1 A stalo se, že dny Eterovy byly za dnů Koriantumrových; a Koriantumr byl králem nad celou zemí.

2 A Eter byl prorok Páně; pročež Eter přišel za dnů Koriantumrových a počal lidu prorokovati, neboť nemohl býti zadržen pro Ducha Páně, jenž byl v něm.

3 Neboť volal od rána až do západu slunce, nabádaje lid, aby věřil v Boha a činil pokání, aby nebyl zničen, pravě mu, že všechny věci se naplňují vírou –

4 Pročež, kdokoli věří v Boha, může s jistotou doufati v lepší svět, ano, dokonce v místo na pravici Boží, kterážto naděje pochází z víry a stává se kotvou pro duši lidí, která je učiní jistými a stálými, vždy oplývajícími dobrými skutky, vedouc je k tomu, aby oslavovali Boha.

5 A stalo se, že Eter prorokoval lidem veliké a podivuhodné věci, kterým nevěřili, protože je neviděli.

6 A nyní, já, Moroni, bych chtěl o těchto věcech poněkud promluviti; chtěl bych ukázati světu, že víra je to, v co doufáme a co není viděti; pročež, nepřete se, protože nevidíte, neboť neobdržíte žádné svědectví, teprve až po zkoušce své víry.

7 Neboť právě skrze víru se Kristus ukázal našim otcům poté, co vstal z mrtvých; a neukázal se jim, dokud v něj neměli víru; pročež, musí nezbytně býti, že někteří v něho měli víru, neboť světu se on neukázal.

8 Ale pro víru lidí se ukázal světu a oslavil jméno Otcovo a připravil cestu, aby tak ostatní mohli býti podílníky nebeského daru, aby mohli doufati v ty věci, jichž neviděli.

9 Pročež, i vy můžete míti naději a býti podílníky onoho daru, budete-li jen míti víru.

10 Vizte, právě vírou byli ti za stara povoláváni podle svatého řádu Božího.

11 Pročež, vírou byl dán zákon Mojžíšův. Ale darem svého Syna Bůh připravil lepší cestu; a bylo to vírou, čím byl naplněn.

12 Neboť není-li žádná víra mezi dětmi lidskými, Bůh nemůže mezi nimi vykonati žádný zázrak; pročež, neukázal se jim, dokud neměli víru.

13 Vizte, právě víra Almova a Amulekova způsobila, že se vězení zřítilo k zemi.

14 Vizte, právě víra Nefiova a Lehiova způsobila změnu v Lamanitech, takže byli pokřtěni ohněm a Duchem Svatým.

15 Vizte, právě víra Ammonova a jeho bratří způsobila mezi Lamanity tak veliký zázrak.

16 Ano, dokonce všichni ti, kteří konali zázraky, je konali vírou, dokonce i ti, kteří byli před Kristem, a také i ti, kteří byli po něm.

17 A právě vírou obdrželi tři učedníci příslib, že neokusí smrti; a neobdrželi příslib, dokud neměli víru.

18 A nikdy nikdo nevykonal zázraky, dokud neměl víru; pročež nejprve věřili v Syna Božího.

19 A byli mnozí, jejichž víra byla tak nesmírně silná, dokonce předtím, nežli Kristus přišel, a kteří nemohli býti zadrženi za závojem, ale skutečně spatřili očima svýma věci, jež předtím viděli okem víry, a radovali se.

20 A vizte, viděli jsme v tomto záznamu, že jedním z nich byl bratr Jaredův; neboť tak veliká byla jeho víra v Boha, že když Bůh vztáhl prst svůj, nemohl ho ukrýti před zraky bratra Jaredova pro slovo své, jež mu pravil, kteréžto slovo on obdržel vírou.

21 A poté, co bratr Jaredův spatřil prst Páně pro příslib, který bratr Jaredův obdržel vírou, Pán nemohl ničeho zadržeti před jeho zrakem; pročež mu ukázal všechny věci, neboť nemohl býti déle zadržován za závojem.

22 A právě vírou obdrželi moji otcové příslib, že tyto věci přijdou k jejich bratřím skrze pohany; tudíž, Pán mi přikázal, ano, dokonce Ježíš Kristus.

