Biskupstvo
Zármutek a ztráta blízké osoby

„Zármutek a ztráta blízké osoby“, Podklady pro udílení rad a pokynů (2020)

„Zármutek a ztráta blízké osoby“, Podklady pro udílení rad a pokynů

Zármutek a ztráta blízké osoby

Zármutek může být nesmírně silnou emocí. V nějakou chvíli ho během života zažije téměř každý. Smrt je součástí Božího plánu štěstí, ale i ti, kdo to vědí, mají mnohdy potíže vyrovnat se s pocity, jež s sebou ztráta milovaného člověka přináší. Příčinou zármutku navíc nebývá jen smrt; zármutek vyvolávají i jiné druhy ztrát, jako je například ztráta zaměstnání, vztahu, zdraví a tak dále. Zármutek je přirozenou reakcí na ztrátu a emočním přechodem na cestě k radosti, nikoli projevem slabosti nebo nedostatečné víry v Boha či v Jeho lásku.

Truchlící potřebují čas, aby se mohli se zármutkem plynoucím ze ztráty vyrovnat, a potřebují podporu přátel a rodiny, kteří při nich budou v této situaci stát. V závislosti na řadě faktorů se může doba nutná k tomu, aby mohl člověk zármutek přirozeně a zdravě zpracovat, u každého lišit. Došlo ke ztrátě náhle, nebo se s trýznivou bolestí očekávala? Jak blízký citový vztah měl v případě, že se jedná o úmrtí, truchlící k zesnulému? Nakolik dotyčný člověk na zesnulého či na to, co ztratil, spoléhal? Tyto a další faktory nám umožňují lépe pochopit, jak truchlícímu pomoci.

Někteří lidé se raději vyhýbají věcem, které jim jejich ztrátu připomínají, zatímco jiní nacházejí ve vzpomínkách útěchu. Jedni se možná budou potřebovat na čas stáhnout, než budou schopni stýkat se s lidmi či se účastnit církevních shromáždění, činností a akcí, kdežto druzí mohou po společnosti toužit okamžitě. Lidé jsou různí a jejich cesta kupředu se bude lišit.

Během služby člověku, který se potýká se zármutkem, je prvořadé a nejdůležitější dávat mu najevo lásku. Následující věty vám mohou pomoci vyjádřit pochopení:

  • „Nevím, co říci, ale chtěl bych, abyste věděl(a), že mi na vás záleží.“

  • „Nemusíte říkat nic, nechcete-li, ale pokud ano, jsem zde, abych naslouchal(a).“

  • „Je v pořádku, že se každý den či okamžik cítíte úplně jinak. Každý věci prožívá jiným způsobem. Když emoce přijdou, nebraňte se jim.“

  • „Je mi opravdu velice líto, že si tím musíte procházet.“

Pochopte situaci

Pokud sloužíte člověku, který se potýká se zármutkem, zvažte možnost mu vlídně a láskyplně položit následující či podobné otázky, abyste dokázali lépe pochopit, co ho trápí, co potřebuje a v jaké je situaci.

  • Jak se s tím vyrovnáváte?

  • Když máte dobrý den, čím si myslíte, že to je?

  • Kde hledáte citovou oporu?

  • Které konkrétní věci, jež vám druzí řekli nebo které udělali, vám pomohly? Co vám nepomohlo?

Dále může pomoci, když je člověk obeznámen s fázemi zármutku. Většina lidí, kteří prožívají zármutek, prochází pěti emočními stadii, jimiž jsou: popírání, hněv, smlouvání, deprese a smíření. Mohou nastat v jakémkoli pořadí, některé mohou být přeskočeny nebo se mohou vícekrát opakovat. Každá fáze truchlení může od těch, kdo dotyčnému slouží, vyžadovat jiný přístup. Zde je základní popis jednotlivých stadií:

  • Popírání: Popírání bývá obvykle první fází zármutku. Lidé, kteří jí procházejí, mohou popírat, co se stalo, být neteční nebo prožívat otřes. Když se člověk nachází v této fázi, je často nejvhodnější si s ním empaticky popovídat nebo jen společně beze slov posedět.

  • Hněv: V tomto stadiu mohou lidé směřovat hněv vůči Bohu, sobě či dalším lidem ve svém okolí. Zvažte možnost dotyčného vybídnout, aby si tyto hněvivé pocity zaznamenával do deníku. Až se mu podaří tuto fázi překonat, může deník zničit, ale prozatím mu psaní deníku může nabídnout způsob, jak hněv bezpečně uvolnit.

