Biskupstvo
Zneužívání a týrání (pomoc obětem)

„Zneužívání a týrání (pomoc obětem)“, Podklady pro udílení rad a pokynů (2020).

„Zneužívání a týrání (pomoc obětem)“, Podklady pro udílení rad a pokynů.

Zneužívání a týrání (pomoc obětem)

Krizové linky

Biskupové, presidenti odboček a presidenti kůlů mají pokaždé, když se dozvědí o případu zneužívání či týrání, neprodleně zavolat na církevní krizovou linku určenou církevním vedoucím. Na této lince jim bude poskytnuta podpora ohledně toho, jak pomoci obětem a jak je zapotřebí danou záležitost nahlásit. Přejete-li si získat číslo krizové linky a další informace, přejděte na čísla krizových linek.

Žádný církevní vedoucí nemá nikdy ignorovat oznámení o zneužívání nebo týrání, ani nemá nikomu radit, aby neoznamoval trestnou činnost.

USA a Kanada

Dozví-li se o zneužívání či týrání druzí členové, mají okamžitě kontaktovat orgány činné v trestním řízení. Rovněž se mají poradit se svým biskupem nebo presidentem kůlu, který se obrátí na krizovou linku pro záležitosti spojené se zneužíváním a týráním, aby získal vedení ohledně toho, jak pomoci obětem a jak je zapotřebí danou záležitost nahlásit.

Státy mimo USA a Kanadu

Zjistěte, jak a kdy máte zneužívání či týrání nahlásit. Presidenti kůlů a biskupové mají neprodleně zavolat na krizovou linku, pokud je v jejich zemi nějaká k dispozici, aby získali vedení. V zemích, kde tato krizová linka k dispozici není, má biskup, který se dozví o zneužívání či týrání, kontaktovat presidenta kůlu. Ten se obrátí s žádostí o pokyny na územní právní poradce v územní kanceláři (viz Všeobecná příručka: Služba v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů (2020), 38.6.2.1, ChurchofJesusChrist.org). Další členové mají splnit veškeré ohlašovací povinnosti stanovené zákonem a poradit se se svým biskupem.

Zneužívání či týrání nelze tolerovat

Zneužívání a týrání je špatné zacházení s druhými (jako například s dítětem, manželským partnerem, starším nebo postiženým člověkem) nebo jejich zanedbávání takovým způsobem, že jim to způsobuje fyzickou, psychickou či sexuální újmu. Církev zastává stanovisko, že zneužívání ani týrání nelze tolerovat v žádné podobě a že ti, kteří se jimi proviní, se budou zodpovídat před Bohem. Pachatel, ať již je ze zneužívání nebo týrání usvědčen, či nikoli, je podroben církevnímu disciplinárnímu řízení a může mu být odňato členství v Církvi (viz Matouš 18:6; Marek 9:42; Lukáš 17:2).

Prvořadou zodpovědností Církve v případě zneužívání či týrání je 1) s laskavostí a citlivě pomoci těm, kteří se stali obětí zneužívání či týrání, a 2) ochránit další zranitelné osoby před zneužíváním či týráním, k němuž by mohlo dojít v budoucnu. Zatímco některé druhy zneužívání či týrání mohou působit fyzickou újmu, veškeré jeho formy ovlivňují mysl a ducha. Zneužívání či týrání často ničí víru a může u oběti zapříčinit pocity zmatku, nejistoty, nedůvěry, viny a strachu. Viz „Recognizing Patterns of Abuse“ a „What are signs that someone is being abused?“

Pomozte oběti porozumět tomu, že nenese zodpovědnost za skutky pachatele a že se od ní neočekává, že bude zneužívání či týrání snášet.

Berte v potaz, že někteří pachatelé mohou být lstiví, manipulativní a prolhaní, takže se jejich verze toho, co se událo, bude možná lišit od toho, co říká oběť. V každém případě berte ohled především na bezpečnost a ochranu oběti.

Od církevních vedoucích se neočekává, že stanoví diagnózu ani že budou poskytovat terapii těm, kteří v důsledku zneužívání či týrání zápolí s psychickými problémy, a ani k tomu nejsou nabádáni. Bude-li to zapotřebí, povzbuďte dotyčného, aby zvážil možnost vyhledat odbornou pomoc. Rodinné služby (tam, kde jsou k dispozici) jsou schopny vedoucím poskytnout konzultace a informace ohledně zdrojů, které jsou v jejich okolí dostupné.

Při čtení těchto informací usilujte o inspiraci ohledně toho, jak tyto náměty přizpůsobit situaci oběti, která může být odlišná, pokud je oběť manželský partner, dítě, starší rodič nebo postižený člověk.

Snažte se porozumět

Pomoci oběti vnímat, že jí někdo naslouchá a rozumí, může být zrovna tak důležité jako jakákoli rada, kterou jí můžete poskytnout. Při rozhovoru s oběťmi usilujte o to, abyste jim dávali najevo lásku a pochopení tak, jak by to činil Spasitel. Hovořit o zneužívání či týrání vyžaduje ze strany oběti spoustu odvahy, a tak bude možná potřebovat ujištění a útěchu.

