Mladí dospělí
Předčasně se navrátivší misionáři: Nejste na to sami
Autorka, která pochází z Francie, navštěvuje školu v Utahu v USA.
Mladí dospělí se dělí o to, jak našli smysl a pokoj poté, co se předčasně vrátili z misie, a jak je můžete nalézt i vy.
Fotografie: Tiffany Myloan Tongová
Armáda misionářů na plný úvazek, kteří usilují o to, aby plnili svou povinnost „pozvat druhé, aby přišli ke Kristu“1, přináší mnohým „velikou naději a mnoho radosti“. (Alma 56:17.) Tito misionáři, tak jako mladí válečníci v Knize Mormonově, bojují každý den s „tak zázračnou silou; a s takovou velikou mocí“. (Alma 56:56.)
Ale i mezi 2 060 mladými válečníky bylo přesto 200 těch, kteří „omdleli ztrátou krve“. (Alma 57:25.) Byli proto méně odvážní? Byli proto méně silní? Méně stateční? Méně hodnotní než ti druzí? V žádném případě.
Stejně tak i vy, misionáři, kteří jste se předčasně vrátili kvůli problémům v oblasti fyzického nebo duševního zdraví, nejste méně odvážní, méně silní, méně stateční ani méně hodnotní. Vaše vytrvalost ve zkouškách je udivující, a tak to má být. Byli jste zachováni, možná velmi zraněni, ale zachováni. Vaše rány, ať již fyzické, duševní nebo duchovní, se musí nyní ošetřit. (Viz Alma 57:28.) Pro ty z vás, kteří jste se vrátili předčasně z důvodů souvisejících se způsobilostí, bude životně důležitou součástí uzdravování pokání.
Zatímco si budete zvykat na to, že jste doma, vyhraďte si dostatek času na uzdravování a pamatujte na to, abyste vždy důvěřovali Bohu. (Viz Alma 27:27.) On nám připomíná: „Když dám přikázání kterémukoli ze synů [nebo dcer] lidských učiniti dílo jménu mému“ – například sloužit na misii – „a ti synové lidští [a dcery lidské] jdou s veškerou mocí svou a se vším, co mají, aby vykonali ono dílo, a neustanou v píli své a nepřátelé jejich“ – v některých případech naše fyzické nebo duševní nemoci nebo jiná zranění – „přijdou na ně a budou jim brániti ve vykonávání onoho díla, vizte, je to má vůle nepožadovati již ono dílo z rukou [jejich] …, ale přijmouti oběti jejich.“ (Nauka a smlouvy 124:49.)
Ať již jste v misijním poli utržili jakékoli rány – nebo se tyto rány znovu otevřely – váš přínos byl potřebný a Pán ho přijal, pokud jste sloužili způsobile nebo pokud jste učinili plné pokání.
Fotografie: Getty Images
Když si přečtete následující příběhy, může vám to pomoci nalézt uzdravení tím, že budete vědět, že nejste sami. A když se o svůj příběh podělíte, může to pomoci ostatním.
Uvědomte si, že Spasitel pociťoval vaši bolest
Když jsem seděl v letadle cestou na misii, představoval jsem si, jaký bude můj příjezd domů po jejím skončení. Vypuknou ovace, rodina a přátelé mě budou objímat a já v klidu strávím zbytek svého života a budu se radovat z každého požehnání, které přijde díky tomu, že jsem se jako misionář vrátil se ctí.
O jedenáct měsíců později, na cestě letadlem domů, jsem strávil každý okamžik v bolestné úzkosti ohledně toho, co leželo přede mnou. Moje rodina na mě čekala a i když se radovali a objímali mě, než jsem se nadál, byl jsem sám a nevěděl jsem, co budu dělat dál.
Spasitel byl svědkem mých těžkostí. Věděl, jak se cítím, když jsem tři týdny ležel v posteli a plakal nebo spal, abych se vyhnul realitě. Věděl, že budu potřebovat Jeho sílu, protože nikdo jiný kolem mě nemohl porozumět tomu, čím procházím, ani se do toho nedokázal vcítit. On to však udělal. Bez Něj bych misii ani předčasný návrat domů nezvládl.
