„Lekce 5 – přípravné materiály k vyučovací hodině: Příchod Knihy Mormonovy“, Základy Znovuzřízení – přípravné materiály k vyučovací hodině (2019)
„Lekce 5 – přípravné materiály k vyučovací hodině“, Základy Znovuzřízení – přípravné materiály k vyučovací hodině
Lekce 5 – přípravné materiály k vyučovací hodině
Příchod Knihy Mormonovy
Moroni předtím, než ukryl nefitský záznam, prorokoval o tom, že tento záznam vyjde na světlo světa v posledních dnech: „Neboť nikdo nemůže míti moc vynésti ho na světlo, pokud mu ona nebyla dána od Boha.“ (Mormon 8:15.) Zamyslete se nad tím, proč Nebeský Otec vybral mladého a nevzdělaného farmářského chlapce, aby přeložil a vydal jednu z nejvlivnějších knih naší doby.
Oddíl 1
Jak Joseph Smith vynesl na světlo světa Knihu Mormonovu skrze moc Boží?
Při příchodu Knihy Mormonovy se přihodilo několik zázračných událostí, které jsou důkazem toho, že tato kniha byla přeložena mocí Boží. (Viz Saints: The Story of the Church of Jesus Christ in the Latter Days, vol. 1, The Standard of Truth, 1815–1846 [2018], 21–30, 39–64.)
Josepha Smitha navštívil anděl a řekl mu o dávném záznamu.
Večer 21. září 1823 se Josephu Smithovi zjevil anděl Moroni a řekl mu, že Bůh má pro něj určitý úkol (viz Joseph Smith–Životopis 1:33).
Při přípravě na vyučovací hodinu si prostudujte
Přečtěte si Joseph Smith–Životopis 1:34–35.
Joseph Smith knihu přeložil navzdory svému mládí a nízkému vzdělání.
Josephu Smithovi bylo v době, kdy ho poprvé navštívil anděl Moroni a kdy poprvé uviděl zlaté desky, 17 let. V době, kdy mu bylo 18 až 21 let, ho Moroni navštěvoval jednou za rok a předával mu „poučení a znalost“ (Joseph Smith–Životopis 1:54). Ve věku 21 let bylo Josephovi dovoleno desky vzít, aby mohly být přeloženy. Ve věku 22 let část z nich přeložil, přičemž mu jako písař sloužil Martin Harris. (Tento rukopis čítající 116 stran se poté ztratil a již nebyl znovu přeložen.) Ve věku 23 let Joseph překlad dokončil, přičemž mu jako písaři sloužili Oliver Cowdery a další.
Emma Smithová, manželka Proroka Josepha Smitha, vysvětlila: „[V té době] Joseph Smith … nedokázal napsat ani nadiktovat souvislý, dobře formulovaný dopis, natož nadiktovat takovou knihu, jako je Kniha Mormonova. A i když jsem byla aktivní účastnicí toho, co se odehrávalo, a i když jsem byla překládání desek přítomna, … je to pro mě tak podivuhodné, tak ‚podivuhodné dílo a div‘, jako pro kohokoli jiného. … Kniha Mormonova má božský původ – o tom nemám sebemenší pochyby.“ („Last Testimony of Sister Emma“, The Saints’ Herald, Oct. 1, 1879, 290.)
Joseph Smith dokončil překlad za mimořádně krátkou dobu.
Odhaduje se, že Joseph Smith překlad dokončil za „pětašedesát či méně pracovních dnů“, přičemž se jednalo o knihu, „která v současném vydání čítá 531 stran. To vychází průměrně na osm stran denně. Vzpomeňte si na to, až budete překládat nějakou knihu nebo až budete plánovat svou četbu Knihy Mormonovy.“ (Russell M. Nelson, „A Treasured Testament“, Ensign, July 1993, 61–62.)
Joseph Smith překládal bez poznámek a bez zpětného procházení rukopisu.
