlášení.

Rozruch a zmatek? Zástupy a sváry? Toho všeho je v našem světě plno. Koneckonců, skeptici a věrní se stále přou o toto vidění a prakticky i o vše ostatní, o čem jsem dnes mluvil. Pokud se i vy snažíte vidět o něco jasněji a najít význam uprostřed zástupu názorů, odkazuji vás k témuž Ježíšovi a vydávám apoštolské svědectví o zážitku Josepha Smitha, který se stal, jak se stal, nějakých 1 800 let poté, co náš slepý přítel obdržel zrak na oné staré cestě u Jericha. S těmito dvěma i s mnohými dalšími lidmi v průběhu věků svědčím o tom, že ten dozajista nanejvýš strhující pohled a zvuk v životě se skrývá nejen v tom, když Ježíš projde kolem nás, ale hlavně v tom, když přijde k nám, zastaví se vedle nás a učiní si u nás svůj příbytek.

Sestry a bratři, kéž se přes onen nepřetržitý hluk a lomoz dnešních dnů snažíme vidět Krista jakožto ústřední bod našeho života, naší víry a naší služby. V tom spočívá ten skutečný význam. A bude-li v některých dnech naše vnímání zastřené nebo naše sebedůvěra ochablá nebo bude-li naše víra zkoušena a tříbena – což dozajista bude – kéž pak zvoláme o něco hlasitěji: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ Slibuji vám s apoštolskou horlivostí a prorockým přesvědčením, že On vás vyslyší a dříve či později řekne: „Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.“ Vítejte na generální konferenci. Ve jménu Ježíše Krista, amen.

Tisk