Ali Boaza, Queensland, Austrálie
Buďte ochotni následovat Pánovu vůli
Na mé misii vše probíhalo dobře. Měl jsem skvělé zážitky, které si budu navždy uchovávat v srdci. Po osmi měsících jsem však začal mít zdravotní problémy. Po mnohých modlitbách a půstech jsem byl poslán domů. Byl jsem zoufalý. Myslel jsem si, že to všechno je moje chyba. Přestal jsem číst písma a pravidelně se modlit. Přemýšlel jsem, zda jsem udělal vše, co jsem mohl, abych na misii zůstal.
Uvědomil jsem si však, že je to zkouška, zda zůstanu oddaný Pánu. Bylo to těžké, ale vložil jsem v Něj svou důvěru a vrátil jsem se do misijního pole, kde jsem opět měl úžasné zážitky.
Pak se mi vrátily zdravotní problémy. Tentokrát jsem však byl ochotnější následovat Pánovu vůli. Vrátil jsem se tedy domů podruhé. Bylo to těžké, ale věděl jsem, že ze všeho, čím jsem prošel, se mohu poučit.
I když jsem nesloužil celých 24 měsíců, vím, že jsem sloužil se ctí. Vím, že čas, po který jsem Pánu sloužil, byl hodnotný pro mě i pro lidi, kterým jsem pomáhal. Jsem vděčný Spasiteli za Jeho nekonečné Usmíření. On ví o všech našich těžkostech. A pokud se na Něj spoléháme se vší jistotou, nebudeme nikdy sami.
Fillipe Hoffman, Goiás, Brazílie
Neztrácejte čas tím, že budete přemýšlet, proč se to stalo
Myšlenka na předčasný návrat domů byla zničující. Jakmile mi to poradce navrhl, měla jsem velmi smíšené pocity – pociťovala jsem stud. Úlevu. Vinu. Pokoj. Smutek. To vše najednou.
Vím, že Bůh mě podporoval, protože jsem nějak přečkala ten první týden, co jsem byla doma. A poté jsem zvládla další týden. A další. Dokud jsem konečně nebyla schopna cítit se znovu sama sebou. Mou největší oporou byl tatínek, který mě skutečně vzal pod svá křídla. Vždy se mnou chtěl mluvit a trávit se mnou čas. Nechtěl pátrat po tom, co „se nepovedlo“, ale jen vědět, jak se mi daří.
Když o několik měsíců později zemřel při nehodě při slézání skal, věděla jsem bez pochyby, že Bůh má pro mě plán. To, že jsem mohla s tatínkem strávit poslední měsíce jeho života, posílilo mé svědectví o plánu spasení. Přesto stále nerozumím všem důvodům, proč jsem se měla vrátit v době, kdy jsem se vrátila, ale také jsem zjistila, že když trávíte příliš mnoho času přemýšlením o tom, proč se něco stalo, pak vám uniknou úžasné zázraky, které vám Bůh každý den přináší.
Kristen Watabeová, Ohio, USA
Poupravte svá očekávání
Když jsem natolik onemocněla, že jsem nemohla pokračovat ve službě na misii, věděla jsem, že Bůh chce, abych se vrátila domů – to byl ale pravý opak toho, co jsem chtěla já. Byla jsem také rozrušena náhlou ztrátou svého zdraví – později se ukázalo, že se jedná o začátek chronické omezující nemoci.
Zatímco jsem si zvykala na život s nemocí, měla jsem pocit, že jsem ztratila účel svého života. Potřebovala jsem tolik pomoci a měla jsem dojem, že nemám co nabídnout. Věděla jsem však, že musím dál používat víru, takže jsem neustávala ve studiu, modlitbách a ve snaze následovat Ducha. Když jsem jednoho dne studovala Nový zákon, narazila jsem na obraz Jamese Tissota s názvem Ježíš přikazuje apoštolům, aby si odpočinuli. Toto zpodobnění Marka 6:30–31 mně přineslo okamžitou úlevu. Když jsem viděla Krista bdít nad Jeho odpočívajícími služebníky, pocítila jsem, jak moc je miluje. Stejně jako mne.
Nakonec jsem zjistila, že to, co od sebe očekávám já, není totéž, co ode mne očekává Bůh. V některých ohledech byla Jeho očekávání větší osobní výzvou, ale byla mnohem více v souladu s mými potřebami. Jsem velmi vděčná za to, jak mě Bůh učí přijímat ve větší míře Jeho pomoc a Jeho dokonalou lásku. Jeho víra ve mě mi dává naději, kterou potřebuji, abych kráčela životem dál.