  • Smlouvání: Člověk nalézající se ve stadiu smlouvání se může pokoušet s Bohem vyjednávat a klade otázky „co kdyby“ (například „Co kdybych slíbil, že se k tomu člověku budu chovat lépe?“ nebo „Co kdybych začal každý týden navštěvovat chrám?“). Lidé často cítí vinu za to, že nebyli schopni zesnulého ochránit nebo zabránit neštěstí, ke kterému došlo. Pokud se někdo po úmrtí bližního nachází v této fázi, může pomoci zeptat se ho, co by si podle něj zesnulý přál se zřetelem na to, aby se dotyčný posunul v životě kupředu.

  • Deprese: V tomto stadiu mohou lidé pociťovat prázdnotu, bezmoc, beznaděj a případně i ztrátu zájmu o každodenní život. Mohou se začít stranit druhých. Pokud někdo v této fázi setrvává po delší dobu (čtyři až šest týdnů), bude možná potřeba doporučit mu podpůrnou skupinu zabývající se zármutkem či pomoc odborníka v oblasti duševního zdraví.

  • Smíření: V této fázi si lidé postupně zvykají na nový normální stav. Emoce se ustalují a oni se učí, jak zármutek zvládat. Může pomoci, když je ujistíte, že smíření je v pořádku, a pokud se jednalo o úmrtí, že by si milovaný člověk, jenž odešel, přál, aby se snažili být šťastni.

Pomozte dotyčnému

Když se budete snažit dotyčnému člověku pomoci, můžete zvážit tyto informace:

  • Pomozte dotyčnému, aby si uvědomil, že prožívat zármutek je v pořádku. Někdo může zármutek vnímat jako projev ochabující víry, ale dovolit sám sobě truchlit je důležité. Diskuse o tom, že zármutek pociťoval i Ježíš, může členům pomoci pochopit, že se nejedná o projev nedostatečné víry (viz Jan 1:32–36).

  • Pomozte truchlícímu, aby si uvědomil, že každý prožívá zármutek po svém. Není žádný správný způsob, jak se se ztrátou vyrovnat, a každý reaguje jinak. Člověk by neměl mít pocit viny kvůli tomu, že něco pociťuje, nebo naopak nepociťuje.

  • Dejte dotyčnému najevo, že s ním soucítíte (a pokračujte v tom dlouhou dobu po samotné ztrátě).

    • Modlete se o vedení, abyste věděli, co říci. Ze snahy někoho utěšit může mít člověk obavy, ale většinou je lepší druhého oslovit a něco říci, než mlčet. Je důležité, aby truchlící věděli, že vám na nich záleží a že je chcete podpořit.

    • Pamatujte, že musíte jednat citlivě. Někdy nemusí truchlící dobře míněná slova vnímat jako empatická. Následující příklady by mohly spíše ublížit než pomoci:

      • „Je to součástí Božího plánu.“

      • „Aspoň …“ („aspoň že netrpěli“, „aspoň se teď můžeš seznámit s někým jiným“, „aspoň si teď budeš moci najít práci, která tě bude opravdu bavit“ a tak dále).

      • „Prožil(a) jsem si něco podobného.“

      • „Věnujte se více službě.“

      • „Časem se to zlepší.“

      • „Měli byste …“ nebo „Budete …“

      • „Teď už je na lepším místě.“

    • Místo toho byste spíše mohli

      • říci: „Nevím, co říct, snad jen to, že vás má řada lidí ráda a já také.“

      • říci: „Modlím se za vás.“

      • dát truchlícímu prostřednictvím svých slov a skutků najevo, že na něj myslíte. Oslovit ho nemusí být těžké, může stačit i textová zpráva.

      • věnovat truchlícímu čas.

  • Naslouchejte. Pomoci můžete nejenom tím, že budete dotyčnému člověku radit nebo s ním mluvit. Budete-li naslouchat a necháte-li ho, aby vyjádřil své pocity, často takové gesto ocení a prospěje mu. I pouhé společné posezení je neverbálním vyjádřením vaší podpory. Jenom poslouchat může být obtížné, protože můžete mít pocit, že pro ulehčení bolesti neděláte dost, ale i samotné naslouchání pomáhá a přináší podporu.

  • Nereagujte. Když lidé procházejí fázemi smutku, mohou říkat nebo dělat něco, co u nich není obvyklé. Buďte trpěliví a uvědomte si, že takové chování často poukazuje na to, kde se člověk v procesu truchlení právě nachází.

  • Poskytujte člověku poté, co ho postihne ztráta, dlouhodobou podporu. Povzbuzujte církevní vedoucí, bratry a sestry pověřené pastýřskou službou, členy sboru a přátele, aby s citovou podporou pokračovali ještě dlouho poté, co k události došlo. Truchlení je proces, který může trvat měsíce, či dokonce roky.