Emma krátce před svou smrtí v roce 1879 popsala proces překládání svému synovi Josephu Smithovi III.:
[Věřím], že Církev byla založena na základě božského nařízení. Mám v to naprostou víru. …
[Joseph] neměl [při překládání] žádný rukopis ani knihu, ze které by četl. …
Kdyby něco takového měl, nedokázal by to přede mnou skrýt. …
Desky často ležely na stole, bez snahy je nějak skrývat, zabalené v malém lněném ubrusu, který jsem mu na jejich obalení dala. Jednou, když takto ležely na stole, jsem se jich dotkla a cítila jsem pod rukama jejich obrys a tvar. Zdály se být poddajné jako tvrdý papír, a když jste palcem otáčeli strany, jak se někdy palci otáčejí strany v knize, vydávaly šelestivý, kovový zvuk. …
Jsem přesvědčena, že nikdo by nemohl diktovat text rukopisu, aniž by byl inspirován; neboť když jsem působila jako jeho písař, tvůj otec mi diktoval celé hodiny; a když se po jídle nebo po přerušení vrátil k práci, začal hned tam, kde skončil, aniž by do rukopisu nahlédl nebo aniž by se mu musela nějaká jeho část přečíst. Takto to obvykle dělával. Je pravděpodobné, že něco takového by nedokázal ani učený muž; a pro někoho tak neznalého a nevzdělaného, jako byl on, to prostě nebylo možné. (Emma Smithová, v: „Last Testimony of Sister Emma“, The Saints’ Herald, Oct. 1, 1879, 289–290.)
Josephu Smithovi byly dány nástroje, které mu měly pomáhat překládat.
Joseph nepřekládal Knihu Mormonovu obvyklým způsobem. Neznal původní jazyk, v němž byly desky napsány, aby z tohoto jazyka mohl poté překládat do angličtiny. Spíše převáděl text z jednoho jazyka do druhého skrze zjevení – „darem a mocí Boží“ (Nauka a smlouvy 135:3).
Joseph a jeho písaři popsali dva nástroje, které se při překládání Knihy Mormonovy používaly. Jeden z těchto nástrojů, které jsou v Knize Mormonově označovány slovem „překladatele“ (Mosiáš 8:13), je dnešním Svatým posledních dnů lépe znám jako „Urim a Thumim“ (Joseph Smith–Životopis 1:35). Oliver Cowdery prohlásil, že když se Joseph „díval skrze“ Urim a Thumim, „byl schopen anglicky přečíst znaky pozměněné egyptštiny, které byly na deskách vyryty“ („Překládání Knihy Mormonovy“, Eseje na témata z evangelia, churchofjesuschrist.org/study/manual/gospel-topics-essays/book-of-mormon-translation?lang=ces).
Některé pozdější záznamy naznačují, že Joseph někdy při překládání Knihy Mormonovy používal i jiný nástroj. Tímto nástrojem byl malý oválný kámen, označovaný jako videcký kámen, který Joseph našel o několik let dříve, než obdržel zlaté desky. Tyto záznamy uvádějí, že Joseph vkládal buď překladatele, nebo videcký kámen do klobouku, aby tak zamezil přístupu světla, což mu umožnilo lépe vidět slova, která se na daném nástroji objevovala. (Viz „Překládání Knihy Mormonovy“, churchofjesuschrist.org/study/manual/gospel-topics-essays/book-of-mormon-translation?lang=ces; viz také Richard E. Turley Jr., Robin S. Jensen a Mark Ashurst-McGee, „Joseph Vidoucí“, Liahona, říjen 2015, 13.)
Po více než roce od vydání Knihy Mormonovy byl Joseph na jednom shromáždění požádán, aby se podělil o některé konkrétní podrobnosti týkající se příchodu Knihy Mormonovy. Zápis z tohoto setkání uvádí, že „řekl, že není zamýšleno říci světu o veškerých podrobnostech týkajících se příchodu Knihy Mormonovy“ a že „není vhodné, aby se těmito věcmi zaobíral“ („Minutes, Oct. 25–26, 1831“, v: Minute Book 2, 13, josephsmithpapers.org).