Zůstaňte klidní a buďte ochotní věnovat čas tomu, abyste si vyslechli, čeho se oběť obává, jaké má pochybnosti a co ji znepokojuje. S modlitbou zvažte možnost položit oběti ohleduplně a citlivě otázky, jako jsou ty níže uvedené, abyste mohli lépe porozumět její situaci a rozpoznat její potřeby. Dbejte na to, abyste oběti umožnili situaci popsat vlastními slovy, než abyste ji podrobili výslechu.

  • Co se děje?

  • Nakolik bezpečně se cítíte?

  • Nakolik jsou v bezpečí ti kolem vás?

  • S kým dalším jste o tom mluvil(a) (například s rodinou, s rodiči, s církevními vedoucími nebo s orgány veřejné moci)?

  • Jaké máte bezprostřední potřeby?

  • Je ještě něco, co se týká tohoto případu zneužívání či týrání, co bych měl vědět?

Oběti zneužívání či týrání mohou u církevních vedoucích hledat pomoc s duchovním uzdravením. Pro ženy a mladé lidi bude možná příjemnější setkat se s biskupem či s jinými vedoucími za přítomnosti některého ze svých přátel, rodičů nebo církevních vedoucích, jimž důvěřují. Ujistěte se, že oběť si je vědoma toho, že s sebou může mít někoho, kdo jí bude oporou.

Pomozte dotyčnému

Při poskytování pomoci a podpory oběti zvažte následující náměty. Dbejte na to, aby vaše návrhy byly soucitné a laskavé.

Pomozte dotyčnému porozumět tomu, jak dosáhnout uzdravení prostřednictvím Spasitele a Jeho Usmíření (viz Alma 7:11–12; 2. Nefi 9:21; Nauka a smlouvy 88:6).

Pochvalte oběť, že sebrala odvahu o zneužívání či týrání promluvit.

Dotyčného ujistěte, že nemá zapotřebí činit pokání kvůli tomu, že se stal obětí zneužívání či týrání.

Povzbuďte ho, aby požádal o kněžské požehnání.

Přistupujte citlivě k procesu uzdravování dané oběti, který si může vyžádat značný čas. Nesnažte se tento proces uspíšit ani ovlivňovat.

Umožněte oběti, aby předtím, než jí budete radit ohledně odpuštění pachateli, zpracovala své pocity a obtíže související s daným případem zneužívání či týrání.

Pomozte dotyčnému, aby měl pocit bezpečí.

Přečtěte si článek „How do I stay safe?“, abyste získali více informací.

Povzbuďte oběť, aby se s žádostí o pomoc a podporu obrátila na ty, kterým důvěřuje, což mohou v případě potřeby být i odborné poradenské služby.

Podpořte rodinu

Zneužívání či týrání ovlivňuje členy rodiny dotyčného stejně, jako jeho samého. Zjistěte, jak daný případ zasáhl manželského partnera nebo členy rodiny dotyčného, a zabývejte se tím. Ujistěte se, že se stejnou láskou a zájmem, jaké dáváte najevo oběti, přistupujete i ke členům její rodiny, kteří možná mají sami obtíže nebo pociťují zármutek.

Zvažte možnost členům rodiny, kteří možná potřebují poradenství nebo podporu, zajistit pomoc prostřednictvím veřejných služeb nebo odbornou pomoc.

Pomozte členům rodiny porozumět tomu, jak jim Spasitel může pomoci dosáhnout osobního uzdravení (viz Alma 7:11 a Matouš 11:28–30).

Poskytujte vytrvalou podporu členům rodiny oběti.

Využijte zdroje dostupné ve sboru a v kůlu

Pokud vám oběť zneužívání či týrání dá svolení k tomu, abyste situaci probrali s druhými, snažte se pod vedením biskupa určit vedoucí ze sboru nebo další důvěryhodné jednotlivce, kteří by jí mohli poskytovat vytrvalou podporu, vedení a pomoc. (Více informací získáte v osnově s pokyny „Preventing and Responding to Abuse“.)

Diskutujte s biskupem o tom, jak pomoci dotyčné osobě nebo rodině a jak pozitivně reagovat na danou situaci.

Pomozte oběti najít a kontaktovat dostupné veřejné služby nebo odbornou pomoc. Viz stránky „Should I get professional help?“.

  • K veřejným službám mohou patřit například azylová zařízení, poradci, zdravotnické služby, právní služby a další zdroje pomoci.

  • Dotyčná osoba bude možná muset v závislosti na závažnosti situace a dalších ohledech zvážit možnost uvědomit orgány veřejné moci nebo získat právní ochranu.

K potřebám oběti a k tomu, koho by jí bylo možné přidělit jako sestry či bratry pověřené pastýřskou službou, přistupujte s modlitbou a ohleduplností. Zvažte možnost vzít při rozhodování v potaz rovněž názor oběti, bude-li to vhodné. Některým obětem bude možná příjemnější setkávat se s manželským párem pověřeným pastýřskou službou než se dvěma bratry.

Ve spolupráci s biskupem zvažte možnost věnovat během rady sboru nebo jiného setkání čas školení vedoucích ohledně toho, jak zabraňovat zneužívání a týrání a jak na ně reagovat.