Sabrina Maxwellová, Utah, USA
Vytrvejte na cestě evangelia
Vrátil jsem se předčasně z misie, kterou jsem sloužil ve Filipínské misii Cebu–východ. Otázky typu „co by bylo, kdyby“ a to, že jsem nezapadal mezi „typické navrátivší se misionáře“, můj návrat ztěžovaly. Protože jsem sloužil ve vlastní zemi, potýkal jsem se s myšlenkami, že jsem zklamal svoji odbočku a že jsem nesplnil jejich očekávání. Kvůli tomu, že jsem se porovnával se „správnými“ navrátivšími se misionáři, jsem se cítil méněcenný nebo jako vyhnanec.
Nakonec mě Pán naučil, že misie je pouze jedním z mnoha způsobů, jak Mu mohu sloužit. Nezáleží na tom, kde nebo jak dlouho sloužíte, ale důležité je, jak sloužíte. Naučil mě být pokorným a vytrvat na cestě evangelia, i když přicházejí těžkosti a vše není podle mých představ.
Jasper Gapuz, Filipíny
Hleďte k Nebeskému Otci a Ježíši Kristu
Byla jsem povolána ke službě do Novozélanské misie Wellington. Když jsem zjistila, že se musím z misie vrátit předčasně, měla jsem pocit, že jsem zklamala Nebeského Otce i rodiče.
Díky misii a díky této situaci jsem se mnohému naučila. Nikdy předtím jsem se nemusela tolik spoléhat na Nebeského Otce a na Spasitelovo Usmíření, jako když jsem se vrátila domů předčasně. Musela jsem důvěřovat Bohu a přijmout cokoli, čím jsem podle Něj měla projít a čemu jsem se měla naučit. Nemohu popřít moc Usmíření a to, jak jsem skutečně poznala, že Ježíš Kristus je můj Spasitel. Poznala jsem, že Bůh mě naplňuje pokorou a učí mě skrze mé slabosti a těžké chvíle.
Bez ohledu na to, kde se nacházím nebo zda mám na hrudi jmenovku, jsem stále učednicí Ježíše Krista. Vím, že Pán mě stále miluje a je se mnou a přeje si, abych i nadále sloužila druhým. I přesto, že jsem doma z misie, vím, že jsem neselhala, neboť On mi pomohl stát se díky této zkušenosti lepším člověkem.
Natasha Krisanalomeová, Thajsko
Posilujte svůj vztah se Spasitelem
Měla jsem výsadu sloužit na misii v Anchorage na Aljašce. Vrátit se domů předčasně kvůli komplikacím s vymknutými oběma kotníky a chodidly bylo pro mě zničující. Nebylo to určitě jednoduché, ale měla jsem spoustu zážitků, díky kterým jsem získala cenná životní ponaučení. Zjistila jsem, že Nebeský Otec má se vším, co se děje v našem životě, své záměry. Také jsem se naučila, jak procházet zkouškami s lepším náhledem. Můj vztah se Spasitelem se stal silnějším než kdy předtím, protože jsem poznala, jak lze použít uzdravující sílu Jeho Usmíření.
Nebeský Otec mi v této těžké době skutečně pomohl. I když mám občas ještě problémy, vím, že Nebeský Otec má vše pod kontrolou a ví lépe než já, co v životě potřebuji.
Amber Bangerterová, Utah, USA
Vězte, že misionářská práce pokračuje, ať již jste kdekoli
Sloužil jsem v Maďarské misii Budapešť. Když jsem se domů vrátil předčasně, bylo to těžké, protože všichni moji společníci byli stále na misii a chyběla mi misionářská práce. Také jsem se obával, že mě ostatní členové Církve budou odsuzovat, ale naštěstí ke mě přistupovali s láskou a chápali mou situaci.