  • Dávejte pozor na sebevražedné poznámky či chování. Jestliže truchlící o sebevraždě mluví, vždy to berte vážně. Viz stránka Sebevražda v Podkladech pro udílení rad a pokynů. Máte-li obavy o něčí bezpečnost, okamžitě kontaktujte místní zdravotnickou záchrannou službu nebo kancelář Rodinných služeb (pokud je k dispozici). Církevní vedoucí se s touto záležitostí mohou rovněž obrátit na církevní linku pomoci. Navštivte stránky suicide.ChurchofJesusChrist.org nebo oddíl Sebevražda v aplikaci Knihovna evangelia, kde najdete bezplatné linky pomoci po celém světě a zdroje zaměření na pomoc těm, kteří se potýkají s krizí ve spojitosti s rizikem sebevraždy nebo jinými s ní souvisejícími problémy.

V případě úmrtí blízkého člověka může být v rámci procesu truchlení potřeba rodině pomoci s pohřbem či smutečním obřadem. Pro truchlící může být organizace pohřbu a účast na něm obtížná. Při poskytování podpory a útěchy je zapotřebí přistupovat k jejich potřebám citlivě. Informace o vykonávání pohřbů a souvisejících službách naleznete v části 29.6 příručky General Handbook: Serving in The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints (ChurchofJesusChrist.org). Mějte na paměti také několik dalších pokynů:

  • Smuteční obřady mají uctít život zesnulého a pomoci truchlícím pozůstalým nalézt útěchu a pokoj. Pohřeb je mnohdy zcela zásadní součástí posunu v procesu truchlení. Proto je zapotřebí přistupovat k potřebám a přáním truchlícího člověka či rodinných příslušníků citlivě. Pomoci může diskuse o plánu spasení a moci Ježíše Krista poskytnout útěchu. Dále je důležité věnovat dostatek času k uctění zesnulého a připomenutí jeho vztahů a kladných povahových rysů.

  • Truchlící se mohou rozhodnout, zda si budou, nebo nebudou přát během obřadu vystoupit s proslovem nebo zda se ho vůbec budou chtít zúčastnit. Rozhodnutí je pouze na nich.

  • Dbejte na to, abyste v jakémkoli proslovu, který na pohřbu případně pronesete, dali najevo, že s dotyčnými soucítíte. Doporučte dalším řečníkům (církevním vedoucím, bratrům a sestrám pověřeným pastýřskou službou, sousedům atd.), aby rovněž volili citlivá slova.

Problémem v případě pohřbu i období poté mohou být finance. Pokud dotyčný člověk či rodina ztratili svého živitele, mohou mít obavy z budoucí finanční situace. Usilujte o duchovní vedení, až budete přemýšlet o tom, jak by některé z těchto obav mohla vyřešit pomoc Církve či její programy.

Podpořte rodinu

Někdy se mohou se zármutkem potýkat také členové rodiny a blízcí přátelé, zvláště pokud truchlí nad ztrátou milované osoby. Informace z části „Pomozte dotyčnému“ můžete uplatnit i na jednotlivé rodinné příslušníky a blízké přátele.

I když zármutek zakouší pouze jeden člen rodiny, můžete si v rodině ověřit, jak se daří dalším jejím členům. Mohou potřebovat podporu, pokud jde o pomoc truchlícímu příbuznému.

Využijte zdroje dostupné ve sboru a v kůlu

Bude-li to vhodné, zvažte možnost požádat vedoucí sboru nebo další důvěryhodné osoby o poskytování průběžné podpory. Než začnete situaci dotyčného probírat s druhými, požádejte ho o svolení.

  • Povzbuďte jeho širší rodinu a bratry či sestry pověřené pastýřskou službou, aby byli vnímaví. Proces truchlení může trvat dlouho a po určitou dobu bude člověk pravděpodobně potřebovat intenzivnější podporu. Ta musí pokračovat dlouhou dobu po pohřbu.

  • Někomu může pomoci, když bude docházet na sezení podpůrné skupiny. Skupiny mohou být obzvláště prospěšné pro ty, kdo mají pocit, že jejich situaci či pocity nikdo nechápe. Některé skupiny fungují prostřednictvím sociálních sítí. Najít podpůrné skupiny ve vašem okolí vám mohou pomoci rodinní lékaři, pohřební ústavy nebo hospice. Rodinné služby sice samy podpůrné skupiny zabývající se zármutkem nenabízejí, ale můžete se obrátit na jejich místní kancelář (jsou-li u vás k dispozici) a požádat ji o informace nebo doporučení.

  • Pomozte dotyčnému člověku zajistit si v případě, že to bude zapotřebí, odbornou péči. Zármutek může být komplikovanou emocí a truchlící může potřebovat pomoc odborníka. Viz strana zabývající se duševním zdravím v Podkladech pro udílení rad a pokynů.