23 A já jsem mu pravil: Pane, pohané se budou těmto věcem vysmívati pro naši slabost v psaní; neboť, Pane, ty jsi nás vírou učinil mocnými ve slově, ale neučinil jsi nás mocnými v psaní; neboť učinil jsi, že všichni tito lidé mohli mnoho mluviti Duchem Svatým, kterého jsi jim dal;

24 A ty jsi učinil, abychom mohli psáti jen trochu, pro nešikovnost svých rukou. Viz, ty jsi nás neučinil mocnými v psaní jako bratra Jaredova, neboť jsi učinil, že věci, jež psal, byly stejně mocné, jako jsi ty, až k přemožení člověka, aby je četl.

25 Ty jsi také učinil naše slova mocná a veliká, dokonce tak, že je nemůžeme psáti; pročež, když píšeme, vidíme svou slabost a klopýtáme při skládání svých slov; a já se bojím, aby se pohané našim slovům nevysmívali.

26 A když jsem to pravil, Pán ke mně promluvil řka: Blázni se vysmívají, ale budou truchliti; a milost má je postačující pro mírné, takže nezneužijí vaši slabost;

27 A jestliže lidé přijdou ke mně, ukáži jim jejich slabost. Dávám lidem slabost, aby mohli býti pokorní; a milost má postačuje pro všechny, kteří se přede mnou pokoří; neboť pokoří-li se přede mnou a budou-li míti víru ve mne, pak učiním, že slabé věci se pro ně stanou silnými.

28 Vizte, ukáži pohanům jejich slabost a ukáži jim, že víra, naděje a pravá láska přivádějí ke mně – prameni vší spravedlivosti.

29 A já, Moroni, uslyšev tato slova, byl jsem utěšen a pravil jsem: Ó Pane, tvá spravedlivá vůle se staň, neboť vím, že činíš dětem lidským podle víry jejich;

30 Neboť bratr Jaredův pravil hoře Zerin: Pohni se – a ona se pohnula. A kdyby neměl víru, nepohnula by se; pročež ty působíš poté, co lidé mají víru.

31 Neboť tak ses zjevil svým učedníkům; neboť poté, co měli víru a mluvili ve tvém jménu, ukázal ses jim ve veliké moci.

32 A také si pamatuji, že jsi pravil, že jsi připravil pro člověka obydlí, ano, dokonce mezi příbytky svého Otce, v což člověk může míti lepší naději; pročež člověk musí doufati, jinak nemůže získati dědictví na místě, které jsi připravil.

33 A opět, pamatuji si, že jsi pravil, že jsi miloval svět, dokonce tak, že jsi za svět položil život svůj, abys jej mohl vzíti opět, abys připravil místo pro děti lidské.

34 A nyní, já vím, že tato láska, kterou máš k dětem lidským, je pravá láska; pročež, pokud lidé nebudou míti pravou lásku, nemohou zděditi ono místo, které jsi připravil v příbytcích svého Otce.

35 Pročež, pro to, co jsi pravil, vím, že nebudou-li pohané míti kvůli naší slabosti pravou lásku, vyzkoušíš je a odejmeš jim jejich hřivnu, ano, dokonce to, co obdrželi, a dáš těm, kteří budou míti hojněji.

36 A stalo se, že jsem se modlil k Pánu, aby dal pohanům milost, aby mohli míti pravou lásku.

37 A stalo se, že Pán mi pravil: Nebudou-li míti pravou lásku, tobě na tom nemusí záležeti, ty jsi byl věrný; pročež šat tvůj bude očištěn. A protože jsi viděl slabost svou, budeš učiněn silným, dokonce tak, že usedneš na místě, které jsem připravil v příbytcích svého Otce.

38 A nyní já, Moroni, se loučím s pohany, ano, a také se svými bratřími, které miluji, dokud se nesetkáme před soudcovskou stolicí Kristovou, kde všichni lidé budou věděti, že můj šat není poskvrněn vaší krví.

39 A pak budete věděti, že jsem viděl Ježíše a že se mnou mluvil tváří v tvář a že mi řekl o těchto věcech v prosté pokoře, stejně jako člověk říká druhému, v mém vlastním jazyce;

40 A jen málo jsem jich zapsal pro svou slabost v psaní.

41 A nyní, chtěl bych vás nabádati, abyste hledali tohoto Ježíše, o kterém psali proroci a apoštolové, aby milost Boha Otce, a také Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého, který o nich vydává svědectví, mohla býti a zůstati ve vás na věky. Amen.