Jak čas plynul, cítil jsem se lépe. V Liahoně jsem četl článek o předčasně se navrátivších misionářích, a to mi pomohlo cítit se lépe, protože jsem již neměl pocit, že jsem jediný. (Viz Destiny Yarbrová, „Předčasný návrat domů“, Liahona, leden 2018, 44–47.) A také jsem si vzal k srdci to, co řekla moje teta: „Misionářská práce pokračuje, až již jsme kdekoli.“
Lucas Ludwig Saito, São Paulo, Brazílie
Obklopte se dobrotivostí
Nikdy jsem si nemyslel, že se z misie vrátím předčasně a pociťoval jsem rozpaky a nervozitu z toho, až se s každým uvidím. Ačkoli to byl jeden z nejtěžších momentů v mém životě, také jsem díky této zkušenosti vyrostl. Zformovala mě v lepšího člověka.
Vrátil jsem se domů, abych prošel procesem pokání. Některá rozhodnutí, která jsem učinil před misií, nebyla v souladu s učením evangelia a s přikázáními. Kvůli rozpakům a kvůli tomu, že jsem si přál udržet své postavení v Církvi, jsem před misií neprošel procesem pokání s pomocí biskupa. Ale během několika prvních měsíců jsem měl pocit, že se musím vrátit domů, abych činil pokání a mohl tak sloužit se ctí a bezúhonně.
To, co mě po návratu domů opravdu povzbuzovalo, byla účast na duchovně povznášejících činnostech, jako jsou církevní shromáždění, projekty služby a návštěva chrámu, jakmile jsem mohl. Nicméně nejvíce mi pomohli lidé kolem mě – rodina, několik přátel a dokonce i lidé, se kterými jsem se předtím nikdy nesetkal, mi projevovali lásku a laskavost.
S Pánovou pomocí a s pomocí křesťanských příkladů lidí, kteří mě obklopovali, jsem se mohl vrátit na Floridu, abych svoji misii dokončil. Doufám, že my všichni se budeme snažit ke druhým chovat tak, jak by se k nim choval Kristus, ať již se vrátili domů předčasně nebo prostě potřebují pomoc.
Caigen Stuart, Utah, USA
Spoléhejte se na Spasitele
Dostala jsem povolání na misii do Zambijské misie Lusaka. Jednou z nejtěžších věcí na předčasném návratu domů bylo to, že členové předčasně se navrátivší misionáře nechápali.
Když jsem se vrátila, musela jsem být tři týdny hospitalizována a žádný člen z Církve mi nezavolal ani mě nenavštívil. Jediný, kdo přišel, byl vedoucí skupiny a misionáři, aby pro mě každou neděli vykonali obřad svátosti, a to jen proto, že jsem je o to požádala. Během oněch několika prvních týdnů, kdy jsem byla doma, bych opravdu uvítala pomoc členů, abych znovu získala sílu a víru v Ježíše Krista, ale musela jsem to zvládnout sama.
Pán mě dál každý den učí tomu, proč jsem doma dříve, než jsem očekávala, i když je někdy těžké to pochopit. Nyní si uvědomuji, že díky předčasnému návratu domů jsem mohla najít svého otce a jeho rodinu a vytvořit si s nimi vztah. Díky tomu jsem zjistila, že mám jistou zdravotní poruchu, která je dál součástí mého života. A poznávám, jaké jsou mé silné a slabé stránky – například se učím, jak říkat „ne“. Předtím bylo pro mě velice těžké odmítnout a říci někomu nebo něčemu „ne“. Byla jsem vždy ochotná dělat nejprve vše pro ostatní a stavět je na první místo bez ohledu na to, jak unavená nebo zaneprázdněná jsem byla – což není špatně, ale díky této zkoušce jsem se naučila, že někdy musím na první místo dávat sebe.
Stále se učím něčemu novému o Pánovi i o tom, proč jsem se musela vrátit předčasně. Do mého života přicházejí mnohá požehnání a já se denně spoléhám na Pána. I když to je někdy těžké a lidé to vždy nechápou, vím, že Spasitel to chápe. A já na Něj a na Jeho nekonečné Usmíření i dál spoléhám.
Lindi Chibaseová, Gauteng, Jihoafrická republika
Slib, který vám byl dán v dopise, kterým jste byli povoláni jako misionáři, když jste se rozhodli vykročit kupředu v tomto díle, se naplní: „Pán vás za dobrotivost vašeho života odmění.“ Vaše zranění mohou být díky patřičné péči a pozornosti uzdraveny a mohou se stát nástrojem, díky němuž budete schopni pomoci druhým přijít ke Kristu. A to je koneckonců úkolem misionářů.