Starší Neal A. Maxwell z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětlil:
Mnozí, kteří čtou Knihu Mormonovu, si pochopitelně přejí dozvědět se něco více o tom, jak byla vynesena na světlo, včetně vlastního procesu jejího překládání. … To, co o příchodu Knihy Mormonovy skutečně víme, je tedy dostačující, avšak nikoli úplné. …
Možná, že podrobnosti týkající se překládání jsou nám zahaleny … proto, že se máme zaměřit spíše na obsah knihy než na to, abychom se přehnaně zabývali procesem, jakým jsme ji získali. (Neal A. Maxwell, „By the Gift and Power of God“, Ensign, Jan. 1997, 39, 41)
Při přípravě na vyučovací hodinu přemítejte
Proč by nás podle vašeho názoru měl více zajímat „obsah knihy“ než proces, „jakým jsme ji získali“?
Oddíl 2
V jakém ohledu jsou svědectví svědků Knihy Mormonovy dalším důkazem její pravdivosti?
Joseph Smith a Oliver Cowdery se během překládání Knihy Mormonovy dozvěděli, že Pán ukáže desky třem zvláštním svědkům (viz Eter 5:2–4). Oliver, David Whitmer a Martin Harris byli „pohnuti inspirovaným přáním býti těmito třemi zvláštními svědky“ (Nauka a smlouvy 17, záhlaví oddílu).
V červnu 1829 byly Oliverovi, Davidovi a Martinovi desky zázračným způsobem ukázány. Svědčili o tom, že „anděl Boží sestoupil s nebe a přinesl tyto desky a položil nám je před oči, abychom je spatřili a viděli je, i rytiny na nich“ („Svědectví tří svědků“, Kniha Mormonova).
Bezprostředně po tomto setkání tří svědků s andělem se Joseph Smith vrátil do domu Whitmerových a řekl svým rodičům: „Otče, matko, ani nevíte, jak jsem šťastný; Pán nyní dovolil, aby kromě mě spatřili desky ještě další tři lidé – spatřili anděla, který jim vydal svědectví; a oni budou muset vydat svědectví o pravdivosti toho, co jsem řekl, neboť oni nyní vědí sami pro sebe, že mou snahou není oklamat lidi. A já se cítím, jako by ze mě bylo sňato veliké břemeno, které pro mě bylo téměř nesnesitelné; a duše má se raduje, že již nemusím být v tomto světě zcela sám.“ („Lucy Mack Smith, History, 1845“, 153–154, josephsmithpapers.org)
Později Joseph ukázal desky dalším osmi svědkům. Ti prohlásili: „Měli [jsme desky] ve svých rukou; a také jsme na nich viděli rytiny … a víme s jistotou, že [Joseph Smith] má desky, o kterých hovoříme.“ („Svědectví osmi svědků“, Kniha Mormonova.)
Zmínění tři svědkové si navzdory rozporům s Josephem Smithem, které způsobily, že se každý z nich s Církví rozešel ([Oliver] Cowdery a [Martin] Harris se později vrátili), si v průběhu svého života za svým svědectvím vytrvale stáli. Každý z osmi svědků rovněž potvrzoval své svědectví o tom, že si desky prohlížel, ačkoli se někteří z nich nakonec Církvi odcizili. Společná váha jejich četných prohlášení pronesených v průběhu mnoha let, navzdory jejich měnícím se postojům vůči Josephu Smithovi a Církvi, je mocným svědectvím o hodnověrnosti těchto prohlášení uveřejněných v Knize Mormonově. („Witnesses of the Book of Mormon“, Church History Topics, ChurchofJesusChrist.org)
Zaznamenejte si své myšlenky
Zaznamenejte si prožitky, které vám pomohly poznat pravdivost Knihy Mormonovy. Během vyučovací hodiny dostanete příležitost, budete-li chtít, se o své svědectví podělit.